angelice komentáře u knih

Vždy, když mám komentovat jednu z knih Remarquea, nevím co napsat dřív. Toto dílo se oproti ostatním vyznačuje totální a neústupnou beznadějí. Lilien tančí na hranici mezi smířeností a vzdorem, odevzdáním a touhou změnit svůj úděl. Když si nakonec do srdce zcela a bez vyjímek pustí hroznou pravdu, dokáže žít ten krátký čas, jenž jí zbývá, naplno. Každá její emoce je tou nejintenzivnější, každý vjem zesílený, sebemenší pohyb, detail, maličkost jsou povýšeny na umělecký zážitek. Dívka vnímá lidské chování v zesíleném celku, marnost hromadění peněz, lásku. Kniha je víc než velmi hluboká, je zosobněním lidského snažení i liknavosti, chaosu v jednotlivci i v celku, průměrnosti, štěstí, vášní, zbabělosti, změny a nakonec stejně smrti. Z Brescie do Brescie.

14 05.07.2016

Tenhle komentář se mi píše strašně těžce, protože mi příjde, že nic z toho, co se tu snažím zformulovat ani omylem nevystihne mé dojmy z knihy, její hloubku, nebo bezbřehý smutek a lehký úsměv, které dýchají z každé strany... Kožík oživil příběh neobyčejného člověka, který hrál pro své prosté lidi, pro milované publikum stvořil postavu jim blízkou, která zároveň vystihuje i jeho samotný život... Neuvěřitelné čtení, na konci jsem se slzám prostě neubránila. Ať žije Deberau! Ať žije Pierot!

12 25.09.2016

Ta kniha je z literárního hlediska a formy používání jazyka někde mezi upírskými slátaninami pro 13-leté a nejhoršími výplody červené knihovny...červená je obecně oblíbená barva knihy, po tom, co protagonistka v pěti minutách zvládla zrudnout snad 6x jsem vážně uvažovala, jestli nemá disfunkci kůže...no jinak zápletka měla potenciál-slovo měla je důležité, protože ho ani omylem nevyužila. Kdybych se měla rozepisovat o všem, co mě buď iritovalo, nebo dohánělo k upřímnému smíchu-což nebylo v těch pasážích, kdy se autorka snažila být vtipná-bylo by to na sáhodlouhou esej. Postavy jsou nudné k uzoufání, kniha se ohání trapnými, rádoby psychologickými analýzami a vůbec si nevyčítám, že jsem v ní přeskakovala. No nic, snad si ji přečte hodně lidí, kteří ji zhodnotí komentáři, že takovou romantiku ještě nečetli.

Dobře...vážně nevím co říct. Samozřejmě, autorovo psaní bylo úžasné a tak mě kniha pohltila, na druhou stranu jsem se z ní často vytrhávala s mrazivým pocitem a stísněnou úzkostí. Jak se tohle mohlo stát? Jak to, že politikaření dokázalo tolik zničit lidské bytosti? Že se z člověka stal stroj s potlačeným vědomím? Bude se to někdy opakovat, když jsme nebyli schopni se poučit a byla i 2. světová válka? Je zde až moc otázek, které kniha vyvolává... Nutno říci, že Remarque byl mistr v líčení lidských povah a vztazích, takže cítíte smutek s každým odcházejícím životem, zabitým, či zničeným, přítelem, či s protivníkem. Zmar, lítost, vztek, smrt, zoufalství a naděje... Prostě krásná kniha.

11 12.06.2016

Tato kniha rozbije každé očekávání. Je totiž dokonalá. Pokud se člověk začte, úplně splynne s Michelangelem a ti vnímavější pochopí i da Vinciho pohnutky. Tato temno světlá doba skýtá tolik podmětů ke psaní, Schulz plně využil své dovednosti proplétat lidské osudy, o to mistrnější, že s lidmi, které z historie opravdu známe. Děj, který vás chladnými nenechá...

11 09.02.2016

Prostě se neodtrhnete, i kdybyste chtěli...Kniha vám vstoupí do života, dostane se vám do mozku a začne kolem sebe kopat na všechny strany, až vám nezůstane jediná klidná myšlenka. Lapí vás, postupně a potichu, a nechá vás trpět spolu s postavami a světem. Dá vám ovšem i chvíle naděje, i když ne na moc dlouho. Abych to shrnula, máte se na co těšit, tak si připravte nějaká ta antidepresiva, ponurou hudbu a s chutí do toho

10 10.04.2017

Je nádherné pročítat řádky, které vtáhnou do děje tak silného, kdy čtete o rozvíjejícím se vztahu lidí, kteří už v lepší budoucnost nedoufali, přátel, jež se vždy podrží i za cenu ztráty něčeho jim samotným drahého. Jednoduchost, přímost, ale i poetičnost a víra prostupují každou stránku. Alkohol, zarytá obětavost kamarádů, i nevíra, že by někdo měl okusit závan naděje a hned lásku ztratit, to že přítel má bezdůvodně zemřít v jednom okamžiku, bez rozloučení, beze slov... Přečtěte si tuto knihu. Ne vždy člověk dostane šanci dotknout se něčeho podobného...

9 22.04.2016

Četla jsem ji jako dítě (je mi 15 takže asi před 6 lety) a stále se k ní vracím... Je nádherná, žádné nudné pasáže - ty jsou až v dalších dílech, protože May se opakoval,- opravdové hrdinství, jako holce mi tam sice trochu chyběla romantika, teď však souhlasím s autorem, který ji tam přehnaně nemíchal. Vlastně jsem po přečtení toužila prožít to samé jako hrdinové knihy. Moje doporučení patří všem věkovým kategoriím, jestli však chcete dětem něco číst před spaním, nešahejte po pohádkách. Tohle je nahradí perfektně a ještě si z toho děti odnesou pocit, že lidi mohou být hrdinové, existuje opravdové přátelství a víra ve spravedlnost.

Neuměla se pohybovat, zpívala příšerně falešně, byla poněkud kyprá a přesto si podmanila sál divadla a zanedlouho celou Paříž. A to jen proto, že jakmile se svlékla, dýchal z ní tak zvířecí chtíč, že si naráz všechny obmotala kolem prstu. Šílený příběh o tom, jak se z naivní hloupoučké husy stává jen neuvěřitelné tělo, které polyká může, vysává jejich peníze a pak je neomaleně vyplivne na dlažbu. Ponižování, které jsou její milenci nuceni snášet je o to přitažlivější, že ti muži se nechají ovládat a tupit z vlastní vůle, často s nadšením a euforií...Kvůli pár chvilkám s ní a lživým přísahám jsou ochotni snášet nechutné scény o peníze, ničení vlastních morálních hodnot a hlavně totální úpadek, protože Nana těží peníze v neuvěřitelném množství v děsivě krátkém čase. Vlastně její jediný problém v životě byl, pomineme-li absenci svědomí, že peníze nedokázala využít k zajištění budoucnosti. Její smrt je skvělá, z pulzujícího a zároveň lenivého těla, kterým ovládala tolik můžu se stává jen neforemná hrouda masa zničená nemocí. Stejně marná a hloupá smrt, jako její život.

Dík bohu za všechny ty encyklopedie umění, co doma skladuji, alespoň jsem jimi mohla, během čtení této úžasné knihy, listovat a vidět tak Goyovy obrazy v jiném kontextu. Kniha se čte výborně, i když mě ze začátku odrazovala politickými pasážemi, na které si ale člověk rychle zvykne a tím víc ho čtení baví. Nemůžu se začít rozepisovat, protože bych tu vykecala všechny zápletky knihy, v každém případě uznávám, že jsem se do malíře a jeho obrazů zamilovala ještě víc.

8 01.05.2017

Ach, lidská hlouposti!-ty v prach mě srazíš přec. Však bít se budu, bít a bít až nakonec!
K lidské stránce knihy, no měla jsem chuť hlavním postavám vynadat.
K božské stránce knihy-není co vytknout, to by bylo rouhání, není co doplnit, to by bylo zbytečné.

8 18.08.2016

Představte si, jste na parné dovolené, bez peněz, protože váš mladší bratr zabouchl klíče od auta do auta, které předtím zamkl, a vy po ruce máte jen tuto knihu. Perfektní podmínky. Díky bohu mě z nich tato kniha vytrhla a já mohla na chvíly zapomenout že jsem v Chorvatsku bez možnosti se najíst. Hrdinky byly dokonalé, opravdu, takhle plynulý děj jsem dlouho neměla v rukou. Osobně bych sice uvítala, kdyby hlavní postava přežila, ale nehádám se. Rozhodně kladné hodnocení.

8 25.01.2016

krásné, krásné, ubrečeně krásné, krásné...četla jsem ji mnohokrát, pořád mi přijde dojemně prostá a nádherná

8 04.12.2015

Moje první přečtené Kafkovo dílo. Přiznám se, že jsem vyplýtvala moře času uvažováním, proč se Řehoř vlastně proměnil, než jsem se s tím ztotožnila jako s prostým faktem, který jednoduše je. Ostatně tak to udělal jak Řehoř, tak i jeho rodina. Líbila se mi strohost, jednoduchost psaní, kdy vynikla hrůza a krutost situace, emoce a postupné reakce jak rodinných příslušníků, tak konečná oběť Řehoře.

7 31.05.2017

Pane bože...celou knihu mě od začátku provází fakt, že to nemůže, prostě nemůže dopadnout dobře...a hádejte co? Nedopadlo. Ale skvělý příběh.

7 10.12.2016

Zavřela jsem knihu, rozhlídla se kolem a přemýšlela, co teď budu proboha dělat...Ne vážně, strašně nerada se s touhle sérii loučím, i když budu svět HP milovat dál. Přiznám se ale, že se odmítám smířit se smrtí tolika úžasných lidí (skřítků, sov...), takže pro mě všichni žijí prostě dál.

7 05.12.2016

Kniha je úžasná. Jako mám na jiných dílech ráda prosté vyjadřování, jež umocní okamžik, zde všechny pocity, věci a situace nabývaly vznešených rozměrů.
Udělat hrdinu z obyčejného člověka, jehož jediná touha je dokázat, že ještě za něco stojí, i když jej společnost odstrkuje. Krásná kniha, idealizující nesmírnou námahu, dřinu a vyčerpání...jak těla, tak i ducha.

7 31.03.2016

Kniha je opravdu silným zážitkem, vždyť autorka dokázala děj vylíčit nepateticky, srozumitelně a jasně a právě kvůli tomu často zasáhne svou nebroušenou tvrdostí. Naštěstí je Alena Mornštajnová autorkou nepompézní, takže se nepokouší člověka zasáhnout přímočarým dramatem, smrtí, jež byla za války všudypřítomná, ani srdceryvnými scénami. Tohle všechno zde odhalí čtenář, jenž je vnímavý okolo naší dějiné etapy-2.svět.v. a socialismus- a je mu blízká psychologie. Osobně jen doufám, že se ke knize budu vracet.

7 15.02.2016

Austenová byla báječnou autorkou. Člověk si při čtení jejích děl musí uvědomit, kdy se děj odehrává, jinak mu většina zápletek, situací, výher a poklesků bude připadat banální. Chtěla bych si knihu přečíst znovu třeba za 20 let, všichni mi říkají, že jsem na její pochopení moc malá. Dovolím si s prominutím nesouhlasit, ale znáte dospělé...
Lituji jenom toho, že autorce už nemůžeme poděkovat za něco tak krásného.

7 25.01.2016

Vždy, když se potřebuji uklidnit, jdu do knihovny a čtu si Malého prince ve slovenštině. Oboje, kniha i jazyk jsou sladce konejšivé. O to větší zkouškou sebeovládání pak je se v závěru příběhu nerozplakat. Vím, že Exupéry nezemřel po sestřelení jeho letadla. On jen odešel za svým Malým princem a pomáhá mu vytrhávat baobaby.

7 25.01.2016