Anna 13 komentáře u knih
Tato kniha je mou další biblí, která mne pomohla utvořit si názor, dát šanci novým směrům, něco v sobě pochopit, poznat, ujasnit si, jak chci porod prožít já, i když to třeba bude až za desítky let.
Zde se o své zážitky z porodu dělí jednaačtyřicet žen... Budete mít možnost si přečíst o překotných porodech, kdy se do porodnice dojet nezvládne, o porodech znásilněných lékaři a bolestných (teď myslím bolest na duši), o porodech přirozených, o rození dětí v bezpečí domova, z pohledu nastávajícího tatínka či nastávající sestry, o porodech sekcí... Ženy se tu rozepsali i o poporodních depresích nebo o ztrátě dítěte... Potěšili mě i tím, že promluvili o tom, jak se rodí za hranicemi a o stále tabuizovaném ambulantním porodu.
Tato kniha je o ženách od žen pro ženy. Ale s pokorou a úctou do ní může nahlédnout i muž.
Byla bych ráda, kdyby ji povinně četly všechny porodní asistentky a porodníci u nás. Je to nutné... Vzhledem k tomu, že hrůzostrašné porody tu převládají nad těmi nádhernými. Počet bondingů by se dal u těchto žen spočítat na prstech jedné ruky.
Knize bych vytkla to, že u jednotlivých porodů nebyly napsány roky a porodnice. Vzhledem k tomu, že stránky Aperio jsou jedny z těch nejlepších v porovnávání našich porodnic, tak nechápu, proč se zde musely tutlat.
Každopádně z této knihy si odnesete nesmírné bohatství...
Mě tu ohromilo mnoho žen. Hlavně těch domorodiček. A pak také jedna, na kterou nezapomenu. Ta, která se na porodním sále dokázala ozvat a ochránila tak své nenarozené dítě i sebe a která i navzdory bolestem nepodlehla autoritářskému personálu. Patří jí moje úcta. Hrdinka.
Poznámka na závěr: stejně tak, jako je dobré mít kontakt na laktační poradkyni, se bude hodit číslo na právníka, aby jste se ujistili, že právo je opravdu na vaší straně a že tohle si od lidí v bílých pláštích nemůžete nechat líbit.
Knížka, která udělá radost všem nastávajícím maminkám.
Autorka píše v přátelském duchu a celá publikace vám bude rozhodně bližší než odborné knihy o těhotenství a porodu. Tato knížka bude spíš taková kamarádka, která obsahuje bohaté zkušenosti českých maminek...
Pokud chcete číst o tom, jak se vám miminko v bříšku vyvíjí týden po týdnu a chcete vědět, co vše se děje s vaším tělem během porodu, vyhledejte jiné knihy.
Tahle se spíše zabývá vašimi pocity z otěhotnění, z prvních pohybů děťátka, ze strachu z porodu a rozebírá spoustu ženských otázek, na které se třeba bojíte zeptat.
Je skvělá a patří do knihovničky každé zodpovědné maminky.
Knížka určená především mladším čtenářům mě velmi zaujala tématem, kterým se zabývá a hlavně samotným Auggiem, který je prostě kouzelný.
Autorka píše tak, že zaujme široké čtenářské publikum. Tímto příběhem zabaví jak děti, tak jejich rodiče a každá generace si z ní odnese opravdu mnoho důležitého pro svůj život.
Moc jsem nechápala, proč se autorka v části, kterou vypráví Justin, rozhodla pro psaní bez uvozovek, čímž mě rozhodila a čtení mi znechutila. Nenašla jsem v tom žádný smysl. Naštěstí to bylo asi jen deset stránek.
S Auggiem zažijete mnoho krásných i drsných chvil, na které budete s láskou vzpomínat.
Pro děti, které žijí se stejným syndromem se může Auggie stát jejich vzorem a může jim v mnohém pomoci.
Jelikož od dětství znám kluka se stejným problémem, bylo pro mě snadné si představit, jak Auggie vypadá. A jako člověk vídající ho denodenně jsem v něm neviděla nic, čím by se lišil. A nevzpomínám si, že by mě jeho podoba v dětství strašila nebo jinak vyváděla z míry. Byl obyčejný... a já ho dodnes obdivuji. Takže vlastně neobyčejný...
Přečtěte si tuto knihu. A dívejte se na lidi s hendikepem jinak...
Tak teď nevím, jestli mě konec naštval nebo nezvladatelně navnadil na další díl, který bohužel nemám po ruce, takže budu muset snášet muka a čekat, až se se Sarou, Evanem a Emmou opět shledám...
Pravdou je, že je příběh extrémně poutavý a čtivý. Já se nemohla odtrhnout a celá odpoledne jsem v knize ležela. Snažila jsem se si knihu šetřit, ale to se mi moc nezdařilo. :) Hlavní postavy byly dobře vystavěné, byly sympatické, takže jsem s nimi vše prožívala a fandila jsem jim. Zamilovala jsem si Saru. S Emmou jsem soucítila a snažila se jí dostat pod kůži, protože jsem jí místy nerozuměla. Vadilo mi její sebeobětování, ale jak už to u obětí domácích násilí bývá - hrdinka své tajemství skrývala, dokud mohla popadat dech...
Do Evana jsem zaláskovala hned, jak promluvil, protože ta nesmírná inteligence, citlivost, přívětivost a dokonalý vzhled byla kombinací všeho, co si jen dívka může vysnít... Bavily mě pasáže Emmina a Evanova sbližování, jejich rozhovory, doteky, city, které se draly na povrch... Dost mě však zamrzela Evanova reakce a jeho zbabělost či odevzdání se osudu - když se pak vrátil, samozřejmě jsem mu znovu podlehla a odpustila mu - což je u mě co říct.
Kniha však má i své stinné stránky. Myslím, že je moc dlouhá. I když její čtení je působivé a rychlé, tak přesto je přeplněná scénami zcela nepodstatnými, které akorát oddalují to důležité. A také mě štval ten okatě americký život. Bohatí teenageři, kteří pořádají každý týden okázalé party, na kterou všichni chodí - já to opravdu nemám ráda. Stejně tak ten středoškolský duch a soutěživost ve sportovních utkáních... uch.
Ale to už jsou však zápory mých osobních zájmů.
Konec trochu šokuje, nebudete vědět, co si myslet a nejspíš poběžíte do knihovny či knihkupectví pro další díl. :)
Mně osobně kniha přinesla zamyšlení nad tím, co bych dělala já být na místě Sary nebo Evana. Asi bych nedokázala být tak loajální a přihlížet tomu všemu. Musela bych něco dělat. Vypovídá to tedy o mně to, že bych byla špatná nebo dobrá kamarádka?
Pro mě zcela kouzelná knížka, která vás zavádí do melancholického světa dospívající dívky...
Paní Peroutkovou čtu od dětství a její série o Aničce se stala mou srdcovou záležitostí. Čteno nesčetněkrát.
Dnes v sedmnácti jsem se k této autorce vrátila a ochutnala další její tvorbu, která se mi neskutečně zamlouvá. Vyprávění Viktorky mě přimělo k pomalému čtení - vychutnávala jsem si každé slovo, každou větu. Hledala jsem za nimi zvuky, vůně,...
Lehce frustrující čtení o samotě jsem prožila naplno, protože mi bylo tak blízké.
Z každé věty prosakuje život sám, ta samotná bezútěšnost, ten smutek, ta rutina...
Velice silné a emotivní... Výborná česká autorka. Těším se na nový Juditin pokoj a další její knihy.
Kniha, která místy nudí popisy jedné chaotické pekárny, ale čtenáře nepustí působivé přemýšlení jednoho mladého matematika, kterého si brzy oblíbíte. Jeho víra, vytrvalost a odvaha vás omráčí a vy zbožňovaného hrdinu doprovodíte i na nudnější místa k nudnějším postavám...
Líbila se mi neotřelost, ta nejistota z toho, jak to celé skončí... Nepředpokládaný konec a pořádný kus reálného života...
Tato kniha šíří dobro... A možná si díky ní zamilujete i čísla a logistiku...
Mohu vřele doporučit. I když podruhé bych to už asi nečetla.
Nelíbilo se mi to... vůbec.
Oproti tomu, jak geniální a nadpozemský byl Spánek, byla tato povídka zcela o ničem. Nuda, bez pointy, nic jsem v ní nenašla...
Jedna hvězda je pouze za ilustrace.
Nemám, co více bych k tomu napsala. A upřímně obdivuji ty, kteří v ní dokázali něco najít a které příběh zaujal.
Silný a bolestivý příběh o tom, co se stane, když vás ti, kteří vás mají milovat a ochraňovat, barbarsky týrají.
Knížka je psaná formou, která mi úplně nevyhovovala. Vše šlo rychle dopředu a podané to bylo spíše jako životopis. Každopádně kniha upozorňuje na závažný problém, o kterém se nesmí mlčet.
Malé Céline vám bude strašně moc líto a budete přemýšlet o tom, kolik děti z "dobrých" rodin na tom může být podobně...
Je mi líto, že autorka ke konci nedovysvětlila, zda dokázala svou anorexii zmírnit či jestli s ní bojuje. Ale to je jen drobnost.
Knihu rozhodně doporučuji, i když nebyla napsána tak, abych si čtení více užila. Pokud se tedy dá užít tento typ literatury... :(
Je to takové čtení, které skrývá pár krásných vět a zamyšlení... Ze stránek přímo svítí, protože to ostatní tak zajímavé není.
Čekala jsem nějaký neuvěřitelně srdceryvný příběh plný lásky, ale tohle je příběh velmi zvláštní, kdy nevíte na čí stranu se postavit a jestli se máte ty jejich myšlenkové pochody vůbec snažit pochopit.
Grace Townová je hrdinka, která stojí za to. Máme podobné vnímání světa i vztah ke smrti a její chování mi příšlo více než normální po tom, co prožila. To byla láska. Kdo četl, ví...
Henry nebyl kluk, který by lezl na nervy, ale přišel mi hodně nevyspělý a ničím originální. V tom celém epickém příběhu lásky hrál vlastně postavu vedlejší. (Toť podobnost s knihou Velký Gatsby.)
Jinak jsem tu chemii, kterou hrdinové prožívali, vůbec necítila. Nepřišlo mi, že by na sebe byli nějak zvlášť napojení, že by se chápali a věděli, co ten druzí cítí, aniž by promluvili...
Nelíbilo se mi to.
A neustálé narážky na Stmívání byly hloupé, když právě v tom příběhu jde o skutečnou a bezpodmínečnou lásku.
A co se týče románu o opravdové lásce z Young Adult žánru, doporučila bych vám raději Tíhu vesmíru nebo Tisíc polibků.
Jelikož to byla moje první nesbøvka, tak nemám s čím porovnávat a tudíž nevím, zda je tato kniha jen jednou z těch slabších titulů nebo zda takhle píše normálně...
Opravdu se mi líbí jeho styl psaní. Nebrání se popisům, ani citům, ani filosofii. Bylo to krvavé, vražedné, mrazivé...
Ale ten příběh mne nedokázal zaujmout. A konec byl nedotažený, odfláknutý a nepochopitelný. Alespoň já jsem posledním stránkám nerozuměla. Tedy vůbec nevím, co si o tom myslet, jakou pointu to tedy mělo. A to jsem dávala dost dobrý pozor. Ale třeba mi něco uniklo. A některé postavy jsem vyloženě špatně odhadla.
Naštval mě fakt, že to, jak hlavní hrdina vypadá nám autor vylíčí dvacet stránek před koncem. To bylo dost rušivé. Když ho nepopsal během prvních kapitol, tak to měl již nechat být.
Takže: baví mě, jak píše, tudíž se určitě poohlédnu po jeho dalších titulech, ale tenhle příběh ve mne žádné stopy nezanechal. A byl moc zmatený. Prostě jsem to nepochopila. :(
Nemám k tomu více co dodat, než co jsem napsala do této recenze: http://knihy-jsou-duvodem-k-ziti.blog.cz/1710/sanctum-madeleine-rouxova.
Avšak v mysli a v představách toho mám víc. Jen to umět vyjádřit. Jakkoli...
Kniha velmi zdlouhavá, popisující ulice New Yorku a typy Američanů...
Jde o skutečný příběh autorky, o její život. První polovina knihy je jako ze sna, až vám přijde, že je to vše moc nadhodnocené a paní spisovatelka se neuvěřitelně vychloubá. Nakonec vás, ale bolestně zasáhne její osud, který zasáhne takovou silou, že jako tornádo zničí celý její život, všechny pevné základy, veškeré kotvy.
Hlavní hrdinka (=autorka) mi byla od počátku nesympatická svou povahou...
Kniha psaná velmi jednoduše: prostě průměr, který vás chytne až ke konci. A co to pak o nás vypovídá?
Deana Koontze nejde nezbožňovat, pokud milujete děsivé příběhy plné obohacujících detailů, perfektně vykreslených a opravdových postav, příběhy u kterých se bojíte a brečíte...
Já jsem si Tvář ohromně užila. Bavila mne, vyvolala ve mne vztek, strach, lítost, smutek, dojetí. Je to úžasná kniha, jejíž děj se nedá zapomenout... Cítím ohromný obdiv k autorovi.
Všem jeho fanouškům doporučuji knihu Nevinnost, ta mne uchvátila ještě více, ale já nemohu jinak a i Tváři dávám pět hvězd. V tom příběhu jsem byla ponořená přes dva týdny a byl to skvělý čas strávený s touto knihou...
A autorův styl psaní je neopsatelný...
Tak tahle knížka se mi nelíbila. Pořád jsem čekala na povídku, která by se mi líbila, ale ono nic. Podtext první povídky, která získala Nobelovu cenu, jsem nepochopila. A opravdu si myslím, že jsou mnohem lepší povídky.
Kniha mne nezaujala. I když autorka umí psát, nemá, pro mě, moc velkou fantazii.
Možná si knihu opět přečtu až budu starší. Nějak se mi nechce ji zatracovat.
Upíří pohádka, která neomrzí...
Kniha mne strašně bavila, ale bohužel ve mne vyvolávala dojem velké neopravdovosti, bylo to naivní a hloupoučké, ale přesto vás to táhlo číst dál... Draculu od Stokera jsem ještě nečetla, ale už teď se na něj těším.
Příběh určitě potenciál měl. Je vidět, že autorka se lehce inspirovala Stmíváním. :)
Bohužel u mne Meyerová se svým upírem Edwardem a jeho láskou ke smrtelné dívce stále vede.
Asi jsem první, kdo tuto knihu tady zkritizuje, ale u mne bylo ohromné zklamání.
Viděla jsem film a nemohla se z něj dlouho vzpamatovat. Hlavně z toho konce, z opravdovosti a z úžasných hereckých výkonů. Film URČITĚ doporučuji.
A tak jsem možná měla příliš vysoké očekávání ohledne této knihy. Kniha má neskutečně směšné, neskutečné dialogy. Autorův styl psaní je strašně zdlouhavý, nudný...
Kniha mne prostě absolutně nenadchla a ty dvě hvězdičky jsou jen za to, že autor vymyslel, tak zajímavý a poutavý příběh, který bohužel neuměl lidsky podat a tak dostal šanci u filmu. Nebýt něho, nebyl by ten emotivní film. Takže autorovi děkuji, alespoň za to.
Kniha mne zklamala! Ale možná je to tím, že jsem si knihu nevybírala podle příběhu, ale podle autorky, která napsala skvělou knihu S láskou Rosie, ale u téhle se trochu sekla...
Dlouho jsem se rozhodovala mezi třemi až dvěma hvězdičkami. Bylo to celkem nudné, naivní a spíše to připomínalo pohádku pro dospělé, kterou by klidně mohli číst i děti...
Je to prostě jedna ze slabších knih a to tato autorka vymýšlí mnohem zajímavější příběhy, to mi věřte. Kniha je psaná hezky a s láskou, ale mne se ten příběh prostě moc nelíbil. Zůstala jsem u ní jen proto, protože jsem toužila vidět tu Elizabethinu změnu.
Neuvěřitelné...
Skvěle napsáno, zábavné postavy, děsivý námět. Je možné, že moderní technologie nás úplně ovládnou? Že nebudou ovládat jen živé, ale dokonce i zemřelé?
Moc nechápu tu nepříjemnou kritiku, kterou této knize udílíte! Vážně si to nezaslouží. Kniha má hluboké poslání a vy zase získáte nový pohled na smrt a na hloupé lidi, kteří se prostě neumí smířit se smrtí svou, ale i se smrtí našich blízkých. Nedokážou duše nechat jít.
Když se narodíme, tak je smrt nevyhnutelná... Patří mezi nejpřirozenější věci na světě.
Co, ale není přirozené? To, co je v této knize...
Kniha je brilantní a skýtá mnohé...
Druhá kniha je ve srovnání s první knihou o dost slabší a nudnější... Vadilo mi tam moc povídání o práci a podnikání a penězích. Moc se mi líbila historka z bezdomovcem. Je zvláštní, co vše se skrývá za logem této série... Stýskalo se mi po Anastasii, která tam byla o poznání méně a knihu jsem chtěla i odložit, ale vydržela jsem a koncem jsem byla nadšená.
Kniha začne krásně a moudře, ale uprostřed se to trochu zasekne na té pitomé práci a ke konci se to zase hezky rozjede.
Škoda, ale knize jsem nakonec dala jen tři hvězdičky.
Nemohu se dočkat třetího dílu, který bude určitě nádherný...
Kniha mne ze začátku bavila, ale pak mne přišla nudná. Chtěla jsem ji odložit, ale kvůli Robinovi, Evitě a Sylvě jsem vydržela. Líbil se mi autorčin styl psaní a super dialogy, ale některé scény bych vyškrtla a některé bych zase přidala.
Kniha je to zajímavá, ale nijak zvlášť vás nestrhne. Donutí vás však přemýšlet nad smyslem života a přírody. Nad člověkem samým.
Jinak si také myslím, že autorka tu nepopisuje sedmnáctileté, ale trochu vyspělejší a moudřejší lidi. Myslím si, že takhle sedmnáctiletí nepřemýšlí, ale co já vím. Mě ještě sedmnáct nebylo.
Jinak již zmiňovaná zmatenost a přeskakování z postavy na postavu mi přišlo tajemné a já jsem tento styl psaní přivítala.