Arianne komentáře u knih
Tak tohle už bylo lepší, konečně se Wendy začala chovat trochu jako dospělá a ne jen jako rozmazlený fakan. Takový trolsky Deník princezny, ale proč ne. Troly jsem si vždycky představovala trochu jinak, ale na tom nezáleží, fantazii se meze nekladou a je fain, když se autorka snaží být trochu originální.
Co mi vadí, je romantická linka příběhu. Nějak ji tam nemůžu najít, nic moc se neděje, než sem tam nějaký povzdech nad Finnem a najednou je na dvou stránkách tolik vášně... Přitom vůbec nedává smysl, kde se jako najednou vzala. Takové škody. Ale chápu, proč je Loki oblíbenější než Finn, ani já jeho kouzlu neodolala :-)
No, tak to bylo divné. Jako první jsem četla Kroniky Kaninu a nemůžu se rozhodnou, jestli to byl nebo nebyl dobrý nápad. Oproti Bryn byla Wendy neskutečný fracek, tak doufám, že se v dalších dílech trochu sebere. A díky kaninske trilogii jsem aspoň věděla, co se děje a jak ten svět funguje. Tahle kniha byla jen podivnou mozaikou událostí, které jakoby vůbec nepasovaly k sobě, jako špatně poskládané puzzle. A kde se jako najednou vzala ta šílená láska k Finnovi? To už vůbec nedávalo smysl. Nic, svým vhledem do budoucnosti vím, že se autorka vyvinula k lepšímu, tak jdu na další díl a budu doufat, že se všichni vzpamatují a začne to dávat smysl.
Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Tuhle sérii jsem si moc užila. Příběh je jednoduchý, lehce předvídatelný, ale příjemně se čte, pořád se něco děje. A velmi osvěžující je absence milostného trojúhelníku. Vím, že mnoho čtenářů drží na Konstantina, ale dle mého nikdy s Bryn být neměl. Všechny dílčí příběhy skončily podle očekávání a zásluh, až na Minu, která z toho vyvázla až moc snadno. Ačkoli byla hlavní zápletka zřejmá už od minulého dílu, i tak jsem byla napnutá a hltala stránku za stránkou. Lehké příjemné čtení, které nenudí.
Tak tohle bylo neskutečné zklamání. Z Papírové princezny jsem byla nadšená, druhý díl už byl takový "aby se to tedy nějak dořešilo", ale tohle? Totální spatlanina. Ty tam byla hrdinka, která se ničeho nezalekne, dokáže si se vším poradit a hlavně nefňuká. Najednou skáče, jak tatík píská a její snaha hrát si na detektiva, to si už totálně seděla na mozku. Od začátku se dalo předpokládat, jaký bude závěr, ale ona se musela zuby nehty držet svého přesvědčení, přestože postrádalo jakýkoli logický základ. A Royalové sami akorát seděli na zadku a fňukali, což bylo ještě bolestnější. Dočetla jsem to z povinnosti, ale zatímco k prvnímu dílu se určitě ráda vrátím, toto už nikdy více.
Uf. Vážně nechápu, jak to autorka dělá. Už pátý díl, z toho třetí pěkná bichle a stále je co vyprávět. Děj nikde ani na moment nevázne, dokonce ani ve chvílích, kdy postavy vyčkávají a nedělají "nic", to není nudné. Každý v příběhu má své určené místo a je mu věnován dostatek prostoru. Líbí se mi i to, jak má každý někoho k sobě do páru a ty kolem sebe tančí.
Jediné, nad čím se pozastavuji, jak je kniha nevyvážená genderově. Chápu, že má autorka slabost pro silné a nezávislé ženy, ale tady jich je už trochu moc. Při tolika postavách, tolika dílčích příbězích, vážně tam nemůže být alespoň jeden důležitý muž? Jeřáb je možná úžasný každým coulem, ale podléhá Aelin. Dorian i když je sám za sebe, tak jeho postava je dost nevýrazná a neaktivní, jakoby ani nebyl král, ale jen přívěsek, který si Aelin s Jeřábem nosí s sebou. Možná proto jsem si oblíbila postavu Lorcana, který alespoň trochu vybočuje. Ale už mi přijde trochu divné, jak pořád ženy spřádají plány a muži pak jen zírají, co se zase přihodilo.
No a závěr nás opět dokonale odrovná, jak může být autorka ke svému "dítku" tak krutá a nezbývá než vydržet, jak to celé konečně dopadne.
Příjemné rychlé čtení. Ale na rozdíl od předchozích dílů mi tam něco chybělo. Ten pocit, že příběh prořívám spolu s hrdiny, naopak jsem si připada, jako bych se ně dívala přes sklo. Je to škoda, Pippa byla neskutečně zajívavá a barevná, Jensen možná měl působit jako suchar, ale nakonec byl jen neskutečně vyčerpaný muž, kterému se z života vytratila všechna radost. Tolik potenciálu a přitom se jen klouže po povrchu pocitů a prožitků. To, co bylo na minulých dílech tak dobré, co z nich dělalo víc než jen erotický romám, byla nálož emocí, které se čtenáři dostaly pod kůži. Tady jsem pořád čekala kdy to přijde a nic. Škoda.
Moc příjemné čtení. Ani nevím, jak je možné, že jsem ji zhltla za dva dny, když jsem na čtení vůbec neměla čas :-) Nejde o nic převratného ani hlubokomyslného, ale příběh hezky ubíhá, nikde nevázne, pořád se něco děje. Stylem i námětem lehce připomíná Jamie McGuire nebo J. Lynn. Sice nevím, jak to bude dál, ale dokážu si představit, že se k této sérii budu v mezičase vracet.
Tak tohle jsem si moc neužila. Přirovnávají to ke Skleněnému trůnu, ale bohužel téma je dost roztříštěné a styl vyprávění nezajímavý. Neustále je nám omíláno, jak funguje magie, něco o propasti a zdrojích, ale jakoby se v tom sama autorka ztrácela a postrádá to hlavu i patu. A co mě neskutečně rušilo bylo vyprávění v přítomném čase, které znamená příliš mnoho vnitřních monologů a odbyté akce. Podobnými náměty je YA přehlcená, ale na této knize je nejlepší její obálka, ta je parádní, obsah už za tolik nestojí.
Není to nic moc originálního, ale chápu, že v dnešní přehlcené době není snadné napsat něco, co nebude připomínat nic jiného. Každopádně se kniha čte skoro sama, zpočátku se mi zdála trochu divná a nesouvislá, ale jak příběh pokračoval, stával se čím dál víc skutečnější, jakoby autorka přestala být vypravěčem a konečně se stala jeho součástí. Sice hodně předvídatelné, ale mě to nijak nerušilo.
Můj třetí Cotton Malone a zatím asi nejslabší. Berry si drží svůj styl, čte se pohodlně, o akci není nouze, ale tentokrát byla konspirace už moc pritazena za vlasy i na mě. Nicméně nelituji, že jsem četla a rozhodně si přečtu další.
Tak to byla celkem jízda, ani jsem si nevšimla, že už je konec... Má slabost pro vlky zůstala neotresena a nezbývá, než se vrhnout na další
Ačkoli nejsem úplně fanoušek sci-fi, mám raději kouzla, meče a luky, tak tuhle (ne)pohádku jsem si užila. Příběh je nápaditý, čtivě napsaný, intriky obrací čtenáře do kotoulu a tak nezbývá než se vrhnout na další díl. Aneb pohádky nemusí nutně patřit jen k temným zimním večerům...
Opět parádní počtení, Mercy neztrácí svůj osobitý humor a nadhled ani ve chvílích, kdy jí opravdu teče do bot, úžasné prostředí Starého města, perfektní hlášky, Adamovy kapitoly dodaly trochu toho politikaření, takže celkově další více než zdařilá kniha do sbírky.
Co mě trochu mrzí je celkový příběh, od Stříbrné relikvie se nám nikam moc ne posouvá. A tak i když si každou knížku maximálně užívám, chybí mi tam další vývoj. Možná jsem jen netrpělivá a autorka si připravuje půdu pro nějaký skok dále. Každopádně se na to těším.
Opět příjemný návrat do světa Lovců stínů, autorka si drží svou vysokou laťku a odstartovala další příběh, který rozhodně bude stát za to.
Krásné, milé, dojemné a neuvěřitelně citlivé... Tentokrát nemám po dočtení emocionální kocovinu, ale vůbec mi to nevadí. Čte se to zcela samo, lidi jednají jako lidi a ne jako příliš dobří nebo naopak zlí roboti. Z každé stránky, každého písmenka vyzařuje tak ryzý cit, člověku dává naději, že na světě je přece jen krásně a že naše představy o tom "jak by to mělo být" nejsou vždycky to pravé.
K tomu ta hudba, líbí se mi, jak Coleen dokáže knihy obohatit, Život jedna báseň byla o poezii, tentokrát šla ještě o level dál a bravurně tak podkresluje celý příběh. Její knihy jsou prostě srdcová záležitost.
Celkem prijemne pocteni denikovych zapisku jednoho neobycejneho zivota. Tema prirodnich carodejek v ruznych dobovych epochach bylo nesmirne zajimave, co bych ale ocenila ke vic akce,takhle kniha ubihala chvilemi trochu nezazivne a mela jsem problem zustat soustredena.
Z téhle knihy mám dost rozporuplné pocity. Na jedné straně mě uchvátil styl vyprávění, humor, nadsázka a přirozenost projevu. Čarodějův učeň je super film s Nicholasem Cagem, takže tahle linka příběhu byla v pořádku. Ale samotná detektivka se četla dost špatně. Příběh byl příliš složitý, příliš mnoho popisů, příliš mnoho událostí, příliš mnoho všeho. Vzhledem k tomu,kolik se toho v knize dělo, by si Peter zasloužil řešit daleko jednodušší případ, hrozne jsem se ztrácela mezi vší tou akcí stridanou dedukováním. Škoda.
Neskutecne, naprosto neskutecne. Tech 650 stran uteklo jako nic. Docetla jsem a klepou se mi ruce, chtela bych křičet, smát se a delat stojky, jen abych ze sebe dostala tu emoční nálož, kterou ve me kniha zanechala.
Autorka se nebojí naservírovat čtenáři opak toho, co by čekal, totálně otočit, vyždímat a zase narovnat linii pribehu, tak, aby se láska změnila v nenavist a nenavist v lásku. Ani v zivote neni nic černobílé a o to pribeh nabírá na skutecnosti. Prvni dil byl převyprávěním krasne pohadky okořeněný o hruzu a des. Druhy dil se vydava za hranice pohadky a tvoří pribeh o to pravdivější.
Cekani na závěr bude nekonecne.
Sla jsem do toho s tim, ze chci bezduchou romantiku a v tomhle ohledu to splnilo me ocekavani. Ale opravdu by to potrebovalo seskrtat, cetla jsem "halequinky", ktere byly obsahove stejne rozmerne a o 200 stranek kratsi a to byl jen prvni dil.
Namet byl neskutecne zajimavy, tema sveta, ve kterem behem naseho sneni muzeme byt nekym vic, nez ve skutecnosti, byl uzasny. Tento svet ma sva pravidla a zakonitosti, neni to jen tak bohapusty vymysl, coz take stoji za to. Co mi ale kazilo celkovy dojem, byla linka "honby na zaporaka", diky ktere jsem si knihu nedokazala uzit. Jasne, je dobre kdyz je v knize nejake to napeti, udrzuje to ctenare vzhuru, ale tady to bylo popsano tak divne, naivne, ze mi to spis prekazelo.
Na druhou stranu to hledani sam sebe, sveho mista ve svete, kdy si clovek uvedomi svou vlastni cenu, to bylo zakomponovano brilantne a moc me to bavilo.