andrii24 komentáře u knih
Po očku. Bonmoty, které seknou. Po duši člověčí.
Zanechal po sobě sirný gen, kterým neguje člověka. Zemřelo nebe. V ohni plápolá. Mysl unáší jediný možný ortel.
Rozezvučí srdce niv afrických, i to vaše. Ten v(d)ěčný cit, kdy, při němž si tleská. Lidská ruka a její velká, zlatá tlapka, která se spojit musí, a proto ji ta člověčí pomalu učí, otisknout se do míst původní stopy, která je jí vlastní. Svůj k svému. A vidět tak zblízka, kontakt scenérie kořenů.
Umí jít po pláních westernových. Jako vůdčí typ. Chutně se zajíst do špaget. Zajít si pro ni, cestou sypat koření dálek po Madisonských mostech. Zaklínit vykolejené motivy sanfranciských ulic. Místy se rozehrát. Mysticky. Mistrně. Stvořitel drsné ráže, držitel COOL šarže. "Tuláctví" sedmého umění. Věrný to Cli(e)nt.
Medailon slečny vláčných mandlových lící, jeřabinových rtů. V medových, mýdlových šatech, lyrického negližé. Uvízlé v síti sametové múzy nad propastí. Rozbité o pasti pozemských manýr vlivných iluzí. Zdobící červený koberec nebes.
Příliš brzy byli pozváni na bál havraní. Už napořád tančit s Moranou... Jeden příklad za všechny. To když tehdy kudrlinky "Rusalky" Jany R. rozčepýřil rudý vítr. Zahleděly se. Do studánky čisté. Oči Luciferovy.
Kolotoč citu, růži do dekoltu. Milencům "z nedělní školy." Cukrovou vatu. Lásce. Ku/s/ taktu.
Brkají o její přísnou přízeň. Brnká jim na nervy. Který z nich, brokátových krků, zakročí u rozohněného krbu... S chutí po ní hodí. Pro zachování postavení. Matčin karmínový kat. Vánoční večeři uštědří mat. Purpurovými příbory. "Kaprem" hostí kar.
Není daleko od nás. Naladění. Čarokrásný čas. Čas naslouchat lidskému hlasu. Svátek smyslových dárků, jenž smysluplně naděluje. Klade lék na srdce, duši ponuré.
(SPOILER) Lidský valčík bez fraku a střevíčků. Romance na toku, v meandrech, pod robinsonovskými tóny. Válčí proti korzárům člověčenství, citu. Myrtou. Přímí, upřímní plaváčci. Spojeni korály z fíků. Osudnou odyseou pramice se zápalnou šňůrou na přídi pro tu/ty, co valí, kalí vody, za svědků velmoci fauny a flóry.
Panská pukrle, poklonkovací me/to/dy. Osobní snahy a spěch, pro vlastní prospěch. Vzorné vizitky figurek zkazí, od plic zrcadlící se výsměch pravého lháře. Lidská komedie vás všech.
Cit s vychováním nastaví vybranému srdci. Malebným polibkům s oduševnělou galancí, a proto ty salony lásky, dýchánky u krbu, v plenéru. Pro kulaté portréty nad hlavami loží. Hrdličky cukrují s amorky, nad šálky čokolády. Mezi růžičkami s vílí elegancí marcipánu.
Sošný, nežli se smočí. Povstaly. Řady řádů, armáda stavařů, ve stavu "sluhů" luhů krajt na rameni.
S plnou tenzí očistce. Hodiny slunce, luny netlumí. Umí si posvítit na stíny. Členů života pod kyvadlem. Vyhazují rány /k/roků z jámy niter, spalující zpovědi. Trpitelé u jednoho stolu. Rozkopané pelíšky žalují.
Nelimitovaný styk intimit. Ploužák, tango těl. Kroky Erósových eg. Hod/i/ny tance vzdechů. Akt završený na Charónově parketu. Nemíjí zmijí "škleb."
Zrozená v záři zrání strání, jabloní a jeřabin. Sopečná, sofistikovaná šlechtična. Usazená do sofa, nitra sirén, s lávou srdeční. V mládí ochutnávající sladké limonády, ve zralém věku jen ty nejlahodnější, nejlepší hrozny doby. To nejvybranější šampaňské, sošný symbol Itálie, Olymp mezinárodní scény. Legendární Lady L. "Al dente."
V plném slunci leští osobní iluzi. Jak třpytivá je. Drží číši. Posla R.I.P. Po skle teče zl/at/á krev. Vytočil si cyankáli charakter. Démonický "mučedník" v ruletě. Teď má závratě. Nutných závětí temna vykonavatel.
Kafkovské fouknutí do palety. Nakouknutí pod. Pražské prsty, pařížské dlaně. Ruce magických "jinde." Čarovný lektvar barev. Revuální zátiší intimit. Férie mezi rámy. Schovanky malby.
Frajer z luk, polí man. Kluk s pílí, moudry postav, co měl výstavní look, kterým se strefil do diváctva, který vytřel zrak samotné obloze, nebi. I chrpy se shlukly, sebral jim barvy, pro svůj typický "ňůňo" odstín, smyslný, smyslový znak.
Potřeba zaklesnout živá zvěrstva. Fauna volá po krvi fauna, lovu na nelidu - člověka.