anthea
komentáře u knih

Utopický plán na vytvoření nového státu nezatíženého zastaralými zákony, pravidly a zvyklostmi je téma celkem nezajímavé a zmutovaní pavouci, kteří útočí na lidi na opuštěném ostrově... takových podobných věcí už existuje. Ale možná v té době, to bylo něco nového a Wyndham píše opravdu poutavě. Pro mne byla nejzajímavější historie tohoto ostrova a víra domorodců.


Mimozemská po několik let skrytá hrozba v podobě malých dětí se zlatýma očima bylo pro mne úplně nové téma a velmi mne to zaujalo. A narozdíl od Vetřelců z hlubin, kteří byli skrytí až moc, jsem se zde o těch Dětech aspoň něco dozvěděla. A ten závěr! Překvapivý a emocionálně silný.
Existují dva filmy na tento námět, tak jsem zvědavá, jak to filmaři zpracovali. Doufám, že ne jako dvoudílný Den trifidů z roku 2009, který je hrozný propadák.
... Tak jsem zhlédla film Městečko prokletých z roku 1995 - úplně mi to zkazilo dojem z knihy. Strašné! Kniha je vynikající a filmové zpracování je ještě horší než seriál Den trifidů z roku 2009.

Ukázka:
Značně autobiograficky koncipované povídky, které dostává do rukou zvídavý čtenář, vznikaly po dlouhou dobu, některé z nich jsem svým přátelům předčítal ještě za komunismu, poslední vznikla asi před třemi roky. Teprve na podnět jednoho přítele jsem je poslal jednomu významnému znalci literatury, který mi je zkritizoval a napsal, že by to chtělo dotvořit v ucelený obraz doby. Měl zřejmě pravdu, ale právě to bych nedovedl a ani na to nemám čas, protože se, jak hodně čtenářů ví, živím něčím jiným než psaním beletrie. Když mi však redaktoři nakladatelství Kalich, o jejichž kvalitách nemohu pochybovat, nabídli, že moje povídky vzpomínky vydají, pouštím je do světa po mírném zaváhání a vybavuji je na cestu tímto úvodním slovem. Velká literatura žádnou předmluvu nepotřebuje. Vidíte tedy, že mám vytříbený vkus, když jsem sám poznal, že to, co teď budete číst, žádná velká literatura není a předmluva tomu nemůže uškodit
Na cestu do světa jsem těm povídkám přibalil pár fotografií, které dokreslí kolorit doby, ale neměly by budit dojem, že jde o bezprostřední vzpomínky. Jde o vzpomínkami inspirovanou literaturu
Ale povídky jsou povídky, mísí se v nich motivy z různých úhlů pohledu i ze spřízněných životů, a přibližovat je víc ke skutečnosti nelze, podobně jako nemohu jít blíž k své přítomnosti a psát třeba o svých rodičích. Tam jsou osobní vztahy stále ještě příliš živé a nelze je stylizovat tak, aby jejich života byly také trochu symbolem. Když jedu delší dobu sám autem, hovořím v duchu se svými rodiči i s některými zemřelými hrdiny těchto povídek. Je to lepší než mít v autě rádio. Nikdo vám je neukradne. Rád bych, kdyby někteří z nich vstoupili i do vašich myslí. Petr Pokorný

Velmi dobrá malinkatá knížečka, kde je na každý den úryvek z Písma, krátký textík k zamyšlení a modlitba. A na konci je modlitba na přímluvu bl. Jana Pavla II.


Moc jsem se na tuto knihu těšila, jelikož mám ráda knihy ze starého Egypta a všichni ji tak vychvalovali. Bohužel mne tak nenadchla. Zajímavé to bylo, některé věci skoro neuvěřitelné a zarážející. Ale pro mne to bylo moc tragické, bylo tam moc mrtvých, moc krutosti, surovosti, mocichtivosti atd. Je mi jasné, že to je obrázek toho, jak se doopravdy tenkrát žilo, ale radši mám, když je to trošku okrášlené. Žádná kniha ze starého Egypta, co jsem četla, nebyla takhle reálná.


Dobré a jednoduché tipy jak se uzdravit z některých nemocí.


Já teda nevím, kam na ty nápady autor chodí. Čtu si v tom někdy s přáteli jen pro legraci.


Nádherné obří fotky a tak zvláštní, velmi zvláštní...


Musím říct, že tento školní atlas občas vytáhnu a hledám, co zrovna k nějaké jiné knize potřebuju vědět, jelikož to v hlavě nemám. Dějepis mi ve škole moc nešel...


Přehledná kniha s krásnými ilustracemi, jak pro děti, tak pro studenty, aby se v rychlosti seznámili s nejlepší Shakespearovou tvorbou.


Mne tahle brožurka o malé vzpurné holčičce, která se náhle po tatínkově smrti úplně proměnila, velmi oslovila. Byly jí teprve čtyři roky, když se to stalo a ona začala poslouchat, přinášet nejdříve různé malé oběti a myslet na druhé víc než na sebe. Tahle její láska k lidem a k Ježíši byla až do krajnosti, kdy v deseti letech umírá šťastná, že to utrpení může obětovat a že může odejít k Ježíši, který je Láska sama. V roce 1990 obdržela od papeže Jana Pavla II. titul ctihodná. Malá Anna je velký příklad pro všechny.


Takový stručnější Nový zákon, řekla bych, spíše pro děti. Vzadu je slovníček biblických pojmů.

Doporučuji pro věřící děti, i pro dospělé není špatná


Ideální pro ty, kdo milují kytky jako já a chtějí vědět, jak se přesně jmenují, odkud pocházejí, jaké jsou ještě odrůdy, jaké můžou mít choroby a jak se o ně starat.


Překrásná kniha plná krásných obrazů s ne příliš krátkými ani příliš dlouhými výklady, s přehlednými životopisy a obrázky jsou tištěny živějšími barvami než např. v Galerii světového malířství.


Krásná kniha plná nádherných fotografií staveb, maleb, soch, reliéfů a různých staroegyptských předmětů, k tomu nepříliš obsáhlé texty, což mě vyhovuje


Tři povídky: Námluvy (o chudé holce, co se dostane bohatému a hezkému chlapci, kterého chtějí všechny), O nebožce Barboře (Barka a Matýsek - "ti dva se chtěli jako se už dávno nikdo nechtěl", "byla v nich jedna duše". Oba velmi chudí, Barka pak zdědila barák a vzala si Matýska. Onemocněla na smrt, ale Matýsek to neměl ani tušit. Když zemřela, neměl být u toho a ani mu nikdo neřekl, že zemřela. Řekla, že půjde na pouť do Vambeřic, a když bez ní nebude moct být, aby šel za ní. Když si uvědomil, že už se Barka nikdy nevrátí, odešel doopravdy za ní na tu nejdelší z cest.) a Hubička (Humoreska ze života podhorského lidu. Vdovec Lukáš si namlouvá Vendulku, kterou miloval už, než se oženil se ženou, kterou mu namluvili rodiče. Měl dítě v kolíbce a Vendulka šla k němu pomáhat s domácností a dítětem, ještě než se vezmou. Měla velkou úctu k nebožce a nechtěla se k Lukášovi až do svatby mít. On to nechápal a tropil výtržnosti. To ona nevydržela a utekla k tetě Martince, u které se pak s Lukášem sešli, protože ho napadlo tam zajít a udobřili se.


Kniha se mi četla celkem dobře, dozvěděla jsem se z ní dost. Ale autorky postoj k Matce Tereze se mi nelíbil. Moc ji kritizovala a zbytečně dlouho se zabývala jinými organizacemi. Ovšem na konci to shrnula hezky: "Navzdory veškeré kritice, která se na její hlavu kdy snesla, dala Matka Tereza desetitisícům lidí příležitost vyjádřit lásku k bližnímu svému."


Tenhle příběh se mi tak zalíbil, že se kniha stala jednou z mých nejoblíbenějších a četla jsem ji dvakrát, což dělám výjimečně. Další díly jsou také fajn, ale první je nejlepší. Měl nádhernou atmosféru a líbilo se mi to propojení s biblickou událostí vyjití Izraelitů z Egypta.


Moc dobrá kniha, ale já musím napsat, že pro mě to byla celkem těžká četba.
