• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

Nové komentáře u knih Ivana Myšková

Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

„Celkem souzním s hodnoceními jednotlivých povídek. Vůně domova mě dostala, Podšívka a Závěs jsou velmi překvapivé. Naproti tomu Čubka je blbost, vůbec se do sbírky neměla dostat. Navíc jsou tam možná i některé další - ty kratší... Jazykově je Myšková velmi dobrá autorka.“... celý text
— Lexand

---

Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

„Nektere povidky jsou lepsi, vetsina nic moc. Nemuzu se zbavit dojmu, ze jsou psany tak nejak na silu, se snahou zaujmout a byt za kazdou cenu originalni. Souhlasim s komentarem od purie. Nejvic se mi libila povidka Zivot s dlouhou cervenou niti, titulni povidka sice zaujala, ale necetla se mi moc dobre.“... celý text
— twigxi

---

Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

„Originálně napsané povídky zachycující obyčejné životy v neobyčejných, často záměrně nerealisticky přehnaných situacích. Tím odhalují směšnost každodennosti, nemožnost se vymanit a často taky krajní meze našeho příliš fádního chování a myšlení. Špatný text tu myslím nebyl žádný. Obvykle ve mně po čtení podobně laděných věcí (tedy próz o každodennosti a obyčejných lidech) zůstává intenzivní pocit, bohužel však zpravidla jen krátkou dobu, neboť postavy jsou (samozřejmě záměrně) zapomenutelné, zpravidla ničím výjimečné. To ovšem není chyba knihy, ta je velmi povedená a autorka má opravdu parádní styl. Jen nejsem ideální čtenář. I přesto oceňuji kvality téhle sbírky a jsem rád, že jsem si ji konečně přečetl. Myslím, že kdo má podobná témata rád, bude nadšený. Za mě určitě (míněno v pozitivním smyslu) Bílá zvířata vybočují sympatickou mírou přehnanosti.“... celý text
— sharik

---

---

Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

„Sbírka povídek na téma zacyklených mentálních smyček či návyků, které si sice postavy povídek dokáží uvědomit, ale jako křečkům v kolečku jim neumožní někam se reálně posunout. Namísto směřování do depresivní bezvýchodnosti si s jejich odchylkami autorka celkem vtipně pohrává, tu hračičkovsky a nápaditě převrátí zažité myšlenkové stereotypy, tam je nechá vykrystalizovat do absurdních situací či point... Povídka, která dala sbírce název, se vymyká, je vlastně "nejnormálnější", má klasické téma a příběh (vztah dcery a otce), katarzi a konec. Za mne nejpovedenější, možná jen tím, že mne na chvíli zbavila pocitu pozorovatele panoptika obskurností. Ne že by zbytek nebyl zajímavý či špatně napsaný (nebo že bych nedejbože měla pocit, že se mne to vlastně ničím netýká) - jen byl ve svém úhrnu na mne trochu monotematický a repetitivní ... ovšem s milou alegorickou korunkou na závěr.“... celý text
— Acamar

---

Bílá zvířata jsou velmi často hluchá

„Reálné a přece snové , hledající a tápající. Pro někoho nepochopitelné a neuchopitelné , ale co čekat od knihy s takovým názvem ? Ano, byla to zvědavost a hledání pravdy a část jsem jí našla . Pro mě nejsilnější byla ta nejkratší a ženě se žábou.“... celý text
— medlovice