argamit
přečtené 30
Nejhorší obavy
2020,
Michal Sýkora
Celkem solidní kniha povídek. Zase se tu krásně ukazuje, že Sýkora je silný v povazokresbě, a to hlavně různých hajzlíků a vesnických mafiánů, a že mu jdou sociální interakce a dokáže živě vykreslit postkomunistické zahnívající prostředí maloměsta. Na druhou stranu pořád nezvládá to, co si lidé také spojují s detektivkou, aspoň s klasickou detektivkou anglické školy: kombinatorika, správné dávkování indicií, rozuzlení, která jsou překvapivá ale dávají smysl. Příběh u něho většinou není tažen detektivním pátráním, ale charaktery. Snad nejlíp jsou vidět tyhle klady a zápory autorovy práce, když se postaví vedle sebe druhá a třetí povídka. Druhá povídka je klasická - záhada zamčeného pokoje, což vyžaduje dobrý nápad, promyšlenost, pozornost k sebemenšímu detailu, dobře nadávkované překvapení. Nic z toho se v povídce neobjevuje, řešení je celkem triviální a nezajímavé, cele se to zbytečně vleče a rozhodně nijak neobohacuje tenhle literární podžánr. Třetí povídka na druhou stranu je možná to nejlepší, co autor napsal. A nejspíš je to proto, že se tu opouští jakákoliv hra na detektivku, moc se nepátrá a moc se ani nevypátrá, spíš dostaneme obraz jedné vesnice před volbami a s přibývajícími stránkami je jasné, že se Sýkora rozhodl napsat své nejdepresivnější dílo a zároveň dílo, které je sociálně nejpřímější ve své kritičnosti. Tahle poloha autorovi svědčí. Mám tohohle autora rád, ale pořád mi není úplně jasné, co ho tak přitahuje na detektivkách. Asi bych si do budoucna přál, aby se ta hra na pátrání upozadila ještě víc - myslím, že autor píše dobré sociální sondy, které mu kazí trochu nešťastné odbočky k detektivnímu žánru.... celý text
Ratajský les
2016,
Aleš Palán
Výborné téma, ale strašně přeplácané. Proč je tam proboha ta linka ze současnosti? Z dobrého příběhu, který je budovaný na základě skutečných událostí, dělá pulp a parodii. Fakt jsem nevěděl, co si mám myslet o guerillové skupince, která odkrouhává jednoho komunistu za druhým a jíž jdou v patách nebezpeční mladí komunisté. Navíc je to plné neuvěřitelných, nesmyslných náhod, které jsou nutné, aby se ten příběh přešoupal po správných políčkách až k překombinovanému závěru. Přitom tahle podivná parodická linka se střídá s příběhem z 50. let, který nepostrádá hloubku a tragiku. Kéž by se to drželo jenom starých časů... přitom autor umí psát, a tím myslím pracovat se slovy, ten styl je přesný, nic neokecává, autor má talent vyhmátnout slovo, které ozřejmí scénu líp než dlouhý popis.... celý text
Města
2019,
Michal Ajvaz
V povídce Ten druhý se setká vypravěč (Jorge Luis Borges) ve stáří se svým mladým já, které chce mimojiné vědět, jestli Borges pořád ještě píše. Borges řekne, že ano, ale že to za moc nestojí, čtenářům a kritikům se to nelíbí, vytýkají jeho novým textům, že nejsou dobré, působí, jako by je psal jen nějaký Borgesův špatný epigon. Tak nakonec tedy Ajvaz i v tomhle skončil jako jeho milovaný spisovatel, říkal jsem si, když jsem četl Města.... celý text
