ArkAngel komentáře u knih

Petrohrad je méně známé dílo ruského modernismu, které vám svou fragmentálností může připomenout Joyceova Odyssea. I zde se příběh točí kolem jednoho města, tedy Petrohradu, jehož vrstvy procházíme s Nikolajem Apollonovičem a jeho otcem Apollonem Apollonovičem. Zajímavá je zde rozhodně práce s jazykem na mnoha úrovních, ať už jsou to homonyma, různá opakování apod. a je škoda, že je tato kniha tak zapomenutá, alespoň u nás.

3 30.10.2021

Příběhů o vědcích, kteří se zabývají prací s jazykem tu příliš není, ale vždycky s sebou přináší několik zajímavých prvků. Z pohledu Higginse jakožto odborník na fonetiku se tak dostává do světa mluveného slova. Higgins pak skrze sázku udělá z dívky Lízy opravdovou dámu, kdy samozřejmě bylo nutné zapracovat na její mluvě. Příběh nám skvěle ukazuje společnost a její diferenciaci, kdy se dostáváme nejen k tomu, že šaty dělají člověka, ale také že mluva dělá člověka.

4 25.10.2021

Klasický příběh o přízračném psu dává čtenáři vše, co byste od příběhu o Holmesovi s Watsonem chtěli. Podivný případ je vyřešen se zapojením inteligence a účasti obou mužů, kdy se sám vrah nakonec zaplete do vlastní sítě. Kniha se četla opravdu snadno a rychle a nedivím se, že měl Holmes kdysi takový úspěch a stal se vlastně první fiktivní postavou, kterou fanoušci hájili, když jí autor odstranil ze scény.

10 23.10.2021

Zatímco Jana Eyreová od Emiliny sestry Charlotte mne neskutečně bavila, zde tomu tak říct nemohu. Na Větrné hůrce se čte celkem snadno, ale já osobně jsem si nedokázal k jednotlivým postavám vytvořit žádný vztah. Kapitolu za kapitolou jsem si říkal, kdy se konečně stane, že by mne ta nebo ona postava donutila si k ní vytvořit sympatie nebo antipatie, ale to se za celou dobu vůbec nestalo.

3 23.10.2021

Podobně jako Werther patří Jane Eyreová k literárním postavám, které představují osobnostní typ INFP. A vzhledem k tomu, že k tomuto typu sám patřím, jsem byl schopen pozorovat podobnosti mezi sebou a knižní hrdinkou. Jane jako taková představuje citlivou a milou dívku, které osud hází klacky pod nohy a ona se stále snaží najít někoho, komu by mohla skutečně zasvětit svůj život. Materiální život pro ní nic neznamená a o peníze se raději podělí. A když je tu někdo, kdo jí ublížil, dokáže mu i po tom všem odpustit. Kniha má funkční dějový oblouk a víceméně ukazuje, jak se má správně psát podle Aristotelovy teorie dramatu, protože to kniha splňuje vlastně ve všech bodech. A vzhledem k tomu, že mi ke konci i slza ukápla, dávám dílu plný počet.

5 16.10.2021

Knihu jsem po dvou letech přečetl znovu a opět mne bavila. Pečorina můžeme zařadit k archetypu "zbytečného člověka", kdy jde o člověka z vyšší třídy, který je znuděný životem a v lásce mu štěstí příliš nepřeje. V díle vidíme, jak se Pečorin střetává s několika dívkami, kdy jeho vztahy s nimi nikdy nekončí dobře. Lermontov tak navíc skrze postavu kritizuje dobovou společnost, která se dle mého názoru moc nezměnila. Lidé jen bezcílně toulají a snaží se různými povrchními požitky obohatit svůj život, ale na to skutečné zapomínají.

2 10.10.2021

Kniha nám nabízí hluboký pohled do mysli inteligentního, zlomeného a tak trochu šíleného člověka, jehož výtvor se stal jeho životním prokletím, které mu nedovolí zažít ani trochu štěstí. Naproti němu stojí jeho Monstrum, které chce být respektováno nebo milováno, ale dopřává se mu pouze strachu, opovržení a nenávisti. Bytost se ke všemu sama nenávidí, což je zjevné hlavně v závěru, kdy vede svůj poslední rozhovor v životě. Rozhodně zajímavý pohled na lidské pokolení, který napsala žena, jež musela dílo vydat jako muž, jinak by tomu lidi nevěřili.

8 09.10.2021

Ať už čtete jakýkoliv příběh s lichvářem v hlavní roli, vždycky u nich najdete jeden společný rys - chamtivost. Lakomec k ní staví do opozice lásku, kdy se otec i syn uchází o tutéž dívku, otec chce dát svou dceru staršímu muži a ona miluje správce. Závěr díla mne však trochu zklamal, protože mi dost připomněl klasické španělské telenovely, v nichž je pomalu spřízněný každý s každým a mrtví se vrací nečekaně k životu.

7 08.10.2021

Komenský ve svém díle komentuje a kritizuje společnost, která se vlastně za oněch 400 let vůbec nezměnila. Ať už autor pracuje s vědci, filosofy, umělci, politiky nebo věřícími, vždycky si najde způsob, jak s nimi posměšně pracovat. Vzhledem k tomu, že Komenský byl křesťan, je tu tato látka ve velkém taktéž prozkoumána, kdy se nám snaží ukázat, co to vlastně znamená být skutečně věřícím/křesťanem. Na chyby většiny "falešných" křesťanů samozřejmě poukazuje také, ale obecně to lze vztáhnout na kteroukoliv víru. Labyrint světa a ráj srdce je jedním z děl, které skutečně předběhly svou dobu a pomalu ve všech bodech dokáže obohatit i dnešního čtenáře.

12 07.10.2021

Manipulace, žárlivost a smrt. Těmito třemi slovy lze Othella ve stručnosti vystihnout. V díle jako takovém sledujeme jednak žárlivého Othella, který podlehne Jagovým lžím a pak také žárlivého Jaga, jenž chce s pomocí svých intrik otočit situaci ve svůj prospěch. Celé to nakonec vede k několika tragickým a zbytečným smrtím, za což mohou oba žárliví muži, kteří jednají podle svých přesvědčení. Paranoia dělá divy a Othello to v celé kráse ukazuje. Někdy je lepší si věci více ověřit, než jednat pouze na základě emocí a faktů z jednoho zdroje.

5 06.10.2021

Shakespearovi komedie jdou a také jimi nádherně ukazuje, jak to kdysi v domácnosti vlastně vypadalo. Zatímco dnes si západní žena (většinou) vybírá muže sama, zde je Kateřina do vztahu donucena a musí se mužovi podmanit. Vznikají tak z toho komické situace, které by však v dnešní době samozřejmě neprošly, protože takový typ útlaku prostě není správný. Z dobového hlediska je to však zpracováno skvěle, ale ponaučení si z toho ve 21. století raději neberte.

4 06.10.2021

Je celkem podivuhodné, že i ve starověkém Řecku měli takto feministické dílo. Lýlistrata samozřejmě nemá takové myšlenky, jako podstatně pozdější literární díla, ale i tak to člověka vcelku překvapuje. Ženám se samozřejmě nelíbí, jaká je situace, proto se rozhodnou, že mužům nedopřejí rozkoš, dokud se alespoň něco nezmění. Už jen kvůli tomu v jaké době a společnosti to vzniklo, tak tomu musím dát plný počet. Ženy sice jako objekty vystupovaly i nadále, ale aspoň někdo měl koule na to poukázat.

2 05.10.2021

Smrt krále Agamemnóna a pomsta jeho potomků patří k nejadaptovanějším látkám starověkého Řecka. Ať už se jí chopil Sofokles, Eurípidés nebo právě Aischylos, jehož Oresteia dvěma Élektrám předchází. Aischylos příběh pojal rovnou jako trilogii a do hry vtáhl také bohy, kteří celou situaci nějak komentují a řeší. Rozhodně to můžu zařadit ke zdařilejším dílům z antiky a musím říct, že se mi to líbilo více než Sofoklovo podání.

2 04.10.2021

Po Odyssee jsem se letos dostal i k dílu, které ji časově předchází. Obě díla samozřejmě není snadné číst, ale epos o dobývání Tróje mne bavil podstatně více. Možná je to tím, že se to odehrává v kratším časovém úseku, byť mne trochu zklamalo, že onen celý příběh, který by zachycoval i Achillovu smrt či dřevěného koně, Homér celý nezpracoval. Popis Achillova štítu je však fascinující a třeba jednou docením více i Odysseu, když mám teď doma obě knihy a můžu si je kdykoliv přečíst v chronologickém pořadí.

1 03.10.2021

Není snad více žánrově heterogenní knihy, než je Bible. V ní najdete mýty, biografické texty a jak s nadsázkou říkám pasážím popisujícím výrobu svícnu nebo domů - manuály z Ikei. Číst Bibli není snadné a záleží jen na vás, jak velkou váhu budete přisuzovat jednotlivým pasážím. Pro někoho je Bible snůška lží a nesmyslů, pro jiného zase pravda pravdoucí. Za sebe mohu říct, že obsahuje něco od obojího. Jsou tu mnohá pravidla podporující zabíjení ostatních a další podobné věci, ale také moudra, která ve větší míře přináší buď Kniha Přísloví nebo jednotlivá podobenství, jichž Ježíš užívá. Jeho příběh je však velmi zkreslen, aby mohl být vykreslen jako božská bytost, což je velmi zcestné. Jako hledající mystik jsem chtěl alespoň jednou Bibli přečíst celou, abych pochopil křesťanský úhel pohledu na věc a ten se mi vůbec nelíbí.

6 24.09.2021

Po Faustovi se ke mně dostalo další z "démonických" děl, které nám ukazují, jak si Ďábel hraje s lidským pokolením. Kniha taková je chvílemi opravdu bizarní, ale to k látce týkající se černé magie prostě patří. Samozřejmě tu máme odkazy na Bibli, ale pracuje se zde také s astrologií i dalšími mystickými vědami, což člověka, který se tím zabývá, samozřejmě zaujme. Woland i jeho společníci byli opravdu zábavní, ale mě osobně na knize něco chybělo a plný počet jí proto dát nemůžu.

4 08.09.2021

Každý si mimozemskou invazi představuje jenom jako hromadu násilí. Co kdyby ale bytosti z hvězd přiletěly, aby u nás zavedly utopii? Konec dětství s touhle myšlenkou ve velkém pracuje a naznačuje také, jaké nevýhody vlastně taková utopie má. Velkou otázkou pak je, čím jsou lidé samotní, proč tu jsou a co je čeká a navíc se zde otevírá téma, jestli jasnovidectví a další podobné věci mají nějaký reálný základ. Kniha s těmito myšlenkami nakládá dobře a mohu ji doporučit, stejně jako seriálovou adaptaci, která se opravdu povedla a dokázala ze mne vyždímat emoce.

3 05.09.2021

Příběhy se zvířaty nebo spojením člověka a přírody mám rád, ale Knihy džunglí mne nezaujaly. Džungle sice je divoká a plná nebezpečí, ale to neznamená, že v každém příběhu musí být nutně nějaké násilí. Mauglí jako hrdina mne příliš nebavil a lidský prvek tu fungoval jinak spíše jako antagonistický, což na jednu stranu může dávat smysl, ale je to také už ohrané. Osobně mne nejvíce bavil asi příběh s šelmou mungo, ale jinak mne zbylé příběhy, které nebyly o Mauglím až tolik neoslovily.

2 04.09.2021

Plevovo převyprávění Robinsona patřilo v dětství mezi mé oblíbené knihy a i dnes se to velmi dobře čte. Člověk s nebohým trosečníkem postupně zažívá různé útrapy i šťastné náhody, které mu postupně zpříjemňují jeho život. Na jednu stranu vás možná bude překvapovat, jak zručný Robinson vlastně je a kolik toho byl schopný v dětství odpozorovat, ale kdysi lidé také neměli internet a televizi, tak prostě sledovali své okolí. Jednou se určitě vrhnu i na původní verzi a jsem zvědavý, jak moc se bude od té novější vlastně lišit.

13 30.08.2021

Knihu jsem četl naposledy na základní škole, kdy jsem jí byl schopen číst i každý rok. Když jsem jí však uchopil po letech, divil jsem se, jak mne to jen mohlo bavit. Z velké části je to určitě zastaralou češtinou. Dalším důvodem je pak nudnost některých z příběhů, kterých dílo nabízí opravdu několik. Kniha určitě klasika je a měla by projít rukama každého Čecha, ale pokud neholdujete archaismy, opětovné čtení raději vynechte.

2 28.08.2021