AnjaVCL komentáře u knih

Nemohu upřít pár vtipných nápadů vyplývajících z nutně odlišné nutrií perspektivy. Tento pokus o alegorii porevolučního vývoje je ale trochu upocený a až moc zřetelný, plný klišé o rodinném štěstí. Na upozornění, že svoboda má limity, že odpor proti cizincům je tupý a že čučet moc do počítače se nevyplácí, je škoda plýtvat nákladem knihy.

18.07.2021

Knížák, Váša, Morávek a Mahler pohromadě, o dalších nemluvě? Beru. Mírně fekální anabáze k fungování instituce tohoto ražení jistě padne, ač si to leckdo za rámeček nedá. Ostatně, není to jen Morgal.

26.04.2021

Pohřeb je perverzní. Bernhard to vydestiloval a pořádně zahustil. Hodně nadávání Rakousku, sem tam nekritické vzývání Říma. Proč Murau miloval Janáčka a Martinů se nedozvíme, ale je to tedy něco.

26.04.2021

Všechny udělené hvězdy patří Kunderovi a vlastně jen jemu, zkrátka proto, že je to Kundera - a známe ho, jak to s ním je. Osobně si myslím, že Salmona poněkud tahá za nos, zejména v závěru si z něj dělá legraci, ale milému žurnalistovi to patrně nedošlo a stále se s ním baví strašně vážně, čímž si dává vlastní gól.
Moc tedy nechápu formu knihy, vždyť tohle musel být článek v časopise na pár stran - forma knihy je dle mého názoru velice zbytečná.
Můj dojem navíc snižuje téměř polovinu knihy zabírající Bílkův text, jenž je jakýmsi výčtem suchých informací a není vůbec zajímavý. Po Kunderově nádherně plynoucí řeči je to facka.
Takže Kundera gut, ostatní nicht so gut.

18.12.2020

Docela těžká kniha k hodnocení, zejména když se k tomu zatím nikdo neodhodlal. Trocha surrealismu, trocha anatomických schémat, trocha prasečinek, trocha normalizačního bezčasí, trocha devadesátkové deziluze, trocha autobiografie. Místa vtipná i slabší, chce to trpělivost.

05.11.2020

Můj celkový dojem je spíše slabší. Hodně hodnocení zde na databázi je velmi pozitivních a já chápu, že někomu to mohlo jako silně odpočinkové jednoduché čtení sednout lépe. Možná jsem byla příliš natěšená (jsem pro bizarnosti a mystifikaci) a čekala jsem něco méně naivního (i když to je vlastně pro funk důležité).
Líbil se mi koncept organizace kapitol propojený se zásadním albem kapely. Úvodní část s předestřením nápadu a štiplavá kritika dobové hudební scény a společenské nálady mne navnadila. Pak už to ovšem šlo jen dolů, až jsem skončila na finálním hodnocení knihy.
Rozumím banálním a toporným promluvám jako zobrazení “soudružskosti” a příslušné rétoriky, ovšem topornost se mi zdála sahat i dál. Vyloženě pitomá mi přišla dějová linka s Růženkou, i když mohla ukazovat na banalitu padesátkových budovatelských lovestory, ovšem číst to mne nebavilo. Funk jsem příliš necítila a texty písní mi nepřišly o moc inteligentnější než konvenční produkce. Také se mi moc nelíbí (ne)návaznost dějů à la bondovky a brownovky, kde je děj sešroubován bez logiky jen pro to, aby autor dostal aktéry nepravděpodobnými úkony na žádané místo. Znova to může mít rozměr parodie, ale nepřišlo mi to funkční. Možná by se to dalo shrnout tak, že děj by mohl fungovat v delší povídce nebo v novele (zejména kvůli silnému startu a postupně se více vlekoucímu ději), leč 300 stran je hodně. Závěr s “osudy” a dukovanskou vizí mi přišel nemastný, neslaný - s neoriginálními ponaučeními o slávě a jejích úskalích. Tím myslím, že tam byly věci dobře implicitně patrné podané polopaticky, neboť čtenář je asi idiot a nesloží si to z dosti přímočarého děje sám.
V zásadě chápu autorovy postupy a motivaci, ovšem pro můj čtenářský zážitek nebyl tento koktejl dobře namíchán.

11.07.2020

Bizarně exaktní. Nádherná patlanice imaginace a bláznovství v obalu vědeckého jazyka. Zástupy (pseudo)vědců, kteří by klidně mohli být reální. Surrealismus všedního života a pořádná jízda. Pozurážení snad všech evropských národů. Otevřená satira na Balzaca a na filosofická pojednání. Nu, přečtěte si to.

04.07.2020

Bravurní. Nevím, co to přesně bylo, ale chytilo mne to. Snad tou lakoničností a ironií. A výstižností ambivalence vztahu k Indiánovi.

06.03.2020

Prvních 200 stran mě poměrně bavilo, orientačně na čtyři hvězdy. Jednoznačné plusy jsou městská atmosféra (několikaslovné navození nálady rozpáleného letního města, poetický pražský místopis), neotřelý jazyk, komika, určitá bizarnost, podivné postavičky. To ovšem později vyprchává, ztrácí tah a převrací se do paranoidních vyprávěnek a trefování se do všech, mnohdy dost nespravedlivé (chápu, že kopnout si do Pižďucha a Kikiny může být lákavé a místy i trefné, leč programové urážení všech za všechno je únavné). Kecy o konspiracích a politice mne otrávily, od půlky jsem listovala a nenacházela motivaci číst dál, a to tak zpravidla nečiním. Kratší rozsah a méně prvoplánové zloby by výsledku pomohlo. Kvůli slibnému začátku mě to mrzí, nicméně kniha jako celek mne zklamala a nemohu hodnotit lépe.

23.02.2020

Brněnský koktejl s příchutí slezských Beskyd, zelené a pajzlů, kde se slézají nasávající intelektuálové. Je to surrealistické a potrhlé a nutno dodat, že ten, kdo nezná trochu místních reálií, nepozná v Odillovi Petra Stančíka a neví o posedlosti Pluháčka=Reinera Blatným (o dalších lahůdkách nemluvě), si patrně knihu tolik neužije. Pro umělecky založené milovníky brněnského bizáru je to ovšem ideál.

06.08.2019

Tohle není úplně knížečka pro nějakou konvenční výuku náboženství a je to tak dobře. Ouředník se toho rozhodně nebojí. :)

10.08.2018

Po fantastickém Morelově vynálezu jsem byla na povídky A. B. C. natěšená, ale pointy příběhů nebo způsob jejich vypravování mne zklamal. Druhá polovina příběhů byla o něco lepší, tam jsem se cítila o něco zaujatější než u vyloženě milostných příběhů. Přesto je dojem poněkud rozpačitý.

11.06.2018

Soubor mi přišel trochu nevyrovnaný, některé kousky se mi líbily velmi a jiné až tak ne. Ty dobré mne ale pobavily natolik, že dávám příznivé hodnocení. Třeba chůze do schodů a pár dalších drobností za to opravdu stojí.

10.06.2018

Kunderovi dávám vždy a zásadně růži.

21.05.2018

Ačkoli jsou Janáčkovy texty psány rozkošně archaickým jazykem, neztrácejí na srozumitelnosti. Nesmírně se mi líbí vepsané nápěvky a komentáře k nim. Představa Janáčka v symbióze s jeho kamarádkami slepicemi je mimořádně zábavná.

12.11.2017

Rozjezd knihy mě velice bavil, postupem času mě ale hlavní hrdina i zvětšující se prostor pro vedlejší dějovou linii čím dál více otravoval. Skončila jsem tak, že křehká atmosféra knihovny se mi úplně vytratila z mysli a po Murakamim už asi nesáhnu. Nesedlo mi to.

16.10.2017

Velice zábavná kolekce miniaturek. Zajímalo by mne, jestli to četla Petruška Šustrová (kdo četl, pochopí).

16.10.2017

Krátký román evokující camusovský existencialismus - ale ještě trochu jinak. Netypicky vyprávěný příběh hrdiny, který je snad poněkud vyšinutý a se kterým střídavě soucítíte, ale více vám leze na nervy svým šílením a impulsivností. Úžasné jsou pasáže, kdy hned ze začátku Juan Pablo rozebírá, jak navléknout setkání s dívkou - do posledního detailu, s groteskním perfekcionismem. Tohle je tak trochu antimilostný příběh. V něčem však palčivě pravdivý.

16.10.2017

Brilantní příklad Kunderova umění spojení závažného s neskutečně komickým. Místy jsem měla nutkání smát se nahlas, jindy mě mrazilo... Upřímná zpověď po emigraci. Asi nejodvážnější peprné scény, až mě to překvapilo (ač jsem již ostřílený kunderofil). Jsem ráda, že jsem si tuto knihu nějakou dobu šetřila, je to perla.

15.10.2017

Je zvláštní něco takového číst. Člověk se nad tím pousměje, ale zároveň jaksi soucítí s mladíčkem Kunderou, který ostatně nebyl tehdy o moc starší než nyní já a měl právo na mladické excesy.

15.10.2017