Aneleh komentáře u knih
Kniha je souborem všeobecně známých myšlenek, které jsem téměř všechny už četla i jinde. Tomáš je však proložil svými vlastními zkušenostmi a názory z jeho života, popisuje, jak se dopracoval k úspěchu. Mně osobně to přijde tak, že málokdo je takto úplně dokonalý, aby dokázal žít přesně podle tohoto návodu a i když to dokáže, přesto se nemusí stát výjimečným a být ve všech oblastech svého života stoprocentně spokojený. Také mě zarazily časté překlepy, chybějící písmenka, jako kdyby bylo vše napsáno v nějakém spěchu. Břicháč Tom mi však pomohl (a tisícům dalších lidí) svými kuchařkami a novým pohledem na stravování, především na úlohu cukru, o čemž se zmiňuje i v této knize a za to mu dávám plný počet hvězdiček.
Pro mě velmi přitažlivá kniha. Líčí život a pocity mladé komtesy z 19. století, která se musela vyrovnat s postupnou ztrátou zraku. Pro každého může být i knihou poučnou, protože člověk si při jejím čtení uvědomuje, čím vším je pro něj zrak.
Přehledné, moudré a pravdivé. Kniha, ke které by se člověk měl stále vracet a nejlépe ji mít neustále po ruce a připomínat si její rady. Sama jsem zkusila praktikovat a skutečně je neuvěřitelné, jak se lidé rozpovídají, když přestanete mluvit o sobě, ale zajímáte se pouze o ně. A spousta dalších skvělých postřehů v chování, tak samozřejmých a přitom někdy tak těžko dodržovaných.
Laskavá a dojemná kniha o tom, co vlastně znamená odpustit a také o tom, že ač se nám někdo zdá šťastný a spokojený a myslíme si, že nic mu nemůže scházet, přesto se může uvnitř trápit rozhodnutími, která udělal a neměl udělat nebo neudělal, ač měl. Jak moc můžeme ublížit druhému i sami sobě, když prozradíme, co jsme mu kdysi provedli? Je pravda, že někdy odpuštění nestačí nebo nás vždy očistí a vztah s druhým upevní? I když hodně brzy tušíme, jak Hannah asi dopadne, nejde zde ani tak o konec jako o zamyšlení nad nelehkými rozhodnutími a nad tím, jak se vyrovnat s nejistotou a s činy svými i těch ostatních.
Jedna z mála knih, u které jsem se neubránila slzám a ke které bych se určitě mohla neustále vracet. Je psána velmi emotivně a zanechá ve vás stopu navždy, zvláště, máte-li děti. Je poznat, že autor si prošel tímto peklem, a proto dokáže psát tak realisticky i o tom, co krutá nemoc dokáže udělat se vztahem dvou milujících se partnerů. Nádherná kniha o nejkrásnějších lidských vlastnostech.
Kniha ukazuje především na problém sociální fóbie a tudíž je z psychologického hlediska velmi zajímavá. Rozebírá pocity a utrpení člověka, postiženého touto poruchou, která ani dnes není ničím výjimečným. Na postavě Mary je dobře vysvětleno, co brání těmto lidem v kontaktu s ostatními, jak moc se chtějí přátelit s ostatními, ale brání jim v tom trvalá úzkost, která je uzavírá do jejich nedobrovolné samoty. Sounáležitost lidí v malém městečku nakonec zvítězí, ale bohužel až po smrti Mary se všichni dozví, čím si procházela. Smutný, ale poučný a dojemný příběh plný laskavosti. Více takových knih by bylo třeba do dnešní uspěchané doby.
Jako každá z knih tohoto výjimečného spisovatele nás nutí k zamyšlení nad smyslem života, nad časem, který plyne všem stejně. A především nad tím, jak je důležité život žít, protože co by nám bylo platné, kdybychom byli nesmrtelní, ale svůj čas jsme museli trávit zavření v osamocení. Čas není důležitý, pokud ho strávíme smysluplně, nemusíme jej měřit. Přesto všichni stále někam spěcháme a čas bychom si přáli zastavit. Tahle kniha nám ukazuje, co by se pak všechno mohlo přihodit, kdyby se skutečně svět zastavil. Zajímavé myšlenky stojí za zamyšlení. Jedna z knih, na které se nezapomíná.
Druhý díl mě překvapil, v každém směru rozhodně ještě lepší než ten první. Zajímavé bylo už jen střídavé vyprávění hlavní hrdinky a její svěřenkyně. Konec jiný, než bychom si přirozeně přáli, ale vlastně reálný. Kdo z nás si snad myslí, že by některý muž reagoval na sexuální fantazie ženy jinak než Will? V obou dílech je dobře naznačováno, jak nespravedlivě je stále nahlíženo na ženy v oblasti sexu. Kdyby se "Tajnostem" věnovali muži, jistě by se nemuseli pod tento název ani schovávat a nebyli by považováni za pokrytce. Proč se ženy stále musí téměř stydět za přirozenou touhu a vášnivost? "Rodilo se to někde v břiše a stoupalo vzhůru k srdci. Vzdor. Ten nezbytný vzdor, který odmítal všechno, co naznačoval Willův pohled, jeho odsouzení, po němž jsem se cítila tak špatná a nehodná lásky."
Je to hezký příběh, který jsem zvládla přečíst téměř za jeden den. Podle veselé dívky na obálce, která jako kdyby předváděla módní oblečení, jsem čekala nějakou legraci o žárlivém manželi. Ale Erika si po románku z francouzským vysokoškolákem užije své, když se neuváženě provdá za rakouského skutečného žárlivce. Zdá se až neuvěřitelné, kolik najde v cizině přátel, ochotných jí pomoci dostat se i z těch nejtěžších situacích a poskytnout jí nový domov. Ve skutečném životě by to byl myslím spíše zázrak. Erika dospěje a stává se zodpovědnou matkou. Ke konci knížky přemýšlíte, s kým vlastně asi zůstane. Je to lehké odpočinkové čtení, které se čte samo a vlije optimismus do žil.
Líbí se mi, jak příběhy porodní asistentky Cecílie se navzájem prolínají. Je zajímavé sledovat její osobní život, zážitky nádherného povolání a zároveň být svědky její schopnosti rozplétat kriminalistické případy. Nechybí zde tedy vůbec nic, co dělá knihu napínavou a stejnou měrou realistickou i romantickou. Všech osm dílů bylo fantastických a doufám, že bude pokračování, protože Cecílie se nám stala kamarádkou. Říká nám spoustu životních pravd a připomíná, jak je život ženy i přes všechny těžkosti pestrý a krásný.
Tohle je šílená noční můra všech žen - matek. Nemohlo se to nám - mně taky stát? Záměna dětí je bohužel něčím, co se stále stává. Až z toho přechází mráz po zádech, že nejen otec, ale ani matka si nemůže být jistá, že je dítě její. Spisovatelka pojala toto téma velmi zajímavě, protože na záměnu se přišlo až v nejkritičtějším pubertálním věku obou dívek. Všechny postavy a jejich jednání jsou perfektně vykresleny a konec naprosto nepředvídatelný.
Souhlasím s předchozím komentářem. Kniha je pravdivá, o věcech, o kterých se nemluví, ale které se v naší společnosti dějí. Krutá realita vykresluje postavení chronicky nemocného člověka, na kterém se podepisuje stav dnešního zdravotnictví. Nemocný skutečně nemá žádnou moc a bez podpory a pomoci se stává naprosto bezbranným. Přečtěte si a zamyslete se. Ono se to totiž může stát každému z nás. Zvlášť patříte-li, stejně jako Klára, mezi "obyčejné" lidi.
Cukr je první knížka, v které jsem se setkala s pravdivým líčením situace v dnešním zdravotnictví, která pravda není pro obyčejné lidi příznivá. Bez příkras a popravdě je zdokumentován stav dnešní společnosti, na který krutě doplácí hlavní hrdinka Klára. V některých situacích poznává nemocný sám sebe a svoje peripetie, kterými musí projít, trpí-li chronickou a vážnou nemocí. Ničeho se nedopustil a přesto je trestán. Jak společnost zachází a chová se k takto postiženému člověku? A jak se k němu chovají i někteří jednotlivci? Krutá realita necitlivého světa vůči nemocnému je popsána bez příkras. Boj o holý život, společenské uplatnění, existenční starosti, sousedská šikana. Kde je lidská důstojnost, když se vám zhroutí svět po stanovení diagnózy? K čemu všemu je člověk donucen, aby nejen fyzicky přežil? Vylíčeny jsou drsné problémy, o kterých se nemluví, ale které řada nemocných dnes zažívá a které jejich nemoc velmi zhoršují.
Některé pasáže se sice často opakují a text trochu kazí dost překlepů i pravopisných chyb, ale pohled do života naší současnosti i nedávné minulosti je vskutku pravdivý a syrově upřímný. Je poznat, že autorka si zažila své, mnohé prvky jsou autobiografické a bohužel všechny zde popisované události se opravdu staly.
Toto je vlastně již třetí díl, který volně navazuje na první dva s názvem Strach (Propast) a Strach (Msta), které jsem si hned v knihovně zapůjčila, abych se vrátila k tomu, jak se vlastně Klářina situace vyvíjela od počátku.
Nádherná kočičí detektivka, která mi trochu připomíná kočičí krimi od L.J.Braun. Vůbec jsem nevěděla, že tato spisovatelka napsala už 24 případů paní Murphyové. Škoda, že přeložena byla zatím jen jedna, ale ráda si počkám od Michaely Klevisové na další. Dialogy mezi zvířátky jsou úžasné a kdo má doma kočku nebo psa, nejlépe pochopí, jak moc bychom si přáli rozumět jejich řeči.
Chtěla jsem dát hvězdičky tři, ale nakonec jsem dala čtyři díky konci, který byl opravdu velmi napínavý a nečekaný. I celá kniha je velmi čtivá. Jen je neuvěřitelné, že hlavní hrdinka, dospělá žena, která dokončuje vysokoškolské studium, vystupuje takto naivně. Je to víc než přitažené za vlasy, vždyť ona si vůbec neumí ochránit svoje soukromí a nechá se sebou ošklivě manipulovat. Až na konci jako kdyby se konečně vzpamatovala. To mi přišlo víc než nepravděpodobné, její chování se spíš podobalo patnáctileté holce a i ta by si snad líp poradila. Celkově to bylo vážně šílený, spíš takové nepovedené sci-fi.
Třetí díl opět perfektní, čtivé, napínavé, dobře promyšlené. Porodní asistentka Cecílie je mi blízká svými problémy i svým citovým životem. Lze se snadno vžít do jejích pocitů a navíc v každém díle prožívá nějaký napínavý příběh, tentokrát spojený s nalezeným miminkem.
Zajímavá kniha, hlavně příběhy z prostředí porodnice mě zaujaly. O porodních asistentkách jsem v žádné knize ještě nečetla, opravdu velmi čtivé a s nahlédnutím do psychologie postav. Je tam i trochu napětí a dobře vykreslené pocity hlavní hrdinky. Těším se na další čtyři části této románové série, určitě si je všechny přečtu.
Potřebovala jsem nějakou oddechovku a tahle útlá knížečka mi padla v knihovně do oka. Jelikož mám ráda Evu Urbaníkovou a její humor, tak jsem si jí půjčila a nelituji. Skvěle jsem se odreagovala, pobavila a zasmála. I když povídkové knížky moc nemusím, tady vlastně šlo o příběhy jedné a té samé ženy a její zkušenosti s muži. Svým způsobem tedy i poučné. Doporučuji k odpočinku a ke zlepšení nálady.
Děj je poskládaný z komunikace po internetu - z blogů, emailů a webových stránek jednotlivých účastníků. Celý příběh ukazuje, jakou moc má internet a sociální sítě. Nepřečtený nebo omylem vyhozený email nebo sms zpráva může způsobit katastrofu. Tento způsob psaní se mi sám o sobě velmi líbí, jen jsem se hůře orientovala v jednotlivých zprávách, které přeskakovaly z jednoho časového období do druhého, takže jsem stále sledovala datumy. Chvílemi bylo čtení trochu rozvláčné a nemělo spád. Ale jinak zajímavé myšlenky, dobrá psychologie postav a překvapivý závěr.
Na další knihu od naší plzeňské autorky jsem se velmi těšila a opět mě nezklamala. Miluji psychologické knihy i skládání puzzle, a tak téma pro mě bylo velmi zajímavé a příběh jsem si doslova vychutnala. Někdy je život opravdu složitý a dokáže se nám pěkně zamotat. Dá pak velkou práci dát jej do pořádku, stejně jako je náročné z malých, promíchaných dílků poskládat správně velký obraz. Zvlášť když nám jeden dílek pořád schází...