Andi komentáře u knih
Istanbulu věnuje poslední třetinu knihy. Předchozí vyprávění je o cestě tam. Která, pár let po druhé světové válce, nebyla vůbec jednoduchá. Z Finska lodí do Belgie?, poté vlakem do Paříže, přes Paříž do Ženevy, odtamtud do Říma a až odtud letadlem do Istanbulu. Uff. A k tomu všemu plno nezbytných papírování a shánění víz, posílaní telegramů a dopisů, plno celních kontrol. Uff uff.
Ale i přesto je to vtipné čtení a líbilo se mi. Zasmála jsem se hned několikrát, pan Waltari umí opravdu čtivě psát, sedí mi i jeho smysl pro humor.
Mika Waltari dostával dopisy z Itálie s oslovením - Signorina Mika, protože v Itošce jde o ženské jméno. A co teprve ta část - jak setřást slečnu Marii, zlatokopku.
Dále je kniha bonus pro lidi, kteří se zajímají o dějiny každodennosti.
Moc pěkné počtení, určitě se mnoho rodičů chytá za hlavu. Taky to vidíte, napříč společností, rozhlédneme se a všimneme si, že z dětí rostou - no, ... - vyrosteme z nich my. Kdyby byla výchova konstruktivní a produktivní, svět by nebyl v takovém stavu v jakém je. Knihu vřele doporučuji všem rodičům, kteří mají díky svým vlastním špatným návykům a závislostem doma malé smrady.
Nechala jsem se unést vysokým hodnocením, a s úsměvem na rtech si nesla tuhle 500 stránkovou bichli domů. Chyba.
Doufala jsem a doufala, že na další stránce už opravdu půjde o zajímavé čtení, ale nedočkala jsem se. Vzdala jsem to. Tolik násilí a lidské zkaženosti, tolik úchylek a psychických narušení, a navíc pěkně barvitě popisovány.
-Anonymous fandím a za jejich snahy velmi děkuji-
Ale - Ne, na tohle nemám žaludek.
Wow, tak tohle chcete! Takový příběh tu ještě nebyl. Drží vás v napětí, doufáte, zoufáte, mumláte si pod vousy: "Nechoď tam!". (úlek, radost, smích i strach) tohle všechno při čtení Naslouchače zažijete. Vtáhne vás do děje a nepustí. Vlastně pustí, ale až knihu dočtete, abyste mohli okamžitě běžet pro druhý díl. -krásná obálka-
Četla jsem úplně poprvé a teprve nedávno. Jedna z nejkrásnějších knih vůbec. Tohle snad ve školách na seznamu povinné četby děti nemají, že? Měly by. (Třeba namísto Harryho Pottera)
Skvělá kniha pro všechny fanoušky Antiky a dále, fanoušky módy i historie, nápomocna i pro studenty, kteří si potřebují zjistit něco více o odívání té doby do svých prezentací. Vše je velmi jasně a přehledně napsáno. Čtení odsýpá, nejde o vleklé ani o nudné čtení, zabaví a potěší.
Knihu doplňují:
- citáty vybrané z dobových pramenů.
- barevný i černobílý obrazový doprovod
Jedno velké plus, pokud se budete chtít blýsknout s nějakým tím citátem přímo ze starověkého díla o tomto tématu a nemusíte vůbec běhat po knihovnách ani archivech.
Nabídka je tu velmi dostačující. I obrázků. 5 hvězdiček.
Zajímavé téma, pěkná kniha o Američance, která si zamilovala Kábul, založila si kavárnu, kterou navštěvují hlavně cizinci.
V příběhu vystupují 4 ženy, jejichž osud je propleten a vzájemně ovlivňován.
Nenáročné čtení, které po přečtení pravděpodobně zmizí v zapomnění.
Čítám tu v komentářích, že bylo v příběhu až moc postav, čtenáři se ztráceli v jednotlivých časových skocích - minulost, součastnost... Nechápu.
Příběhy jsou krásně propletené a dávají smysl, podle mě vůbec nejsou zamotané a už vůbec ne nudné. Dávám 4 hvězdičky - za děj, u kterého jsem se ani jednou nenudila, další za promyšlené postavy - výrazné charaktery, které si zapamatujete, třetí za skvělou čtivost (pan autor prostě umí psát) a čtvrtou za krásnou obálku.
Přečteno necelých 100 stran, poté jsem knihu zavřela. Nedočteno.
Čekala jsem, že se opravdu - o té úžasné přírodní moudrosti, jak je psáno v anotaci - něco dozvím, ... No místo toho se mi dostalo spoustu dopodrobna vysvětlených postupů jak VRAŽDIT zvířata. Jak lovit lukem, jak střílet, jak vyrábět pasti. Příběh více méně žádný, názvy kapitol alá: Lov na jelena, Hon na bobry, Liščí kožešina, apod. mám 2001, Leprez vydání - Dávam palec nahoru za krásné ilustrace.
A ona zmiňovaná lesní moudrost? Kde nic, tu nic.