anyzek komentáře u knih
Ano, i mně tato kniha znovu oživila to, co jsem dlouhou dobu postrádala - nahlédnutí přes zážitky malého chlapce "domů". Vždyť je to tak prosté....!
A pokud se lucifukovi zdá, že autor příliš tlačí na pilu, tak je to zcela jistě proto, že on sám jako pastor nic takového nezažil a když se mu potvrdilo, že to, co mu synek vypráví, je pravdivé, tak byl tak fascinován, že není divu, že se chce podělit s námi ostatními.
Reinhard Bonnke - evangelista, který sepsal 12 skutečných životních příběhů tak, jak je prožil on sám a lidé, kteří uvěřili, že Ježíš Kristus je stejný včera, dnes i zítra. Při čtení těchto příběhů mě naplňovala radost z toho, jak se náš Pán dotýká těch, kteří mu vydali svůj život. Tuto knihu proto vřele doporučuji všem, kteří potřebují povzbuzení.
No tak tuhle knížku přímo miluju, ráda bych jí znovu sehnala, to je klasika, kterou vřele doporučuji rodičům pro děti. Velice mě těší, že nachází stále spoustu příznivců, takže vlastně nestárne!
Rovněž Tajemný hrad v Karpatech není možné vynechat a nepřečíst. Dnes je spíše známo filmové zpracování. Pro mě skvělé čtení dodnes.
Samozřejmě že jako dospívající holka, dychtící po dobrodružství, jsem knihu přečetla se zatajeným dechem. Pro mě jako suchozemce to bylo dobrodružství na naše poměry nepředstavitelné, o to více to jitřilo mou fantazii. Mohu jen doporučit.
Úryvek z knihy - uveden na zadní straně přebalu knihy"
Jestli to byla úkladná vražda? Jistě. Musel jsem si přece všechno naplánovat. Já Janie miloval, a proto mi nezbývalo než si pečlivě promyslet, jak to zařídit, aby trpěla co nejmíň. Nedokázal jsem nečinně přihlížet, jak umírá. Vím moc dobře, že i ona chtěla odejít důstojně. Jednou mě vlastně prosila, abych jí pomohl se vším skoncovat. Takové věci se ovšem neříkají nahlas a já ji taky nikdy nežádal, aby se vyjádřila jasně a jednoznačně. Měl jsem snad chtít, aby mi to dala písemně?
Víte, jaké to je přiložit milované ženě k hlavě nabitou pistoli? Povím vám to: ještě horší, než si vůbec umíte představit. Já to však dokázal. A pak jsem stiskl spoušť, i když na to si vůbec nepamatuju. Jako kdyby to provedlo nějaké moje druhé já. V posledním okamžiku začala Janie prosit, abych to nedělal, já si ale nemohl dovolit váhat. Musel jsem být silný za nás za oba.
Nějak jsem se nedokázala smířit s tím, kam autor od "Čistých radostí mého života" odešel a kudy se ubíraly jeho další osudy. Ale je to jenom tím, že jsem toužila být s ním zpět ve srubu, kde bylo tak nádherně! ........... ale knize nelze upřít, že autor psal o životě tak, jak jde, ne jak si často přejeme my sami a jednou každý prožije intenzivní období čistých radostí a pak už se s nimi setkává většinou jen ve střípcích. Autorovo humorné vykreslení různých situací jsem si užila.
Tahle knížka mě velmi překvapila a čtení bylo báječné. Jen mi tam trochu neseděla ta Amerika. Já jsem si tam pořád promítala českou krajinu. Možná mi neseděl český humor na americkém území. Ale doporučuji rozhodně přečíst. Pokračování Údolí nejčistších radostí jsem sice nesehnala, až Návrat čistých radostí a ten už mě tak nezaujal.
Vždy ve mě vzbudí nostalgii............ Mácha, Erben - to jsou moji favorité v poezii.
Ráda sleduji, jak kdo hodnotí toto úžasné dílo a jsem ráda, že má tolik zastánců a naše hluboká, hloubavá česká duše je dosud mezi námi a toto dílo dokáže patřičně ocenit. Já osobně jsem napřed slyšela přednes a teprve potom jsem si to dokázala přečíst sama. Totiž když jsme to měli jako povinnou četbu - už jen ten "mus" člověka odrazoval. A poslední filmové zpracování - nevím jak to kdo prožil, ale považuji ho za velmi podařené, zvláště Svatební košile se mi líbila.
Ne že by mě zrovna lákalo vojenské prostředí, ale tahle kniha mi byla doporučena a přečetla jsem jí s velkým zájmem, dobrý, doporučuji.
Jsem ráda, že má Neználek a jeho kamarádi i dnes tolik příznivců. Ráda jsem z ní četla dětem před spaním když byly malé, prožívali jsme společně všechna dobrodružství a moc se nám líbily ilustrace.
Jak miluji Ladovo díla a dílka, tak mě tyhle Nezbedné pohádky opravdu "nezbedily" a poškádlily už jako dítě. znalé klasické verze pohádek. Ale vždyť přesně to byl autorův záměr! Takže se mu to podařilo dokonale.
Také hezké, jak jinak. Lada je Lada, toho nemůže překonat ani jeho dcera i když její díla jsou srdci také blízká.
Sice je to určeno dětem, ale já se nestydím za to, že tuhle knížku miluji i po letech a znovu ji ráda otevřu i svým dětem a vnoučátkům.
Kdo tohle nezná - ten neměl úplné dětství. Ať to rychle dožene, fakt to pohladí a přivede do pohody vždycky! A to nemluvím o skvělých Večerníčcích!
Kdo se odhodlá věnovat svůj čas přečtení této knihy, rozhodně nebude litovat. Z této knihy na mě vždy dýchne sladký domov našich předků. Pro mě Lada vždy srdeční záležitost.