Archie komentáře u knih
Tohle se četlo samo. Autor, co se kriminální roviny týče, nabízí čtenáři vděčné (někdy morbidně vděčné) situace, vyprávěné navíc opět čtenářsky velmi vděčnou Alexandrou - věčně se usmívající vražedkyní nezapadající do běžného profilu. Závěr jsem mírně mysteriozní očekával, ale takto mě vůbec neurazil, byť by mě asi potěšil nějaký více šokující/promyšlený twist. Super jednohubka od Zlatýho čokla.
Tramvaj mi prisla ve vsech ohledech lepsi - udernejsi, originalnejsi, erotictejsi. Tohle bylo vcelku predvidatelne a zdaleka nehralo tak povedene na onu "prvni signalni". Vlastne vcelku obycejna zanrova vec.
Měl sem chuť na nějakou úchylárnu, ale tohle působilo jako by se deprimovaná padesátnice vtělila do edgy teenagera při pokusu o jakési existenciální biblické emo sado-maso porno. Bůh jako zrůda parazitující na lidské degeneraci je vlastně vtipný (a kdoví, třeba pravdivější než běžné indoktrinace) koncept, erotika (spíš porno) je sama o sobě správně "nestoudná", ale celý ten fantasmagorický cirkus kolem, mě postupně začínal strašně nudit.
Vtahujici, uzasne odvypraveny hrdinsky epos. A slovo odvypraveny bych podtrhl, protoze v tom je nejvetsi sila knihy, ktera krasne balancuje mezi popisem legendarni bitvy, spartanskou filosofii a osobnim pribehem hrdinu. Vse v naprosto povznasejici (jiste zidealizovane) atmosfere. Jeden z nejlepsich historickych romanu jake jsem kdy cetl.
Fuh. Co k tomu vlastne rict. Brutalne to utoci na prvni signalni (groteskni erotika, prehnane nasili), zaroven je to plne podivnych filosofickych uvah, zvlastnich slovnich novotvaru, postavy jsou vzajemne se vrazdici abominace a v dobre polovine textu jsem si rikal, jestli jsem blbec a nechapu smysl cteneho a nebo jestli to vubec nejaky smysl ma. Kazdopadne slusny, podle me zbytecne dlouhy (ci spise repetivni) bizar. Mozna docenim casem.. a nebo uz nikdy neotevru.
Pro krale Artuse a legendy kolem Kamelotu mam slabost, byt v podani Cornwella je to klasicky v mene magicke, mene pohadkove, ale spise popularne historicke forme. Dalsi ctivy Cornwell, nic vystiznejsiho me nenapada.
Nejak jsem na tahle fantasy se silnou, trochu badass zenskou hlavni hrdinkou uz alergicky, zejmena v tomto urban zasazeni. Navic mi svet prisel genericky (genericke slumy, neco mezi renesanci a antikou..) a magie, ktera mela knihu cinit originalni, mi neprisla prilis zabavna. Mozna knihu odsuzuji a nedal jsem tomu poradnou sanci, ale tentokrat se mi nejak nechtelo. Ctive to je, ale uz nechci.
První polovina (kniha je na ně rozdělena) byla slušná žánrovka - temný severský prales, zatím neznámý antagonista, pohanská pudovost. Druhá polovina to ale úplně zazdila a nakonec i vyjevení samotného nepřítele stálo úplně za prd a nepřidalo mi na tom vůbec nic děsivého. Takový žánrový mainstream. Karikův Strach je například mnohem lepší varianta.
Od dětského fantasy nadšení ve skvěle napsaném úvodu (vyvolávání draka, hezky načrtnuté charaktery a mytologie), až po velké zklamání v druhé polovině knihy. Vše je najednou natahované, nudné jsou bitvy i přípravy na ně, mytologie se stává unylou a generickou, patos se násobí a samotný závěr už opravdu bolí. Kdyby se kniha rozdělila na dvě, hodnotil bych první díl na čtyři hvězdy a druhý na dvě.
Muj druhy Bakly. V zasade se jedna o kratsi derivat predchoziho dilu - Bakly se chte nechte musi zmenit ve vrazdici stroj a o chlup ze vseho vyvazne (a mezitim rozmackava hlavy). Stale zabavne cteni. Idealni, pokud hledate prave takovou zanrovou jednohubku.
Klasicke fantasy ala Feist a jeho prvni Mag. Pevnost na upati more, ledovy vitr, hrdina vyrustajici uprostred intrik dvora, vyuka, temer pohadkovy jazyk a velmi ctive nacrtnuty pocatek mnohem vetsiho pribehu. Pokud nehledate dalsiho Zaklinace, je Farseer ve svem zanru prakticky dokonaly, byt opravdu klasicky klasický.
Staveley se po trilogii Netesaneho trunu vraci ve vypsanejsi forme. Lebky nejsou oproti trilogii tak epicke, o to vice se ale soustredeni na vybudovani atmosfery prelidneneho mesta (a jeho historie, diktatury, spaloven) a ricni delty obyvane vsemoznou jedovatou haveti. Telo na tele, orientalni prichut, vzduch nasakly vlhkosti, prastara bozstva, divoke kulty, hadi, pavouci, močály - vse mohutne pomaha dotvaret atmosferu pribehu tociciho se kolem tematu smrti. Staveley pak svuj pribeh stavi predevsim na fungujicich postavach. Pyrre je vyborny pruvodce dejem, jeste zabavnejsi jsou ale vedlejsi postavy (život si vychutnávající, roztomilá Ela, dokonale smířený Kossal). Autor se navíc nebojí přihodit spoustu drobných zamyšlení a životních pravd (či nepravd, jak je libo), což knihu - právě ruku v ruce se zvláštní atmosférou - staví zase o level výš. Tady není o čem.
Merglova je bohyne. Clanek v Pevnosti navnadil. Klasicke fantasy slibujici obalka mi knihu pote v Luxoru prodala. A od prvni kapitoly jsem se do stylu jakym madam pise zamiloval. Je to opravdu to klasicke fantasy, psane ale lehkym perem, bez vleklych pasazi, s prijemnym citem pro tempo, akci i dialogy. Je to navic velmi vtipne, tak akorat peprné (v tomhle je Merglova spise Sapkowski nez Feist), a predevsim - je to 600 stran vonaveho fantasy. Nocni lesy, pidizvici, rytirske turnaje, krčmy, hrady a pevnosti banditu, prsate selky a hubate senkyrky. Vse v temer pohadkove, poeticke atmosfere. Jestli tohle byla romanova prvotina, pak nevim, jak dobry muze byt autorcin opus magnum.
Naprosto fantasticky úvod - chladne, cizi, zvlastnim zpusobem krute prostredi, podmaniva kombinace mečů, nekropolí, citadel, špinavě kovového scifi ve stylu Duny, podivných církví a zvyků. V kombinaci s vytříbeným jazykem a snad jakousi církevní terminologií (refektáře, karnifexové..) a tichou jinakostí hrdiny Severiana, na mě Wolfe zapůsobil ohromně. Skutečně jsem se cítil jako v divném snu, vržen do cizího světa bez znalostí o fungování čehokoliv. O to víc mě ale bohužel mrzí, jak na mě kniha působila v druhé polovině. To co jí činilo úžasnou z počátku, se zvrhlo v něco na můj vkus přehnaně podivného, snového a neuchopitelného. Úchvatný svět se začal měnit v až příliš nestabilní hřiště filosofie, bizarních výjevů, divných dialogů a postav. Kde nejsou žádná pravidla, není ani napětí, chybějí emoce a mě to vše podivné začalo být najednou trochu jedno.. V té knize je každopádně něco zvláštního.
Podobne pocity jako u Eddingse. Tahle fantasy toho naprosto nejklasictejsiho strihu (pomale tempo, dlouhe popisy, cernobile charaktery, Mirkove Dusinove) me uz pomalu prestavaji bavit. Mozna za to muze prave ma obliba v plnokrevnejsi literature. Sapkowski, Abercrombie, Martin, Rothfuss. Fantasykazove!
Klasicky pojate zapadni fantasy, ktere si ale bere od Pana prstenu tolik, a pritom je ve vsech aspektech horsi, coz z nej cini cteni ponekud problematicke. Cist hure napsanou knihu, s o nekolik radu mene propracovanou mytologii, ktera (minimalne tam, kam jsem se docetl) kopiruje dejovou linii mnohem komplexnejsiho dila, mi zkratka prislo zbytecne. Nechtel jsem knihu odsuzovat a brat ji jako samostatne stojici dilo. Bohuzel, neslo to.
Poetika a jakasi vnitrni rovnovaha sveta (ve smyslu zla, dobra, moralky, magie..) mi pripominala Tolkiena, styl vypraveni a atmosfera zase kouzelna, staromilska fantasy ve stylu Feista a jeho Midkemie. Moudri carodejove, tisove hole, s laskou vykreslene lokality - hvezdy nad temnym morem, tajuplne dalavy, ostrovni vesnicky, magicka akademie; a predevsim nadherne vystaveny pribeh, sic podany v temer pohadkove havu, hlubsi nezli u vetsiny zastupcu zanru. Citim vuni kuze, vosku, krbu, dreva, more, lektvaru a simrani pavucin. Kouzlo.
Zklamani. Po naprosto dokonalem, atmosferickem uvodu, nastava obrovsky sesup co do ctivosti, emoci i nenaplnenych ocekavani. Ac je psychologie postav autorovym trademarkem, tentokrat to King neukociroval. Odbocky jsou rusive, jmen je casto az prilis a do cteni jsem se musel vylozene nutit. Sakra, jak me ten uchvatny uvod mrzi.
Nejsem ucasten vseobecnemu nadseni. Ano, hlavni hrdina nastesti neni charismaticky byvaly prislusnik Delta Force (pro zmenu je divny genius, ehm) a pribeh nema takovy ten klasicky detektivni ramec; presto - nejak jsem se nedokazal do knihy zacist. Mozna me nenaladil autoruv sloh, mozna nemusim detektivky a mozna jsem se nedokazal ponorit do atmosfery, respektive se do me prostredi ne a ne otisknout. Ta bioinformaticka "Kriminalka Miami" byla zabavna, dalsi genialni hrdina, ktery to opet tak trochu neumi s lidmi, me ale prilis neoslnil. Mozna to byla jen dobra kniha ctena ve spatny cas..
Po Hyperionu jsem od Simmonse cekal neco dumyslnejsiho. V knize se perou dve naprosto odlisna, spolu neladici pojeti - vedecko/tajemna konverzacka se zajimavou exkurzi do historie Rumunska a lacina akcnarna ala nejaky low budget snimek americko-nemecke koprodukce. Proc Simmons investoval tolik casu k priprave velmi propracovanych realii, aby vse nakonec promenil v neprilis zabavnou nahanenou v autech, clunech a helikopterach, nedokazu pochopit. Skoda, uvodnich 100 stran jsem se zajmem zhltl.