Andulino
komentáře u knih
Hrdý Budžes
Irena Dousková
Super knížka, vtipná i smutná zároveň. Svět z pohledu dítěte je prostě úžasný, zvlášť co se týká věcí, kterým děti zatím nerozumí. Několikrát jsem se smála nahlas, doporučuji také divadelní hru, která knihu posouvá ještě o level výš. Aneb: "Já si ale myslím, že jiskřičky nejsou žádný zasraný a že to bude príma." "Když o tom tak přemejšlím, tak můžu bejt ještě ráda, že jsem jenom tlustá, poněvadž jsem taky klidně mohla bejt černoch a s tím by se už vůbec nedalo nic dělat." :)
Domov na konci světa
Michael Cunningham
Tato kniha mě uchvátila téměř vším. Doba a místo, kde se děj odehrával, mi byly více než sympatické - 60.-80. léta v Americe mě velmi zajímají, doba Woodstocku, hippies, nové hudby, myšlení a pohledu na společnost a na svět obecně. Autor knihu rozdělil na tři fáze (části), přičemž jedna mě bavila víc než druhá, s hlavními postavami jako malými dětmi, puberťáky, mladými dospělými i lidmi v nejlepších letech. Děj byl vyprávěn čtyřmi postavami - Bobbym, Jonathanem, Clare a Alicí (Jonathanovou maminkou). Obdivuji autora za úžasnou schopnost se vcítit do obou pohlaví a do různých lidí s odlišnými názory a postoji. Co mě okouzlilo, je to, že kniha je protkána odkazy na hudbu té doby - od Van Morrisona přes Jimiho Hendrixe, The Doors, Janice Joplin až k Rolling Stones. Tato hudba je mi velmi blízká, a bylo skvělé pouštět si písničky a potom při takto vytvořené super atmosféře knihu číst. Michael Cunningham je autor, který se nebojí psát o tabu, a dokonce si i myslím, že právě na něm je založená celá jeho tvorba. Zaujala mě myšlenka takzvané postnukleární rodiny a toho, že takto uměle vytvořená rodina může být někdy opravdu "lepší" než ta skutečná. V průběhu čtení jsem nemohla jinak než si některé věty a celé odstavce vypisovat, myšlenky tak pravdivé, až z toho člověku mrazí. Otevřený konec mě nutí k přemýšlení, některé věci jsou pravděpodobně dopředu dané, ale u některých čtenář nemá zdání, jak to bude dál. Knihu doporučuji úplně všem, kteří si chtějí rozšířit obzory a podívat se na život zase z jiné strany. A při troše štěstí si vás podmaní a zůstane ve vašem srdci - tak jako u mě.
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
Tato kniha nebyla moje první od Roberta Fulghuma, nicméně po samých slovech chvály jsem se na ni moc těšila. A kniha nezklamala - Fulghum je úžasný spisovatel (a dovolím si tvrdit i filozof), jehož myšlenky se čtou rychle a něco (alespoň ve mně) zanechají. Dokonce jsem si během čtení vypisovala některé myšlenky a životní pravdy, jichž je v knize požehnaně. Jsem tedy nadšená, jako vždy! Ale jenom pro upozornění - v ostatních knihách tohoto autora naleznete stejné, ne-li větší, množství krásných myšlenek a podnětů k zamyšlení.
Nemesis
Jo Nesbø
Jo opět nezklamal. Popravdě řečeno potrápil moje mozkové závity a ne jednou překvapil, ba dokonce šokoval. Kniha má velmi složitý děj a několikrát máte pocit, že se neorientujete, o co větší je ale potom vaše překvapení, když zjistíte, jak krásně to do sebe všechno zapadá. Doporučuji a těším se na další díly.
Dva krůčky po mokrém písku
Anne-Dauphine Julliand
(SPOILER) Překrásná kniha. Vyvolala ve mně mnoho pocitů - obrovský smutek a beznaděj, přání, aby se nemoci u dětí vyskytovaly co nejméně, ale především nekonečný obdiv k autorce a její rodině a ke všem matkám bojujícím s nemocí jejich dětí. Myslím si, že v tomto momentu, kdy ještě svoje děti nemám, si ani nedokážu plně uvědomit tu tragédii, i tak ale cítím, že celé srdce, duše, tělo a mysl musí být v neskutečné bolesti a napětí... Už od začátku knihy mi bylo jasné, že malá Thaïs zemře, a vědomí, že toto ví i matka, že s tím nemůže bojovat, mě nutilo občas přestat se čtením a přemýšlet. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Oceňuji především upřímnost a pasáže, ve kterých Anne-Dauphine vyznává lásku svým dětem.
"Ne, tohle ne, všechno, jenom ne tohle.
Zůstaň ještě, princezno moje, moje zlatá, krásná Thaïs! Nemůžu tě nechat jen tak odejít. Nemám odvahu doprovodit tě, nemám sílu žít bez tebe. Zavěsím se na tvé paže, na tvůj krk, na celé tvé unavené tělo, abych tě zadržela. Ještě chvíli. Ještě chviličku.
Neopouštěj mě. Ne teď. Ne tak brzy. Chci si tě nechat. Navždycky. Pečovat o tebe, ošetřovat tě, hýčkat tě, milovat tě. Nenechávej mě tu, nezbavuj mé svého bohatého mlčení, své dětské vůně, své jemné pleti, svých medových vlasů, svých pootevřených dlaní; všech drobných věcí, zvuků, pohybů, které tvoří tvoji osobnost. A které tolik miluju.
Zapřísahám tě, holčičko moje. Vydrž, bojuj. Bez tebe nejsem ničím. Jsi moje sluníčko, můj celý svět, moje něha, moje síla i moje slabost. Jsi moje skála i moje propast. Moje láska.
Zůstaň aspoň dneska. A zítra. A ještě další den."
Zmizet
Petra Soukupová
Po přečtení několika komentářů u této knihy jsem se rozhodla nechat si první povídku, Zmizel, až nakonec. A myslím, že jsem dobře udělala. Celkově se mi kniha moc líbila, styl autorky mi byl blízký a myslím si, že krátké (a někdy úsečné) věty k vyprávění dětí úplně sedí. Co se týká povídek zvlášť, povídka Na krátko ukázala vztahy mezi sourozenci, z nichž mi některé úplně osvěžily vzpomínky na dětství, takové typické naschvály mezi sourozenci jsou asi všude. Dále ale taky problémy v rodině, které už na tak lehkou váhu brát nelze. Povídka Věneček byla více záhadná, o tajemstvích rodiny. Ze začátku mi dělalo trochu problém se zorientovat (Hanka a Helenka jsou pro mě moc podobná jména). Při vzpomínkách hlavních hrdinů vám to ale začne do sebe hezky zapadat a konec odhalí i ta největší tajemství. První (ale pro mě poslední) povídka Zmizel byla úžasná. Nebudu prozrazovat rozuzlení, ale musím říct, že mě šokovala od první do poslední stránky. Říkám si, že na jednu rodinu je těch problémů až moc. Poslední odstavec ve mně zanechal jakýsi pocit bezmoci a smutku, tento příběh určitě ještě dlouho nezapomenu. Petra Soukupová je skvělá spisovatelka!
Kdo miluje nejvíc
Tess Stimson
Kniha se mi líbila - příběh byl zajímavý, postavy sympatické, ne černé nebo bílé. Moc se mi také líbila forma knihy - vyprávění různých osob klouzavou formou (tam, kde skončil jeden, pokračoval druhý, ale ještě s několika událostmi předtím). Bylo to ideální, vidět totiž situaci více očima je někdy i v životě velmi důležité. I to, že se neodehrálo klasické klišé (muž začne svou ženu podvádět s chůvou) oceňuji. Jediná připomínka je k závěru, který byl ukvapený (na 4 stranách) a až moc idylický.
Máš mě vůbec ráda?
Zuzana Peterová
Upřímně se přiznám, že jsem knihu nedočetla. Téma mě velmi zaujalo, přece jenom vztah mezi matkou a dcerou je poměrně náročný, problémy se v něm vyskytují velmi často. To snad zažila každá žena. Od knihy jsem ale asi očekávala něco jiného. Čtení o tom, jak matka stále dokola buzeruje dceru, která není schopna se od ní odstřihnout a žít svůj život a která lítá, jak matka píská - to jsem si opravdu nepředstavovala. Je možné, že na konci knihy se děj změní a pochopíme, že ten vztah je opravdu super, ale já jsem prostě neměla sílu se k tomu dostat. Nejspíš asi proto, že mi takové dospělé ženy jsou bytostně nesympatické (ať už v roli otravné a věčně nespokojené matky nebo v roli bojácné a ustrašené dcery).
Patricie
Veronika Matysová
Otázka alkoholismu u mladistvých je velmi zavážným problémem. Moc se mi líbilo to, že se kniha takovou věcí zabývá, i to, jak jsou zde popsány stavy hlavní hrdinky Patricie, kdy nemá sílu bojovat, je neustále sváděna do propasti, a potom obrat, kdy se opravdu chce uzdravit. A samozřejmě neustálé lákání alkoholu: Vrať se ke mně! Napij se! (Alenka v říši divů a zvláštní lahvička). Jsem moc ráda, že příběh Patricie skončil dobře, nicméně bych knize vytkla několik věcí. Největší problém mi dělala přehnaná naivita postav a některé věty vložené jim do úst. Dále to byla také občasná nereálnost situací a až neuvěřitelně mnoho štěstí pro jednu rodinu. Tudíž dávám 3 hvězdičky. Jsem ale ráda, že jsem si knihu přečetla.
Prázdné místo
J. K. Rowling (p)
Úžasné! Všimla jsem si, že knihu Prázdné místo čtenáři buď milují nebo nenávidí. Já určitě patřím k první skupině. Knihy o Harrym Potterovi byly vydány v období mého dětství a dospívání, tato kniha v období mé dospělosti, tudíž jde o naprosto přirozený vývoj pasující na moje stárnutí, kterým mě Joanne naprosto dostala! Co se týká některých kritik, že se kniha snaží obsáhnout všechny problémy od prostituce, drog, přes snobství a pomluvy až k politice a je tedy zbytečně překombinovaná, myslím si, že kritika opravdu není na místě. Vždyť o tom ten život přece je! Jeho různorodost, odlišné vlastnosti lidí a společenské vrstvy jsou v této knize opravdu skvěle popsané. Mnoho postav mě neodradilo, naopak - miluji složité vztahy a rodokmeny, a když si v tom člověk udělá jasno, je potom úžasné sledovat osudy tolika lidí. Průběh knihy mě bavil, čtení jsem si užívala a stránky rychle ubývaly. Ovšem posledních dvacet stran mě neskutečně překvapilo a šokovalo. Nebudu prozrazovat, nicméně děj se začal odvíjet světelnou rychlostí... Po dočtení poslední stránky a zaklapnutí knihy jsem si uvědomila, jak moc mi postavy přirostly k srdci a jak mě kniha dojala, pobavila a ohromila. Mrzí mě, že už se nedozvím více věcí o Mollisonových, Weedonových, Priceových a dalších rodinách. K této knize se určitě ještě vrátím!
Co se přihodilo zvěrolékaři
Pavol Fabian
Moc milá knížka o zážitcích zvěrolékaře. Dozvíte se, co si takový zvěrolékař prožije, co ho uchvátilo, rozesmutnilo nebo potěšilo. Jelikož je knížka opravdu útlá, moc těch zážitků není. I tak se mi ale líbila. Kdo však čeká Jamese Herriota číslo 2, bude zklamaný. Na pana zvěrolékaře s velkým Z totiž tyto příběhy nestačí. I tak mě ale některé myšlenky dojmuly a zaujaly.
Terapie láskou
Matthew Quick
Upřímně se přiznám, že jsem od této knihy čekala víc. Po úžasných recenzích a názorech veřejnosti jsem byla na knihu opravdu natěšená. Je dobrá, to ano, příběh je úžasný, postavy taky, myšlenky Pata jsou skvělé, hudební vsuvky a zápletky jakbysmet. Nicméně mě trochu nudily scény z fotbalu, jelikož velkým fanouškem amerického fotbalu zrovna nejsem. A přes několik zásadních momentů v ději mi kniha přišla jaksi zbytečně dlouhá. I tak ale stojí za přečtení a konec potěší každou duši :)
Manželka 22
Melanie Gideon
Knihu jsem přečetla, sem tam se usmála, sem tam dojala nad vzpomínkami Alice. Nicméně k mým nejoblíbenějším patřit nebude. Některé dějové linky mi přišly naprosto zbytečné (především ty týkající se dětí Alice a Williama). Zhruba od poloviny knihy jsem začala mít jakési tušení, kdo je Tazatel 101, a nakonec se potvrdilo. Na konci jsem se přece jenom musela usmát, protože pokud máte někoho, koho i po všech problémech a útrapách milujete (a on vás), můžete být šťastní a nad koncem příběhu se usmát. Doporučuji jako nenáročnou oddechovku, pokud nemáte na čtení něco lepšího.
Díky za vzpomínky
Cecelia Ahern
Kniha je nenáročnou oddechovkou, u které si určitě krásně odpočinete. Sice jsou tu situace opravdu neskutečné, ale kdo říká, že všechno musí být opravdové? :) Moje nejoblíbenější "Cecilka" to asi nebude, nicméně jsem moc ráda, že jsem si tuto knihu přečetla.
Netopýr
Jo Nesbø
Nesbo je opravdu brilantní autor! Je sice pravda, že tato jeho kniha je hodnocena nejhůře v porovnání s ostatními, ale měla přesto skvělý děj, úžasnou zápletku a perfektně vykreslené postavy. Taky se mi líbilo prostředí Austrálie, je to vcelku neobvyklé místo děje. A pokud ostatní budou ještě lepší, tím lépe! Mám se na co těšit :)
Kde končí duha
Cecelia Ahern
Moc milá kniha psaná velmi zajímavou formou, která mě bavila víc, než bych čekala! Příběh byl skvělý, se spoustou životních zvratů a problémů, ale i šťastných chvilek a lásky, přičemž vše je viděno očima hlavní hrdinky Rosie a očima její rodiny a přátel. Konec byl možná očekávaný, nicméně popsaný naprosto krásně a dojemně. Doporučuju!
Soud padlých andělů
James Kimmel jr.
Tato kniha byla opravdu úžasná! Představte si sami sebe v situaci, kdy se probudíte na nádraží a zjistíte, že jste mrtví. Co teď? A navíc je všechno kolem vás divné. A hlavně - nevíte, jak se vrátit zpátky a vlastně tomu hloupému snu ani nevěříte... Jako čtenář jsem chtěla vědět, co se Brek stalo, takže jsem četla dál a dál. V knize je nám představeno mnoho dalších postav, které jsou určitým způsobem s hlavní hrdinkou spojeny. Jak, to budete zjišťovat v průběhu. Je pravda, že postav a jakýchsi zlomků z minulosti je tu spoustu. Ale kdo má rád tajemno a brilantně popsané postavy, je to kniha pro něj! Ke konci knihy se zde objeví i jakési polemizování ohledně náboženství. Také je zde značnou měrou popsán holocaust a historie 2. světové války, takže i nadšenci do historie by si měli z této knihy něco odnést. A určitě vás tato kniha donutí přemýšlet... Doporučuji!
Vzpomínky na zítřek
Cecelia Ahern
Kniha se mi moc líbila. Ze začátku máte pocit, že půjde o další dívčí román, o jeden z mnoha. Ale je pravda, že Cecelia umí z knih udělat víc, něco, co vás bude přitahovat, co vám nedá spát a co vás bude nutit číst dál a dál. Je tu i dávka jakéhosi tajemna, ovšem ne toho strašidelného. I závěr knihy se mi líbil a příjemně mě překvapil. Také se mi líbila proměna hlavní hrdinky, líbí se mi, že nikdo není "černý" nebo "bílý". Určitě doporučuji :)
Moje nejmilejší psí historky
James Herriot (p)
Milé povídky o mých milovaných psech :) Pan Herriot byl úžasný lékař a spisovatel a jeho knihy mě vždy pohladí po duši.
Intrika po anglicku
Adrien Goetz
Zajímavá historická kniha o tapisérii z Bayeux. Pravdou ovšem je, že začátek je celkem pomalý a nezáživný, nicméně když se do knihy začtete, její příběh je velmi poutavý. Doporučuji historickým nadšencům a lidem, co o této problematice něco ví.