AndreaP. komentáře u knih
Pohodový odpočinkový příběh ze zajímavého prostředí malého městečka. Sympatické hlavní (i vedlejší) postavy, nechybí ani záporák a detektivní linka. Za mě 3,5*
Velmi pěkný příběh s nostalgickým tajemným skleníkem, dvě dějové linky, které se nakonec prolnou, pátrání v minulosti po rodinných vazbách a nikdy nevyřčených tajemstvích.
Upřímně nevím, jak tuto knihu hodnotit. Na jednu stranu se četla dobře, kapitoly byly příjemné, člověk od toho od počátku nečekal nic extra, postavy byly více - méně sympatické, děj uvěřitelný. Nebyla to sice kniha, kterou bych nedokázala odložit, ale prostě dala se. Pak se to ale začalo nabalovat. Jedna zápletka střídala druhou, kdy ve finále to byla spleť těžko uvěřitelných situací, které by vydaly tak na pět knih a ne na jednu. Zápletky byly neuvěřitelné, nepochopitelné, obzvláště v tomto množství. Kniha tím zcela ztratila a pro mě osobně se stala úplně blbou. Zklamání.
Kniha v základu má obrovský potenciál, který ale dle mě autorka nevyužila, což mě mrzí. Odkládám jako nedočtenou. Hvězdičku dávám právě za ten námět a druhou za úžasný popis přírody.
Tento druhý díl se mi díky napětí a postupnému odhalování stínů minulosti líbil ještě více než ten první. Krásné prostředí hradu, rozličné charaktery postav, to vše vás vtáhne a už nepustí.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, přesněji čte se lehce, je to psáno příjemným srozumitelným jazykem, ale na mě to bylo tak nějak moc "ááách óch", rozčilovalo mě to, je to asi cíleno spíše na čtenářky "náctileté" a ne téměř "sátileté". Ale chuť knihu odložit jsem v rámci toho, že knihám se má dát šance, dočetla a nakonec se mi i celkem líbila. Taková průměrná oddechovka na léto. Nenadchne, ale ani neurazí.
Tadle kniha ve mě vzbuzovala spíše negativní emoce, vlastně asi 4x v průběhu čtení jsem měla chuť knihu odložit, nedočíst ji, ale vždy jsem si ještě řekla - vydrž, třeba to bude lepší. No dočetla jsem jí, i když tak nějak moc rychlý, nedotažený a otevřený konec mě také zrovna nenadchl. Kniha sice je napsaná svižně, nicméně hlavní hrdinka mě neskutečně rozčilovala, a jediné téma knihy je vlastně alkohol. Je to jako reklama na pití. Ráno, poledne, večer, svátek, pátek, doma, v nemocnici (to mě teda fakt dostalo) - prostě pořád se pije šampus. Jako by autorka pořád jen tak klouzala po povrchu děje a nešla hlouběji. Jediné, co se mi na knize opravdu líbí, je obálka.
Nenáročné, lehké, oddechové čtení třeba na dovolenou. Děj hezky plyne, dobře se čte, postavy jsou veskrze pozitivní, hlavní hrdinka je velmi sympatická a fandila jsem jí.
Je to takový jednoduchý, docela milý příběh, ale co je na útlé knížečce nejkrásnější, jsou ilustrace. Ty jsou prostě wauuu.
Nejvíce se mi na této knize líbil ani ne tak samotný příběh, kdy se jedná o klasický romantický příběh, který nijak neurazí, ale ani nenadchne a už na začátku je jasné, jak dopadne, ale popis pobřeží čarokrásné Bretaně. Celou dobu jsem si při čtení představovala, jaké by to tam mohlo být. A pointa knihy .... " za přílivu se rodí děti, odliv s sebou bere zpátky do moře duše umírajících ...." Být paní na majáku a všude kolem vlny moře - nádhera.
Je to vlastně taková pohádka, ve skutečnosti příběh značně nereálný, ale docela dobře se četl. Teda až na to skutečnost, že ke konci nemuselo být na každé stránce slovní spojení "ach jo", to mě docela dost rozčilovalo.
Jako máma dvou "pubertousarů" jsem se bavila. Je to čtení ze života pubertálního období z pozice rodičů psáno s nadhledem a vtipem.
Příjemné završení trilogie. Pohodové čtení, krásné místo a všudypřítomná vůně čerstvého pečiva. Staré známé postavy a nesmí chybět ani papuchálek Neil. Akorát hlavní hrdinku jsem místy měla chuť vzít něčím po hlavě, ať už se vzpamatuje :-) Příběh, ač má v názvu slovo vánoce, zase až tak vánoční není, jsou tam řešena spíše vážnější témata a vánoční atmosféru jako takovou nenavodí. Série celkově se mi moc líbila a hrdinové mi budou chybět.
Velice silný příběh o naději a neskutečně obrovské síle a vůli mladého dospívajícího chlapce a jeho terapeutky. Člověk nesmí přestat věřit v zázrak, i když je na samém dni a nevidí světlo.
"Nejdřív buď laskavá k sobě" - to je věta, která je hlavním poselstvím této velmi zvláštní knihy. Šestnáctiletá Olive trpí biopolární poruchou, kdy sama ale nechce svou diagnózu znát, odmítá ji a my jsme v této knize svědky všech jejich myšlenkových pochodů přecházející z fáze mánie do fáze deprese. Je tam dost dobře nastíněn ten přechod z jednoho pásma do druhého. Kniha je to určitě poučná pro každého.
Příběh mladé lékařky, která se rozhodne vzepřít se zažitým tradicím konce 19.století, a jako žena je odhodlaná jít za svým snem přes všechny překážky. Kniha se mi moc líbila, a navíc je příběh zasazen do nádherné oblasti Nového Zélandu.
Taková oddechovka pro jedno deštivé odpoledne. Neurazí, ani nenadchne, hlavní hrdinka mi lezla na nervy, chovala se jak puberťák. Velké plus ale za prostředí cukrárny a recepty na závěr.
Knihu mi poradila psycholožka v hospici, když jsme během dvou let přišli nejprve o manželovu maminku a posléze o mou maminku a mého tatínka. Všichni tři zemřeli relativně mladí na zákeřnou nemoc a já netušila, jak to vše mám "podat dětem", když mě samotné i jako dospělé to mozek a srdce absolutně nepobíralo. Kniha je úžasná, doporučuji všem, kdo jsou v těžké situaci umírání.
Měla jsem celou dobu problém s hlavní hrdinkou, které ač bylo 30, rozumově se chovala tak na 15, což knize trošku ubíralo. Jinak je to ale příjemný oddechový příběh, po pár stránkách sice víte, jak to dopadne, ale přesto jej čtete dál.
Těžký příběh otce, který bojuje s byrokratickou vládou, zákony a soudy o to, aby se mohl sám starat o své děti. Kniha je očitým svědectvím dívky, která byla jednou z těch dětí. Doporučuji.