annatenta komentáře u knih
Stále aktuální zápas o podstatu lidství. Asimovská legenda, která nám má stále co říct.
Klasika, která k nám mluví ze svého času, proto nám třeba dnes může připadat "pomalá" a "zdlouhavá", což samo o sobě vypovídá víc o nás než o ní. Pro mě je to stále kniha knih, báseň v proze, zamyšlení nad světem.
Neznám moc knih z Estonska, vlastně žádnou :-) Skvěle vykreslené postavy i prostředí, líbilo a mělo přesah.
Mimořádná kniha, která je odborná ale čtivá i pro laika.
Stokrát promleté téma zde nepřináší nic tak převratně nového, i když je kniha čtivě napsaná.
Skvělá zápletka, napětí, dopodrobna vykreslené postavy i prostředí, pěkné.
Souhlasím s komentářem pode mnou, anotace knihy bohužel slibuje něco, co nenaplní. Příběhy nejsou skutečnými příběhy s nějakým dějem, ale jsou to vizuální meditace. To je dost rozdíl oproti tomu, co je slíbeno. Nezachrání to ani boxíky s afirmacemi, které bohužel nejsou skutečnými afirmacemi ale jen jakýmisi poučnými texty. Afirmace vypadají opravdu jinak. Zklamání.
Skvělá a potřebná kniha, jedna z mála, která nám přibližuje umění, v kterém jsme jako společnost totálně nedovzdělaní. Děkuji a těším se i na další knihy věnované dětem.
Hodnotit knihu jako je tato je vpodstatě bezvýznamné. Jde zde o odkaz jednoho z největších českých učitelů, člověka, jehož dílo je dodus nedoceněné. Jako takové se tato kniha ovšem hůř čte, nenese v sobě jednoduché ezo zívnutí jako jiné knihy z tohoto žánru od dnešních autorů a velmistrů selfhelpu. To je ovšem i největší devíza Eduarda Tomáše. Opravdovost.
Vážně rozpaky - a je jasné, že je tady další "generační" kniha. Já jsem už ta generace, co má tohle tápání za sebou a tudíž mě kniha přijde nesmírně plytká. Upřímně, takhle nějak vpodstatě vypadá můj deníček z té doby, nevidím v tom žádné spisovatelské umění, prostě jen zaznamenání plytkosti života, jak nám obvykle teče mezi prsty. A přestože plytké maximálně, i tak mi někdy dělalo divný problém se zorientovat, o co vlastně jde, kdo je ta či ona postava. Pro mě nezajímavá kniha, která mi nemá co říct.
Především knize škodí označení román. Když si pak zvyknete, že to román není, ale spíše pospojované myšlenky a dojmy, pak už to jde. A pak se můžete propadnout do Olžiného světa plného bizarností a objevných myšlenek. Ale přiznám se, že někdy toho na mě bylo až příliš, přílišná ekvilibristika, přílišná fascinace tělem, která se ocitá ve slepé uličce, jakoby už někdy Olga řekla vše. všechny ty fascinující metafory po čase trochu otupí vnímání, takže nakonec je z hloubky paradoxně mělkost. s nikým se příliš nesblížíme, k nikomu nepřilneme.
Takový kánon investiční četby. Pro někoho může být zpočátku složitá, ale alespoň si uvědomí, že investování není zas tak jednoduché, myslíme-li to s ním vážně. Některé věci jsou již v knize zastaralé, ale jako celek je to jedna z nejlepších knih.