ArkAngel komentáře u knih
Naroubovat do komiksu spinoff titul Garden Warfare ze série Plants vs. Zombies se nepodařilo úplně nejlépe a nové postavy se tu tak objevují jak se tvůrcům vlastně hodí. Někdo přicestuje časem, jiný se objeví jen tak a je to vlastně jen velká akce beze smyslu, kterou se snaží proložit i místy vtipnými hláškami. Možná si mohli více vyhrát s hrdiny od kytek, jejich role byla taková nijaká.
Zomboss byl zombíkem už na škole... cože? Zombie výbor proti šikaně... cože? Padouch se baví tím, že přivazuje lidem k nohám padouchy... wtf??? Tohle už má se hrou málo společného a spíše jde o pokus spojit různé ztřeštěné nápady a naroubovat je do světa Plants vs. Zombies. Mělo to podle mě skončit u minulé knihy, případně měli víc zapracovat na onom cestování časem, jak jsem psal u minulého dílu.
Druhý komiks ze světa Plants vs. Zombies pracuje s tématikou cestování časem, kterou přinesl druhý herní díl. Zde je podle mě velká škoda, že se tvůrci nerozhodli věnovat třeba každé éře více času, ale místo toho se skáče z místa na místo a potenciál jednotlivých úrovní zůstává nevyužit. Nějaké vtipy se tu najdou, ale chtělo by to přidat. Oproti minulému dílu slabší.
Jednoduchá hra Plants vs. Zombies se také dočkala vlastní komiksové série, která vcelku dobře pracuje s herními mechanikami a nečekaně proti různorodým zombíkům staví ještě různorodější květiny. Potrhlý strejda Dave zde má také roli, ale hlavními protagonisty tohoto příběhu jsou děti. Komiks nenadchne ani neurazí, ale pár vtipných momentů v něm najdete. Slušná odreagovačka.
Jak už je dnes zvykem, rozšiřující materiál musí vzniknout pomalu ke všemu. Overwatch jakožto hra pro více hráčů se snažil fanoušky lákat na filmečky vysvětlující minulost některých postav a komiksová antologie v tom také pokračuje. Tyto povídky ale skončí dříve než začnou a jejich kvalita je také různorodá. Žádný, u kterého bych si řekl "wow", mezi nimi ale není. Kresba je ale slušná.
V dětství jsem tuto mangu četl pořád dokola, legendární Warcraft byl jednoduše součástí mého života. Příběh nabízí alternativní pohled na události třetího dílu a části Lich Kinga, kdy se z vojáka Thassariana stává rytíř smrti, který slouží Arthasovi. Kresbu má komiks pěknou, ale rychlé skákání z události do události dává smysl akorát hráčům her, ostatní nemají moc šanci to pochopit. A dialogy jsou místy opravdu strašné, začátek s rodinnou snídaní byl třeba přímo děsný.
Liga spravedlnosti bojuje s virem... a je to nuda. Komiks byl vydán ve větším formátu víceméně proto, aby si čtenáři užili fascinující kresbu Alexe Rosse, ale bohužel toho komiks více nenabídne. Je škoda, že Ross nepropůjčil svou kresbu něčemu lepšímu, protože meteor s neznámým virem opravdu není zápletka pro největší hrdiny DC universa.
Komiks se snaží věrně zpracovat operaci Anthropoid, kdy čeští parašutisté zabili Heydricha. Jako učební materiál je to určitě fajn, ale kresba člověka neohromí a vlastně to stojí akorát na vypravěči, protože akce jako takové se čtenář vlastně nedočká a akorát přeskakuje z momentu do momentu, kdy sem tam nějaká postava pronese pár slov. Když už něco takového zpracovat jako komiks, chtělo by si to dát větší práci.
Lucky Luke kromě svých úhlavních nepřátel čelí i jejich matce, která loupí jen jako, protože odmítá přijmout dobročinnost lidí. Na scéně se objevuje i věrný a nepříliš inteligentní pes a statný kovboj snad poprvé v životě dostává strach. Tady už zápletka alespoň nějak funguje, ale stále slabé dílo.
Chápu, že je to groteska, ale chtělo by to aspoň trochu logiky. Hrdinní beloši projíždí kaňonem, místo toho, aby jej úplně jednoduše objeli a Apači na ně neustále shazují kameny. Oni to vlastně úplně ale Apači nejsou, protože jeden je synem velitele a další zase potomkem Čecha...
Když už jste udělali x příběhů o Asterixovi a nevíte, jak pokračovat, přihoďte tam mimozemšťany a nechte, ať se Galové zapojí do mezihvězdného konfliktu. S kouzelným lektvarem jsou Galové opět nepřemožitelní, protože tento nápoj předčil svou mocí veškeré technologie ve vesmíru. Tragické.
Jakožto součástí Římské říše se Asterix a Obelix vydávají soutěžit na olympijské hry, kde si však musí poradit bez kouzelného lektvaru. Prostor zde dostává tentokrát stařičký Kmetix a již tradičně zde mají cameo piráti. Hry vyhrají Galové nečekaně díky podvodu s lektvarem... tedy ten požijí přímo Římané a jsou vyloučeni, ale to akorát ukazuje na neschopnost Caesarových vojsk.
Asterix a Obelix tentokrát odvádí svého náčelníka do lázní, aby mohl zhubnout a následně začnou pátrat po slavném štítu... který je dovede obloukem zpátky k jejich náčelníkovi, takže byla jejich cesta vlastně zbytečná. V roli je zde jinak tentokrát hodně vína a uhlí, takže se Galové i Římané pořádně zašpiní.
Aby zachránili snoubence od Halabaly, nechají se Asterix a Obelix naverbovat do římské legie. V ní zjišťují, jaké podmínky mají římští vojáci a čirou náhodou jsou v jejich legii samí cizinci z celého světa. Piráti se zde objevují hned dvakrát a opakovaný je také vtip s poraženým stromem. Nejvtipnější zde byl tentokrát asi Egypťan.
Galové se vsadí s Římany, že objedou Galii a přivezou suvenýry na hostinu, aby strhli palisádu kolem jejich vesnice. A během cesty se vlastně točí všechno pořád dokolečka: cesta lodí se promění v motorový člun, objeví se nějaký krajan, nastane zrada a opakovat. Na chvíli se zde opět mihnou piráti a Římani jsou tradičně strašně neschopní.
Místy vtipné dobrodružství posílá Asterixe s Obelixem do Říma, aby zachránili barda Trubadixe. Cestou poznávají komického fénického obchodníka a v Římě dokonce naráží na krajana. Debutují zde jinak piráti, populární postavy, jimž Galové vždy potopí jejich loď. Chvílemi se příběh trochu táhl a gladiátorské téma bylo vlastně až v samotném závěru.
Jako ostatní Saudkem tolik fascinován nejsem, ale taky pocházím z jiné generace. Tři příběhy, které se v komiksu objeví, jsou béčková sci-fi, kterým svou kresbu propůjčil již zmíněný Saudek. Jeho kresbu člověk pozná hned, ale osobně jejím fanouškem nejsem. Sexuální podtext k době asi sedí, ale fanda toho nebudu. "I písmo praví, že žena se má krášlit pro svého muže...", ach jo, naštěstí už žijeme v jiném století.
Krysí královny jsou zpátky a příběh tentokrát najíždí na vážnější notu. Zápletka je Lovecraftovská a skrze vize se dozvídáme o minulosti hlavních protagonistek a taky něco málo o Sawyerovi. Na to, s jakou hrozbou tvůrci přišli, se vše vyřeší až příliš jednoduše. Plus za dva sešity namalované Šejićem, tomu bych svěřil klidně všechno. Jo a houboví lidé, po kterých se hrdinka sjede? Super nápad!
Druhé procitnutí je na tom podobně jako první díl, akorát tedy více rozjíždí mytologii vlastního světa. Máme tu nějaké filosofické otázky, drsnější příběh a české prostředí, kdy některé stránky vypadají hezky a jindy si říkáte, že je kresba skutečně o ničem. Hlavně ty postavy jsou mimo, pokud nepočítáme magické tvory. Pokud chce čtenář pochopit druhou sezónu Zázraka, přečíst by si to určitě měl, ale do dějin českého komiksu se to myslím nezapíše.
Než Macek s Koplem vymysleli Zázraka, byli tu Vzkříšenci, které s tímto hrdinou v crossoveru nakonec propojili. První kniha ze dvou nás s tímto konceptem seznamuje a čtenáři přináší několik otázek týkajících se života a smrti nebo dobra a zla. Je to lidské, tematicky to do naší republiky zapadá. Kresba chvílemi působí dobře, v jiných místech zase příšerně. Ale to ke Koplovi už jaksi patří.