Anniee
komentáře u knih
Stín noci
Deborah Harkness
Jak dlouhá je upíří minuta?”
“Těžko říct,” zašeptal. “Něco mezi obyčejnou minutou a věčností.”
Já a All Souls máme love-hate vztah. Bouřlivej love-hate vztah. Někdy čtu jeden odstavec pětkrát a pořád nechápu, o co vlastně jde a vůbec to neutíká, a někdy brečím a přeskakuju stránky a nervy mám napjatý k prasknutí.
Nejdřív co miluju - rozvoj vztahů, vývoj postav, propracovanej svět, propojení s realitou. MILUJU Matthewa a Dianu - to, co spolu mají a jak to hýčkají a jak je to vlastně reálný. Miluju všechny ty lidi, co mají okolo sebe. Obdivuju, jak to celý dává smysl a jak se to proplétá s realitou. Miluju tu intenzitu - velký emoce jako dlouho u ničeho.
No a co mi tak trochu vadí. Pořád trochu bojuju se stylem psaní. Je to pro mě poměrně náročný, nevím proč, ale zvykám si. A stojí to za to. Dál to, že si většinu knihy připadám úplně dutě a nechápu většinu fyzikálních, alchymistických a chemických zákeřností. Prostě ne. Ale! Autorka je za mě kouzelnice - napsat něco tak náročnýho, něco, co je tak spletitý a nakonec bez jediný chybičky propojený a co působí tak reálně, to je umění. A ještě to napsat s takovým citem… Fuuu. Těžko se mi bude s tímhle universem loučit.
Čas čarodějnic
Deborah Harkness
Fuuu, tak tohle byl pro mě docela oříšek. A to jsem si myslela, že mám už poměrně načteno a jen tak něco mě nepřekvapí. Omyl.
Při čtení se u mě střídaly chvíle, kdy jsem se do čtení hodně nutila, s chvílemi, kdy jsem absolutně nevnímala čas a okolí a jen hltala stránku za stránkou. Je to hutná, těžká četba, prosycená odbornýma termínama, latinou, francouzštinou - a k mý nelibosti kupou chyb a překlepů. To mě taky dost vytáčelo.
Ale styl psaní je čtivý a má v sobě bezpochyby jisté kouzlo.
I když stoprocentně nadšená jsem nebyla, druhý díl beru hned do ruky a doufám, že tam bude méně slabých míst a více skvělých postav (a samozřejmě více času pro mé oblíbené postavy).
Terapie
Sebastian Fitzek
Další Fitzek a další nadšení! I přesto, že se ve všech jeho knihách opakuje dosti podobný vzorec, mě to nikdy neodradí od přečtení další. Jsem do toho vždycky tak zamotaná, že mě nad tím nenapadne přemýšlet a dojde mi to až knížku zavřu - že jsem aspoň na část vlastně mohla přijít úplně jednoduše.
Miluju tu svižnost, krátký kapitoly a rychlej dějovej spád od první stránky. A ano, sice to je kapku překombinované, ale za tu čtivost a neustálý napětí mu to odpouštím.
Pláž v Chorvatsku
Julie Caplin
Klasická Julie Caplin. Za mě ale malinko slabší, než ostatní knihy co jsem od ní četla. Víc než Maddie mě tady vytáčel Nick - proč, to nebudu spoilerovat. Jinak zase atmosférické ( za mě ne tolik jako třeba Chata ve Švýcarsku, ale to je subjektivní názor), sladké, předvídatelné a pomalu plynoucí. Taková jednohubka, ideální když dostanu chuť na dobrou romantiku.
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
Benjamin Alire Sáenz
“I bet you could sometimes find all of the mysteries of the universe in someone’s hand.”
Kniha o ničem a vlastně o všem. Poetická. Plná lásky (paneboze tý lásky! - u srdce mě zahřála nejvíc asi ta rodičovská, nádherně popsaná). Bezchybný, plný pochybností o životě, o sobě sama, o hledání. O nalezení.
Maria Montessoriová: Učitelka nové doby
Laura Baldini (p)
Po přečtení to vidím tak, že životopisný romány budou nová láska.
S odkazem Marie Montessori se jako učitelka setkávám často, tudíž jsem knihu vzala ze zvědavosti. Byla velmi zajímavá a čtivá, i přesto, že se toho o Marii až tolik neví. Trochu mě mrzí, že porodem syna její život jako by skončil (což ono to tak v reálu asi bylo - poznamenalo to jak ji, tak její tvorbu a práci). Ale to, co téměř sama dokázala, o co se zasloužila a co tomu musela obětovat, to je neskutečné. Klobouk dolů a jedno velké díky.
Dárek
Sebastian Fitzek
MILUJU Sebastiana Fitzeka a jeho psychothrillery! Nikdy od nich nejsem schopná odejít a přečtu je za jeden den. No Dárek nebyl výjimkou. I přes to, že tam bylo až moc postav na zorientování a že zápletka byla mnohdy kapku přitažená za vlasy, je to jeden z nejlepších psychothrillerů co jsem kdy četla. Akční, napínavý, krátké kapitoly a zajímavá psychologie postav.
A hlavní věc, díky které Fitzek vyčnívá - zajímavý, ne moc známý problém zakomponovaný do příběhu. V Pasažérovi 23 lidi mizející na výletních lodích. V Dárku analfabetismus. Velký dobrý, jako vždy.
Knihkupectví poslední naděje
Emily Blaine
Tahle roztomilost mi sedla do nálady a jde to poznat i na hodnocení. Jenže nešlo jinak! Knížka plná knížek je prostě ráj. Byly tam samozřejmě určité, poměrně nereálné události a reakce, ale to prostředí bylo natolik nádherné, a hlavní postavy natolik roztomilé, že to ve finále vlastně ani nevadilo. A zděděné knihkupectví? Sen!
Městečko Pines
Blake Crouch
Blake Crouch znovu nezklamal a napětí mě od knihy nepustilo. Jako u všech jeho ostatních knih, ani od téhle se nedalo odtrhnout, děj gradoval… Až vygradoval. Nejdříve jsem z konce a z toho, kam to dospělo, byla mírně zklamaná, ale pak mi došlo, že se to v podstatě dalo očekávat. Je v tom vidět jakýsi autorův “podpis”, vidím v tom jeho ostatní díla. Teď se ještě rozhodnout, jestli jít i do dalšího dílu…
Jedna noc s ním
Elle Kennedy
Milá, nenáročná jednohubka, nerozeznatelná od dalších knih tohoto typu.
Rozpojené státy: Amerika nejen televizní kamerou
Martin Řezníček
Zpočátku se mi do knihy nechtělo, protože politika, a rovnou ta americká, není opravdu můj šálek kávy. Ale kupodivu mě to opravdu dost chytlo, i když jsem si ještě hodně informací musela dohledávat.
Jazykové prostředky a metafory a slovní spojení, které pan Řezníček používá, dělají z Rozpojených států něco víc než jen knihu nabitou informacemi a zajímavostmi. Je to opravdu radost číst i přes neradostná témata a osudy, které chytnou za srdce.
Umění být zdráv
Věra Keilová
Velká paráda! Četla jsem každý den kapitolu a snažila si vše srovnat v hlavě. A je to snad poprvé, co mi všechno v knize dává smysl a souzním s tím. Nikdo nikomu nic necpe, jen navrhuje. Zároveň pan Vojáček nic tvrdě nekritizuje a jde vidět, ze je sám se sebou srovnaný. Podtrhávala jsem a podtrhávala. Tolik mi toho dlouho žádná kniha nedala a rozhodně jsem ji nečetla naposled.
Krev pro rusalku
Kristýna Sněgoňová
M I L U J U !!
Vílí bordely v Brně? Yes please! Tohle byla vážně jízda. A ve svém žánru zatím to nejoriginálnější co jsem četla. A jedno z nejlepších. Bavilo mě to od první stránky, od prvního slova. Zbožňovala jsem Léto a svou cestu si našla i k Dominikovi.
Zbožňovala jsem tu temnotu která se táhla celým dílem, ten svět, víly. I když byly trochu svině - což tomu možná vlastně dodalo to kouzlo, protože ve všech knihách které se mi zatím dostaly do ruky byly víly jemná průsvitná stvoření. A tady pravej opak. Nebo vlastně ne...?
Jo a ta obálka? Tu miluju taky!
Zvonkohra
Eliška Václavíková
Jestli se o nějaké knize dá říct, že “má něco do sebe, tak je to takhle. Je z ní cítit tolik práce, péče a lásky ke slovům. Je to takový knižní miminko. Ať už jde o originalitu zpracování, provázání příběhů, to, jak se to propisuje i do našich reálnejch životů, nebo o ty úžasný skladby - je to prostě kniha, která si zaslouží bejt čtená s otevřeným srdcem a se stejnou láskou, s jakou byla psaná.
Dvojitý zásah
Mariana Zapata
Na to, že se poslední dobou docela snažím romantice vyhýbat, tak Zapata nezklamala. Klasická slowburn plná jemných náznaků, silný hrdinky, která si jde za svým, a fekálního humoru. Jak člověk ví, co čekat, tak taky ví, kdy po její knize sáhnout. Jediný, co mi zase trochu chybělo, byly kapitoly i z pohledu Zaca.
Zmluva snov
Lauren Asher
MI-LU-JU! Hodně mi to tentokrát sedlo do nálady, ale tak to u těchhle typů knih musí být. Líbil se mi ten přesah v podobě dyslexie a v objevování sebehodnoty u hlavní hrdinky a psychologický vývoj Declana (jestli se to tak dá nazvat). Jejich slovní přestřelky taky stály za to, no milovala jsem každou drobnost tohohle příběhu. I ty přeslazený epilogy. Někdy tohle prostě potřebujete číst, i když je to klišé.
Hrad ve Skotsku
Julie Caplin
Tak jsem zase poměrně zklamaná. Možná bych si měla dát od Caplinové dlooohou přestávku, protože její knihy už nezachraňují ani popisy přírody a jídla. Co mi tady extrémně vadilo bylo asi všechno, ale hlavně hlavní hrdina Ross - nechápu, jak na něj Izzy měla nervy a jak mu proboha mohla dávat další a další šance. A vlastně mi přišlo, že to mezi nimi ani nějak nejiskřilo. Izzy byla fajn, o tom žádná, ale narozdíl od něj se chovala (občas) dospěle a podle mě se k sobě absolutně nehodili. I “zápletky tady byly předvídatelnější a s prominutím hloupější než obvykle. Asi si holt budu muset dát od tohohle žánru pauzu.
Stehy
Sára Zeithammerová
První kniha roku a hned pětihvězdičková! A tyjo, na to že to je prvotina, tak velký dobrý. Tak skvěle napsanou knihu jsem už dlouho nečetla. Hodně propraný téma, ale zpracovaný naprosto kouzelně. Plný bolesti, lásky, nesplněnejch snů a vnitřních bojů. Nejvíc mě dostala ta věta “Kousni se. Nevinně míněná blbost a pronásleduje to člověka celej život.
Skryté obrázky
Jason Rekulak
Sice to bylo čtivé a byly tam ty obrázky, které doplňovaly nepříjemnou atmosféru, ale to bylo tak všechno. Nepřišlo mi to jako nic extra originálního, jako něco co jsem ještě nikdy nečetla. A ke konci se to zvrhlo úplně. Moc nemusím úplně překombinované konce, ke kterým celou knihu skoro nic nevede. Jako oddechovka fajn, ale nic co bych si zapamatovala.
