Anushka1 komentáře u knih
Ebenezer Skruž je lakomec. Za svůj život naškudlil hromadu peněz, které v klidu leží v jeho sejfu. A taky nesnáší Vánoce. Na Štědrý den ho navštíví jeho bývalý, nyní již mrtvý, společník Marley a ukáže mu, co ho čeká po smrti, pokud nezačne žít jinak. Také mu prozradí, že ho navštíví tři duchové, kteří se pokusí ze Skruže udělat lepšího člověka.
Slavný vánoční příběh, při jehož čtení by se měl člověk zamyslet, co je vlastně pro život důležité. Kniha sice vyšla už před více jak 150 lety, ale její téma je stále aktuální. Příběh má i hodně filmových adaptací. Já osobně mám nejradši tu kreslenpu s Jimem Carreyem. Ale letos jsou se podívala i na třídílnou minisérii z roku 2019, která je o mnoho temnější, než původní příběh, ale krásně vykresluje polovinu 19. století v Londýně.
Příběh o utrpení, žalu a kruté pomstě. To je (asi) notoricky známý příběh Erika, který se vrátil ze záhrobí, aby pomstil smrt své snoubenky Shelly. Oba dva byli zavražděni členy pouličního gangu. Erik však nedojde klidu, dokud nebudou všichni jejich vrazi pod drnem.
Již dlouhou dobu miluji filmovou adaptaci, která bohužel "proslula" kvůli nehodě, při které byl zastřelen herec Brandon Lee. I přes tuto skutečnost je film Vrána jedním z mých nejoblíbenějších filmů a do rukou se mi konečně dostala i komiksová předloha, která je správně temná a čiší z ní hnus a zoufalost.
Konec dobrý, všechno dobré. Velké zlo je poraženo, Prsten moci zničen, nastávají lepší časy, věk lidí. Tak by se asi dalo shrnout velké finále trilogie Pán prstenů. Samozřejmě, že to nebylo tak snadné. Všechny události jsou tu do detailu zpracované. Možná proto jsem v první třetině knihy měla menší čtecí krizi a musela jsem se chvílemi trochu nutit knihu otevřít a pokračovat ve čtení. Proto také hodnocení 4 hvězdami. Ale když jsem to překonala, příběh ubíhal stránku po stránce. A i když člověk ví, jak to celé dopadne, stejně ho to nutí číst dál. Protože spousta věcí se prostě do filmů nevejde. Ve třetím díle to byla třeba část s vymetením Kraje a ta mě bavila náramně.
Taky oceňuji závěrečný Dodatek, kde si člověk dozví něco z historie Středozemě, o různých vládnoucích rodech, ale hlavně o tom, co se dělo po odjezdu Froda z Šedých přístavů a jaký osud čekal členy Společenstva prstenu. Tohle se opravdu v filmech nedozvíte.
(SPOILER) Zapomeňte na seriál. Stejně jako komiksy o Buffy, tak i komiks věnovaný upírovi s duší si jede svou vlastní dějovou linku. Tady se nám Angel přestavuje v době, kdy je osamělým lovcem monster a kolem sebe nechce žádné jiné pomocníky. Má k tomu své důvody. Ovšem osud ho zavane do Sunnydale, kde musí čelit démonovi, který dokáže posednou mladistvé pomocí sociálních sítí. Ano, čtete správně. Ve světě instagramu a tinderu je lehké kontaktovat smutné duše a donutit je např. podpálit dům i se svou rodinou. Při honbě za démonem zachrání dívku, která se v té době nachází v blázinci. A vypadá to, že ona bude klíčem k jeho budoucnosti. Winnie je totiž čarodějka a prozradí mu, že se musí sjednotit se svými budoucími přáteli a spojenci, kam patří bojovník a přemožitelka. Můžete klidně hádat, o jaké přemožitelce je řeč. Služebníci temnoty je totiž chtějí jednoho po druhém vyřídit, aby jim nepřekazili démonický plán... V komiksu jsou také útržky Angelova života bez duše, kdy jeho činy byly hodně krvavé, a které se nyní snaží zabíjením dalších monster.
Angel v Buffyversu nebyl nikdy mou top postavou. Vlastně jsem vždycky kopala za tým Buffy a Spike. Ale seriál Angel se mi líbil, měl trochu temnější nádech než samotná Buffy. Každopádně postavy z Buffy (Willow, Xander) mi byly vždycky bližší. Ale nevadí, protože v dalším vydaném komiksu by se mělo všechno propojit, což nám na konci tohoto komiksu odhaluje název dalšího dílu: Buffy+Angel: Pekelná brána.
Publikace, která potěší hlavně dětské čtenáře. Obsahuje popisy jednotlivých předmětů, které se v Bradavicích vyučují a jejich učitelů. Zajímavé je určitě propojení se skutečnými historickými fakty. Pár zajímavých (nových) věcí jsem se dozvěděla i já. Ale pokud HP znáte i pozpátku, není asi úplně nutné tuto knihu vlastnit. Nic extra nového vám nepřinese.
"Tak běž. Jsou i jiné světy než tento."
Roland společně s Jakeem se žene za Mužem v černém, který zná pravdu o Temné věži. Cestou musí čelit i dalším nebezpečím, např. pomalým mutantům, kterým se zachtělo dát si Jakea k večeři. Roland si uvědomuje, že si bude muset vybrat: Jake nebo Temná věž. Ale jelikož by byl schopný ze věž zaprodat svou duši, asi nemusím pokračovat, jak tohle nakonec dopadne. Roland Muže v černém nakonec dožene a ten mu vyloží pomocí karet budoucnost: Mladý námořník, Vězeň a Paní stínů jsou jeho cestou k Temné věži. Roland se nakonec probouzí o 10 let později a jeho cesta vede na pobřeží...
Poslední díl komiksu, který zakončuje knižní předlohu "Pistolník", je takovým hodně fantazijním dílem. Konec, kdy Muž v černém ukazuje Rolandovi vznik vesmíru, je trochu nad moje chápání. Ale s tímhle koncem jsem měla problém už při čtení knihy. Každopádně je to pořád příjemné doplnění knižní sérii a já se těším na pokračování, které už bude zpracovávat knihu "Tři vyvolení".
(SPOILER) Jamie vidí duchy. Ano, přesně jako ten kluk v Šestém smyslu s Brucem Willisem. Akorát v tomto příběhu duchové Jamieho neděsí. Samozřejmě, že se občas stane, že zemřelému chybí půlka hlavy. Ale s takovým pohledem se už Jamie naučil žít. Jeho život hladce plyne až do té doby, co bývalá přítelkyně jeho matky, policistka Liz, Jamieho vyzvedne ve škole a odveze ho s sebou hledat ducha muže, který New York už několik let sužuje bombovými výbuchy. Chce, aby z něj dostal místo, kam uložil poslední bombu a jí si díky tomu opět začali u policie vážit. Její nadřízení ji totiž podezírají z konzumace drog a ne neoprávněně. Až tady Jamie narazí na něco, co vůbec není duchem zemřelého člověka. Muž mu totiž nechce zprvu prozradit, kde bomba je. A duchové mluví vždy pravdu. Jamie se tak nevědomky zaplete s entitou, která by pro něj mohla být (a bude) nebezpečná.
Krátká novela v podání Kinga je dílko, které se čte velmi snadno a rychle. King se zde oprostil od zdlouhavého popisu postav a prostředí a jde rovnou na věc. Kapitoly jsou krátké a větší velikost písmen slibuje svižné čtení.
Kniha se mi četla dobře, vlastně proto ní nic nemám. Jen ve mě nezanechala ten wow efekt, proto dávám 4 hvězdy.
(SPOILER) Od čtení o osudu Illan v pokračování série Naslouchač jsem se nemohla odtrhnout. V knize byl dobře vykreslen kontrast mezi moderním světem v nížinách a tím, jak se žije za škárou v Duvalském pohoří. Illan se v nížinách cítí ztracená a nenáviděná. I tak se jí ale podaří odhalit některá tajemství. Hlavně ta, která se týkají kapitána Pětadvacítky, a která ji velmi zraní. I přese všechno společně s Pětadvacítkou spěchá na pomoc městu v Duvalském pohoří, které napadl tajemný nepřítel. V tomto okamžiku se dostáváme do koloběhu událostí, které více a více poodhalují tajemství, která sklenaři skrývají před lidmi z nížin. V devíti původních městech se objevuje tajemný nápis psaný krví naslouchače "Jeho jméno vládne.". A před Illan leží úkol odhalit, co toto poselství znamená a hlavně, jak tohle všechno ovlivní její budoucnost.
Kniha se četla skoro sama. Postavy jsou stále velmi sympatické. Ač se ukáže, že kapitán není tak úplně kladná postava (nebo dříve nebýval), tak mu, Illan a všem členům Pětadvacítky musíte fandit v jejich snažení. Tohle je rozhodně série, která stojí za přečtení a já se někdy ráda pustím do pokračování.
Kdo z milovníků fantasy by neznal film Labyrint s famózním Davidem Bowiem v hlavní roli Jaretha, krále skřítků? Příběh komiksu se odehrává o několik století dříve a sleduje příběh Marie, jejíž společného syna předal její milenec Sovímu králi, krutému vládci Labyrintu. Marie se pak musí vypořádat se spoustou překážek a za pomoci několika přátel, které po cestě potká, se dostat do hradu a zachránit svého syna ze spárů tyrana. Ten chce z chlapce jen vysát jeho životní energii, aby mohl vládnout na věky. Dokáže to? Nebo malý chlapec zůstane navždy lapen v Labyrintu? A nebo to všechno nakonec skončí úplně jinak? *mrk, mrk*
V příběhu se mi moc líbilo propojení s filmem, kde sledujeme podobný příběh, kdy se dívka Sára snaží z Labyrintu zachránit svého bratříčka. Komiks je graficky vyveden opravdu krásně a byla to lahoda pro mé oči s ním každý večer usínat.
Druhý díl Pána prstenů je rozdělen na dvě dějové linie: Aragorn, Legolas a Gimli hledají Smíška a Pipina a Frodo, Sam a Glum putují do Mordoru. Více mě tedy bavila ta první část s Aragornem, enty a bitvou o Helmův žleb.
Každopádně jsem opět překvapena, co vše ve filmu nebylo, např. děj ve Fangoru nebo rozmluva Gandalfa a Sarumana po zásahu entů v Železném pasu. Ale na druhou stranu je fajn, i když člověk viděl filmy snad 100x, tak ho děj může stále překvapit.
První díl Společenstvo prstenu mě ale bavil víc.
Tady se musím přiznat, že knihu mi prodala obálka. Detektivky moc nečtu, takže se Sherlockem Holmesem v psané podobě jsem ještě neměla co dočinění (já vím, je to má hanba). Ale kdybyste po mě chtěli říct první příběh, který mě napadne ve spojení s tímto detektivem, tak by to byl právě Pes baskervillský. Jako vstup do tohoto světa jsem tedy vybrala komiksové zpracování s opravdu krásnou kresbou, která se velmi hodila k příběhu. Je mi jasné, že děj dost zkrácený, jak to u komiksů bývá. Tak třeba někdy sáhnu i po klasickém zpracování.
Hellraisera jsem měla tu čest číst několik let zpět. A kvůli nedostupnosti knihy jsem si ji pirátsky stáhla do čtečky, protože jsem si tu povídky prostě musela přečíst. Film jsem viděla již před čtením, takže mě u tohoto vydání filmová obálka nijak nevadí. Popravdě si myslím, že právě shlédnutí filmu většinu nás přivedlo k povídce.
Lemarchandova kostka, hlavolam, jehož rozluštěním se otevřou nekonečné brány rozkoše. Právě na to se nechá nalákat Frank, který je životem znuděný, protože už vyzkoušel asi vše, co se dá a co vám může přinést potěšení a rozkoš. Po rozluštění hlavolamu se však ukáže, že cenobité rozkoš opravdu nabízí, ale v úplně jiné formě, než si dokáže většina lidí představit. Tak se začíná vyprávět příběh bolesti, hnusu a zvrhlosti.
Z hodnocení ubírám 1 hvězdu jen proto, že mě první film bavil více než povídka samotná. Pinhead (což není jeho opravdový název) patří ke klasickým hororovým postavám a ta vizuální forma příběhu mě prostě táhne víc.
I já jsem konečně usoudila, že dozrál čas přečíst si toto stěžejní dílo světové fantasy literatury. Je až neuvěřitelné, že za chvíli bude tato kniha slavit 70 let. Má vůbec cenu popisovat příběh, který všichni fantasy nadšenci znají? Asi ne. Takže tu pouze zmíním, jak mě překvapilo, jak moc se v několika částech děj liší od filmového zpracování. První třetina jako by vyprávěla úplně jiný příběh. Jsem ráda, že jsem se pustila do čtení, protože si doplním znalosti ze světa Středozemě. Hlavní děj sice pro mě nebyl překvapením, ale vždycky se tam našlo něco, co bylo pro mne novinkou. Takže beru do ruky Dvě věže a pokračuji v putování s Frodem a Prstenem a dalšími členy Společenstva.
(SPOILER) Potom, co lidé před stovkami let zamořili svět jedovatými plyny, museli se ti, co přežili, uchýlit do bývalé Evropy za Duvalské pohoří (dříve Ural). Místní obyvatelé, kteří se nazývají sklenaři, totiž dokázali díky minerálu sklenitu vytvořit reteu, štít, který jedovatá mračna nepropustí. Kvůli hamižnosti lidí z nížin však byli sklenaři poraženi ve válce a posláni do ghett, kde umírají pomalou bolestivou smrtí. Sklenit, který musí stále těžit, lidi zabíjí a způsobuje jim různé deformace. Ilan, mladá dívka, která patří mezi sklenaře, je výjimečná tím, že slyší reteu. Je vzata do učení na brusiče sklenitu, což ji má zajistil lepší život. Před všemi však musí ukrýt pravdu o tom, že je dívka, protože ty se nemůžou stát brusiči a už vůbec ne naslouchači, sklenaři, kteří zajišťují to, aby byla retea funkční. Ilan je však velmi nadaná. Toho si všimne kapitán pětadvacítky, skupiny bojovníků, a u vládce jejího města (a zároveň Ilanina otce) si ji najme na 5 let. Tady začíná Ilanino dobrodružství a poznání světa mimo její ghetto. Život to ale nebude jednoduchý, protože lidé z nížin sklenaře nenávidí a štítí se jich.
Knihu jsem přečetla jedním dechem a svět, který vymyslela Petra Stehlíková mě velmi zaujal. Svět, který je vlastně ten náš, ale v hodně vzdálené a určitě ne světlé budoucnosti. Určitě se brzy pustím do pokračování.
Přiznávám, že s touto povídkovou knihou jsem měla celkem problém. Vůbec jsem neměla chuť vzít knihu znova do ruky a začíst se do příběhů.
Povídka "Časožrouti" vypráví příběh o letu, při kterém většina pasažérů zmizí a ti, co zůstanou, se musí vypořádat s tím, že se ocitli ve světě, který je tomu našemu sice podobný, ale přesto tu něco nehraje. King se zde zabývá cestování časem a co se děje s naší skutečností jen pár desítek minut potom, co uplyne. Za mne je tato povídka tak na 3,5 hvězdy.
"Skryté okno do skryté zahrady" pojednává o spisovateli Mortovi , kterého navštíví tajemný cizinec a nařkne ho, že mu ukradl povídku. Mort se pak všemožně snaží dokázat, že je to lež. A vůbec si neuvědomuje, že vše kolem něj není takové, jak se to v jeho hlavě jeví. Tato povídka mi dala dost zabrat. Popravdě moc nemusím Kingova díla, kde se až extrémně babrá v lidském myšlení (např. Geraldova hra). A tady to byla vlastně celá zápletka příběhu. Co se děje ve spisovatelově hlavě a co je vlastně skutečnost. Proto dávám 3 hvězdy.
Parta kamarádů chce strávit společné chvíle v lovecké chatě v lesích v severním Maine jako každý rok. To jim však překazí ztroskotání mimozemské lodi a následné vojenské manévry. Pohodový pobyt se mění v boj o přežití a následně v pronásledování pana Šedého, který jako poslední svého druhu, chce splnit svou misi a ovládnout náš svět. To by ale naši (doslova) hrdinové nemohli mít skryté eso v rukávu - Dudditse, velmi speciálního chlapce, se kterým jsou od dětství spojeni "pavučinou snů".
Na Kingových knihách obdivuji, jak dokáže jednotlivé charaktery vykreslit a dokáže do nich přidat i to něco navíc, díky čemu vás příběh pohltí. Jednu hvězdu jsem odebrala za to, že po rozjetém úvodu (po nakažení Jonesyho) ztratila kniha trochu tempo a já se musela do čtení trochu nutit. Ale přibližně od polovinu to začalo mít zase grády. Také oceňuji opět propojení s dalšími příběhy, tady nejvíce zřetelné s To a jsou tam odkazy i na další.
(SPOILER) První slovo, které mě po dočtení napadlo, bylo "nádhera". Gaimanova představivost je až neskutečná.
Děj se popisuje hodně těžce. Bylo to celé takové snové a temné. Celou dobu se vlastně ani nedozvíme, jak se jmenuje hlavní vypravěč, sedmiletý chlapec, který má neobvyklé sousedky. Spřátelí se s o něco starší Lettie, která společně s matkou a babičkou oplývají zvláštními schopnostmi. Ony totiž nepochází z tohoto světa. Otázka, odkud tedy jsou a co jsou vůbec zač, zůstane nezodpovězena a je jen na naší fantazii, jak s tímto naložíme. V ději se objevují hororové prvky ve chvíli, kdy malý vypravěč musí čelit dalším bytostem z jiných světů. Konec je takový hořko sladký, kdy si čtenář uvědomí, kolik toho ztrácíme pouze tím, že jsme se z dětí stali dospělými.
Mé vydání je doplněno krásnými a zároveň temnými ilustracemi, které celý děj dokonale dokreslují.
Knihu jsem si zamilovala a určitě se k ní zase vrátím.
Nejnovější povídková sbírka od Joe Hilla v sobě ukrývá 13 povídek, z nichž dvě napsal společně se svým otcem Stephenem Kingem.
První "Jízda" mě zas tolik nezaujala, ale ta druhá "Ve vysoké trávě" byla tak správně kingovská ve všech směrech (můžete také znát jako stejnojmenný film na Netflixu). Společně s ní považuji za ty diamanty knihy melancholické "Pozdní návraty", fantaskní "Faun", krátký pohled do budoucnosti s "Záleží mi jen na tobě" a až moc realistické "Propouštíme vás".
Velmi zajímavý je i úvod knihy, kde se Joe rozepsal o svém dětství a jaké je to vyrůstat a psát ve stínu slavného otce. S každou další knihou však Joe Hill dokazuje, že za sebou zanechá svůj vlastní originální odkaz, že se na něj nebude pohlížet jen jako na syna toho Stephena Kinga.
Horal Cuchenam a bard Minangar opět na scéně. Tentokrát s nimi nebudeme zachraňovat princeznu, ale prince před lidožravým obrem (mimochodem pro mě nejlepší část knihy). Nebo uvidíme, že i sukničkářský zpěváček přece jen má srdce, které dokáže milovat. Budeme muset obelstít jednu prohnanou čarodějnici. A nakonec náš čeká několik velmi napínavých stran o plánu, jak překazit ne jednu, ale hned dvě svatby. To jestli se to povede, už si musíte zjistit sami. Každopádně nás děj zase posunul dál a já napjatě budu vyhlížet pokračování, protože k němu nás odkazuje posledních pár řádků příběhu.
Ano, předobraz dvou hlavních hrdinů je čerpaný z více slavnější ságy a hrdinovi a jeho příteli bardovi. O tom se asi dohadovat nemusíme. Nemůžu si pomoct, ale tento příběh jednoduše baví v jakémkoliv podání.
Bajky barda Beedleho jsou takovým "povinným" doplněním k příběhu Harryho Pottera. Na úvodní stránce se dozvídáme, že z původních run je přeložila Hermiona Grangerová a za každým příběhem najdeme komentář samotného Albuse Brumbála.
Kniha obsahuje 5 bajek, včetně pro nás mudly nejznámější- "Příběh tři bratří" pojednávající o relikviích smrti- bezové hůlce, kameni vzkříšení a neviditelném plášti. Příběhy jsou doplněny mnoha krásnými ilustracemi.
Jako samostatná kniha bez znalosti HP to asi moc nezaujme, ani jako pohádky pro mudlovské děti. Ovšem jako doplnění znalostí, hlavně díky Brumbálovým komentářům a poznámkám pod čarou, je to fajn čtení před spaním.
Hodnocení je opravdu jen v návaznosti na HP knihy.