Anne_and_books komentáře u knih
Marně hledám mezi recenzemi níže nějakou, která by reflektovala mé pocity z (nedočtené) knihy. Tim Marshall se zde veze na vlně geografického determinismu, kterým vysvětluje vlastně úplně vše. A můj mozek naplněný vědomostmi ze studia geografie na vysoké škole trpí. Dnes už přece mnohem více, než přírodní podmínky, ovlivňují světové dění v mnoha případech faktory mocenské struktury nebo goepolitická kultura státního režimu. To však v knize není vzáno v úvahu. Jedno se Marshallovi musí nechat. Přispěl k zpopularizování geografie. Jen doufám, že kritický čtenář bude knihu brát s nahledem a reflektuje ji se současným vývojem, který se od Marshallova výkladu značně liší.
Zase jsem se spálila na vysokých očekáváních. Téma knihy, ač už v poslední době hojně používané, není špatné. Ale hlavní hrdinka, ta mě tak vytáčela. Běžně mi nesympatické postavy v knize nevadí, nebavilo by mě číst jen knihy o perfektních osobnostech, ale tahle, ta si mě nezískala ničím. Ač je mi to vůči ostatním hodnocením líto. V textu jsem se občas ztrácela a rozhodně to nebyla četba na jeden nádech. Co ale naopak oceňují je práce s textem autorčino pojetí vypravěče, což zvýšilo mé hodnocení.
Zajímavě zpracovaný román, který je koncipovaný jako vnitřní monolog hlavní hrdinky se svým zemřelým parterem. Jedná se o čistou sondu do duše člověka vyrovnávající se se smrtí a návratem zpět do života. Hlavní hrdinka / autorka čtenáři převypráví historii vztahu, jeho jednotlivé milníky a hlavně postoje k nim od obou partnerů, které mnohdy nebyly jednotné. Často si autorka po učinění určitého rozhodnutí slíbí, že od té doby bude už vše jen harmonické a ke spokojenosti obou partnerů, ale v další situaci vidíme, že opět při klíčovém rozhodnutí hledí spíše na sebe. Sama pak tuto roli zažije s dalším partnerem. Neztotožňuji se s názorem, že „sobeckost“ hlavní hrdinky je to, co ubírá knize na kvalitě. Naopak je nám představen osud ženy, která možná není v očích mnohých nejdokonalejším jedincem, ale jsou to právě její myšlenky a pocity, co činí toto dílo zajímavým. Tři hvězdičky dávám spíše za z mého pohledu táhlost některých pasáží, určitě by mi kniha více sedla, kdyby byla kratší.
V knize se zrcadlí několik protikladů, na jedné straně zde máme mladičkou Caitlin, která oplývá láskou ke své matce, později i ke svému znovu nalezenému dědečkovi a spolužačce. Na druhé straně ale máme její matku, která prokáže nesmírnou krutost, když jsou otevřeny její hluboké rány z dětství a její pošetilé hledání spravedlnosti ji změní v monstrum. Autor ukazuje, kam až je lidský jedinec schopen zajít a na druhou stranu jaké extrémy jiný vydrží a jak se k situaci postaví. A ač by čtenář mohl předpokládat, že nastalá situace už nemá naději na rozřešení, v závěru přichází jakási forma odpuštění, obnovení potrhaných pout, i když jen částečně. Velmi však kvituji za uzavření příběhu, což se u mnoha knih podobného žánru neděje. Moje první seznámení s autorem, brzy se chystám na Ostrov Sukkwan.
Tento počin aspiruje na nejvyšší hodnocení - svým jazykem, prostředím, příběhem. Ode mě ho ale nezíská, z plytkého důvodu charakteru hlavního hrdiny Augustina. V novele rezonuje celá řada témat - chudoba, ztráta základních lidských hodnot, (ne)láska či přijmutí nevlastního dítěte. Chvíli doufáte, že se situace alespoň trochu zlepší k lepšímu, ale v povědomí stejně víte, že to bude jen horší. Přitom Zimmermann (z mého pohledu) není žádný chudák, alespoň na začátku měl šanci se z celé situace vyhrabat a nestáhnout sebou své blízké. Jenže jeho morální zkaženost, přístup k životu a vidění světa mu v tom zabránilo. Vždycky trpím, když se jednání jednoho člověka, zrcadlí v dalších (jinak nevinných) lidech, obzvlášť když jde o děti. Přečteno jedním dechem a za pár let si hodlám popisem života zkaženého člověka projít znovu.
Po prvních pár stránkách jsem myslela, že knihu nedočtu. Pak se příběh rozběhl a lecos nám bylo objasněno, takže jsem se tím prokousala. Ale těch gramatických chyb, které já obvykle v knížkách minu, tak tady mě bily do očí. U některých myšlenkových procesů postav jsem kroutila hlavou, ale ve svém žánru si kniha najde příznivce. Přece jen dějová linka příběhu není úplně profláklá, takže zaujme. Já jen asi nejsem cílovka.
Vždycky když se některá kniha stane bestselerem, mám tendenci její čtení odkládat, i když bych si ji za jiných okolností s chutí přečetla. Jinak tomu nebylo ani v tomto případě a tak jsem je k přečtení dostala až dva roky po jejím vydání v Česku. Přistupovala jsem k dílu bez velkých očekávání, abych nebyla zklamaná, jak už se mi stalo u jiných knižních "trháků". Ale bylo to skvělé. Popis úplně jiné společnosti než jsme zvyklí mě bavil, strasti mladé vypravěčky z minulého století se v ničem nepodobaly tomu, co my běžně známe. A ačkoliv mi v některých chvílích vypravěčka přišla pošetilá a s jejími kroky jsem nesouhlasila, řádky jsem vesele hltala dál. Těším se na další díly a porovnám se seriálem.
Nevím, proč jsem autorčina díla odkládala, jsou skvělá. Troufám si říci, že ústředním tématem této knihy je otázka očekávání blízkých, nenaplněných tužeb z mládí či problém odlišitelnosti od okolí. Stejně jako v autorčině dalším díle (Ohníčky všude kolem) i zde doutná řada dalších ošemetných témat, počínaje rasismem, etnickou promíšeností přes neopětovanou a konče genderovou nerovnoprávností. Kniha se četla velmi dobře a těším se na autorčiny další počiny.
Kniha popisuje formou deníku novinářky řadu klíčových událostí v Rusku na počátku 21. století. Jsou zde zmíněna nejen všem známá témata (viz tragické teroristické útoky), ale i řada dalších problémů, které jinak režim před zahraniční veřejností ututlává. V knize je demonstrováno, jak se Putinova vláda k řešení problémů staví, jak si váží svých občanů či jak nahlíží na zahraniční dění. Dílo se čte velmi dobře, předá čtenáři řadu podnětů k zamyšlení a přinese nový pohled na (nejen) známé kauzy z ruského prostředí.
Na knihu mě (mimo jiné) nalákala anotace zmiňující téma legalizace potratů v Sovětském svazu. Tohoto problému se příběh však dotýká jen okrajově a spíše jsou rozebrány životní osudy hlavních postav, které jsou však neméně zajímavé. Občas tam na mě byla přílišná detailnost a podrobnosti o životě vedlejších charakterů mě často do děje příliš nevtáhly. Knize jsem na hodnocení těž ubrala za prostřední, za mě dosti "ezo" část, kterou jsem si nedokázala propojit s hlavní osou příběhu a dosti těžko jsem se jí prokousávala. Nicméně dílo určitě stojí za přečtení, přinese řadu podnětů o fungování ruské/sovětské společnosti.
Kniha, od které dostanete přesně to, co očekáváte. Oddychové romantické čtení, které sleduje osudy dvou lidí, které od sebe drží špatná komunikace, jako tomu bylo v řadě jiných knih. Ačkoliv od začátku víte, jak příběh skončí, konec mě překvapil. Celá kniha se čte velmi pěkně a za mě patří ke kvalitnějším románům (nejen) pro ženy (ikdyž Dexter mě občas svým chováním vytáčel).
Zvláštní to kniha. Přináší spoustu hlubokých myšlenek, nad nimiž by stálo se více zamyslet a možná proto jsem se jí neměla snažit číst tak rychle a pak bych hodnotila kladněji. Bylo to něco nového, na co u Barnese nejsem zvyklá. Ale problematiku života v SSSR mám načtenou z řady odbornějších publikací, tak bylo příjemnou změnou dát si toto téma i románovou formou. Nicméně mě to moc nechytlo, začetla jsem se jen v pár momentech a bohužel jsem knihu dočetla spíš proto, že nedočítat není můj styl.
Tato kniha mě překvapivě vtáhla do děje a nutila mě věnovat jí pozornost, dokud nebudu vědět, jak to celé vlastně bylo. Ačkoliv mi závěr nedal takové odpovědi, jaké jsem očekávala, překvapil alespoň dalším nečekaným zvratem. Baví mě knihy, které jsou sondou do života několika lidí a zde jsme měli šanci sledovat, jak jedno obvinění pokřiví vztahy mezi blízkými.
Čtivá knížka se spousty doutnajících témat - mateřství, rodiny, rasy, viny - která jsou rozebrána ze všech stran. Celým textem prostupuje téma ohně, někdy doslovně, někdy jen symbolicky. Jelikož již od začátku víte, jak příběh skončí, jste nuceni neustále hltat stránky, abyste upokojili touhu po poznání všech důvodů. Jednotlivé postavy se vám psychologicky postupně otevírají a první stránky románu začínají dávat smysl.
Kniha mě nalákala svým názvem a tím, že získala Magnesii Literu. Bohužel ve mě nenašla svého čtenáře, možná pokud bych se k ní vrátila za pár let (což se pravděpodobně nestane), tak bych na to pohlížela jinak. Většinu část knihy jsem se nedokázala za číst, přišlo mi, že je jednoduché se v textu ztratit. Chytlo mě jen (jak řadu komentátorů níže) vyprávění o Islandu, i když ani v něm mi hlavní hrdina nebyl sympatický. Vadilo mi neustálé se navážení do Čechů, české vědy či Česka samotného. Nicméně oceňuji originálně zvolené vyprávění v druhé osobě.
Oddechové čtení přibližující pozitiva i negativa práce letušky. Líbila se mi část popisující co předchází samotnému výkonu povolání, možná bych zvládla i více historek ze samotných letů. Též mě mrzí, že čtenář neví, jak příběh Veroniky jako letušky vlastně dopadl. Nicméně kniha vás jistě obohatí o nové znalosti o tomto povolání.
Kniha, která nabízí náhled nejen na historii konfliktu v Náhorním Karabachu, ale na celkovou problematiku vztahů mezi Arménií a Ázerbájdžánem. Při studiu dané problematiky může čtenář narazit na problém objektivnosti daných textů, proto de Waalovo dílo pokládám za velmi cenné, vzhledem k tomu, že se autor nepřiklání ani na jednu ze znepřátelených stran a jeho komentář je z mého pohledu velmi objektivní.
Klasika, která stojí za přečtení. Klíčové vyprávění Soffina příběhu je doplněno životnímy osudy dvou jejích blízkých, které jsou neméně zajímavé. Čtenář je nucen neustále otáčet stránky, aby vůbec v úplném závěru pochopil, jakou volbu autor v názvu myslel. Není to ale jen o této, celý příběh tří hlavních hrdinů je prostoupen množstvím voleb. Téma holocaustu je ošperkováno duševní chorobou Nathana a tématem jižanství, takže se jedná o čtení náročné, ale pro vyzrálého čtenáře uspokojivé.