Anetidlo komentáře u knih
Filozofická pohádka. Nádherná filozofická pohádka.
Člověk se zachumlá do peřin, nechává se unést příběhem zvídavého kloučka. V určitých pasážích vidíme shodu s naším světem, a potápíme se do svého nitra, do svých smíšených pocitů. Po dočtení se snad nikdo nechce stát tím nudným a zvláštním dospělým. Až budu jednou dospělá, chci, aby pořád v mém srdci bylo to zvídavé dítě, které sleduje hvězdy.
Poslechla jsem si audioverzi dostupnou volně na YT. Po "dočtení" jsem vnitřně hodnotila nějak takto:
Za autentické nadčasové dílo mohu pouze dát kladné hodnocení, ale přes všechny ty hluboké myšlenky to byl vlastně jednoduchý příběh. A co se týče romantického vztahu v knize, tak to byla jedna velká zbytečnost podle mě. Chtěla jsem pokračovat ve čtení zajímavých myšlenkových rozborů, a najednou hlavní hrdina řeší, kde si bez přítomnosti bezpečnostních kamer užije. Třeba to mělo v znít autentičtěji, ale určitě by se to bez toho obešlo.
Jenže toto dílo nemáte hodnotit jako knihu, u které posedíte pár hodin, pak ji zhodnotíte a jdete dál. Je to kniha s hlubším přesahem. Člověk se podívá kolem sebe a vidí nějaké prvky Orwella.
Kniha ukazující nesmyslnost války. Člověku se občas proběhnou hlavou různé myšlenky, když čte, co prožívali osmnáctiletí mládenci, kteří měli v osudu napsané jít vstříc smrti. Kniha pro mě znamená velkou melancholii, velké zamyšlení nad touto dobou.
Jak bych tuto knihu okomentovala?
Prvně bych chtěla přiznat, že splnila (zpětně) mou knižní výzvu zde na DK. Právě proto jsem ji také dokončila - nemohu říct, že dočetla, jelikož jsem měla k dispozici skvěle namluvenou audioknihu. Ač byla audiokniha nádherná, příběh byl pro mě neatraktivní. Možná bych tuto knihu vůbec nepřečetla, ani bych o ní neuvažovala, kdybych si dala pozor na to, co si půjčuji z knihovny.
Nějak si neholduji v esoterice a ve větách: Celý vesmír se spojí, abys Ty sis mohl splnit sen. Ne, nejsem žádný skeptik, právě naopak. Ale tohle je na mě dost. Ale nebudu tady vypisovat svůj pohled na věc. Pouze jsem chtěla zdůraznit, že tohle opravdu nebylo čtivo pro mě. Což znamená, že byla chyba tuto knihu číst? Upřímně řečeno nevím - kniha mi nic nedala, nevzala. Zanechala mě chladnou, což je dle mého názoru u knih to nejhorší.
Ráda bych se vyjádřila i ke konci. Očekávala jsem alespoň, že ten poklad, za kterým se hlavní hrdina honí a pro který se vzdal všeho, bude něco více hlubokého. A ony to nakonec byly peníze nebo něco na ten způsob.
Člověk se občas snaží najít něco víc ve svém životě. Hledáme nějakou vyšší duchovní sílu. Sama se o tohle zajímám, ale tohle metodické poučování nebylo nic pro mě.
Každý by se měl dozvídat o naší (mnohdy krvavé) minulosti. Existuje vskutku dost knih, kde hlavním představitelem je naivní dítě. A právě tahle naivita je občas pro dospělé něco, co by se měli pokoušet pochopit. Vždyť to jsou právě děti, ze kterých vyrostou mladí dospělí. Občas Vás může dětská naivita vytočit, ale buďte trpěliví nejen u této knihy, ale i ve Vašem životě. Přečtete si a uvidíte, že i Vy se budete bát o budoucnost postav v této knize.
Silný a emotivní příběh.
Nádherná kniha. Pro pejskáře pohlazení po duši. Každý pejskář měl takovou Dašeňku doma.
Patřím ke generaci, která tuto dobu nezažila. Za školní lavicí se (skoro) každému studentovi znelíbí dějepis. Ani já jsem mu nepřikládala takovou hodnotu. Ve škole jsem se tudíž nic nenaučila, většinou jsem si psala taháky, abych testy úplně neprojela. Až když byl dějepis nepovinný, tak mě začal zajímat, fascinovat. Teď se to snažím vše dohnat. Postupně nacházím to, co mi škola neukázala. Děkuji za tohle dílo!
Ilustrace nádherné, skvostné - o tom žádná. Příběh pokulhává, je utahaný a nezáživný. Jazyk je chudý. Ani mou tříletou neteř příběh nezaujal. A to stačilo pouze příběh více rozvést, více si s příběhem pohrát. Po takovém humbuku očekává člověk více.
Kniha skvělá jako její předešlý díl. Měla jsem napsaný komentář, který mírně útočil na Argo. Kdo neví, tak ať se podívá, v jakém opravdovém pořadí knihy jsou.
Jenže tohle nemá vůbec nic společného s tím, co jsem prožila s touto knihou. Doufám, že se odhodlám ke koupi série v angličtině, abych mohla sérii dokončit.
Zajímá-li vás období z druhé světové války z pohledu dítěte, vřele doporučuji.
První kniha, se kterou jsem vkročila do roku 2019. Nebyla to má první kniha od Sparkse, tudíž jsem již věděla do čeho jdu. A přesto mě kniha dokázala nadchnout. :)
Příběh pojednává o manželství, o rodičovství, o rozvodu... Ideál pro nenáročné čtení, které vám dodá různé úhly pohledů na složitost vtahů. Téma sice pro mě není tak blízké, ale to neznamená, že jsem příběhem nežila. Rozhodně nic co by připomínalo teenagerskou romanci.
Postavy nejsou idealizované. Každá má své nedostatky a přednosti a nic (ani v životě) není černobílé. Naivní a citlivý Russ, sobecká Vivian (která se "probudila" až u konce), sladká London, milované Marge a Liz...
Menší mínus má pro mě rozsah knihy. Příběh by byl skvělý, i kdyby byl o takovou stovku dvě kratší. Možná to mělo naznačit, že se jedná o dlouhotrvající záležitost, která se nevyřeší lusknutím prstů, ale i přesto...
Jediné, z čeho jsem opravdu rozpačitá je konec. Celou knihou nás doprovázela otázka rozvodu a najednou se Sparks usmyslil, že toho dramatu není dost a závěr ochutil o další...
Což nebyl špatný tah dát i konci "jiskru", jelikož si zpětně nedokážu představit, že by to skončilo vyřešením hlavní otázky a konec. Ono by k tomu také nebylo co říct - jednoduše to nějak dopadlo a hotovo. A k tomu se málokdy se stane, že problém je vždy jeden.
Po dočtení se mi hlavou pár dní vrtala myšlenka konce - ano, skolilo mě to. Ale přesto jsem jaksi skeptická vůči odpoutání hlavní myšlenky.
A slovo závěrem? Mezilidské vztahy jsou vždy složité, tak proč se neponořit do tohoto příběhu. Doporučuji. :)
Zajímavé, jak panter jako predátor nakonec nebyl predátorem. Snaha o novodobé bajky, které ale prostě nefungují (alespoň tedy na nás nepůsobí pozitivně). Ale dobře, už jen tím koncem to bylo jiné.
Tak tohle byla kniha, kterou jsem v dětství milovala. Tohle jsem se dozvěděla od mé starší sestřičky. Když jsem vše sestře předčítala, to byla podívaná.
Přemíra Boha? Pochopitelné, zaměříte-li se na autora. Sice mi to přišlo postupem času až moc o tom, že člověk/brouček má být poslušný a tečka. Proč? Protože to tak Bůh chce, protože by nás jinak neochraňoval. Pro úplné nevěrce to muselo ale být větší utrpení.
Co je ovšem na této knize více kontroverzní je smrt. Ano, souhlasím s názorem, že není vhodné před dětmi smrt zamlčovat. Je důležité jim ukázat, že je to normální, tak jako je důležité jim ukázat i hodnotu smutku, truchlení. Ale pohádka o třech koťatech a ten konec... Celkem jsem se nad tímto závěrem podivovala.
Uvažuji nad hodnocením - přidělím 1 hvězdičku navíc. Za co? Za hlavní postavu, která není dokonalá.
Tak to tedy nevím. Nebýt krásných ilustrací, nebylo by co chválit. Většina čtenářů má k této knížce citový vztah, a ten jsem já právě neměla, tudíž jsem knížku zkusila. Nastalo velké zklamání. Nesmyslné dialogy, hloupá a dle mého názoru namyšlená postavička Amálka, nudné příběhy - zkusím jiné knížky od autora.
Když tam byla scénka s bojácnou zebrou, která si myslela, že na ni laviček chce zaútočit, tak jsem si pomyslela na pantera z knížky O zebře, která nechtěla chodit do školy. :D Tahle kniha byla nesmyslná. Co ten konec? Hráli hru vadí, nevadí, dokud neřekl ano... Co si máme pod tím představit? :D
Nu dobrá, tato kniha měla nějaké to poselství. Děti čistěte si zuby a nebuďte mlsní, ale raději sáhnu po jiné dětské knize. Přes 150 korun za příběh, který můžeme mít přečtený do 5 minut...
Musíte si n autorův styl zvyknout, a číst knihu opravdu pozorně.
Nerada hodnotím knihy, které jsem nečetla... Ale co je na této knize tak dechberoucí? Velké zklamání.
Filmová adaptace se mě vždy dotkne nějak více, ale kniha špatná nebyla.
Aha? Tohle je mistr King? Nesoudila bych první přečtenou knihu od autora (k tomu prvotinu), ale když někteří příznivci tohoto spisovatele píši, jak je dílo strhující. Nevím, nevím. Téma zajímavé, ale zpracování mě nenadchlo. Zhlédla jsem i jednu z filmových verzí, ale více s tím nebudu ztrácet čas. Budu Kinga zkoušet dál, protože nerada soudím autory podle jediné knihy.
Prvně jsem viděla film v rámci předmětu psychologie. Líbil se mi, viděla jsem v tom něco vyššího. Po nějakém čas jsem sáhla po knize. Nezaujala mě. Musela jsem se nutit k dočtení.