Andi komentáře u knih
Recept, který rozhodně nehodlám zkoušet. Za prvé proto, že mi přičmoudlíci nevoní ani nechutnají jak vzhledově, natož náturou, a za druhé proto, že s Islámem podle mě jen zdegenerovali. Rozhodně poučná kniha, pohled na věc našince, který recept uvařil, ale jelikož byl s mnoha bolestivými pády, nechám si na takovou mňamku raději zajít chuť. Neuvěřitelný příběh.
Chvíle, kdy jsem si slíbila, že si části z Mariina deníku přečtu jednoho dne znovu, je tady. A přečetla jsem si, po pěti letech, rovnou celou knihu. Pěkný román napsaný na základě skutečného vyprávění jedné prostitutky. Skutečný život, jehož děj ve skutečném životě nebývá častý, natož aby tak končil. Příběh se mi zdál ještě více neskutečný, než předtím, takže si snad Coelho vzal jen hrubý náčrt příběhu skutečné Marie, a zbytek je jen jeho fantazie. Alespoň mě ta knížka svou absurditou rozesmála, když už nic.
Wow, rozhodně jedna z nejlepších knih na téma osobního rozvoje a partnerských vztahů vůbec. Dobře se čte, je obsahově velmi zajímavá a poučná.
Krásné verše, příběh sám až tak moc ne, je to zamotaná telenovela. Nejdříve jo, pak ne. Pak jo, dají se dohromady, pak se rozejdou, pak brečí, pak si píšou dopisy, pak ne, a pak se dají zpátky dohromady, a tak furt dokola. Naštěstí má příběh rozuzlení a závěr. A mimochodem, už jsem se zmínila, že ty verše jsou opravdu krásné? Labůžo :)
Dávám hvězdičky za to, že s tím bylo určitě hodně práce. V celku jsem si 2/3 přečetla, přeskakovala jsem. Nejvíce wtf moment byla rada do života na cestách: bylo by dobré jíst hodně zeleniny .... a byly tam i další perličky jak pro děcka v mateřské školce. Ale i tak fajn kniha.
Waltari umí poutavě psát, každopádně má román sestupnou tendenci. Ze začátku mě čtení bavilo, ale zhruba od poloviny to začalo být pomalu nudné. Historicky nevěrohodné, jde opravdu jen o pěkný román.
Nuda, nuda, nuda. Knihu jsem odložila a nechápala, kde vzala tak vysoké hodnocení. Ale nedalo mi to, po přečtení nějakých komentářů zde, jsem tomu dala druhou šanci. Pořádně se to rozjede až od poloviny, a potom už jsem se nemohla od knížky odtrhnout, tak moc jsem chtěla vědět, jak to dopadne. No, zhruba do té půlky jsem měla pocit, že jsem tu knížku už četla, možná nějaký podobný námět? Skvělá pomocnice. Trefný název.
Byla jsem nadšená, že i Brida měla v knížce svůj štěk, velmi podstatný štěk. Nakonec byl příběh o něčem jiném, než jsem myslela. Jak nemám ráda v knihách náboženské kecy, tak tady to toleruji, protože hledám význam mezi řádky. A to autor umí, napsat A, ale myslet přitom B. Takové Coelhovi příběhy zkrátka jsou. Přece jenom nejslabší knížka od něj, napsal i mnohem lepší.
Skvěle napsané, velmi čtivé, smekám před autorčiným talentem. Akorát škoda, že to bylo tak krátké. Vše pak vyznělo osekaně, záměrně ukousnutě, a to mi bylo trochu líto. Jakoby si autorka vymyslela celý krásný fantasy svět a nakladatelství řeklo, že více znaků jí nevydá. Přeskakovalo se v postavách hrozně rychle, občas jsem se neorientovala, protože nic nešlo pozvolna, vše se najednou utlo, a už tu byl další příběh.
U Kostěje jsem se opravdu nasmála. Tamae je super jméno, fandila jsem Akirovi, ... ale rozhodně to není pohádka pro děti. No, možná pro trochu větší děti už třeba jo. A když už jsme u toho, proč automaticky předpokládáme, že, když přijde na pohádky, je to dílko pro děti? Definice pohádek je zhruba taková - vystupují tam nadpřirozené bytosti, a dobro zvítězí nad zlem. Hotovso, nemusejí být přece nutně pro děti.
Skvěle mi sedla, líbily se mi autorčiny postřehy i témata, která probírala. Jo, a samozřejmě ten její specifický smysl pro humor. :) Sice všechny ty řečené celebrity a veřejně známé osobnosti neznám, ale ve výsledku to ničemu neuškodilo. Rozhodně se chystám na pokračování vydanou po deseti letech - Víc než žena.
Rozhodně hnus. Kdybych tušila, kam se bude příběh ubírat a o čem knížka ve skutečnosti bude, rozhodně bych jí neotevřela. Do poloviny je všechno v pohodě, dokonce se zdá, že by mohlo jít i o tu zahradu, chyba lávky. Nakonec jsem byla až moc zhnusená a v šoku na to, abych dokázala knihu dočíst.
Obsáhlejší než film, poskládala jsem si tak ucelený obrázek o tomto díle. Jedna z mála knih, ke které film patří a doplňují se. Snad autor promine. Heh.
Když se Coelhovy knihy čtou v pravou chvíli, vždy si z nich člověk něco odnese. Pochopila jsem tak u první jeho knihy, kterou jsem četla - Alchymista. Coelho nepíše příběhy jen tak do větru, ale nám čtenářům. Nám lidem.
Brida je jednoduchý příběh o hledání boha/sebe sama/universum.
Coelho pochází z Brazílie, v této zemi je vírou křesťanství. Já těm náboženským kecům také moc neholduji, jen tuším, že Coelho používá křesťanskou terminologii čistě účelově. Citát chrámu Apollona v Delfách zněl "Poznej sám sebe, a poznáš boha", jež pochází z doby předkřesťanské. V každé době jde o to samé, liší se jen názvosloví.
Paráda. Zpočátku jsem se nemohla začíst a nebavilo mě to. Bála jsem se, že to tak zůstane až do konce. Navíc mi to přišlo stejné jako Bylinkář, hlavní postavě vždy všechno vychází a má obrovské štěstí. Nakonec jsem se smířila s tím, že takto Atamanov zkrátka píše a rozhodla se si čtení užít. Nebylo to jen fantasy, tentokrát se pustil do military sci-fi a byla to trefa do černého. Nový nápad, .... dobrý nápad. :-)
Měla jsem při čtení pocit, jako bych tu knížku už někdy předtím četla. V půlce knížky mi došlo, že jsem ji kdysi letem světem prolistovala, četla jedním uchem tam, druhým ven, protože mě nebavila. Tentokrát jsem při čtení dávala pozor a soustředila se. Jó, je to sice dobře napsané, ale zbytečně zdlouhavé. Dočetla jsem to, uff a mám hotovo.
No alespoň jsem se dozvěděla, jak to bylo dál ve hře. Četla jsem ságu, ale hry jsem nehrála. Vývojáři vymysleli zajímavé rozuzlení.
Jo, pořád si to drží vysokou laťku, a jelikož to čtu chronologicky, čeká mě ještě poslední díl - Oblázek, který tu má nejvyšší hodnocení, a tak se na něj moc těším. Zajímavé je, že se mi Hvězdy jako prach líbily více než tento díl, i přesto, že tento byl co se týče historie Univerza Nadace podstatnější.
Nejvíce mě zaujal závěr - onen doslov autora o tom, jak k příběhu přišel. To potkal opravdového cestovatele časem, který mu o Momo pověděl jako první. Měla jsem při čtení takový pocit, že jsem knížku už někdy předtím četla. Tedy skvělé osvěžení. Bravo pane Ende.
První dva cestopisy byly fajn, ale u toho třetího jsem přeskakovala, protože obsah byl očividně napsán na zakázku, zkresleně, spíš mi to připadalo, že čtu vymyšlený román, sprostý brak, rozhodně ne věrohodné historické údaje. Ruy Gonzales de Clavijo pohořel.
Útlá knížečka, která se přeceňuje. Přesto na téma iracionality a hlouposti lidského konání patří k těm lepším. Jiná díla autorova se týkají létajících strojů a pilotů - Při srovnání děl mi připadalo, že Malého prince snad Exupéry ani nemohl napsat, tak moc byl způsob psaní rozdílný. Nebo to bylo ztraceno v překladu.