AnneEyre
komentáře u knih

Slibovala jsem si o hodně více. Tak nějak ukáže případ, vysvětlí okolnosti. A zbylé dvě třetiny povídky jsou věnované hrdinovi, který vysvětluje, jak to všechno vypátral úplně sám, bez maminky...


Jak může někdo tvrdit, že je to špatně napsané? Hobit je sice spíše pohádka, ale poutavá, nikde se nezdržuje přehnaným množstvím popisů, má to vše, co má podle mě dobrá kniha mít.


Filmová zpracování jsou převážně o ničem, muselo se totiž hodně věcí vyškrtat. Ale kniha jako taková je skvělá, neuznávám žádné zkrácené verze. Zadrhává se na různých popisech a zamyšleních, ale to už k Hugovi patří. Nedokážu najít nic, co bych nechápala, na co bych se musela ptát, co by v knize nebylo vysvětlené. Můžete se dopodrobna seznámit pomalu i se žebrákem, který prošel na druhé straně ulice, není postava, která by nehrála svou významnou roli. Srdcová záležitost.


A končíme, samozřejmě vítězí dobro. Každý si ale nese následky, navíc se ke konci dozvídáme, co to vlastně Tolkien dal dohromady a jak komplikované to muselo být. Pro mě rozhodně srdcovka.


Nečetla se mi dobře, děj si mě nezískal, stejně jako Pýcha a předsudek. jenže tohle jako by bylo ještě horší, ještě přeplněnější nutností manželského svazku s mužem, který mladou holku dokáže uživit. Austenová si mě jednoduše nezískala.


Po dokoukání 3. série seriálu se mi konečně podařilo sehnat knihu a začala jsem číst. Musím uznat, že jsem se občas pobavila, četlo se mi to velmi dobře a členění do kapitol podle postav je skvělý nápad. Jenže kapitoly Sansy a Catelyn byly takové uspávací čtení na dobrou noc a překladatelka by zasloužila pár lekcí angličtiny a překladu.
Jsem přesvědčená, že měla překládat, ne přepisovat. "Son in law" bych spíše přeložila jako "zeť" než jako "syn ve sňatku" a pochybuji, že v Sedmi královstvích mají Francii, aby mohl mít rod ve znaku burgundské víno.
Autorovi bych doporučila podívat se někdy na koně, pokud také nešlo o chybu překladu. Rytíř ve zbroji sotva pojede rychlým cvalem na plnokrevníkovi. Nepobízí se koleny ani kopnutím (první nemožné, druhé možná, záleží na koni. Každopádně je to zbytečné rozhození rovnováhy jezdce) a kopnout koně do slabin je kvůli rovnováze a stavbě lidského těla téměř nemožné (ozkoušeno).


Úžasný příběh americké smetánky v meziválečné době. Pro mě vypráví hlavně o snech a honbě za iluzí, která mizí, když ji máte na dosah... A to bude vždy dobré téma ke zpracování.


Souhlasím, nejde o jednoduchou knihu, ale přesto je skvěle napsaná. Sloh, použité výrazy... Styron se nebránil poněkud intimějším tématům, a to hned zezačátku (lustr!). Válka mi připadá odsunutá stranou, ale stále jde o knihu nezapomenutelnou a právem vychvalovanou.


Pro mě skvěle napsaný příběh, sám také skvělý. Lehký na přečtení, dá se zvládnout třeba i za jedno odpoledne, když neděláte 50 dalších věcí...


Tolien dokázal vymyslet všechno. Svět, jazyky, písma, postavy, státy a státečky, dějiny... Takzvaný LOTR je jednoduše úžasné dílo, nese v sobě spoustu myšlenek. Společenstvo je zdlouhavější, hlavně díky začátku, ale rozhodně nejde o ztracený čas.


Děj je výborně promyšlený, dle mého názoru i originální. Četla se mi opravdu skvěle, slovník byl příjemný, nebylo tam mnoho zbytečných nebo "vyčnívajících" výrazů. Jen kdyby po ní nešílela přinejmenším půlka pubertálního světa...


Vydání sice nikdy nevidělo korektora, ale kniha samotná dobrá. Člověk se nezadrhne u jedné části roky, rozumí (většinou) a chápe.


Vděčné čtení. Převážně dějová kniha, snadno pochopitelná a příjemná ke čtení, jedna z těch, které bych doporučila lidem, kteří prostě jen potřebují něco přečíst. Kniha odpočinková. Chvílemi mi připadalo, jako by byl způsob psaní velmi výrazně odlišný, takže zatímco jedna kapitola se četla lehce, u jiné jsem trpěla s každou větou.
Stále jsou pro mě Tři mušketýři knihou hodnou přečtení.


Kniha zhruba do dvou třetin až zoufale nudná a nezajímavá. Člověk má skutečně chuť přestat číst a jen vědomí, že o kus dál přijde zápletka, ho udržuje u knihy, třebaže po ní nesáhne klidně celé dny. Teprve konec je možno bez problémů číst, neprožívala jsem u něho žádná velká muka, jak to zase autor protahuje.
Jde ale také o dílo, ve kterém se skrývá víc než pochybná filozofie lorda Henryho. Pokud člověk hledá, najde si v něm to své, tu svou myšlenku. A proto, ať už mi Obraz připadá jakkoliv zdlouhavý a pro dnešního čtenáře nezajímavý, bych ho ochotně doporučila na čtení. Možná na čtení pomalé, jako občasné proložení té dnešní "literatury". Ale doufám, že po Obrazu každý člověk toužící po určitém přehledu a po něčem víc než dodělání školy, aby jako něco dělal, alespoň sáhne. Možná ho znechuceně odloží, ale je lepší se s ním setkat a nejlépe dočíst, než ho znechuceně odložit hned na začátku. Tak trochu testuje vytrvalost... A zvědavost.


Velmi zajímavá kniha. Ale rozběh velmi pomalý, dlouho trvá, než čtenář začne cokoliv chápat a věřím, že to spoustu lidí odradí. I když se děj později trochu rozběhne a čte se lépe, pořád ještě jde o dílo zdlouhavé a nepředstavitelně nudné. Přesto má něco do sebe a stojí za přečtení, pokud má člověk dost trpělivosti, aby dočetl. Jistě vím, že se k ní nebudu vracet.


Dílko vtipné, snadno pochopitelné, ale pro mě trochu moc protahované v místech, kde je to zbytečné.


I když mi v knize něco málo chybělo, musím uznat, že je velmi čtivá, člověk se u ní zasměje, jindy mu maličko běhá mráz po zádech, neví, co se stane. Ale pořád ještě je to oddechová četba, kterou jsem tolik potřebovala. Po tom, na co jsem zvyklá, možná až moc jednoduchá, ale to knize ani nemohu vyčítat.


Od knihy jsem čekala víc. Možná je to tím množstvím teologických a filosofických úvah, ale i když samotný příběh je skvělý, způsob, jakým ho autor podal, mi vůbec nesedí.


Agatha Christie pro mě neztrácí své kouzlo, ale tahle kniha nás až do konce přesvědčuje, že vrahem je A. B. Cust. Závěr, ve kterém Poirot odkrývá pravdu, je možná zbytečně dlouhý, ale člověku pak zůstane opravdu málo otázek. Jenže tady nejde příliš hádat, kdo je vrahem, opravdu jde jen o honbu za šílencem, čímž se pro mě kniha stává trochu nudnou.


Klasika a asi i maturitní četba. Sice mě čtení bavilo, ale zároveň se mi to celé zdálo zdlouhavé a tak trochu "o ničem". 400 stran popis francouzské společnosti, 90 stran nejvýraznější a nejrychlejší děj. Ale prokousat se ke konci mě stálo hodně trpělivosti. V Paříží pořád dokola salon... Pro mě příliš nezáživné, i když stále celkem zábavné.
