Arianne komentáře u knih
Konec a já jsem spokojená. Žádné příšerné natahování na další díl, ale pěkně všechno poslat do horoucích pekel a pěkně pomalu, elegantně se z toho zase vyhrabat. Kaz přece jen nezná všechny plány všech bohů, co jich je. I jemu se občas něco nepodaří a stane se, s čím nepočítal. Důležité ale je umět se z průšvihu zase vyhrabat a být tím, kdo zasadí poslední ránu.
Bavila mě politika, intriky byly jaksi elegantnější, jemnější, preciznější. Nešlo jen o jednu extrémně šílenou vloupačku, ale o elementární spravedlnost i pro ty nejposlednější.
Také jsem ocenila návrat některých postav z Ravky, zajímavě se tím oba příběhy propojují.
PS:Kdo čtete zároveň i Grišu nebo to máte v plánu, nepouštějte se do Prohnilého města před přečtením Zkázy a naděje ;-)
Moc příjemná oddychovka, žádné veledílo, ale někdy to ani není potřeba. Člověk si chce přečíst něco milého, hezkého a jednoduchého a to tato romantika zcela splňuje. Má svoje mouchy, trochu mi lezlo na nervy, že se pořád dokola zmiňuje o Leině tloušťce a nízkém sebevědomí, jako ano, chápeme. Ale i tak to bylo příjmení čtení.
Tak, musela jsem to chvíli rozdýchat. Upozorňuji dopředu, nechci vyloženě spamovat, ale v komentáři se mohou objevit náznaky.
Musím přiznat, že jsem čekala trochu jiný konec. A když byla půlka knihy a stále se příběh nestáčel "správným" směrem, začala jsem být lehce nervózní. Alina balancovala mezi smyslem pro povinnost a touhou po ohnivákovi. Na jednu stranu, když nepoužívala svou moc, projevovala se u ní nemoc a slabost. Takže jsem doufala, že své "grišovství" přijme jako součást sebe a bude se podle toho chovat. Ne.
Mal mi byl nesympatický od začátku, brala jsem ho jako vedlejší zápletku, tady konečně dostal směr, který mu měl náležet, takže jsem se radovala, že se chlapec s dívkou dostanou do té správné polohy jejich vztahu. Ale tak dobře, asi jenom mě by lákal víc vtipný, chytrý a milý princ rozdávající smaragdy.
Ovšem co mi vadilo nejvíce, byl způsob vítěztví (doufám, že nikoho nepohorším, přece je všem jasné, kdo vyhraje). Temnyj vnášel do světa jen chaos. Alina, která měla být jeho protipólem, by ho tedy logicky měla porazit tak, že do chaosu vnese řád. Nestalo se. Naopak celou dobu přemýšlí, jak využívat stejné prostředky. Očekávala jsem, že proti chamtivosti nasadí skromnost, proti krutosti milosrdenství. Dávalo by větší smysl, kdyby třetí umocňovač nechala napokoji.
Takže za konec jsem strhla jednu hvězdičku. Za stržení té druhé může editor. Už u minulého dílu jsem si říkala, jestli to po sobě vůbec někdo četl? Těch překlepů a chyb, snad na každé druhé stránce. Tady totéž. Když je to zrovna napínavé a já starostí téměř nedýchám, opravdu mě nabaví luštit pravý smysl věty, protože sloveso není ve správném tvaru.
Po prvním díle, který působil spíš naivně a pohádkově, se nám děj trochu zamotává. Do hry vstupují další hráči, realita přestává být černobílá a je na čase, aby dívka s chlapcem dospěli. Rozhodně jsem si tenhle díl užívala a jede se dál.
To jsem si opravdu parádně užila. Není tak šíleně napnutá jako předchozí díl, ale události dostávají spád a nám nezbývá než se prokousávat dál a dál, abychom se konečně dozvěděli, jak to dopadne. Lia je neuvěřitelná "Železná lady", všichni ostatní pečlivě zapadají do soukolí příběhu a nemáme příležitost se ani chvíli nudit. Postavy se vyvíjejí, události nikde neváznou a autorčin cit pro vyjadřování mě mnohokrát ohromil a potěšil.
Závěr byl trochu ranou pro mou romantickou duši, kdy jsem trpěla celou knihu a pak se to odbylo na necelých dvou stranách, kdy jen bezmocně křičím "a to je jako všechno?????" Nicméně o romantiku zde v první řadě nejde a to je třeba respektovat, takže vlastně pro výtky ani není prostor ;-)
Celkově to nebylo špatné. S nadhledem vyprávěný příběh o pěti sestrách, rodičích a jejich vzájemných vztazích. Našly se i docela vtipné momenty, bavily mě ironické komentáře pana Benneta.
Trochu děsivě působilo, jak byla knížka strukturovaná, ještě jsem nebyla ani v půlce a už jsem načínala kapitolu 67, nakonec bylo kapitol jen o polovinu méně než stránek a se vším tím retrospektivním vysvětlováním jsem občas měla pocit, že čtu učebnici sociologie.
Z počátku na mě styl psaní působil dost rušivě, nejdříve jsem se ani nemohla zorientovat, v které době se román odehrává, protože nejmladší dcery sice chodí do fitka, ale rozhovory jakoby byly přepsány z originálu a tak jsem si za mluvou nedokázala představit lidi. Ale jak příběh postupoval, autorka se rozepsala a té šroubovanosti ubylo.
Co se týče zápletek, některé byly šílené, některé ještě šílenější a některé už hodně za hranicí zdravého rozumu. Úplně jsem si představovala autorku, jak bezradně sedí nad nějakou scénou v Austenové a potí krev a slzy aby vymyslela, čím ji nahradit a tak z ní nakonec vypadne "cosi". No, ale tak celkově to nějak fungovalo a závěrečné vyznání mezi Darcym a Liz to trochu zachránilo :-)
Dávám pět hvězdiček, takže to bylo fakt úžasné. Ne tolik dechberoucí jako předchozí díl, ale i tady se našly momenty zasluhující výkřiky COŽE???? Došlo i na okousaný nehet. Fascinuje mě, jak SJM míchá v kotlíku různé pohádky (Kalle, vládce zimy, ptak Ohnivák, Stryga a Kostěj) nebo klasiku (Beron, Labutí jezero). S radostí se podepíšu pod všechny pochvaly níže i pod ty, co teprve přibudou. Proto můžu napsat i několik věcí, které mi vadily.
Nejvíc jsem měla problém s Rhysem. Milovala jsem ho, protože to byl chlap, který si nemusí nic dokazovat, ale nikdo nemůže pochybovat o jeho odhodlání a moci. Byl tím vladařem, ze kterého měli všichni ostatní pravém respekt. Učinil Feyre vladařkou, která mu má být rovna. Ale zde... Všechno plánovala, rozhodovala ona. On stal za ní, chránil jí záda, ale nijak se neprojevoval (krom jednoho světlého momentu). Jako by nebyl víc, než její prodlouženou rukou. Už v Královně stínů a Říši bouří mi vadilo, jak příběh ovládají ženy, které jsou až nepřirozeně mocné, vychytralé a nezlomné a muži tam jsou... K čemu vlastně? Příběh je tím hrozně nevyvážený. To mě trochu mrzí.
A další je pak Tamlin. Vůbec do toho příběhu nezapadá. Jakoby byl odtržený od původního příběhu a teď se ho sem snažila horkou jehlou nějak vmněstnat. Také měl své světlé momenty, kdy by bez něj všechno skončilo v pekle. Ale jinak... Jakoby si autorka uvědomila, že z něj v předchozím díle udělala zbytečně velkého ničemu, antikrista a teď se jí to nehodilo do krámu, tak se ho snažila trochu napravit.
Nicméně jsem si užila opravdu pohádkovou jízdu a i když konec dokonale završil očekávání, zároveň nechal otevřená dvířka vývoji několika postav a jejich vzájemných vztahů. Stejně jako navnadil naší zvědavost na další směřování Prythiamu. Takže se už moc moc těším na Frost And Starlight :-)
Paráda. Začátek se trochu vlekl, ale jakmile se člověk trochu rozkoukal, čas utíkal jako po másle. Žádné velké bitvy, žádné honičky nebo převratné události. Ale jemná politika snahy o přežití, pečlivé spřádání jedné lži jedle druhé a pomalé utahování smyček. Skvěle vylíčený ten pocit neustálého ohrožení, damuklův meč, co Lie visel nad hlavou v každém okamžiku. Takže ačkoli druhý díl nebyl nikterak akční, rozhodně se nedá říct, že by v něm chybělo napětí, právě naopak.
Žádná přeslazená romantika, ale milý příběh o tom, co vše nám může život nabídnout. Nina je ustrašená šedá myška, nikdy nevyčnívá a těch pár lidí, které počítá ke svým přátelům, ji podceňují. Ovšem stačí pořádný kopanec od života a Nina po hlavě skočí do něčeho bláznivého, naprosto nemyslitelného a zpočátku jakoby vůbec nevěděla, co dělá. Ale protože je na správné cestě, dílo se daří a i když občas šlápne vedle, nevadí. Protože život nenabízí žádné zkratky a výmoly nejsou důvodem k tomu, aby se obrátila zády. I díky tomu dojde ke svému vysněnému čilý jako z románu.
Výborná záležitost. Skvělý příběh plný napětí, který nikde nedrhne, sympatické dobře propracované postavy, díky střídání vypravěčů jsme neměli šanci se nudit. Tuhle velkou lahůdku jsem si opravdu vychutnávala a nad pokračováním rozhodně nebudu váhat.
No nevím. Lindsey Kelkova je moje srdeční záležitost, ale z této knížky jsem nějaká rozpačitá. Maddie se skoro celou knížku chová jako husa, co na sobě nechá dříví štípat, jakoby postrádala veškerou sebeúctu. Na konci se konečně dokáže postavit rovně, tak aspoň něco.
Kelkové hrdinky se typicky nacházejí v neuspokojivé životní situaci, kterou obrátí naruby. Moc mi tam chyběla trocha té romantiky, něco se tam sice dělo, aby se neřeklo, ale nějak podivně, nedávalo to moc smysl a pro mě to hrozně odbyla.
To bylo hezké... Milé, příjmení čtivo na pochmurné prosincové krátké dny.Nijak složitá ani napínavá zápletka a přesto dokázala autorka zaujmout a vytvořit kouzelný příběh.
Trochu jsem se bála, že půjde o stupidní banalitu. Zaváněla tím obálka, proto strhávám hvězdičku. Ale byla jsem příjemně překvapená! Citlivý milý příběh, od začátku předvídatelný, ale úžasně čtivý. Kdo by si nezamiloval nádherného plachého chlapa a mírně ztřeštěnou věčně panikařící holku?
Lehký román plný neotřelých metafor a přirovnání si mě získal a dobře jsem se bavila. Není ani tak vtipný jako úsměvný a o to opravdovější. Namísto jednorázovky jsem našla knihu, ke které se budu ráda vracet (poté, co vyhodím přebal).
Tak tohle byla opravdu nuda. Ne špatné nebo přitažené za vlasy, ale opravdu nudné - nic se nedělo, žádné zvraty, žádná pointa, nějaká minulost, už trochu opakovaná, ono co taky pořád vymýšlet. Není nic moc, co by se dalo říci a co si pamatovat.
Silný příběh založený na skutečných událostech. Postupné odhalování osudu jedné čínské ženy v době, kdy Spojenými státy vířily rasové nepokoje. Dvě linky příběhu nám dávají nahlédnout do minulosti a jsme tak o krok napřed před Inarou a Danielem. Zde se ukazuje karmická zátěž, kterou si neseme a jak je občas nefér, když se s dluhy minulosti musí vypořádat ti, kteří se ničím neprovinili.
Bylo to takové nějaké... Na jednu stranu nečekáte víc ne odpočinkovou četbu, to splňuje dokonale. Příběh je velmi čtivý, dají se najít pěkné i vtipné momenty. Ale na rozjezd pro m trochu nuda, pořád jsem čekala, kdy se něco začne dít. Vzhledem k tomu, že čtenář z anotace ví, nechápu, proč se tak dlouho chodí kolem horké kaše. Ale posledních pár kapitol se na nás sesype lavina událostí a vše směřuje k pokračování, které si prostě musím přečíst, i když jsem nebyla úplně nadšená.
Hodně tu srovnávate s Royaly, chápu proč. Tak když to porovnám, Papírová princezna byla mnohem lepší. Ale Royalovská serie má značně sestupnou tendenci, tak doufám, že tady to bude opačně.
Jako nebylo to špatné. Námět je rozhodně zajímavý, četlo se to lehce a o napětí také nebyla nouze. Jen mi trochu vadí ta kulisa doby, do které byl příběh zasazen, nějak jsem v tom tu viktoriánskou éru nedokázala vidět. Nejen hlavní hrdinka, ale ani ostatní postavy nebyly zrovna příkladnými zástupci té doby, takže nakonec všechno to "pane Kente" a "s dovolením, slečno Wyndhamová" spíše rušilo než navazovalo tajemnou atmosféru.
Každopádně kniha dokáže zaujmout a na další díl se těším.
Celkem pohodové, čtivé, příjemné... Ale trochu neslané nemastné, jakoby se tam nic nedělo. Každý akorát po Libby něco chtěl a ona si pořád dokola sypala popel na hlavu, že se nemůže pro všechny rozkrájet a místo toho si řeší své problémy. Scéna z Adamova domu, to už na mě bylo tak bridgetjonesovský klišé, že by autorka měla zaplatit autorský příspěvek Helen Fielding.
Ale tak doufejme, že Grace Kelly v dalším díle poradí, jak získat svého milého navzdory všem a všemu a dušička bude mít pokoj.
Rozhodně to bylo originální. Je pravda, že fyzikální teorie měly jisté mezery a rozhodně bych na toto téma nechtěla diskutovat s někým, kdo tomu alespoň trochu rozumí, protože by zmíněnou teorii roznesl na kopytech. Příběh jako takový je do jisté míry dost předvídatelný a pak tu máme spoustu momentů, kdy si řekneme "Cože? jak na to přišli?"
Ale mě se to líbilo. Nejsem nijak velký fanoušek fyziky, abych se během čtení zamýšlela nad tím, co je možné a co není, raději jsem si užívala příběh. Námět je neotřelý, žádné sci-fi, čte se skoro sama. Prostě pohodová YA na dlouhé večery.
A tak nakonec to nebylo tak špatné. Jednoduché, trochu naivní, ale příjemné čtivo. První díl byl sice děsný, ale zřejmě se autorka nemohla dočkat, až se dostane k tomu podstatnému a tak začátek dost odbyla. Nicméně všechno se nakonec vysvětlilo, dobře to dopadlo i nějaké ty emoce se tam nakonec dostali, možná proto, že Loki narozdil od Finna nebyl takový psí čumák. Akorát ten závěr mohl být trochu víc rozvedený a ne jen sesumírovaný do jednoho "čtyři měsíce pote". Ale celkově to není žádné převratné dílo, takže odpuštěno.