andrii24 komentáře u knih
Dávno, dávno tomu již. Byl jednou jeden život živ, který na sto dalších by vydal, který nemalou stopu v kusu historie člověka, na mapě lidského letokruhu zanechal.
"...a tak se dáma česká vyzula... z komfortu domoviny, z vysokých podpatků velkoměsta." Pro ten luxus podzimu citů, naplno se, francouzskou láskou nechat ovívat. Duši "naboso" prokrvit rajskou rosou. Proplouvat atmosférou dní a nocí v lůně matky přírody. Leč ne vždy se přísady správně zváží, dostatečně dobře /d/ochutí, lehkost se zcela vytratí, a mlsný čtenář konzumuje pouze suchý chléb bez přítomnosti "sestřičky" soli, bez šťavnaté hodnoty.
Magnetizující, švarný černý rytíř božské polohy, korzující od úsvitu k soumraku po plátnech stříbrných. Šarmantní nápadník ze staré školy, kavalír romanticky založený. V klopě zvonivý tulipán, v mysli Filipa. Dvorní miláček dívek a dam. Korunní princ, monarcha jevišť. Éterický, květnatý, vábivý básník, klasik herectví.
Něžná, křehká, láskyplná. Grácie z Philadelphie, která půvabem a šarmem nešetřila ani ve svém jméně. Hollywoodská porcelánová panenka. První dáma Monaka v elegantních šatičkách. Leknínový květ. Perleťová pleť. Labutí šíje, před níž taje, před níž se sklání, z lóže modré krve, i samotný kníže.
Pan herec, t. č. vypravěč a chalupář... a já hezky doma "v ušáku" už ladím svou pozornost a zrak na tu škálu ekvilibristiky nevyzpytatelných historek... s pointou. Den co den v duchu skáču a zvesela se nořím do nezadržitelného proudu moře humoru a vzpomínek, které dýchají svébytností našeho milého hostitele. P. S. To my, vaši věrní, se Vám nepřestaneme obdivovat a děkujeme, že jste nás dokázal rozesmát.
"Když je andělé povolali k sobě..." Dle průvodce jsem uskutečnila zatím tři vzpomínkové "výlety" k místům posledního spočinutí pánů Svatopluka Beneše, Bohumila Hrabala a Miroslava Macháčka. Pietní okamžik, přelet nad mystickým údolím, genius loci náhle zastavil čas a já svěřila svou mysl do náruče nekonečných tónin rozjímání, tlumené, křehké, mlčenlivé intimity, v tepajícím srdci tajnosnubné řeči klidných dnů a nocí. Děkuji za lokalizaci, kde spí věčným spánkem můj oblíbený Jaroslav Drbohlav, který obdařen tak výsostným talentem, odešel z tohoto světa velmi mlád. Smutek se v mém nitru rozpíná. Jeho tvář leskem tajemných dálek oplývala. Jen víra v neohraničený blažený eden, v němž jeho duše plane dál. Klaním se největšímu frajerovi české divadelní scény a kytici, prozatím jen virtuálně, v myšlenkách, posílám.
Půvab, kouzlo osobnosti, magneticky melancholický pohled, charakterové linie vybízející k herecké velikosti, nezaměnitelná vnímavost a inteligence. Oslňující krása podmanivých paprsků, právem dopadajících na chodník slávy. Třepotavý Noční motýl s křehkými křídly šarmu, srdce naplněné prožitkem i noblesní emocí. Česká Donna Reed či snad Rita Hayworthová. Vzácná Hana Vítová. Jedinečná femme fatale prvorepublikového stříbrného plátna.
Chronologicky řazená plejáda italských zvučných jmen režisérů a neméně zvučných filmových klenotů. Přehlídka kinematografie od němé éry až po 70. léta osobním pohledem autora. Galerie v kostce pro filmové fanoušky, kteří chtějí mít přehled, pro zájemce i studenty filmové teorie.
Lesk i závrať těch největších filmových trháků, které kdy měly tu čest vykročit hlavním vchodem nejen z proslulé továrny na sny. Tvář hvězdných filmů pod drobnohledem. Nechybí informace pro nováčky i pohledy pro znalé.
... nese s sebou zanícené tajemství. Utkal hrubý zločin. Dům pavučin. Tak jej strhni, setni zánětlivý stín. Zasíťovaný labyrint.
Ten, který si pro nás/za nás troufnul "pitvat" vypulírované pointy hitů technika temnoty. Nad šálky černých káv. S havranem na rameni, u ucha.
Pletky pilné víly, vilné, mylné víry. Až po kotníčky. Pod paraplíčky. Portrét práva na výjimky. Milé kouzlo "carpe diem" korzuje po svém. Nadzvedává korzety vlivných nóbl vrstev. Přetvářku za vějířem. Otevřená dívka v bílém. Společenská dávka v moudroslovném.
Uhelný vlas. Otevřený hlas. Řízná míza. Vřelé magma orfické divy, Růže z Říma.
Čistě světová, česká Ingrid Bergmanová. Čirá, vznešená nedobytnost paní Ikarie.
Mezi kulkami polibky. V prachu války dva prstýnky. Spojenci lásky čekají...
... cení si tváře temnoty, záře černé podstaty. Chrlič "sladkého" parfému /bez/moci, vzyvatel čar a már. Rakvičkář, který nejedná v rukavičkách. V kostýmu, zračícím rozohněný plamen, rubínový kámen, před nímž i Červené karkulky blednou, v hávu kata jde si výslovně pro maškary nízkosti a jejich šarži nejvyšší, hlavu krvavého katana.
... a přec, dík malé léčce, rozjel svou životní dráhu po té správné koleji. Svých snů strojvůdce. Krev umělecká se nezapře. Herec civilní exprese, maximálního minimalismu a pevného charakteru. Muž vážící si slova, zásadový hospodář, hrdý přítel síly venkova. Très bien, monsieur Gabin Jean.
Když pálí "dobré" bydlo, horkou hlavou postaveno bylo, lehne popelem i ten nejvyšší, stojící Titanic. Spustí se ranní závěsy vodních perel, jež zchladí ohnivé rány, ale neuhasí svědomí harpagonskému majiteli.
Do světa šel, "domovem pohlazen," pro košt poznání, košt pokušení. Sladký i trpký plod, /zá/visící na křehkosti bytí, utrhl ze stromu ŽIVOT.
Kniha jako pochodeň opusu životů těch druhých. Přemítání od srdce do srdce. Být opředen, obohacen, přikován do sedadel. Filozoficky plynoucí, romanticky tesknivé, zářivě pronikající světlo do noci, do ovzduší skrz nebeské katedrály i těžkosti epochy. Poznat jejich příběh, víry lásky, ten magický genius loci, který přehrává niternou emoci. Mít před sebou původní atmosféru, s ní setrvat. Vlastní rolí pokračovat v obsazení.