Arlienen komentáře u knih
,,Mý tělo je schránka, kterou obývá moje duše. Jednoho dne ji opustí, a až ten den přijde, nebude mi to vadit. Nosím svoje tělo všude s sebou, protože musím, ne protože by to byla moje volba. Ale když vlastním něco významnýho, je moje volba si to udržet. Mít něco významnýho na kůži je snadný, ale udržet si něco, co bych mohl ztratit, to vyžaduje oddanost."
*****
Nejsem si jistá, jak mám knihu hodnotit. Mám z ní rozporuplné pocity. 3 hvězdičky se mi zdají málo. 5 hvězdiček zase až moc. Udělám kompromis a dám knize 3,5 hvězdiček.
Zade byl zajímavá postava. Měl dvě strany. Tu krutou, kdy zabil všechny, kteří unášeli a ubližovali ženám a dětem. Tu romantickou, kdy se na první pohled zamiloval do Addie. Nechával ji růže. Bohužel i do té romantické stránky se mísila ta krutá. Stalkoval Addie a bral si ji proti její vůli. To mě docela šokovalo, když chtěl, aby se do něj zamilovala a přitom se k ní choval jako k nějaké d*vce. Při hodně scenách mi zůstával rozum stát a jen jsem nevěřícně valila oči. Dokonce jsem zašla až tak daleko, že jsem ty šokující scény dávala přečíst svému příteli. Jeho výraz během čtení byl k nezaplacení, jak se mu střídaly všechny výrazy v obličeji. Když dočetl, řekl mi, že netušil, že čtu i takové zvracenosti a snad je nebudu chtít aplikovat i do našeho vztahu :-D
Kdyby se takhle ke mně někdo choval, ťukala bych si do čela, co je to za m*gora a s křikem bych utíkala pryč. Číst si takové věci mi nevadí, ale zažít na vlastní kůži bych to nechtěla.
,, Závist je jako prdění. Smrdí, děje se to nám všem, ale je lepší si to nechat uvnitř a pustit to jenom tehdy, když nás nikdo nemůže vidět ani slyšet."
*****
Od autorky mám přečtených několik knih a tato se mi líbila asi nejméně. Kniha nebyla špatná, ale na mě to byla až moc velká slaďárna.
(SPOILER) Ach jo, tak je to oficiální. Jsem fanouškem knih od J. L. Shen. Mám přečtené Zlomenou princeznu a Sparrow. Myslela jsem si, že tyto dvě knihy nic nepřekoná, ale ukázalo se, že se přece jen najde kniha, která je o něco lepší. Mizera je pro mě teď TOP!
Kniha se mi líbila hned od prvních stránek. Umírala jsem smíchy a trochu lítostí při scéně před svatbou, kdy Kill zachraňoval Persy. Líbila se mi jejich chemie. Kill byl fakt pěkný zmetek, ale na konci mi pro něj krvácelo moje romantické srdíčko. Byla jsem ráda, že se dočkal svého šťastného konce, protože on si to zasloužil!
Přečetla jsem si Zlomenou princeznu a musela jsem si nutně přečíst další knihu od J. L. Shen.
Sparrow se mi četla dobře. Kniha byla super čtivá a ani chvíli jsem se u ní nenudila. Chtěla jsem lehkou četbu, u které nebudu muset moc přemýšlet a to jsem dostala.
Shen jede podle šablony - mizera s velkým egem a žádným citem v těle, který si vezme o pár let mladší naivní a hodnou dívku. Upřímně, docela jí to funguje, protože jsem propadla kouzlu jejích knih.
Na Facebooku jsem viděla příspěvek o této knize. Musím se přiznat, že jsem podlehla a musela jsem si přečíst tuto knihu. Upřímně, já nejsem fanoušek červené knihovny, ale občas se mi stane, že zatoužím změnit žánr své četby. Chci si odpočinout od detektivek a fantasy knih.
Zlomená princezna. Knihu s podobným tématem jsem už četla (dcera prezidenta USA), ale i tak se mi kniha líbila. Mohla jsem u ní vypnout hlavu a prostě si užít samotnou četbu. Kniha je docela dost předvídatelná, to ale neznamená, že si knihu i tak neužijete. Fakt se mi líbila.
Měla jsem strach, že kniha bude plná erotických scén, ale nebylo to tak, za což jsem byla ráda.
Líbila se mi chemie mezi postavami a jejich dialogi.
(SPOILER) Slepá mapa je v pořadí třetí knihou, kterou jsem zatím od Aleny Mornštajnové měla tu čest si přečíst. Kniha se mi četla dobře do chvíle, než se vyprávění chopila Anežka.
Anna, ukecaná a milující - její příběh mě zahřál u mého romantického srdíčka. Moc jsem jí přála šťastný konec s Antonínem. Bohužel osud má se život jiné plány.
Alžběta,praktická žena bez humoru. Na začátku jsem nevěděla, co si o ní mám myslet. Později jsem ji přišla na chuť a vlastně jsem si ji oblíbila. Byla silná v době, kdy to nebylo lehké a musela se vzdát svých snů.
Anežka mi sedla nejméně z celé knihy. Nebudu lhát. Nechápala jsem, jak může být dcerou Alžběty. Obě byly opačné strany jedné mince. Anežka mi přišla slabá. Pak se stala ta věc s Honzou. Četla jsem to se staženým žaludkem.
(SPOILER) Pohřbená pravda je v pořadí šestou knihou od Angely Marsonsové. Já jsem se k ní bohužel dostala až teď, ale mám přečtené ostatní knihy. Já nerada knihy přeskakuju, když mají své pořadí v sérii, avšak u Kim jsem musela toto své pravidlo porušit. Protože jsem četla další knihy, měla jsem představu o tom, co se bude dít v šestém díle. Nicméně i tak jsem si četbu moc užila. Angela píše čtivě a já se pokaždé začtu tak, že se potom nedokážu od knihy odtrhnout.
Kim řeší svůj vztah s Tomem Travisem a zároveň případ, na kterém spolu spolupracují. Nebyla by to Kim, kdyby do případu nešla na 110 procent. Víme, že Kim je drsňačka, ale i tady se projeví její jemnější stránky.
Bylo zábavné sledovat Keva s Bryantem. Jsou tak rozdílní, že mi to vykouzlilo úsměv na tváři.
Stace. Ach, Stace. Díky ní jsem asi pochopila, co obnáší význam rasista. Člověk nechápe, jaké to je, když má někdo tmavší barvu kůže nebo jinou orientaci.
Penn. Moje oblíbená postava. Tady byl zatím jen jeden z mnoha nových postav, ale v dalších dílech jsem si ho moc oblíbila.
(SPOILER) Po přečtení Hany, která je za mě naprosto skvostným dílem z pera paní Mornštajnové, jsem si musela přečíst další z jejích knih.
Kniha Tiché roky je stejně čtivá jako Hana. Děj lehce plyne. Od začátku jsem se začetla a najednou jsem byla na konci. Příběh je opět vyprávěn ze dvou pohledů - Bohdany a Svatopluka.
Svatopluka mi bylo od jeho narození líto. Je hrozné, když matka nechce své dítě a nedokáže ho mít ráda. Pak se objevila Eva a Svatopluk poznal jaké to je, když ho má někdo rád. Bylo mi úzko, když postupně ztratil Blanku a Evu. Asi chápu, proč měl s Bohdanou tak špatný vztah, ale i tak mě to mrzelo a bylo mi to líto. Po přečtení knihy mi je jasné, proč autorka zvolila tento název. Bohdana a Svatopluk spolu dlouhá léta nepromluvili. Kniha končí slovem ,, Tati." Jen to jedno slovo mě rozbrečelo. Přála bych si kapitolu navíc. Takhle se mi to zdá nedokončené.
,,O minulosti musíme vědět co nejvíc, abysme neopakovali stále stejné chyby. Jednotlivé události spolu vždycky nějak souvisí, zapadají do sebe a vyúsťují v další dění. Jen pochopení souvislostí je cestou, jak se může lidstvo pohnout dopředu."
*****
Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě, jinak bych si knihu asi nepřečetla, protože jsem měla v plánu si knihu přečíst už hodně dlouhou dobu, ale vždy se našly jiné knihy, které jsem si musela přečíst. Udělala jsem chybu, že jsem četbu této knihy odkládala. Kniha byla skvěle napsána. Sedl mi autorčin styl psaní. Kniha je super čtivá. Měla jsem ji přečtení za den.
Kniha je psaná z různých období a z pohledu Miry a Hany. Oba jejich příběhy mě chytly za srdce a na konci mi i slzička ukápla.
(SPOILER) Knihu jsem měla na svém seznamu ,,Chystám se číst " už několik měsíců. Nepřečetla jsem si anotaci a rovnou jsem se vrhla na čtení. Byla jsem docela překvapená, co že to čtu. Z knihy jsem byla lehce rozpačitá. Celou dobu jsem si říkala, proč něco takového čtu. Taky mi úplně nesedl styl psaní. Musela jsem si větu občas přečíst i dvakrát, abych pochopila, co bylo vlastně řečeno nebo kdo to řekl.
Kniha mě seznámila s celým procesem, než se maso dostane na pult do řeznictví. To bylo samo o sobě hodně náročné. Ještě ta představa, že ty samice a samci jsou vlastně lidé.... Opravdu to byla síla. Nejhorší byla scéna s gravidní samicí, která neměla ruce ani nohy, aby neublížila svému potomku. Něco takového se čte těžko.
Hodně mě překvapil konec, protože jsem si celou dobu myslela, že znám hlavního hrdinu. Myslela jsem si, že v něm ještě nějaká lidskost zbyla. Bohužel konec prokázal opak.
Co můžu říct víc ke knize? Jednou mi to bohatě stačilo. :-D
(SPOILER) Kniha Lapeni se mi hodila do letošní čtenářské výzvy. Kniha mě hned zaujala svym krásným obalem. Podle některých komentářů je kniha hodně násilná a zvrácená. Já jsem četla knihy od Amo Jones. Její knihy jsou mnohem zvrácenější....tak o level až dva výš než tato kniha. Lapeni je čtivé. Knihu jsem přečetla během pár hodin. Upřímně, ve mě kniha nezanechala nějaké hlubší emoce. Pravděpodobně si knihu podruhé nepřečtu. Jednou mi to stačilo.
Wendy je na začátku knihy naivní dítě, které se snaží zavděčit svému otci tím, že si hraje na hodnou a poslušnou dceru, která má strach z toho, že někoho zklame než větší strach z bolesti.
Musela jsem tuhle scénu vypíchnout, protože tady se Wendy konečně pochlapila a už nebyla ta poslušná holčička.
,, Během jedné chvíle, kdy jsem měla možnost sama sebe pozorovat, jsem si uvědomila, že bolest, kterou cítím, není nová – jde jen o čerstvé škrábance na starých jizvách. James – ne, žádný James – Hook je další člověk, který si myslí, že mi může říkat, co mám dělat. Který mě dokáže zničit pouhými slovy, když mi přikáže „Sedni a zůstaň!“ a čeká, že budu držet jazyk za zuby a usmívat se. Je pravda, že tohle jsem dělala celý svůj život. Nikdy jsem si nestála za svým, přecházela jsem urážky od „přátel“ i ponižování od otce, jako by to zkrátka byl můj úděl.
Ale už mě nebaví být jen poslušný pejsek. "
Naopak James alias Hook je od začátku knihu typický temný drsňák, který má minulost, která z něj udělala to, čím je teď. Jeho rodiče zemřeli. Jeho strýc ho mlátil a zneužíval. Zbyly mu na těle i na duši jizvy.
James řekl tohle a to se mi hodně líbilo.
„Jen si pamatuj, že nehledě na to, jak moc špatná se situace zdá, všechno je jen dočasné. Tvou hodnotu neurčuje to, v jakých podmínkách žiješ, ale to, jak povstaneš z popela potom, co všechno shoří.“
Každý z nás je ale trochu zvrácený a nic jako dobro a zlo neexistuje. Existují jen různé perspektivy a ty se mění na základě úhlu pohledu.
Lidé se mění. A naše morální zásady taky. Jsou to proměnné, které se neustále přetvářejí a formují do různých verzí. Jako energie, kterou lze přesměrovat a přeskládat. "
Když jsem knihu začala číst, říkala jsem si ,,Tohle je od Nesba? Není to spíš od Kinga? " Vážně se mi zdálo, že je to spíše z pera krále horrorů Kinga než od Nesba. Je to úplně jiný, než co jsem doposud od Nesba četla. Upřímně, nevím, jak mám knihu ohodnotit. Jsem docela rozpolcená. To se mi zatím u žádné z knih od Nesba nestalo. První část se mi hodně líbila. Pak to šlo od desíti k pěti. Jdu asi s tímhle názorem proti proudu, ale Nesbo umí napsat lepší knihy. K téhle se vracet nebudu. Zas tak moc mě neoslovila.
(SPOILER) Na knihu jsem měla políčeno několik let. Nakonec mě k přečtení knihy donutila čtenářská výzva. Upřímně, Kinga mám ráda, ale na jeho knihy musím mít vyloženě náladu, jinak knihy od Mistra nečtu. Jak bylo zmíněno v ostatních komentářích, kniha je vážně jednohubka. Přečetla jsem ji během odpoledního kafe. Čtení jsem si užila. Nebyla to úplně klasická kniha z pera Mistra, tak jak ho znám, ale o to víc mě kniha bavila. Kniha je čtivá a děj rychle plyne.
Hlavní postava Scott - je takový sympaťák, který má jeden problém, a to že mu kila na váze mizí, ale on vypadá pořád stejně. Scott je taková spojka lesbického páru s obyvateli Castle Rocku. Konec knihy mě překvapil, ale na druhou stranu se mi líbil. Jsem ráda, že to takhle skončilo.
Knihu jsem dostala jako dárek od knihkupectví Dobrovský. Hned mě zaujala anotace. Říkala jsem si, že by to mohlo být něco ve stylu Stephena Kinga, kterého mám ráda. Takovéhle knihy nečtu moc často, spíše se jedná o výjimky, kdy musím mít zrovna náladu. Nerada čtu knihy, ve kterých se objevuje týrání zvířat či znásilnění. Tyhle dvě témata mi jsou vážně proti srsti. V knize je několik narážek na zneužívání dětí. Jsem ráda, že to autor nerozebíral do detailů.
Kniha se mi četla docela dobře, ale nebyl to příběh, kdy bych nemohla knihu odložit a musela číst dál, protože bych se musela dozvědět, co bude s hrdiny. Úplně jsem nemohla navázat kontakt s postavami knihy. Vlastně mi bylo jedno, jestli Jack, Riley nebo Stephanie zemřou.
Co si z knihy odnáším, jsou tyto dvě věty, které se v knize několikrát opakovaly (stejně jako červy a sliz):
-Tvá vůle a staré zvyky jedno jsou.
-Nahoře lži, dole láska.
Co dodat? Kniha je takový průměr ve svém žánru. Podruhé už ji číst asi nebudu. Jednou mi to úplně stačilo.
(SPOILER) Od Darcy Coates mám přečtené knihy o strašidelných domech a i další knihy, takže jsem zvyklá na její styl psaní, který mi vyhovuje. Darcy píše čtivě a stránky rychle mizí pod rukama. Ani tahle kniha není výjimkou.
Na začátku knihy hlavní hrdinka Keira utíká před svými pronásledovateli a vůbec nic si nepamatuje. To se po celou knihu nezmění. Keira se schovává a má pořád ztrátu paměti. O to víc čtenáře zajímá, co se skrývá v její minulosti.
Keira je hodně zajímavá postava. Neznáme její minulost, ale víme, že se umí bránit, když ji někdo napadne a do toho vidí mrtvé. Těším se na další pokračování, snad si Keira vzpomene na něco ze svého života.
(SPOILER) Jakmile se na pultech v knihkupectví objeví nová kniha s Erikou Fosterovou, musím si ji hned přečíst. Je to pro mě takové oddechové čtení. V knize Anděl smrti Erice hází klacky pod nohy ve vyšetřování lidé z vyšších pozic, aby ututlali špínu na politiky a policisty. Erika jde samozřejmě proti proudu, jak je jejím zvykem a snaží se ze všech sil najít vraha. Nakonec ho najde, ale ten konec mě zmátl. Jsem zvědavá, jaké překvapení nám Robert Bryndza chystá v dalším díle.
Kniha Holubice a had mě příjemně překvapila. Obvykle knihy o čarodějnicích nečtu a takhle se mi moc líbila. Hlavní hrdinka Louise mě hodně bavila. Byla svá a líbilo se mi, že ráda uváděla lidi do rozpaků. Její rozhovory s Reidem mě bavily. Jsem zvědavá na další díly, jestli se mi budou líbit stejně jako ten první.
(SPOILER) Po knize jsem sáhla, protože jsem viděla hodně kladných recenzí a doslova na mě všude vyskakovala přímo kniha, kamkoliv jsem se podívala. Proto jsem neodolala a pustila jsem se do čtení. Upřímně, nevím, jestli jsem vůbec někdy četla fantasy knihu, kde by draci hráli hlavní roli. Asi spíše ne. Tady se mi líbilo, jak autorka propojila draky s lidmi. Líbily se mi dialogy Tairna a Andarny s Violet. Fakt jsem si je užívala a hodně jsem se u nich pobavila. Bylo to pro mě takové příjemné zpestření.
Knize nelze upřít, že je super čtivá a hrozí u ní naprostá závislost. Knihu jsem nemohla ani na chvíli odložit, musela jsem vědět, co bude dál s Violet. Abych nepsala jen samá pozitiva - kniha je lehce předvídatelná, o tom žádná. Ono asi už nejde napsat úplně originální fantasy knížku, když je tolik knih už napsaných. Trošku mi vadilo i to, jak Violet několikrát zmiňovala, že ji chce Xaden zabít a pak spolu i o tom vedli rozhovory, které mi přišly zbytečné.
Nejvíc infarktové stavy jsem měla u rozřazení a u prezentace. Poprvé se na scéně objevilo hned několik draků, kteří posuzovali primány, kdo se jim znelíbil, tak z něj zůstala hromádka popela. Tady mi bylo líto Pryora, kluka, který byl od začátku nerozhodný a nevěděl pořádně, co chce. To se mu nakonec stalo osudným.
Když se na scéně objevil Dain, říkala jsem si -,,Sakra jo! "Líbil se mi vzhledově, jak ho autorka popsala. Zároveň se mi líbilo, že Dain a Violet spolu vyrůstali. Vyznělo to tak, že spolu zažili plno dobrodružství a jsou si blízcí. Bohužel mi postupně začal Dain lézt na nervy. Vadil mi ten jeho ochranářský postoj vůči Violet. Brzdil ji v rozletu. Vůbec ji nevěřil, že by mohla přežít, natož plně ovládnout svůj signet a své draky. Tím se mi vážně zprotivil.
Xaden byl od samého začátku tajemný. Líbí se mi tenhle typ padoucha. Jak se mi přestal líbit Dain, začal se mi čím dál více líbil právě Xaden. Podporoval Violet a věřil v ní, i přes její fyzické nedostatky.
Scéna, u které mi i slzička ukápla - Liam a Deigh......To jsem vážně nečekala.
Já miluju Bratrstvo černé dýky už více než deset let, ale už to není ta vášnivá láska jako na začátku, kdy jsem měla knihu přečtenou během pár hodin. Teď čtu knihy jen z povinnosti, abych náhodou o něco nepřišla. Říkala jsem si, že kniha o Lassiterovi bude jiná, že mě určitě pohltí a bude to jako za starých časů. Bohužel se tak nestalo.
Kapitoly s Lashem a Devinou pro mě byly dost nudné, proto jsem je rychle přelétla očima nebo rovnou přeskakovala z odstavce na odstavec.
Co se týče hlavní dvojice Lassitera a Rahvyn, tak jsem z nich necítila tu chemii jako třeba z Beth a Wratha. Jejich příběh mě zas tolik neoslovil. Postrádalo to hlubší emoce a celkově to mohlo být propracovanější.
Nejvíce se mi líbily ty části, kde byl Wrath a bratři. Ti jediní zvyšovali úroveň téhle knihy. Je to škoda, že se tam neobjevovali více, protože by pak kniha měla lepší hodnocení.
Knihu jsem měla v kolonce "chystám se číst" už několik let. Kniha mě zaujala svou anotací a pěknou obálkou. Konečně jsem se ke knize dostala. Musím říct, že mi na začátku úplně nesedl styl, ve kterém je kniha psaná. Taky mi chvíli trvalo, než jsem se do knihy začetla. Nevěděla jsem, co si mám o postavě Marni myslet. Asi mi ze začátku lehce lezla na nervy. Postupně jsem ji přicházela na chuť, stejně jako Francisovi. Celkově se kniha zlepšovala, jak jsem se začetla. Určitě si přečtu i druhý díl.