Andyska007
komentáře u knih

Knihu jsem, stejně jako předchozí, přečetla jedním dechem. Je to napínavé, nervy drásající čtení.


Jakub Szántó píše o mém milovaném Izraeli... A píše o něm krásně, nezaujatě, poučně, zábavně...


Krásně poetická jednohubka. Oslovil mě nejenom příběh ale i krásné ilustrace.


Saša Uhlová poutavě popisuje práci východoevropských migrantů na západě Evropy. Při čtení jsem měla pocit, jako bych tam byla. A nebyl to pocit úplně hezký, dějí se tam někdy hrozné věci. Autorka ale všechno popisuje citlivě a empaticky ke svým spolupracovníkům.


S komiksem jsem skončila kdysi u Čtyřlístku... Ale dcera má ráda komiksy pro dospělé a od ní jsem si půjčila tuto knihu.
Příběh mě vtáhl, bez kreseb by byl poněkud krátký, povrchní. Právě výtvarná stránka dodává knize sílu výpovědi. Ráda někdy sáhnu po dalším komiksu.


Kniha se zčásti odehrává v Krakově, kde jsem minulý podzim strávila pár krásných dní, zčásti pak v Praze. Nápad s kamerou na mazací tramvaji se mi zdá super. Děj je zajímavý, líbilo se mi, že je vyprávěný z pohledu několika postav, které se střídají ve vyprávění. Napětí graduje až do závěrečného finále. Ze začátku mi dalo trochu práci se začíst, ale zbytek knihy vše napravil.


Před několika lety jsem od autorky četla román Prostě spolu, který se mi moc líbil. Kvůli čtenářské výzvě jsem proto ráda sáhla i po této knížce. A nelituji...
Povídky Anny Gavaldy jsou jako jednohubky, které sice slupnete rychle, ale zanechají vám dobrou chuť na jazyku, příjemně v žaludku a zahřejí u srdce. A po snědení litujete, že už došly...


Knížku jsem koupila už před dvěma roky synovi k Vánocům, ale sama jsem se k ní dostala až nyní, když jsem se dozvěděla, že autor zemřel...
Postřehy, pocity, myšlenky rozervané duše uprostřed probdělých nocí...
po zdi se prošel stín anděla
odněkud jsem ho znal
vyskočil z okna
a zmizel za nejbližším rohem
zůstaly po něm vůně a ticho
přestal jsem chápat kdo je kdo
v tý zvláštní hře
několik minut po půlnoci
poskvrňuju papír


Povídky se mi líbily. Kdysi jsem četla i knihu P.S. a ta mě zaujala natolik, že jsem si tuto knihu přála k Vánocům. A nelituji. Souhlasím, že recyklované povídky jsou podvod na čtenáře, ale pro mě byly naštěstí všechny nové.


Knihu jsem četla na doporučení dcery a nelituji. Autora obdivuji, že text dokázal sepsat nedlouho po propuštění z koncentračního tábora. Je to silná výpověď a zároveň psychologické pojednání. Čtení to nebylo lehké, ale bylo pro mě obohacující. Frankl odmítá kolektivní vinu a říká, že i v utrpení je smysl života...


Nedávno jsem četla autorovu prvotinu a teď jeho zatím poslední sbírku. Myslím, že básnický rukopis je stále stejný, ale Spatřil jsem svou tvář je přece jiné. Při čtení mi v mysli běžel můj soukromý romantický film o objevitelských výpravách. Prožívala jsem údiv, strach, touhu po neznámém. Málokterá poezie mě tak vtáhne. V neposlední řadě je kniha krásně graficky zpracovaná.


Knihu jsem si půjčila v knihovně kvůli čtenářské výzvě. A jsem tomu moc ráda. Napínavé čtení od začátku do konce. Zajímavý styl, kde děj vypráví tři hrdinky každá ze svého pohledu. S těmito ženami nemám nic společného, přesto jsem se do nich dokázala vcítit. I když dělají v životě chyby, jsou to pro mě kladné hrdinky. Námět je děsivý a zároveň laskavý.


Moc hezky napsaná kniha. Raději bych sice byla, kdyby nebyla žádná válka a kniha by tedy ani nemohla vzniknout. Je to poutavé čtení, každý reportér píše trochu jiným stylem, někdo více, někdo méně zajímavě. Celkově je to ucelený pohled na ten hrozný konflikt. Líbilo se mi, že autoři popisují i svoje pocity, obavy, potíže...


Tak krásná kniha! Když za mého dětství knížky této autorky u nás nevycházely, jsem vděčná, že jsem si jí mohla přečíst alespoň teď. A to úplně náhodou. Šmejdila jsem po bytě, abych našla knihu, která má na obálce strom a objevila jsem jí u syna v knihovničce. Koupil si jí nedávno v Knihobotu, aby se odreagoval od stresů při studiu. Po filmu ani nepátrám, nechci si kazit hezký zážitek z knihy...


Nedávno jsem se vrátila z několikadenního výletu do Ostravy a okolí. Měla jsem chuť si znova přečíst a prohlédnout tuto zajímavou knihu. Historie toho kraje není moc radostná, ale myslím, že současnost dává tušit, že budoucnost Ostravy bude skvělá. Já v to věřím a ráda se tam budu vracet.


Neuvěřitelné, co všechno lze v 13 letech zažít. Napsáno tak, aby měl čtenář pocit, že se ocitl v té době.


Znovuobjevuji Skácela.
Chvíle
Za žádnou pravdu na světě.
Ale jestli chceš,
za malý pětník ticha.
Je chvíle, která půlí krajinu.
Pokorný okamžik,
kdy někdo za nás dýchá.


Ostrovy
To k vlastní touze k svému zranění
naruby obracíme noc
pod hvězdným nebem vysvlékáme tmu
A kdyby se i potopila pevnina
naděje naší
a všechno odešlo a trochu také vy
zoufejme jenom málo
Za námi z moře času vynoří se
pro nové trosečníky nové ostrovy
-------
Také jsem si našla tu svou. Sbírka je plná snové, smutné melancholie a také naděje...


Mekyho písničky se mi líbily a líbí, četla jsem knížku Zblízka, na tribute koncertě jsem byla s manželem, od syna jsem k narozeninám dostala album Posledné veci...
A tak jsem se přirozeně těšila i na tuto knihu. A nejsem vůbec zklamaná, Katka Žbirková popisuje svůj život s Mekym prostě a jednoduše tak, jaký opravdu byl.


Další komiks půjčený od dcery. Jsem čtenář již starší, komiksovou tvorbou nepolíbený, ale kniha se mi moc líbila. Jak obsahem, tak výtvarným zpracováním.
