Anniee
komentáře u knih
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Moje první kniha od Mornštajnové, a vlastně možná i poslední. Nejsem úplně milovník těchhle komorních rodinných dramat, lehce napsaných těžkých životních chvil. Pořád tam hledám něco, co tam není a očekávám nemožné.
Ale četlo se to lehce, čtivost umocňoval pohled otce i dcery. Všechno bylo skvělé, jen mě to prostě nechytlo za srdce tak, jak mělo. A taky - bytostně nesnáším tenhle typ konců. Ale to je čistě subjektivní názor.
Srpny
Jakub Stanjura
Přiznám se, že Srpny jsem si vybrala povrchně kvůli obálce. Protože ta je, přiznejme si to, naprosto nádherná. No, teď po dočtení se mi pořád líbí, ale vyvolává ve mně spíš úzkost.
V první řadě, nechápu, že Srpny jsou autorova prvotina. To jak si pohrává s jazykem, s výrazy, se čtenářem a jeho pocitama, to je neskutečný. Sama kniha je mrazivá a nebude vám z ní dobře. Budete mít potřebu Danielu z toho všeho dostat. Zatřepat s ní. Obejmout ji.
I když kniha je primárně o gaslightingu a o tom, co dokáže napáchat, knihu a její poslání pochopí každej, kdo byl v byť jen trochu toxickým vztahu.
Tohle bych dala jako povinnou četbu na základní i střední škole a pak to měsíce rozebírala. Stojí to za to.
Chlap snů
Kim Jones
Co si budem, sedla do nálady. Až moc. Strašně mi sedla Penelope tím, že nebyla klasická ufňukaná hrdinka, i když už jsem si chvílemi říkala že bych ji taky nezvládla. Ale byla boží. A vtipná. Nestalo se tam nic heartbreaking, to taky oceňuji. Prostě pohádka pro velký holky, nad kterou netřeba moc přemýšlet. Jediný, co mi tam hodně vadilo, byla Emily. Kámoška na baterky - jak mohla reagovat na všechno jen prostředníčkem?!
Šepot z lesa
Kateřina Surmanová
Já jsem nadšená! Absolutně můj šálek kávy a ještě od český autorky, co víc si přát! Kniha mi místy připomínala Noci běsů od Kateřiny Šardické - hlavně tou temnou atmosférou v malé české vesničce. Krásně mi tam sedla i ta nespisovná mluva a spousta závorek. A mít tak o 100 stránek méně, tak je to adept na jednu z nejlepších knih co jsem kdy četla.
Úplně jsem nasála tu ponurou, temnou atmosféru a nechala se vtáhnout do příběhu, kterej je taky skvost. Plus slovanská mytologie, kupa myšlenkovejch pochodů a láska je na světě.
Netrpělivě očekávám autorky další knihu!
Dobrodruhům
Tereza Ramba
Největší nádhernost jakou vlastním.
Chci se do ní ponořit a už nikdy nevyplavat. Zůstat v moři nadhernejch fotek, zemí, momentů, slov. V moři, kde je zavnímanej každej prťavej okamžik, každá troška štěstí schovaná v obyčejným člověku, výhledu, nebo kapce rosy. Kde konečně cejtim to, co jsem nikdy nikde necejtila. V takový míře, že mě to celou naplnilo a hrozilo vnitřním ohňostrojem, pokud to nevsáknu.
A tak jsem to vsákla. A teď necejtim nic než lásku. K životu. K planetě. K lidem. K Sobě. A tak to má být.
Láska je
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Tahle kniha je život. Život není jednolitej, spravnej, logickej a vždycky srozumitelnej. Není vždycky všechno dobrý nebo špatný. Není všechno vždycky jasný.
Tohle je bible. Ovšem ale bible, která není pro všechny. Ve mně zanechala něco, co už nic nevymaže. A podle mě jen tak ani nic nepredci.
Zamilovala jsem si autorův jazyk, jeho podání, To že občas není spatnej nikdo a občas oba, zamilovala jsem si Jeho i Jí, povrchně jsem si zamilovala obálku a v neposlední řadě i celý zpracování knihy.
Ty úryvky, Ty na jednu stranu necelistvy a nepochopitelný, Ty ve mně zanechaly nejvíc.
Přečtěte si to. Neumím popsat jak moc je důležitý abyste si to přečetli. A pochopili.
Jiné místo
Kateřina Karolová
Jiné místo mě teda hodně zklamalo. Jak už tady psalo více lidí, má to potenciál, ale bohužel úplně zakopanej. Je to čtivé, ale je to vlastně úplně k ničemu, protože vám to vůbec nic neřekne. Je rozdíl, když je konec otevřený a vy se můžete podle dostupných informací rozhodnout, k čemu se přikloníte, nebo jako tady - kdy je konec otevřený, ale vy nemáte informace vůbec žádné, jen pár načatých zápletek, které ale nikam nevedou. Člověk má po dočtení chuť hodit knihou do kouta (i když se to samozřejmě nedělá).
Ztracené dívky z Willowbrooku
Ellen Marie Wiseman
Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha takhle vtáhla a už nepustila. A to to není “můj žánr. Trochu mi ve svý neuvěřitelnosti připomínala Bál šílených žen - člověk nechápe, jak se mohlo něco takového dít, ještě ke všemu v minulosti tak blízké. A po tak dlouhou dobu. Líbilo se mi propojení historie Willowbrooku s kriminálním námětem, který vlastně možná taky nebyl tak daleko od pravdy. Určitě se podívám i po dalších autorčiných knihách.
Vyhnání Gerty Schnirch
Kateřina Tučková
Wow. Válečnou literaturu zásadně nečtu, ale tohle mám v knihovně už strašně dlouho, kupovala jsem to zároveň s Žítkovskými bohyněmi. Tak jsem to zkusila. A wow. Je to příběh zase z úplně druhé strany a tak nádherně bolestivě popsaný, že vás to úplně vtáhne. Těch pár dní, co jsem to četla, jsem o příběhu Gerty každou volnou chvíli přemýšlela, i se mi o určitých pasážích zdálo. A tím, že je tam popsán celý Gerty život (a nejen její), obecně, ale vlastně detailně, to získává úplně jinou perspektivu. Už teď knihu doporučuju dál.
Čajovna v Tokiu
Julie Caplin
Klasická Caplinová. Feel good romantika co zahřeje na duši, okouzlující popisy Japonska, kupa skvělého jídla a happyend. Co víc si v tyhle pošmourný upršený dny přát.
Pod šeptajícími dveřmi
TJ Klune (p)
Já nebrečím, ty brečíš. Tohle bylo takový pohlazení po duši, že bych si to přečetla nejradši ještě jednou, a našla tam zas jinou hloubku. Šeptající dveře mají podle mě tolik vrstev, že bych to musela číst pořád a pořád, za každý bolavý situace.
Na nevrlého hlavního hrdinu jsem si zvykla už v Domu v blankytně modrém moři, takže Wallace mi teď nedělal problém. Téma smrti tady bylo bráno s takovou něžností, s přijetím a s láskou, že to ve vás prostě musí něco zanechat.
Milovala jsem ten nápad - čajovnu, Mej, Huga, Apollóna, Nelsona. Ty s láskou tvořený věty, který váma rezonujou a číst je je jako zavrtat se do pelíšku.
Dům v blankytně modrém moři mi až tak nesedl, no tohle sedlo hodně. Neskutečně se těším na autorova další díla.
Láska po španělsku
Elena Armas
Nebudu lhát. Jednoznačně zatím nejlepší kniha letošního roku. Strašně jsem ji potřebovala dočíst a zároveň ji pořád odkládala, protože jsem Aarona a Catalinu ještě nechtěla opustit. Brečím a nejradši bych si ji šla přečíst znova.
Hodně jsem viděla srovnání s The Hating Game. No, za mě toto lepší. Lepší chemie (kdo by nemiloval Aarona paneboze?!), líp propracované charaktery, víc heartbreaking scény.
Asi by se téhle krásce dalo něco vytknout - možná přílišná délka. Ale já to dělat nehodlám. Důležitý je říct, že to asi nesedne každému, ale mně, jako beznadějnýmu romantikovi, kterej miluje slowburn hate-to-love, to sedlo strašně moc. Strašně jsem si zamilovala Aarona i Catalinu (hlavně oba dohromady), mám ráda tyhle kombinace silný samostatný ženy a chlapa, kterej ji chce chránit a zároveň ji podporuje v tom, jaká je a co dělá.
Takže doporůčo a doma už na mě čeká i The American Roommate Experiment, na kterej se chystám příští měsíc.
You feel complete in my arms. You feel like my home.
Tamařino souhvězdí
Anna Musilová
“Ale možná jsme všichni v určitých chvílích něčími přístavy, a jindy zase loděmi.”
Jemná knížka co zahraje na struny každý citlivý duše. Každej máme svou Tamaru. Děkuju.
Má mě rád, nemá mě rád
Sally Thorne
No tak tohle je láska. Moje nejoblíbenější hate-to-love a ještě s takovouhle chemií? Bomba! Jediný, co bych uvítala, by byl příběh i z pohledu Joshe, a bylo by to DOKONALÝ!
Šeptuchy
Alena Sabuchová
Šeptuchy jsem poslouchala jako audio a řekla bych, že jsem udělala velmi dobře. Hlas Dany Černé jako by tomu vdechoval život, přidával do toho onu temnou esenci a odděloval od sebe dílky příběhu. I když přiznávám, že jsem se ztrácela i tak. A hudební podklad naprostá pecka!
Kniha je úžasně atmosférická a to je na ní to nejlepší. Děj je místy zmatený, ale tím dodává tu atmosféru. Téma je neokoukané a zajímavé, i když bych byla radši za podrobnější informace o šeptuchách. Jsem ráda, že jsem se k této jednohubce dostala.
Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději
Aleš Palán
Knihy Aleše Palána jsou taková spása. Ukázka, že svět není černobílej, že jsou tady pořád lidi, kteří vše vidí jinak. Doopravdy vidí.
V některých příbězích jsem tu naději vlastně ani neviděla. Životy těch žen mi dělaly v hlavě guláš a stavěly protiklady proti sobě, aniž by jedna strana měla nadvládu. Čímž samozřejmě nezlehčuju ony osudy, možná mi dělaly v hlavě zmatek, protože jsou tak neskutečný a bolestivý.
No nejvíc mi uhranul rozhovor s Apolenou. V tom byla cítit ta životní síla, energie, láska ke světu, i přesto, co všechno zažila. Měla jsem z toho až husí kůži.
A potom poslední rozhovor s Anetou. Neskutečná síla a odhodlání. Odhodlání být lepší, i přes to všechno.
Posílám sílu, poklonu a obrovský děkuju. Za sdílení.
Stín větru
Carlos Ruiz Zafón
Zamilovaná jako poprvé. A snad ještě víc.
Chtěla bych k tomu napsat strašně moc, ale něco ve mně mě nutí nechat si to pro sebe. A nechat Vás, abyste to objevili sami. Je toho tolik co objevovat...
I přes to, že "gotický román s prvky thrilleru" zní děsně zvláštně, i přes to, že Barcelona mi nikdy nic neříkala, i přes to, že historické romány nevyhledávám. I přes to všechno mě toto dílo uchvátilo. A nepustilo.
Postavy mi tolik přirostly k srdci, že jsem konec oplakala, a to se mi dlouho nestalo. Tak moc jsem se s nimi nechtěla, a částečně nedokázala, rozloučit. Každá vedlejší postava měla svůj příběh, což mě nutilo se zamilovat do všech. Byly tak živé. A ožívaly pak i v mých snech ještě několik dní po dočtení. Styl psaní byl strhující, tajemný, vyzdobený kouzelnými, krásnými slovy.
Doporučuji všemi deseti a ještě dalšími deseti navíc!
Jsi tam, brácho?
Marek Herman
Chytla mě za srdce a nikdy nikdy jsem ji nechtěla dočíst. Krásně, lehce, přirozeně psaná, bez dlouhých těžkých souvětí, hlavní přísadou selský rozum. Podtrhávala jsem každou druhou větu. I slzy místama tekly, nad tou pravdou.
Tuhle útlou knížečku s obrovským posláním by si měla přečíst každá maminka, každá budoucí maminka, každá učitelka, každá žena. Každý muž. Každý.
Lolita
Vladimir Nabokov
Tak ta mi dala zabrat! Mám pocit, že už jsem se tak v půlce ztratila v těch všech myšlenkových pochodech a metaforách (a to otáčení stránek, bože). A na konci jsem byla zralá si přečíst nějaký rozbor díla, abych vůbec pochopila to minimum děje. Možná, kdybych dokázala ocenit autorovu slovní zásobu a květnatost každé věty, tak bych mluvila jinak, ale bohužel.
Genesis
Chris Carter
Vlastně ani nevím, co k tomu napsat. Zase to nebudu hodnotit hvězdičkami, protože mám pocit, že u tohohle díla prostě nemůžu. Přečetla jsem to v podstatě na jeden zátah, takže čtivé to je. Jen cítím, že je u Genesis něco jinak než u předešlých autorových knih - strašně tam jde cítit ta jeho beznaděj a smutek ze ztráty milovaného člověka a prolíná se to celou knihou tak, že vám z toho běhá mráz po zádech. Z brutality samozřejmě taky, ale na to jsme u Cartera zvyklí. Takže bych řekla, že hlavním tématem Genesis je ztráta, ještě ke všemu bravurně popsaná, a to jsem teda hodně nezvládala a dělalo se mi z toho až zle.