argamit komentáře u knih

Celkem solidní kniha povídek. Zase se tu krásně ukazuje, že Sýkora je silný v povazokresbě, a to hlavně různých hajzlíků a vesnických mafiánů, a že mu jdou sociální interakce a dokáže živě vykreslit postkomunistické zahnívající prostředí maloměsta. Na druhou stranu pořád nezvládá to, co si lidé také spojují s detektivkou, aspoň s klasickou detektivkou anglické školy: kombinatorika, správné dávkování indicií, rozuzlení, která jsou překvapivá ale dávají smysl. Příběh u něho většinou není tažen detektivním pátráním, ale charaktery.

Snad nejlíp jsou vidět tyhle klady a zápory autorovy práce, když se postaví vedle sebe druhá a třetí povídka. Druhá povídka je klasická - záhada zamčeného pokoje, což vyžaduje dobrý nápad, promyšlenost, pozornost k sebemenšímu detailu, dobře nadávkované překvapení. Nic z toho se v povídce neobjevuje, řešení je celkem triviální a nezajímavé, cele se to zbytečně vleče a rozhodně nijak neobohacuje tenhle literární podžánr. Třetí povídka na druhou stranu je možná to nejlepší, co autor napsal. A nejspíš je to proto, že se tu opouští jakákoliv hra na detektivku, moc se nepátrá a moc se ani nevypátrá, spíš dostaneme obraz jedné vesnice před volbami a s přibývajícími stránkami je jasné, že se Sýkora rozhodl napsat své nejdepresivnější dílo a zároveň dílo, které je sociálně nejpřímější ve své kritičnosti. Tahle poloha autorovi svědčí.

Mám tohohle autora rád, ale pořád mi není úplně jasné, co ho tak přitahuje na detektivkách. Asi bych si do budoucna přál, aby se ta hra na pátrání upozadila ještě víc - myslím, že autor píše dobré sociální sondy, které mu kazí trochu nešťastné odbočky k detektivnímu žánru.

7 25.10.2020

Dobré téma, výborné jednotlivé scény, těší mě empatie k postavám, jen je škoda, že to není tažené silnějším příběhem (detektivka s Koryčanem je dobře vypointovaná a uzavřená, ale na mě působila v novele trochu moc nahodile na to, aby mohla strukturovat knihu; milostný příběh to taky nijak zvlášť netáhne). A škoda, že informace o regionu, celkem zajímavé, jsou podávané skoro pořád skrz promluvy Huga, místy se to z novely mění v zápis z exkurze.

Čekal jsem, že v novele bude víc zapracován rozdíl mezi tím, jak to v severních Čechách skutečně vypadá a jak nám to předhazují literatura a seriály, ale tohle téma se po prvních stránkách ztratí a dál kniha razí celkem klasický obraz severních Čech. Tohle by Kleopatru asi nepotěšilo.

5 26.11.2019

Výborné téma, ale strašně přeplácané. Proč je tam proboha ta linka ze současnosti? Z dobrého příběhu, který je budovaný na základě skutečných událostí, dělá pulp a parodii. Fakt jsem nevěděl, co si mám myslet o guerillové skupince, která odkrouhává jednoho komunistu za druhým a jíž jdou v patách nebezpeční mladí komunisté. Navíc je to plné neuvěřitelných, nesmyslných náhod, které jsou nutné, aby se ten příběh přešoupal po správných políčkách až k překombinovanému závěru. Přitom tahle podivná parodická linka se střídá s příběhem z 50. let, který nepostrádá hloubku a tragiku. Kéž by se to drželo jenom starých časů... přitom autor umí psát, a tím myslím pracovat se slovy, ten styl je přesný, nic neokecává, autor má talent vyhmátnout slovo, které ozřejmí scénu líp než dlouhý popis.

3 16.12.2019

Líbí se mi, jak nenuceně je to napsané. Ty povídky si na nic nehrají, nechtějí šokovat nebo ohromovat. Je to prostě jen vyprávění a vtipné nebo smutné postřehy. Nenucenost je přítomná i v tom, jak lehko se tu narušuje struktura povídek - často nejsou sevřené, skončí úplně někde jinde, než kde začaly, jejich téma se občas vyloupne až někde v polovině textu. Jinde by mi to vadilo, tady to funguje. Vlastně jediné, co mi překáželo, byly občasné pokusy o to pozdvihnout knihu Konceptem: ostrovy se tam omílají a dostávají různé přívlastky, ale kromě celkem bezprostřední metafory ohraničenosti to nikam dál nesměřuje, spíš je to opakování ubíjející. Stejně tak 21 gramů a duše... proč? Občas povídka skončí až příliš tezovitě, jako by se autorka bála nechat promluvit samotný příběh, chtěla ho ještě dovysvětlit. To nemuselo být... ale i tak, fajn. Možná i proto, že jsem žil v Berlíně.

2 02.12.2019

V povídce Ten druhý se setká vypravěč (Jorge Luis Borges) ve stáří se svým mladým já, které chce mimojiné vědět, jestli Borges pořád ještě píše. Borges řekne, že ano, ale že to za moc nestojí, čtenářům a kritikům se to nelíbí, vytýkají jeho novým textům, že nejsou dobré, působí, jako by je psal jen nějaký Borgesův špatný epigon.

Tak nakonec tedy Ajvaz i v tomhle skončil jako jeho milovaný spisovatel, říkal jsem si, když jsem četl Města.

04.12.2019