Anna 13 přečtené 606

Dětské zoubky 2019, Zoje Stage

Absolutně výjimečná a precizní záležitost! Upřímně: takhle dobrých psychologických románů je málo. Kniha má sice napětí a zvraty, které jsou příznačné pro thriller, nicméně já bych knize tuhle nálepku nedávala. Příběh je sondou do podhoubí jedné zdánlivě normální rodiny a zkoumá do sebemenších detailů myšlenky a pocity všech zúčastněných. Charakteristiky postav jsou vykreslené mistrovským způsobem a čtenář s hrdiny dýchá. A má je rád. (Tedy některé...) Po celou dobu čtení jsem byla v absolutním údivu a transu z toho, kam nás to autorka zavádí a měla obavu, aby se do toho nakonec nepřipletlo nadpřirozeno či aby kniha neskončila brutálním šílenstvím, které by bylo stěží uvěřitelné. Ale ne. Autorka to zvládla na výbornou s pěti hvězdičkami. Sofistikovaně, lidsky, promyšleně, chytře a ne proto méně děsivě zakončila děj, který si nevymažu z paměti, protože nemohu a ani nechci. Tohle se mi líbilo tak moc, že bych si to za týden chtěla přečíst znovu. Pokud milujete rodinná a vztahová dramata a vydržíte trochu strachu a šílenství, je kniha právě pro vás. Nevěřím, že budete zklamaní. Já jsem naprosto čtenářsky uspokojená... A nesmírně fascinovaná. Zoje Stage je pro mě zjevením. Kdybych mohla, dám deset hvězd.... celý text

Těla 2023, Klára Vlasáková

Kniha, kterou jsem asi neotevřela ve správný čas... Život Marie mi připadal strašně šedivý, truchlivý, děsivý. Nezpochybňuji, že takový život šedesátníků může být a nejspíš skutečně je, ale ve mně to probouzelo tíseň. Čtete vlastně o věcech, které se snažíte po celý život tak nějak vytěsňovat, nechcete o nich slyšet, natož se na ně dívat, ale zcela jistě víte, že tu jsou a jednou se budou týkat i vás. Autorka píše o tom, před čím naše společnost zavírá oči. O úpadku, vytrácení se a ztrátě důstojnosti. Čtení to rozhodně není příjemné, nicméně je zpracované tak, že se vám dostane pod kůži. Dala bych i čtyři hvězdy, ale ten konec byl zřejmě plný skrytých významů a já ho nepochopila, což mě zvláštním způsobem zahanbilo. Nemohu se ovšem dobrat toho, co se vlastně stalo a jestli byl v ději nějaký náznak, který jsem nepostřehla, protože přiznávám, že jsem knihu už chtěla mít přečtenou a odebrat se myšlenkami k jiným tématům. Děje v knize příliš nebylo, přesto je toto dílo pozoruhodné a se čtenářem to hází. Zakoušela jsem pocity studu i úzkosti a jsem upřímně ráda, že kniha měla málo stran. Objektivně hodnotím hvězdami čtyřmi, subjektivně pouze třemi.... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Uhrančivé. Nezapomenutelné. Šílené. J. P. Delaney je autor, který mě na začátku svých románů pokaždé nadchne a následně velmi zklame. Proto nevycházím z úžasu, když hodnotím TU PŘEDE MNOU pěti hvězdami! Konečně mu mohu zatleskat!!! Nápad, zpracování, struktura děje, vypravěčský um - to vše je velmi originální. Má to neuvěřitelný spád a mně stránky šustily pod rukama tak rychle, že jsem se písmenky málem zadusila, jak nenasytně jsem je hltala. Už dlouho jsem necítila tak silné nutkání dobrat se konce a všechno se dozvědět. Emma mě vytáčela, Jane jsem měla naopak strašně ráda. Edwarda jsem se bála, ale zároveň mě strohost a pozoruhodnost této postavy uváděla v úžas. Samotný dům na Folgate Street byla "kulisa" tak dokonalá, že jsem se do něj chtěla vracet stejně často, jako jsem z něj chtěla zdrhnout a už se nikdy nevrátit. Promyšleno to bylo dokonale. Hrálo si to se čtenářem. Byla to taková zábava a hrůza zároveň, že to považuji za tak unikátní dílko, že i přes pár kapitol, které byly zdlouhavé, nemohu nehodnotit jinak než pěti hvězdami. Kniha se totiž zcela liší od jiných a dle mého si ji čtenář zapamatuje. Tleskám!... celý text

Dětská hra 2022, Clare Boyd

Miluju Sedmilhářky a líbila se mi i kniha Má temná Vanessa, takže jsem byla na tuto knihu nalákaná hned, jak jsem si přečetla nápis na obálce. Lákala mě natolik, že jsem se hned po příchodu z knihovny začetla a tři dny nebyla schopná knihu odložit. Takovou pecku jsem strašně dlouho nečetla! Dokonale se mi příběh strefil do momentální nálady, já se naladila na jeho notu a už jsme si spolu souzněly... Naposledy jsem takto silnou přitažlivost k příběhu pocítila u knihy od Liane Moriarty, kterou jsem četla někdy před létem. Byla jsem dokonale zaháčkovaná a užívala si každý řádek... Miluju psychologická dramata... Myšlenky postav v této knize byly rozpitvané tak, že nezůstalo nic neodhaleno... Zamilovala jsem si Annu, její dům a tři dcerky, které do příběhu vnášely mrazení a temnotu. Střídání úhlů vyprávění příběh vyzdvihlo a nabídlo více jeho vrstev, až jste se dostali k samotnému podhoubí... Nerozumím tomu, jak to někdo může kritizovat. Stejně tak mě neskutečně zarazilo, když jsem objevila, jak málo procent kniha má. Všem radím, aby se nenechali odradit zdejšími komentáři a knihu si přečetli. Nebudete litovat, užijete si ji a hlavně si příběh zapamatujete, protože vám garantuji, že nic podobného jste ještě nečetli. Nedostanete to z hlavy... Doufám, že nám nakladatelství vydá další knihy Clare Boyd... Budu to bedlivě sledovat, protože čtenářský zážitek to byl nesmírný.... celý text

Co když se utopíme 2021, Sarah Sprinz

Nejspíš jsem ji nerozečetla v pravý čas... Nebo mě už příběhy psané dle šablony tak úplně nedokážou vtáhnout a překvapit. Celé mi to připomíná Monu Kasten a její sérii Znovu. Mladá dívka se odněkud přistěhuje do neznámého města a nastupuje tam na univerzitu. Shání si bydlení, poznává nové lidi, děsí se z množství učiva, nachází brigádu, chodí na večírky a pak... přichází na scénu "on". Oba dva mají většinou tajemství nebo temnou minulost, kterou si časem odhalí. Předvídatelné, předvídatelné a ještě jednou šíleně předvídatelné. Všechny tyhle romány jsou na jedno brdo. Miluji romantické příběhy a přála bych si číst originálnější, uvěřitelnější a nepředvídatelnější osudy hrdinů, kteří se do sebe zamilovávají. Sarah Sprinz jede podle šablony a opisovat bude nejspíš i u dalších románů z této série. Jako oddychovka je to dobré... Čtenářům, kteří čtou tento žánr výjimečně nebo jsou jím zcela nepolíbeni, se bude čtení bezpochyby líbit. Mně by před pár lety též uspokojilo. Ale když už máte načteno a vidíte tu podobnost, jen vás to nudí. Doporučuji mladým čtenářkám, které potřebují snít o někom, jako je Sam Averett. Protřelejší čtenáři hlavního hrdinu též ocení, ale myšlení hlavní hrdinky a děj, který už četli mnohokrát předtím, je příliš neuchvátí.... celý text

Mapa k tobě 2017, J.P. Monninger

"Bylo to jako interpunkce - jako tečka zataví větu, tohle zatavilo svět." Heather a Jack. Jack a Heather. Hrdinové, kteří mě rozbolavěli a rozplakali. Na jejichž příběh se nedá jen tak zapomenout... Už dlouho jsem nečetla takhle poctivý příběh o lásce... O lásce, která dokáže povznášet tak moc, jako dokáže bolet. O nespravedlnosti světa. Příběh, ve kterém se mísí tolik emocí a zvratů, že si potřebujete dělat přestávky. Na pláč. Na diskuzi. Na procházku. Budu si ho nést v srdci i po jeho konci, který byl krásný i trýznivý zároveň... Spolu s hrdiny objevujete svět a dostáváte se na místa, která znáte i na ta, která toužíte vidět na vlastní oči. Procestujete Evropu křížem krážem a zamilováváte se do lásky, kterou Jack a Heather prožívají. Do jejich slov. Do jejich myšlenek. Bojíte se o ně a tušíte něco zlého. Líbí se vám ve vlacích, v kavárničkách a v ulicích měst a přáli by jste si vrátit atmosféru léta, kterou díky knize prožíváte znovu naplno. Svobodu, kterou toto roční období přináší víc než jiné... Pak se ocitnete na letišti v Paříži a srdce vám přestane bít... Zvrat, který se nedá zapomenout. A pak už je kniha jiná. A vám se už tolik nelíbí. Přesto čtete, protože doufáte, držíte se naděje... Pak poslední stránka... ...a vám zvlhnou oči. Krásné, pane Monningere. Děkuji za tak silný příběh, který se vtiskne a nepustí. Děkuji. "Vše, co se dělo předtím, byla jen předehra. Vše, co se bude dít odteď, bude Jack."... celý text

Sleduj mě 2021, Kathleen Barber

Ačko-li thriller udržuje čtenáře ve značném napětí, přesto je napsán jakýmsi odlehčenějším a velmi čtivým způsobem. Dá se do něho vysloveně "zažrat", stránky vám pod rukama šustí samy a brzy je polovina knihy za vámi. Velmi se mi líbil hustý počet podezřelých osob, který se okolo hlavní hrdinky Audrey motal. Do určitého bodu bylo velmi zajímavé tipovat a neustále přemítat a zvažovat, kdo stojí za onou děsivou posedlostí a kdo z nich bude nejnebezpečnější. Autorka nás do hlavy stalkera sice nahlédnout skrz pár kapitol nechá, ale tak šikovně, že se z toho nedá nic uvodit... Je to prostě zábavné, varovné a chytré. Sice jsem nebyla tak úplně spokojená s odhalením onoho "zločince", ale to u thrillerů nebývám nikdy. Vyústění knihy bylo ovšem libové... Z otevřeného konce mám radost. Autorka se s námi rozloučila velmi provokativním způsobem... Za mě překvapivě dobré čtivo... Jeden z lepších dnešních thrillerů, který tolik neurazí a v průběhu děje hodně baví a napíná.... celý text

Paříž pro jednoho a jiné povídky 2023, Jojo Moyes

Jednohubky Jojo Moyesové... Jedna čtenářskou chvilku osladí, další překvapí svou hořkostí. Její krátké příběhy mě bavily mnohem víc, než mě v poslední době dokážou zaujmout její romány. Za absolutní skvosty považuji povídky Líbánky v Paříži, Odpolední láska a Vánoční seznam. Získaly si mě především reálnými hrdinkami, které se nevznášely na růžovém obláčku a jejich příběhy byly odrazem skutečného žití. U Moyesové je to spíše vyjimečné, ale o to více překvapující a vydařené. Za absolutní omyl považuji povídku Punčochy. Vtipné mi to nepřišlo ani trošku, asi nemám ani špetku tohoto typu humoru. Jinak vřele doporučuji jako oddechové čtení, které pohladí ženskou duši. Spoustu zajímavých a krásných ženských hrdinek. Spoustu střípků z lidských životů, které buď žijeme nebo bychom si přály žít. Budu vzpomínat s hřejivým pocitem v srdci...... celý text

Sametový rozvod 2023, Jana Karšaiová

SAMETOVÝ ROZVOD je kniha poněkud rozvleklá s mnoha zbytečnými a zdržujícími kapitolami. Běžně nemám nic proti retrospektivě, ale tento příběh díky ní působil tak zmateně, že čtenář místy nevěděl, kolik je zrovna postavám let, kdy a kde se co odehrává... Autorka jako by se také nemohla od určité stránky rozhodnout, zda bude psát příběh Kataríny nebo Viery. Vlastně už jsem tak nějak přestala vnímat, co čtu a na konec jsem dospěla jen proto, že má kniha pouhých 155 stran. Myšlenka, prostředí, podobenství nebyly špatným nápadem. Ale děj neustále přeskakující z jednoho roku na druhý, vrtkavý, a pak zvláštně strnulý většinu toho, co mělo potenciál zaujmout, udupal. Nečetlo se příjemně. Velice odosobněné vyprávění. Nedoporučuji.... celý text

Nikdy, nikdy 2024, Colleen Hoover

První kniha, kterou Colleen Hoover nenapsala sama. Její první kniha s prvky fantasy žánru. Musím říci, že jsem se této knihy bála, protože mystery zápletky nemusím, ale jelikož je četba všech knih od Colleen velmi příjemnou povinností, začítala jsem se do ní s otevřenou myslí a srdcem. Nezahazovala jsem příběh hned na začátku. A musím říci, že se moc neztotožňuji s komentáři pod sebou. Mě to bavilo od samého začátku. To postupné objevování hlavních hrdinů, kteří si ze svých životů nic nepamatovali, bylo velmi poutavé, leckdy šokující a hlavně hodně čtivé a zábavné. V podstatě jsem se nemohla od stránek odtrhnout, což bych od "young adultovky" s nereálnými prvky opravdu nečekala. Sice v knize jsou určité záhady a zvláštnosti, které stály za to víc prozkoumat a pořešit, aby byl děj uvěřitelnější, ale autorkám to odpouštím, protože jsem se každé ráno těšila, až knihu znovu vezmu do ruky a posunu se v ději dál. Velmi spokojená jsem byla i s vyústěním tajemné záhady, proč se to hlavním hrdinům stalo. Ten důvod byl vlastně strašně krásný... Osudový. Správný. A co mě překvapilo ještě víc: nepoznala jsem, které kapitoly psala Colleen, a které paní Fisherová. Netuším, zda mají skutečně tak podobný styl psaní nebo je to překladatelkou, ale celou dobu to na mě působilo velmi konzistentně a příjemně. Příběh, na který jen tak nezapomenu a doporučuji ho dál.... celý text

Já nevím 2019, Barbara Abel

Když venku prší a snáší se mlhy, mám vždy chuť na nějaký temnější příběh - klidně z žánru thrilleru. Jelikož už jsem tohle bažení dlouho neměla, na poličce se mi mezi nepřečtenými knihami schovávala jen tato kniha, která by splňovala nějakou dávku napětí a temnoty. Rozhodla jsem se do ní jednoho večera vklouznout a ze začátku mě bavila hodně... Rodičovství, děti, les, zmizení - nic příliš strašidelného... Naopak to splňovalo moji touhu po lidských dramatech... Zaskočilo mě střídání minulého a přítomného času, což snad ani nemohl být záměr vzhledem k tomu, jak rušivé to bylo... Nevím, zda je to však chyba autorky či překladu. Nicméně jsem to po chvíli začala ignorovat. Zajímalo mě jediné - jak tohle dopadne, jak to skončí... Bohužel děj příběhu se začal strašně vléct... Natahoval se. Opakoval se. Nic moc se nedělo. A postavy dělaly takové chyby a patlaly se pořád v tom samém, že už jsem opravdu jen chtěla vědět, jak to skončí s Mylene, byť jsem ji nijak zvlášť ráda neměla... Ovšem, co se nestalo? Samozřejmě přesně to, proč už thrillery nečtu, jakkoliv slibně začnou... Opět se totiž všechny postavy zbláznily, vypuklo šílenství... Vytřískat z toho co nejvíc šokujícího a zvráceného byl zřejmě autorky jediný cíl, aniž by brala na zřetel nějakou uvěřitelnost a pravděpodobnost. Ta snaha za každou cenu šokovat už mě začíná u autorů tohoto žánru štvát. Do určité doby tomu všemu jakž takž věříte a zdá se vám to realistické, ale pak to sklouzne k takové primitivnosti a nepochopení, že je celý příběh rázem na odpis... Co mi zůstane v paměti? Jáma... S malou holčičkou a její paní učitelkou... Jáma, která pohřbila tolik životů. Od Barbary Abel už nikdy nic víc...... celý text

Námi to začíná 2023, Colleen Hoover

NÁMI TO KONČÍ jsem přečetla před čtyřmi lety. A viděla ho tento týden v kině... Pochopila jsem, že po oživení příběhu jeho věrným filmovým zpracováním se vyloženě vybízí vrhnout se na další díl, jehož četbu jsem odkládala už dost dlouho. Neměla jsem velká očekávání, bylo mi jasné, že není možné, aby byl první díl překonán. Brala jsem to tak, že se epilog knihy NÁMI TO KONČÍ rozvine do další knihy a že to bude romantické a hezké, protože to napsala Hooverová... A protože je to o Atlasovi a Lily. A ano, bylo to přesně takové, jaké jsem očekávala. Romantické, vzrušivé, úsměvné, dojemné a také předvídatelné. Nelze nemilovat hlavní hrdiny. Jsou to jedni z těch, za které by jste dýchali... Hooverová pomocí nich vypráví o lásce i o jejím nedostatku. O nemilovaných dětech. O nezpracovaných traumatech. O lásce, která je věčná. O absolutní oddanosti a nesobeckosti... Kdyby se mě někdo zeptal, zda kniha není tak trochu zbytečným rozvinutím příběhu, který klidně mohl skončit epilogem z NÁMI TO KONČÍ, tak říkám ne... Žádná kniha napsaná takhle, o takových hrdinech a s takovým citem není zbytečná... Je o lásce, a o té, prosím vyprávějme, dokud se tato planeta točí. A obzvlášť Vy, paní Hooverová. Váš talent je pro nás všechny víc než jen přínosem. Děkuji za šťastný konec pro Atlase a Lily.... celý text

Než potkala mě 2018, Julian Barnes

Pana Barnese jsem ještě nečetla a nevím, zda jsem si vybrala pro první setkání s ním vhodný příběh... Když jsem se do knihy začetla, byla jsem unešena. Jazykem. S příběhem mám problém, ale jazyk, styl a čtivost mě přesvědčují o tom, že autorovi dám ještě minimálně jednu šanci. Knihu bych vlastně měla hodnotit kladně, protože pokud se stane, že vás autor svým příběhem dokáže znechutit tak, že jen pouhá představa, že čtete dál, vám obrací žaludek, tak je nejspíš mistr. Ale právě proto, že se mi vůbec pokračovat nechtělo, jsem uvedla zcela subjektivně své tři hvězdy. Bylo to prostě víc než náročné... Téma knihy mě zpočátku strašně bavilo a silně mě zaujalo. Žárlivost na partnerovu minulost přeci jen není motiv, se kterým se v literatuře běžně setkáváme. Žárlivost vystupňovaná do šílenství tak monstrózního, jaké postihne hlavního hrdinu Grahama, je už opravdu něčím zcela ojedinělým. Jak jsem četla dál, neměla jsem slova, byť jsem do té doby zhruba každou pátou až sedmou stránku detailně prodebatovávala s přítelem. Kniha je místy vtipná tak, že se smějete nahlas a nevíte, zda je vůbec čemu se smát. Pak vás ale humor přejde... Konec jsem předvídala jiný, byť nevím, jestli ve své okázalosti není ten z rukou spisovatele mnohem hrůznější než ten můj očekávaný. Pan Barnes mě překvapil svým spisovatelským umem a nápaditostí, ale také mi přičaroval pomyslné žaludeční křeče. Grahama už nechci nikdy potkat.... celý text

Loď plná nevěst 2023, Jojo Moyes

Jak už to tak u mě poslední roky bývá, zpočátku mě Jojo nadchne a její kapitoly doslova hltám. Cítím se tou knihou zpočátku úplně "vcuclá". Pak se ovšem kouzlo vytratí. V mých -nácti jsem její příběhy milovala. Nekriticky. Čtu ji stále, ale její knihy už na mě nepůsobí stejně. V určitém bodě povadnou, vychladnou a unaví. Nepřišla jsem na to, čím to je. Z nostalgie ovšem nepřestávám knihy v knihovně rezervovat a vždy, když je konečně držím v ruce, očekávám to kouzlo, které nastalo po dočtení Než jsem tě poznala, Stříbrné zátoky či Dívky, již jsi tu zanechal. Ale ono se nedostaví. Jojo Moyesová si pro Loď plnou nevěst vybrala nosné téma, o kterém se v učebnicích dějepisu nepíše, byť přináší spoustu otázek a zajímavostí a hlavně důležitého vhledu do odvážných žen překonávajících oceán pro život v manželstvích, která byla povětšinou uzavřena příliš brzy, aby mohla stát na pevných základech a přinášet jistoty. To mě pohltilo a bavilo. Čekala jsem na odkrývající se tajemství čtyř hrdinek, do jejichž nitra jsem se nedokázala vpravit, neboť nám to Jojo opět neumožnila. Kéž by začala psát v ich formě... Bohužel čekání bylo dlouhé, prakticky se nic moc nedělo, kniha byla nafouknuta o zbytečný počet stran navíc a místy až limonádově, což mi u historických románů povětšinou vadí víc než u současných... Kdyby byla kniha niternější a kratší, byla by údernější a čtenář by neztrácel vášeň pro příběh, který je vskutku originální. Mám výtky, ale také vědomosti, které jsem před přečtením neměla. A pro to prvotní "vcucnutí" dávám stále ještě čtyři hvězdy, byť se počáteční tempo nepodařilo udržet. Snad mě Jojo Moyesová ještě někdy překvapí a předčí své nejúspěšnější romány.... celý text

Co tě nezabije 2023, Aňa Geislerová (p)

Aňa Geislerová je pro mě odpočinkovou četbou, která vždy potěší a pohladí, i když jsou její povídky potažené temným nátěrem... Kdo by ji nezbožňoval jako herečku? Já jí ale již od knihy P.S. fandila i jako spisovatelce a věřila, že nezůstane jen u fejetonů. V této knížce můžeme naleznout některé již publikované povídky, které jsem si přečetla s velkou chutí znovu, ale i novotou vonící mikropříběhy, které mě velice potěšily. Baví mě Anino vidění světa. Je velmi kreativní, neotřelá a nepředvídatelná. Strašně dobře se čte. Aňa Geislerová je prostě inspirativní v mnoha odvětvích a to si žádá ocenění.... celý text

Otec neznámý 2021, Julie Clark

Výborná kniha, která vás vybídne k hlubšímu zamyšlení se nad způsoby, jaké cesty dnes vedou k rodičovství. Skutečně existuje právo na dítě? Máme právo dítě ještě před jeho narozením zcela vědomě a rozhodně připravit o jednoho z rodičů, o právo na pravdu, o právo znát svou identitu? Ještě před přečtením této skvělé knihy jsem měla jasno na všechny tyto otázky. Kniha mě v přesvědčení, že odpověď zní "ne", jen utvrdila. Prosím o více takových knih, které budou hlasitě křičet a zasahovat nám do svědomí. Netuším, na jaké straně názorového spektra stojí autorka, či zda je nevyhraněná, každopádně napsala příběh tak, že se mě hluboce dotkl a věřím, že nejsem jediná. Citlivé, aktuální, potřebné.... celý text

Pláňata 2023, Petra Dvořáková

Moje druhá Dvořáková... Za mě ještě čtivější než Zahrada. Musím se přiznat, že když jsem knihu začala číst, nebyla jsem si jistá tím, že ji dočtu. Vyprávění bylo pomalé a já měla navíc pocit, že jsem podobný příběh už někde četla. Jenže jsem si po pár kapitolách neuměla představit, že opustím postavy, které mi začaly připadat důvěrně známé. I když jsem jimi většinou opovrhovala, stejně jsem si neuměla představit, že s nimi nedojdu až na poslední stránku. I když jsem ročník 2000, dětství Pavlíny a Jany mi připadalo známé. Asi proto, že jsem si i já podobně hrála, malovala si podobně svět a zažívala prázdniny na vesnici u babičky a dědy. A také znám život z osmdesátých let z vyprávění rodičů a prarodičů a docela se mi líbilo v té době prostřednictvím knihy pobýt, i když jsem tenhle život nepoznala. Během čtení jsem se zamýšlela nad tím, zda charaktery postav skutečně tvořila doba, nebo bychom mohli navlas stejnou Alenu a Jirku potkat někde i dnes - v roce 2024. Jejich nevzdělanost, malost, tvrdost a uzavřenost, kterými ničili životy všech okolo a hlavně svých dcer, byli jen stěží odrazem doby, ve které vyrostli. Příběh rozhodně na zamyšlení. Příběh smutný. Příběh lidí, co nezvládli život a jejich potomků, co ho nechtěli podobně vzdát. Příběh utrpení, nesvobody, závislosti a vymanění se z kořenů. Příběh, který mi něco dal. Dvořáková mě příjemně překvapila.... celý text

Vždycky je to manžel 2018, Michele Campbell

Průměrná kniha s průměrnými postavami psaná nikterak vyčnívajícím jazykem. Nemohu Michele Campbell upřít, že to měla zašmodrchané mistrně a rozpletla svůj uzel podezřelých a zvrácených postav s pozoruhodným umem, který čtenáře překvapí i zabaví. Nicméně mám pocit, že její kniha upadne v zapomnění velmi snadno. Je dost možné, že jsem po ní sáhla v nesprávný čas. Tuze mě nebavilo univerzitní prostředí a mladí lidé, co se zfetovávají, zpíjí do němoty a navzájem se zrazují. Kniha není o pravém přátelství, jak ji prezentuje anotace. Ani o postavách, ke kterým byste mohli vzhlížet, či je snad nějak pochopit. Iritovala mě jejich zvrácenost a sebestřednost, ale je dost možné, že v jiném období bych jejich prohnilost ocenila. Zkrátka - knihu nijak nehaním. Místy se od ní těžko odtrhává, místy strašně nudí. Je nevyvážená. A já jsem sama zvědavá, co si z ní po čase budu pamatovat. Své čtenáře a nadšence si jistě najde. Já si na ni možná měla smlsnout jindy, abych jí mohla udělit o hvězdu víc.... celý text

Jablka ze stromu nepadají 2023, Liane Moriarty

Jak okomentovat tak zatraceně, zatraceně, zatraceně dobrou knihu? Četla jsem ji týden a pár dní a po neskutečně dlouhé době jsem měla u knihy pocit, že ji víc žiju než čtu. Nechtěla jsem ji dočíst stejně tak moc, jako jsem se již chtěla všechno dozvědět. Prostě znáte ty čtenářské pocity, když spadnete do fakt strašně dobrého příběhu a té pravé směsi slov, která se pro pár dnů stane vaší drogou, ne? Nemůžete přestat číst a nechcete nikdy skončit. Nechcete ty postavy a to místo nikdy opustit. Liane Moriarty je mojí srdcovkou od doby, kdy bylo hitem Manželovo tajemství. Četla jsem od ní až na jednu knihu vše, takže její tvorbu znám dokonale. Tato autorka má v knihách mnoho postav a čtenáře nešetří. To se mi na ní vždy líbilo. Jak pozorní musíme na začátku vždy být, aby nám neunikl žádný detail a seznámili jsme se se všemi těmi plastickými postavami, kteří jsou skutečnější než naši sousedé... V této nové knize je ale Moriarty vybroušená tak, jak mi přijde, že nikdy nebyla. Propsala se k absolutní mistrnosti, která nemá obdoby. Dokázala překvapit. Ještě stále. Obdivuhodné! Navíc mi udělala radost, že postavy plavou v omáčce jménem tenis, neboť jakýkoliv příběh z prostředí tohoto sportu mě zaujme ještě víc. Je to třešnička na dortu tomuto skvělému příběhu, jehož příchuť nikdy nezapomenu. Liane Moriarty rozumí lidem. Vztahům. Manželství, sourozenectví, rodičovství. Její postavy prožívají skutečné emoce a situace, ve kterých se nacházíme každý den také a možná proto nás její příběhy tolik oslovují. Jestli se někdo umí dostat do podhoubí rodiny, je to ona. A dělá to tak, jako žádný jiný spisovatel. JABLKA ZE STROMU NEPADAJÍ je kniha tak nádherná, napínavá, šokující, plynulá a emotivní, že z ní mám skoro až závratě a nedokážu plně pochopit, že už skončila a já se mohu vrátit leda tak na její začátek. Jakákoliv kniha, kterou teď rozečtu, nebude dostatečně uspokojující. Paní Moriarty, děkuji. Zažehla jste ve mně již skoro vyhaslou čtenářskou jiskru. Rozhořela plamen. Hořím touhou číst. Napsat "děkuji" je málo. Ale přesto ještě tak tisíckrát: děkuji!... celý text

Kéž bys tu byl 2023, Jodi Picoult

Kdo jiný by mě měl dostat ze čtenářské krize než jedinečná Picoultová? KÉŽ BYS TU BYL je kniha nepředvídatelná a téma i motivy jsou pro tuto autorku značně netypické. První polovinu knihy se ptáte, co se z tohoto příběhu asi tak může vyklubat... A že se teda něco vyklube! Mé první pocity po dočtení první části byly rozhořčení, šok, nevěřícnost a naštvání. Picoultová mě dokázala naštvat tak, že jsem dokonce uvažovala, že už nebudu číst dál. Cítila jsem se spisovatelkou zcela oklamána. Podvedena. Zrazena. Až okradena. Jenže jsem prostě potřebovala vědět, jak to dopadne s Dianou a Finnem, a tak jsem vytrvala. Příběh mě nutil hodně polemizovat, obracet se do sebe a klást sama sobě až nepříjemné otázky, na které jsem se spolu s hrdinkou snažila upřímně odpovídat. Kniha skýtá krásy Galapág, které popisuje tak nesmírně poutavě, že Vás donutí se tam vydat dřív, než by to dokázal kdejaký cestopis. Tedy pokud máte odvahu čelit všudypřítomným leguánům. Také vzdělává - a to v dějové lince věnované malířskému umění, která mně osobně učarovala a dodává knize na ještě větší jedinečnosti a bohatosti. Je to Picoultová taková, jakou ji nejsme zvyklí znát, ale jedno zůstává stejné: je mistrná. Děkuji, že díky Vám zase čtu, moje nesmrtelná Jodi.... celý text