andrii24
komentáře u knih

Vládl rýmem na dvoře slov. Vlající, vybraně nakadeřil, varioval do melodických. Fellini výšin v řeči.

Star, která když vykročila, astry i jiná astrální flóra, jí vykvetly pod nohama.


... vyladěná náladami. Romanticky, dramaticky. Eden jim vedla po srdci. Amorovo aroma. To závratně nevratné koření, patřící pouze a jen, při scénické Seině, objímající metropoli. Magnetizující dvojici.

Její oči ovoněly, omalovaly macešky. Vlasy ochutnaly, vzaly tóny ostružin. Byla dcerou jednoho krále, pro kterého byl málem... Nebyl mu po chuti, rozsypal se důležitý cit. Maminkou té, která upadla v hluboký spánek. Malého neposedy, "namočeného" do vltavských radovánek, v doprovodu Pana Tau. Česká Elizabeth Taylor, Hedy Lamarr. Dáma s psíčkem, prosíčkem, v jedné ze sekvencí zločinu. Zářivá klenotnice na aristokratickém, vesnickém dvoře. Dvořil se jí mohykán, nejpovolanější Don Juan, ale život nepřináší čisté růže, těžce odlamuje trny. Z temných hvozdů, od milované...


Vlastní jim m(r)azivo temných komor, karma zplodin. Klanu, který ve vztazích vykazoval fraktury, charakterový kar(usel), karavanu s kazy.


Alejemi modřínů. S Amorovou modří nebe. Pařížská dlaň podzimní poezie Petřínů, medových čajů, i když citronové pohoštění kolem. Malebného cukrování citu v měsíci šerém, kterému blízcí tak vzdálení, neporozuměli mudrlanti. Ojíněnosti jinaké. Intimní vůni stříbrných šeříků. Posvátné magii dvou, v páru.


Zřít, cítit, žít Thálii. Doteky motýlího třepotání, poetiky proměnných. Přeloučská jiskření, (v)klad novicky kladenských. Plzeňský aplaus. Nosný pilíř v (u)přím(n)ých očích petřínského hledí. Zlatý svazek dam, elegánů zdobných.


... a všímaví. Šumu, "z roklin, baskervillských blat," mušketýra, který v přítmí, za šera přítomné, přes kalné kulisy, odvede vedle, do zaslíbené země, z níž odmávnou klam myšlenek Sušice, Lenory, Klenové. Klan krajů Koruny české.

Přijměte pozvání. Bez posloupného, posvátného menu. K dvořanovi. Na věty, které se děly. Ražniči bytí. Sousta na vidličku, poseté pointami. Nitru na úsměvy zadělaly.


Na charakterový příborník. Přeborník. Rezident, bez derniér. Svého času nezadržitelný motor, kmotr bránící tempo temna, (ch)rám rodiny. Berte ho, rabiáta filmových příbytků, beze zbytku. Od nártu po nitro.


Pomět se, procházet, bez map, ledabyle. Co myšlenka myšlenku mine. Dvoranou vzpomínek. Dvořit se tvářím, kadeřím let, co mají šmak, tempo, vzlet.


Blízká setkání s labužníkem nad labužníky. Příznačné, sdělné esence bytí. "Od nevidím do nevidím," kdy neprohodil jen pár slovních jednohubek, to byly (c)hody osobitého monologu. Pohotová hbitost držení mluvidel. Družení se, neuhýbání z hutných lánů možností jazyka. Toho, který se narodil v měsíci, kdy je připraven košík na královny, krále lesa, na karlata. Potvrzená svědectví o šik Člověku se slunečníkem, jenž vším naladěn, vládl rýmem "mašinfíry" života.


Krystalická ladnost lákavého aristokrata. S klarinetem emocí. Recitátor citového "knížectví." Z pobřeží, které křižovali racci, alky, po hollywoodský ryk, (ne)naladění se v lodi lidí, na karátové dravce.

Salon se šampaňským, který opájí. Malovaný i mollový stav snů. Romance a balady. Román(k)y s emocí. Parafy známé mondény, slečny ze zámoří. Stříbrné nylonky. Stříbrné paleto. Přetržené nitky palety let. Na mramorovém podloží.


Ta záře podzimu, tančící vůněmi medových hrušek, umí se dvořit bardům múz. Pikantní poetice. Paříži, Bordeaux, baretům. "Bridži" charakterových rób. (Ch)Vilce o samotě, ve vanilkové zátoce, při západech slunce. Z modravých, do peřinek v bordó.


Pro vás. Provincie, "vitrína" smyslů. Šampaňského polí, plných fuchsiových copů. Tón v tónu, krok po kroku krajinnou výmalbou. Po parfémovaném plenéru, náhrdelníku na omamné šíji času.

Vyplaví se odnikud. Vypoví, pod štítkem, klenutím stáje "Delf." Život. Vypraví vraní klín, vrané hoře hřívám.


Osaměl BAZÉN. Odešel poslední koupající se v náhlých pohnutkách mysli. I BORSALINO ztratilo svého nositele, kterým byl MUŽ VE MĚSTĚ, proti muži, a to chtělo gin. I tehdy, když podlehl iluzi PLNÉHO SLUNCE, potřísněného rudými kápěmi. Pocítil dráp drába fauny - KOČKY. Byl soudným svědkem nejedné SPÁLENÉ STODOLY. Bránil spravedlnost, kdokoliv ji ohrozil, coby anachronismus Supermana, ZORRO. Rval se o bytí - nebytí. Krok za krokem. Nerokokovou ruku hodil do ringu cti BRATŘÍ svých. ROCCO. Tanečník Tancredi zase kardinálně ozářil erb GEPARDA. Nejen SWANN, i Baron de Charlus toužil po závanu LÁSKY, "po svém Tadziovi." Pěstovat si v sobě dýchánky, šlechtit intimitu gondol v kavárničkách, ve fiakrech. Míval velké plány, když si "jamesbondovsky" pobrukoval MELODII PODZEMÍ. Jindy ladil márové tóny, když jeho srdci jiní nasypali arsen. TONY ARZENTA. Žádný malý pán. KLANU, i ve SMRTI DAREBÁKA. Dnes davy vzlykají nad synem scén od Seiny. Zápletkami jeho, NAŠICH PŘÍBĚHŮ. Je čas říct SBOHEM, PŘÍTELI. Položit TULIPÁN smuteční barvy. Dopřát sladký spánek. PRVNÍ, věčné KLIDNÉ NOCI.

Ze šatníku sběratelky styků. Mileráda vás zve na rendez-vous. Do vyletněných nížin, na hor(s)ké masivy. Nemravný vír laskonek, špiček intimity těla, které poslední dny a noci nezůstává "na suchu." Je roseno, oblažováno Apollónem, Napoleonovým Adamem. Otevřený budoár, (s) Chardonnay. Dekorovaný apartním štukováním, svůdným te(m)pem, Erósovým šarlatem.


Meditativní melodie z repertoáru trubadúra vlahé paměti. Melodie, jako když na hedvábnou lučinu pod lunu, slunce noci, ulehnete. A pomalu se vkrádá, ve smetanové halence, do lůna Hypnova. Vzletná, na srdeční nástroje to hraná, apoteóza věrné oázy Amora.
