Arlienen
komentáře u knih
Šťastně až po smrti
Eleanor Corvin (p)
(SPOILER) Na třetí díl ze série Smrti se smát jsem se moc těšila, i když jsem z toho měla hořkosladké pocity, protože to byl zároveň i poslední díl. Kniha je psaná z pohledu Emy, Tessy a nové smrtky Meggie. Po druhém díle jsem byla napnutá, jak kšandy, jak to vlastně bylo s Tessou, proto jsem byla ráda, že je kniha psaná i z jejího pohledu. Upřímně, její linie vyprávění mě nejvíce bavila. Ona a Káleb mě moc bavili. Konečně jsem se dočkala a dozvěděla jsem se více o Kálebovi. Vždycky byl tajemná postava, která mě proto o to víc lákala. Nestačila jsem se divit, co jsem se o něm dozvěděla. On a Tessa se pro mě stali top párem! Fakt se mi líbila ta jejich chemie a vývoj ve vztahu.
Meggie byla příjemná postava. Byla jsem ráda, že to nebyla jedna z těch depresivních smrtek, ale spíše naopak. Líbil se mi její vztah s Emou a ostatními holkami. Samozřejmě jsem se nejvíc těšila na její konverzace s Erikem.
Ema se zdokonaluje ve své proměně ve lvici a řeší svůj vztah s Eskarem. Eskar se zde projevil jako pěkný žárlivec :-D
Byla jsem trochu zklamaná, že tam neměl skoro žádný prostor Lucien a ani Bastien. Kapitoly s nimi by mi udělaly vážně radost.
Chtěla bych další díl, protože tenhle byl zatraceně krátký a já jsem si uvědomila, že nejsem připravená se ještě rozloučit se světem smrtek a Ruinami.
Pohřběte své mrtvé
Louise Penny
(SPOILER) Po knize Pohřběte své mrtvé jsem sáhla i přes své přesvědčení, že se mají knihy číst popořadě, když na sebe navazují. Já jsem měla to štěstí, že jsem měla tři první díly ze série Případy vrchního inspektora Gamache, ale pak mě štěstí opustilo. Musela jsem se uchýlit ke čtení až v pořadí šestého dílu. Tím jsem se ochudila o překvapení při čtení čtvrtého a pátého dílu.
Kniha Pohřběte své mrtvé má několik linií příběhu. Mě nejvíce oslovila linie s Jean Guyem, který se vrátil do Three Pines řešit vraždu poustevníka, z jehož vraždy byl v předchozím díle usvědčen Olivier. Byl to pro mě obrovský šok a nemohla jsem uvěřit tomu, že by toho byl Olivier schopný, Proto jsem litovala, že vážně nemám přistup k pátému dílu.
Celkově byla kniha vydařená. Líbí se mi ta úžasná atmosféra, kterou je Three Pines pověstná, její obyvatelé a hlavně to jídlo. Při čtení musím něco ustavičně zakusovat, protože jinak to prostě nejde :-D
Myslela jsem si, že mě u postavy Ruth už nic nepřekvapí, opak tomu byl pravdou. Ona a Jean Guy byli spolu skvělí a moc jsem si pasáže s nimi užívala.
Beauvonir, jak se mu stahuje řiť.
,,Co chcete?" obořila se na něj.
,,Chci si promluvit," odsekl Beauvonir.
,,Nemůže to počkat, blbečku?"
,,Ne, nemůže vy pošahaná ježibabo." Odmlčel se. ,,Máte mě ráda?"
Přimhouřila oči. ,,Myslím, že jste pitomý hnidopich, krutý a možná i trochu retardovaný."
,,Já si o vás myslím totéž," opáčil s úlevou. Bylo to, jak si myslel, jak doufal.
Nejkrutější měsíc
Louise Penny
(SPOILER) Nejkrutější měsíc je v pořadí třetí díl ze série Případy vrchního inspektora Gamache. První dva díly mi vrtalo hlavou, co má autorka v plánu s postavami Roberta Lemieuxe a Yvette Nicholovou. Zatímco Lemieux mi byl sympatický, tak Nicholová byla příšerná. Doufala jsem, že jsem se jí po prvním díle zbavila, bohužel autorka s ní měla jiné plány a zahrnula její postavu, jak do druhého dílu, tak do prvního... K mojí smůle.
V druhém díle bylo jasné, že se nad Gamachem stahují mračna. Ve třetím je jasné, že mu jde někdo po krku a nezastaví se před ničím. V knize máme vlastně dvě dějové linky - vraždu šokem v domě Hadleyových a Gamachův profesní život. Obě linie byly pro mne velice poutavé a nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Samotný dům Hadleyových má v knize hrůzostrašnou povahu a nikdo si nemůže být jistý, co od toho domu očekávat. Moc se mi ta tajemná a strašidelná atmosféra líbila.
Samozřejmě jsem opět vraha neuhádla. Pokaždé své tipy vkládám do špatných postav. Nicméně se mi líbilo, jak Gamache s Jean Guyem případ vyřešili a odhalili motiv vraha.
Jsem ráda, že jsem se dočkala rozuzlení té záhady ohledně Lemieuxe a Nicholové. Překvapilo mě to, ale vlastně všechna vodítka nám autorka předhazovala už v předchozím díle a dále v tom pokračovala v tomhle, i tak jsem koukala s otevřenou pusou.
Vražedný chlad
Louise Penny
(SPOILER) Po Zátiší jsem se hned vrhla na druhý díl a byla jsem napnutá, jak kšandy, co si pro nás autorka připravila.
Na začátku knihy se vracíme do Three Pines v období Vánoc ke známým tvářím. Je to jako návrat domů. Takové příjemné pohlazení na duši..., než začnete číst kapitoly z pohledu CC. Člověk hned pochopí, proč zrovna ji někdo zabil. Byla zlá a vážně odporný člověk.
Pachatele jsem neuhádla. O to víc jsem byla překvapená.
Překvapená jsem také byla z návratu agentky Nicholové. Není mi vůbec sympatická a je očividné, že nemá čisté úmysly. Snad se v dalším díle dozvím, i co jí vlastně jde.
Zátiší
Louise Penny
Po knize jsem sáhla kvůli krásné obálce a také kvůli komentářům, které byly spíše pozitivní. Mám ráda knihy, které nemají potřebu čtenáře šokovat násilnými vraždami a brutálními způsoby zabíjení. To vážně v této knize nenajdete.
Kniha má své tempo hned od začátku a ke konci se rapidně zvyšuje při odhalení vraha a motivu. Já jsem v průběhu čtení měla své tipy, kdo by mohl být vrah. Nakonec mi žádný nevyšel a o to jsem byla překvapenější.
Kniha se mi četla moc dobře. Líbí se mi autorčin styl psaní. Její popis Three Pines způsobil, že jsem se cítila, jako bych tam vážně byla. Postavy autorka vykreslila velice realisticky a člověk má pocit, že čte o svém sousedovi. :-D
Armand Gamache je velký sympaťák. Je na něm znát, že už má ledacos za sebou a nechybí mu životní nadhled a jistá pokora. Právě to mě nalákalo na další knihy z pera Louise Pennyové.
Osud Tearlingu
Erika Johansen
(SPOILER) Jestli jsem si myslela, že jsem byla u druhého dílu napnutá, jak struna, tak u třetího dílu jsem sotva dýchala, jak to bylo napínavé! Opět se vracíme do minulosti a tentokrát je to za Katie. U ní lze sledovat její vývoj a to jak začala chápat, že Row Finn je pro ostatní nebezpečný. Tato linie příběhu mě úplně pohltila a nemohla jsem se odtrhnout. Jedno úplně mi není jasné, proč musel Jonathan zemřít?
Kelsea se obětovala za Tearling a nechala se zajmout Rudou královnou, kterou jsme mohli blíže poznat ve druhém díle. Oproti druhému dílu je zde Rudá královna sotva svým stínem, protože má strach z Rowa Finna, který po ní jde. Překvapil mě vztah mezi Rudou královnou a Kelseou. Kelsea ji vlastně chápe a nějak se nemůže donutit ji nenávidět i potom všem, co Rudá královna způsobila obyvatelům Tearlingu.
Nelíbilo se mi, co autorka provedla s Rafanem. Na začátku jsem tuto postavu měla ráda, ale ve třetím díle se mi úplně zprotivil. Choval se jako odkopnuté štěně a to se mi prostě nelíbilo.
Ani Kostěj nezůstal bez poskvrny. Autorka odhalila jeho minulost a jaký vlastně byl. No, musím říct, že tím u mě trochu klesnul. Navíc jsem čekala, kdy konečně k něčemu dojde mezi ním a Kelseou a ono nic. To mě vážně zklamalo.
Knihu hodnotím spíše pozitivně. Dala jsem plný počet hvězdiček, protože dějová linka Katie mě moc bavila. Ten konec mě překvapil. Pořád si nejsem jistá, jestli se mi vlastně líbil nebo ne. Já jsem si ten konec představovala úplně jinak, asi by to byl moc velký happy end pro autorku....
Tažení do Tearlingu
Erika Johansen
Po druhém díle jsem hned skočila, protože jsem musela vědět, jak to bude dál s Tearlingem a jejich královnou. Kelsea se začíná učit, jak funguje její safír a vrací se do doby před Překročením za ženou jménem Lily. Já jsem si nebyla úplně jistá, co mám očekávat od druhé linie příběhu. Spíš jsem chtěla vědět, co se současně děje v Tearlingu. Po pár kapitolách jsem zjistila, že je pro mě vlastně důležité i to, co se odehrávalo v minulosti s Lily, protože jsem se děsila toho, co Lily zase její manžel udělá a jak ji ublíží. Lily mi byla sympatická. Pro ženy v její době bylo nemožné být sama sebou, musely se přetvářet, aby vůbec přežily a musely se úplně poddat svému muži, jinak přišly o život. U Lily se situace postupně zhoršuje a ona ví, že to může dopadnout jen jedním způsobem......
Na knize je znát, že to je druhý díl, protože je to víc surové a násilné. Kelsea je větší tvrďačka a už není nevinná holčička, jako tomu bylo v prvním díle. Kniha je stejně čtivá. Čtení mě bavilo mnohem více, protože jsem znala prostředí a postavy, takže jsem věděla do čeho jdu.
Královna Tearlingu
Erika Johansen
(SPOILER) Na začátku knihy jsem byla hodně skeptická, protože jsem měla strach, že kniha je určena pro mnohem mladší čtenáře, než jsem já a ani komentáře nebyly úplně pozitivní. Upřímně, kniha mě velice překvapila. Hned od začátku jsem se začetla a nemohla jsem přestat číst. Kelsea mi byla velice sympatická. Na nic si nehrála a hned od začátku brala svou roli královny vážně. Oceňuji, že to nebyla taková ta typická hrdinka, která všechny oslní svou krásou. Právě naopak byla Kelsea normální holka s tuctovým obličejem. S tím se často nesetkávám.
Svět, který autorka stvořila byl originální a moc se mi líbil. Je v něm plno intrik a přetvářek. Šlechta si žije dobře a chudí poddaní strádají.
Kelseu ochraňuje garda v čela s Palcátem, který je pořádný tvrďák. Musím říct, že každý člen gardy si získal mé sympatie. Nejvíce mě ale zaujala postava Kostěje. Zatím autorka neodhalila všechny jeho karty, takže je pro mě tato postava záhadou.
Žárlivost a jiné povídky
Jo Nesbø
Jo Nesbo patří mezi mé oblíbené autory a jeho série s Harrym Holem patří mezi mé oblíbené. Řekla jsem si, že musím přečíst i jiné knihy z pera pana Nesba, tak proč ne knihu povídek?
Nesbo píše čtivě a děj rychle odsejpá. Nejvíce se mi líbily povídky Londýn, Odpad a Případ.
Prokletý kraj
Michaela Klevisová
Od paní Klevisové mám přečtených pár knih a líbí se mi její styl psaní. Ani Prokletý kraj nebude výjimkou. Kniha má na začátku takovou horrorovou až strašidelnou atmosféru. Ve vzduchu je cítit napětí.
Líbilo se mi vykreslení Jelení Hory. Hned jsem měla chuť se tam vydat na tůru.
Kniha je psaná z více pohledů postav. To je pro mě vždy zárukou dobré knihy. Líbí se mi, když vím, co si která postava myslí.
Jak bylo zmíněno v ostatních komentářích - detektivní zápletka je zde upozaděna a spíš se řeší historie Jelení Hory a jejich obyvatel.
Kniha rozhodně stojí za přečtení a já se k ní jednou určitě vrátím.
Je to i můj život
Jodi Picoult
Z knihy mám rozporuplné pocity. Od Jodi mám přečtené dvě knihy a líbí se mi styl, kterým píše. Tady mi bohužel její styl úplně nesedl, ani to přeskakování z postavy na postavu a do různých časů. Kniha pojednává o nemocné dívce Kate a její sestře Anně, která se narodila jen proto, aby byla dárce pro svou sestru. Byl to silný příběh. Nikdo si nedokáže představit, co musí zažívat rodiče a sourozenci, když mají doma takhle nemocného člověka. Nelíbilo se mi, že matka Sara upřednostňovala Kate a vlastně se o své dvě další děti nestarala.
Město knih
Akram El-Bahay
Knihu jsem měla v kolonce ,, chystám se číst " už několik měsíců. Kniha mě zaujala svou anotací a krásným obalem. Upřímně, jsem se zděsila, když jsem si četla komentáře ke knize. Chvíli jsem si říkala, jestli se mám do knihy vůbec pouštět. Jsem ráda, že jsem si stála za svým a do knihy se přece jen pustila.
Samozřejmě, rozjezd knihy byl pomalý. Chvíli trvá, než se čtenář seznámí s prostředím a postavami. Mám pocit, že se kniha rozjela, až se na scéně objevily asfury a další stvoření. Pak to začalo být zajímavé.
Kniha se mi líbila a četla se mi dobře. V knize není moc romantiky, spíš je to o utíkání a soubojích. Samir byl sympatická postava a zajímá mě, jak si on, Kadi a ostatní ,, pohádkové" postavy povedou v dalším díle.
Procitlý milenec
J. R. Ward (p)
Už vážně dlouho se mi, aby mě kniha od Wardky takhle nebavila. Musela jsem se do čtení nutit a samotné čtení mě nebavilo. Balthazar se mi v předešlých dílech líbil, ale tady byl pro mě nemasný neslaný.
Dvůr temnoty
Victor Dixen
Kniha mě zaujala svou anotací. Lákala mě na nové pojetí upírů a jak by mohl svět vypadat, kdyby mu vládli právě upíři. Kniha se mi četla dobře. Měla jsem pochopení pro činy a kroky, které Johana musela učinit, aby se pomstila za smrt své rodiny. Byly chvíle, kdy mi i samotná Johana lezla na nervy :-D Kniha je plná intrik, akce a nečekaných zvratů. Rozhodně dokáže překvapit.
Jsem zvědavá na další díl.
Dvanáct měsíců
Eleanor Corvin (p)
(SPOILER) Po přečtení prvního dílu Jeden rok ze série Smrti se smát jsem se musela pustit do dalšího dílu! Zajímalo mě, jak se bude dál vyvijet vztah mezi Emou a Eskarem. Také jsem se v prvním díle nedozvěděla, v jaké zvíře se Ema promění. Konečně už se tato záhada objasnila. Jak by řekl můj kámoš Erik - ,,U Emy nemůže být nic normálního." :-D
Jsem ráda, že je kniha psaná z pohledu Emy a Anny. Bála jsem se, že ve druhém díle už nbeude mít Ema tolik prostoru. Mé obavy byly úplně zbytečné.
Postava Anny mi byla od začátku sympatická. Je to něžná dušička, která mě svou dobrotou dostala. Její minulost a její smrt byla brutální. Od prvního dílu jsem čekala, že to měla těžké a musela si na konci života něco ošklivěho vytrpět, ale tohle jsem nečekala... Jsem ráda, že se do Anny zakoukal Lucien. On je prostě zlatíčko. Líbil se mi jeho přístup k Anně, jak na ni netlačil a měl pro ni pochopení. Postupně se mu Anna otevírala. Mé romantické srdéčko si užívalo každou chvíli.
Zajímala by mě Lucianova minulost, protože jak toho mohl tolik vědět o tom, jak přistupovat k oběti znásilnění? Autorka mi zase nasadila brouka do hlavy.
Tessa. Co to s tou Tessou bylo? Jsem vážně zvědavá na další díl a doufám, že v něm bude více Erika, Káleba a Bastiena!
Jeden rok
Eleanor Corvin (p)
Po knize jsem sáhla, protože jsem zatím moc knih s tématem smrtek nečetla, jen ty od Neala Shustermana. Ten nasadil vysokou laťku.
Hlavní hrdinka Ema měla pěkně prořízlou pusu, která sršela sarkasmem a humorem. Nebála se říct svůj názor a očividně neměla ráda autority. Hned jsem si ji oblíbila. :-D
Kniha má pomalejší rozjezd, než se čtenář seznámí s postavami a prostředím Ruin. Mám pocit, že se to pořádně rozjelo, až začal Emě komplikovat život koven, konkrétně Eskar s Lucienem. To teprve začala ta pravá zábava.
Kniha je ideální pro čtenáře, kteří chtějí spíše odpočinkovou a nenáročnou četbu, u které mohou vypnout. Já jsem neměla od knihy velké očekávání, ale vážně mě příjemně překvapila a rozhodně si musím přečíst další díly! Zajímá mě, s kým skončí Káleb a Erik!
Klub monster
Jennifer McMahon
Od autorky jsem kdysi přečetla Vermontské psycho, které se mi líbilo. Autorka píše čtivě a vtáhne čtenáře do příběhu. Stránky mi rychle mizely pod rukama. Vážně jsem se nemohla od knihy odtrhnout.
Kniha je označena štítkem ,,horor", ale podle mě to tak není. V knize jsou zmiňována různá monstra a občas tam je nervy drásající atmosféra, toť vše. Čtenář se u knihy rozhodně bát nebude.
Kniha je psaná ze dvou pohledů a ve dvou časových rovinách. Upřímně, tohle se mi na knize líbilo a vlastně mě to nutilo číst dál. U knihy má čtenář pocit, že něco takového už četl. Já jsem ten pocit měla a vlastně jsem dopředu předvídala, co se bude dít dál. Ono ejhle. Bylo to úplně jinak! Ten konec jsem vůbec nečekala. Proto dávám knize 5 hvězdiček. Dokázala mě příjemně překvapit.
Hvězdy nad hlavou
Marissa Meyer
Kniha Hvězdy nad hlavou je tou pomyslnou třešničkou na dortu a ulehčí mi mé rozloučení s celou sérii Měsíční kroniky. Některé povídky se mi líbily více než jiné. Nejvíce se mi líbila ta s Winter a svatba Vlka se Scarlett.
Nejkrásnější - Příběh Levany
Marissa Meyer
Přečetla jsem si všechny díly z Měsíční kroniky a brala jsem jako povinnost přečíst si příběh Levany, která ve mě vzbuzovala jen odpor a nenávist.
Je zajímavé, jak se mé pocity k ní měnily v průběhu četby. Na začátku mi jí bylo líto. Její sestra ji šikanovala a zmrzačila. Nelíbilo se mi, že Levana použila manipulaci a to, jak se chovala nadřazeně jako ostatní měsíčňané.
Byl znát ten pokrok v jejím chování. Čím více moci měla, tím více si ji chtěla nárokovat a nakonec z ní byla královna.
Knihu hodnotím pozitivně. Jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Dozvěděla jsem se více o tom, co se dělo před narozením Cinder.
Výkřik do ticha
Amo Jones
Na Lilith a její příběh jsem se moc těšila. Dostala jsem přesně to, co jsem čekala a snad ještě víc. Kniha byla plná sexu, násilí a šílenství.
Překvapila mě ta trojka. Netušila jsem, že by Amo mohla spojit svět Králů a Půlnoční běsnění, i když se to předtím stalo.... Krále mám ráda a byla jsem ráda, že i tady dostali svůj prostor. Bohužel, ale ani oni nezachránili knihu a já hodnotím pouze třemi ***. Přišlo mi, že Amo tuto knihu až moc překombinovala a bylo tam všeho moc. Úplně nechápu toho Eliho a ani Dove. Doufám, že své vysvětlení naleznu v dalším díle.
