Aniga komentáře u knih
Kniha se mi líbila, na začátku to bylo hodně zajímavé, pak v polovině knihy jsem měla pocit, že se příběh trochu vleče a neposouvá se dopředu. Vše ale vynahradil závěr, který opravdu byl napínavý. Je až k neuvěření, jak se "vědci" pokoušeli vytvořit dokonale imunního jedince, který bude tedy nejen po zdravotní stránce naprosto dokonalý, ale zároveň bude mít i nějaké citové a "vrozené" vlastnosti,, které mu přidělí vlastním uvážením.
Nejzajímavější na knize je ale fakt, že i když se jedná o fikci, není ta fikce přitažena vůbec za vlasy a vše je dá se říct reálné v dnešní době.
Jedná se sice o pěkně napsanou knihu vzpomínek dneska již dospělého Štěpána na svoje dětství, které prožil na vesnici se svým otcem, ale bohužel mi příběh nějak moc neupoutal. Nemohu říct, že by byl nezajímavý, ale prostě nebylo tam nic, co mi hnalo číst teď hned dál...
Nejvíce mi bylo líto Okurka, myslím, že si zasloužil důstojnější konec, než který je popsán v knize, ale na vesnici to tak asi chodilo.
Takže bohužel jen za dvě hvězdičky
Moje první kniha ze série "Doktor Pivoňka" (pokud se mi někdy dostanou do rukou zbylé dvě knížky, nebudu váhat si je přečíst)
Kniha byla čtivá, děj se pěkně posouval dopředu a nakonec to opravdu byl boj o život a dočkali jsme se i "vraždy v zastoupení".
Jen někdy jsem měla trochu problém porozumět všemu v němčině, i když samozřejmě obsah byl jasný, jen nějaká ta slovíčka jsem už zapomněla a byla jsem líná si je v překladu vyhledat.
Jedná se o soubor krátkých povídek, kde jedna má shodný název jako kniha (Za vrahem stál čas). Těžko bych vyzdvihla některé z nich. Všechny měly shodný základ děje- vražda, v některých případech pokus o vraždu. Nebýt tohoto tématu, řekla bych, že se jedná o jednoduché, odpočinkové čtení (jen mi nejde nějak dohromady vražda a odpočinek).
Nejsem z těch, kteří by toho nějak moc znali a zajímali se o druhou světovou válku, takže jsem nejprve nevěděla, zda vůbec budu schopna knihu přečíst, když mi chybí dost historických souvislostí. Jak jsem se jen mýlila! Již první kapitola je neuvěřitelně čtivá a rozhodně není jediná. Není to jen o válce, o utrpení samotných vojáků na bitevním poli, ale i o jejich vnitřních pocitech, čemu, komu a v co věří. Postupně se odkrývají charaktery jednotlivých postav na základě jejich prožitků, když mají smrt před sebou a jsou si vědomi, že za minutu mohou také oni již nebýt mezi živými a přesto chtějí žít nebo naopak smrt vyzývají a je jim jedno, co bude zítra, pokud zítra vůbec bude. Konec mi naprosto dostal, jak jen zbytečně to takto muselo skončit. Být na správném místě ve správný čas není snadné.
Dávám pět hvězdiček, jinak to nelze.
Hodnocení "odpad" jsem ještě nikdy nedala, ale tedy bohužel nemohu jinak.
Pořád jsem čekala, že kniha, když už neměla spád, bude mít alespoň nějakou malou myšlenku, ale ani té jsem se nedočkala.
Jednotlivé příběhy, která Bela vyprávěla, byly pro mne většinou naprosto nestravitelné.
Nejlepší snad byl příběh hnedka na začátku knihy pojmenovaný Souboj - o tom, jak si zakoupila koloběžku, v obchodě se na ní dívali dost divně, že chce koloběžku sama pro sebe a ne pro děcko, dospělí přeci nejezdí na koloběžkách. (sama vlastním skládací koloběžku do města, takže se mi to i líbilo z tohoto hlediska). Tím to ale skončilo.
Mezi naprosto tragické hodnotím povídky:
Stínohra - básník (milenec) věnoval stín, musela se tím pádem koupit novou druhou židli, neboť na té jediné co měla seděl jeho stín
Postel z nebesy- tajně jezdila z nemocnice v noci na posteli po městě. Do schodů jela jen třicítkou, ale po rovině a ze schodů šedesátkou a nejlepší to bylo, když postel letěla, když byl vítr
Pro kočku - jak kočka snědla člověka
Jídlo - návštěva hostince, kde se při večeři změnili v kosti (mrtvoly)
Koňská hlava - okřídlený kůň dostal novou práci - holil vousy mužům tlamou
Doufám, že jsem tím pádem nenapsala žádný závažný spoiler, ale u této knihy to snad ani nejde. Byla to ztráta času !
Skvělý příběh, který nás provede periférií, kde ve středu dění je hospoda neblahé pověsti matky "Klouzandy".
Bylo mi Fróny moc líto, její život byl tak ubohý, jak jen mohl být. Horší to snad již ani nešlo.
Děj a celkový dojem příběhu hodnotím pěti *, tak i dobře promyšlený název Zinková cesta.
Možná ve třinácti - čtrnácti letech by to byl pro mne hodně zajímavý příběh, ale dneska bohužel již ne (dospělému člověku přijdou starosti patnáctileté holčiny spíše k pousmání, ale vím, že podobné pocity však jsem také měla v tomto věku). Z tohoto důvodu však dávám tři hvězdičky, neboť mi přijde nespravedlivé hodnotit kriticky knihu, která je určená pro dospívající slečny a jsem si vědoma, že před patnácti lety bych dala určitě minimálně tři hvězdičky :)
Za mne velice dobrá kniha, která se mi četla velmi dobře.
Každá postava v knize byla pro mne zajímavá,neměla jsem pocit, že některá dějová linie mne nudí.
"Není všechno zlato, co se třpytí" - tak bych přirovnala obyvatele městečka Pagford.
Na knihu jsem se poměrně těšila, bohužel pro mne se jednalo o roztahaný, nezáživný a ve finále jednoduchý příběh o 170 stránkách. Pořád jsem čekala na nějaký zlom, kdy děj nabere na otáčkách a budu hltat každou další stránku. Bohužel se tak nestalo. Za mne hodnotit jinak nemohu, než jednou hvězdičkou.
Velmi dobrá kriminálka, kde vrah se nám objeví hnedka na začátku knihy.... a následně se na konci první části přiznává jiný vrah, však není konec a celé vyřešení případu se dozvídáme postupně v druhé části knihy.
Velmi čtivě napsáno.
"Odi et amo" - ano, to je přesně to, co celou knihu vystihuje.
Nejprve jsem byla na straně Wernera, ale postupně si myslím, že za plno rozhodnutí Magdaleny přispěl vlastní jednotvárnou láskou. Potřebovala obdiv, živelný cit, který on bohužel nebyl schopen poskytnout.
Nejprve jsem se domnívala, že je to především věkovým rozdílem, později jsem chápala, že i povahově. Každý byl jiný, nehodili se k sobě.
Domnívám se, že největšího prohřešku se vlastně dopustil hned na začátku Werner, když požádal o její ruku a začal ji svým způsobem milovat, i když musel tušit, že z toho nebude nic stálého.Doufat tolik let ve zvrat chování Magdaleny je přeci jen pošetilé.
Moc pěkný příběh, autorka umí, jak již bylo napsáno, strhnout čtenáře do děje.
Nerada bych srovnávala s ostatními knihami, které jsem od ní četla.
Každá má svůj vlastní příběh, natolik odlišný od ostatních.
U tohoto se mi líbilo postupné odkrývání minulosti, takže Vás to donutí číst dál a dál, jak to vlastně celé bylo, než Liza přijela do zátoky.
Již se těším na další titul, který snad na podzim vyjde.
Moc se mi líbilo, jak lovkyně žraloků ulovila svoji trofej (více popisovat nebudu).
Zajímavý příběh o touze žít a přežít.
Kniha je velmi čtivě napsaná, od začátku zaujala. Děj se posunoval dopředu, nezdálo se mne nikde, že by se zbytečně natahoval.
Konec mi neseděl, bylo toho na mne trochu moc, myslím, že by kniha byla zajímavá i bez toho "famózního" finále.
Po shlédnutí filmu (který se mi moc líbil, ale uznávám, nejprve se setkat s příběhem v tištěné podobě, asi bych jej až tak kladně nehodnotila) jsem si opatřila knihu.
Kniha má nádherný přebal, jak po stránce grafického zpracování, tak i krásný papír.
Když knihu z přebalu vyndáte, nemohla jsem se odpoutat od úžasné hnědé barvy knihy a bordové záložky. Prostě mi to uchvátilo :o)
U této knihy se musíte zastavit, číst s pochopením. Nejprve mi trochu neseděl styl psaní, ale jak jsem do děje pronikla, naopak mi to přišlo tak přirozené.
Naprosto perfektní byly tučné postřehy Smrti.
Líbila se mi jednoduchá němčina, která byla do textu zakomponovaná. Myslím, že to příběhu velmi prospělo (naopak od filmu, kde vyloženě bily do očí texty psané ve sklepě angličtinou!)
Nebyl to příběh o Nebeské ulici, ale o Himmelstrasse.
"Ten, kdo dal Himmelstrasse jméno, měl nepochybně zdravý smysl pro ironii. Ne že by to bylo peklo na zemi. To ne. Ale buďte si pekelně jistí, že to nebylo ani nebe." (citace str.33)
Tato kniha předčila má očekávání. Myslela jsem si, že příběh bude méně zábavný než Stoletý stařík, mýlila jsem se. Pro mne naopak vtipnější. Byla to prostě BOMBA se vším všudy.
Pro relax a zasmání plní účel.
Pokud se dočkáme filmu, těším se (i když film Stoletý stařík mi plně zklamal).
V první třetině knihy jsem byla naprosto zmatená. Nemohla jsem se nějak dostat do děje a kniha mne nebavila (hodnocení jedna hvězdička).
Pak vše najednou dostalo smysl, už jsem postavy znala, věděla jsem kdo kam a ke komu patří, tak to bylo mnohem lepší a zajímavější.A najednou hurá... druhá třetina naprosto pohlcující, nemohla jsem se odtrhnout, hnedka bych za ní dala pět hvězdiček. Dostal mi příběh Lea jako chlapce... (nechci psát spoiler, takže nebudu rozebírat).
A poslední třetina, nadšení zase opadlo a spíše jsem ze zvědavosti dočítala.
Takže celkově hodnotím jako průměr, spíše lepší nadprůměr.
Z mého hlediska se jedná o nejslabší knihu od p. Mawera.
Velmi povedený příběh.
Moje obdorné znalosti v oboru genetiky se rovnají téměř nule, takže jsem se trochu ztrácela.
Vše ale vynahradil osobní příběh Benedicta. Pořád musím přemýšlet nad závěrem knihy.
Knížku jsem si přečetla :
a) na doporučení
b) po knize "Pád", která mi naprosto uchvátila od první stránky
Námět byl zajímavý, děj jak bylo již napsáno, začal mít pořádný spád až od Francie, kde kniha nabírala na obrátkách a donutila mi co v nejkratším čase ji dočíst, dozvědět se, jak vše dopadlo. Rozhodnutí, která učinila Marian na závěr mi připadalo hlavně "knižní", myslím, že ve skutečnosti by jednala jinak. Také mi trochu vadil original nepřeložený text ve francouzštině... (škoda, že nebyl překlad např. dole na stránce pod čarou, popř. vzadu) ale to asi byl záměr autora to takto použít (pochybuji, že by sázel na to, že všichni čtenáři budou bez překladu rozumět).
Určitě o knize budu ještě nějakou dobu přemýšlet.
Tato kniha mi pohltila. Sice některé kapitoly se mi trochu vlekly, ale některé byly zase až neuvěřitelně čtivé a nedalo se odejít od rozečteného. Jen jsem čekala, že se kapitán Nemo nakonec trochu více "otevře" a dozvíme se jeho celý životní příběh. Velmi pěkná kniha, pro mne daleko zábavnější než např. "Dva roky prázdnin".