Aroucaria komentáře u knih

Úžasný průvodce arteterapií s ještě úžasnějšími příběhy účastníků.

2 21.09.2017

Nechci, aby to vyznělo drze, ale takové ploché, prvoplánovité a jednoduché až naivně hloupé, proto se to četlo lehce. Výroky kocoura mě ale celkem bavily

6 05.09.2017

Moje bible

2 29.08.2017

Takhle dlouho jsem snad ještě žádnou knihu rozečtenou neměla. Bože, díky, že jsi přivedl Hermínu a stvořil bod v čtenářské výzvě "Kniha se zvířetem v názvu", jinak bych to nedala! Dokonce jsem snad i pochopila ten optimistický počin, ale totálně neoptimisticky jsem se k němu prokousavávala, ač se stylu vyprávění nic nepodobá (v mém pojetí). Tuze ponuré hledání, na které jsem neměla sílu.

3 29.08.2017

Tak tohle bylo velké překvapení! Putovat po Indii a Nepálu s vořachlou Slovenkou, která mluví, jak huba narostla a kdejaký dlaždič by jí mohl závidět, byla opravdu zábava! Není to jen putování po světě, ale i výlet do temnot duše. Fakt klobouk dolů se takhle odhalit do morku kosti před československým národem. Škoda, že jsem to nečetla v původním znění, mohlo to mit ještě další rozměr

4 27.08.2017

Dostala jsem to pod stromeček a celkem jsem to s chutí přečetla, neboť jsem si to s velkou radostí zapsala do čtenářského deníku, abych tím naštvala učitelku. To se mi podařilo s tím, že jsem jí "utřela", že může být ráda, že vůbec něco čtu na rozdíl od jiných :-D

Smutek nad smutek. Velmi zajímavé až šel mráz tělem, ale možná záklopka si k sobě nepustit tolik hrůzy mohla za to, že jsem se do příběhu nepoložila zcela. Většina se točila kolem Gerty, ale ke konci se střídalo hodně postav a na pár stránkách se musel vměstnat děj mnoha let, což příběh dost poškodilo a roztříštilo.

4 07.08.2017

Krásný příběh! To se musí nechat. Sednete na vlnu a necháte se unášet. Není potřeba moc hloubat. A to mi trochu vadilo. K tomu přidán mírně patos, který hloubku prožití ztlumil.

Vlastně jsem knihu koupila mámě, ale nakonec zůstala doma, což díky čtenářské výzvě bylo dobře. Vím, že moje máma by dala minimálně 10 *.

4 02.07.2017

Zprvu jsem byla překvapená, že kniha není román. Ale i přesto stylu vyprávění nelze nic vytknout, do děje jste vtaženi úplně stejně. A možná fakt, že je to pravda, celou atmosféru z knihy umocňuje. Těžko mi je po dočtení poslední stránky knihy. Jak cizí si byli lidé od války a stále se to zhoršuje... Není čas na změnu!?

5 29.06.2017

Oddychofka jak vyšitá. Dobrý pohled na putování ne tak bílou krajinou, jak bych si myslela. Škoda, že holky vypravěčky nešly více do detailů. Pobavilo, ale odvaz to nebyl.

2 29.05.2017

Jaká škoda, že tak zajímavé téma neplynulo. Bylo to roztříštěné a k tomu ty zdrobněliny, které mě dost štvaly a dělaly z čtenáře hlupáka. Myšlenky se vůbec nerozvíjely a celé mě to zklamalo. Jako by to psal někdo jiný než autor Samurajovy zahrady. Nebo to bylo překladem?

2 10.05.2017

Totální odychovka, čte se to rychle, plynule, není potřeba moc myslet a místy to bylo až plytké. Vůně chleba, místopis a včelař byly velkou devizou, jinak by to bylo o ničem.

2 25.01.2017

Začátek odstartoval ve svižném a úderném tempu. A to se postupem času vytrácelo až bylo nahrazeno chaotičností a doplácáním "dovětků". Dvě třetiny knihy byly fajn. "Prokletí" rodu ve ztrácení mužů bylo vskutku zajímavé a putování světem mohlo dopomoct k atraktivnějšímu čtení. Ale bohužel....

1 19.01.2017

Celkem rázně napsané příběhy a postřehy ze všedních dnů psychosomatičky. Škoda jen, že je takových lékařů málo a bohužel jen přečíst knihu někdy nestačí. Každopádně úderný počin, ve kterém se asi každý najde.

4 12.12.2016

Knihu jsem dostala jako dárek. Ten pan Vacek musí být ale frajer! Byla jsem unesená jeho odvahou, kuráží a "moderním" stylem promlouvání k nekřesťanskému tvoru, jako jsem já. A protože nemlží křesťanskou rétorikou, jsou jeho slova srozumitelnější a tím pádem i "údernější". A tím se rozhýbou mozkové závity a najednou to začalo šrotovat a zaselo se semínko jiného uvažování a přemýšlení. Kéž by takových lidí bylo víc!

9 30.11.2016

Tohle nebyla láska na první pohled. Nemohla jsem se mezi ty dva chlapy vpravit. Chvíli jsem si dala pauzu, a pak to zkusila znovu. Asi ke sté stránce jsem se prokousávala, ale jakmile se ti dva potkali, tak jsme byli jedna parta!
Příběh, kde víra potírá luxus, kde bezpodmínečná pomoc otevírá srdce a kde peníze a moderní zdravotní péče nezajistí zdraví. Dojemný a prostý příběh, ke kterému je zapotřebí mít u ruky kapesníky.

1 30.11.2016

Před touto knihou musim varovat! Číst pouze po jídle

1 12.11.2016

Já to asi vzdám. Mě to vůbec neba .... Snažím se, ale říkám si, že člověk se zas tak do věcí nemá nutit a dělat to s nechutí. Asi je to na mě příliš vědecké. Čekala jsem něco víc éterického :-) Přitom je pan Cílek takový sympaťák!

2 31.10.2016

Takovou rozpačitost nad knihou jsem již dlouho neměla. Do čtvrté kapitoly jsem se prokousávala, seč mi síly stačily. Ve chvíli, kdy jsem to chtěla vzdát, se příběh nakonec "rozjel". Ale velmi jemným a hladkým plynutím, s dotykem hlubokých myšlenek, možná až filozofického rázu, který jsem však já moc nedocenila, neboť přílišné opakování a vracení se k již vyřčenému, mi to kazilo a říkala jsem si, proč ze mě autor dělá sklerotika ...

3 14.10.2016

Nevím, jak začít ... Nad každou částí knihy jsem velmi přemýšlela a bylo mi úzko z toho, jak je naše soužití těžké. Nejen pro nás samozvaně normální, ale i pro autisty. A celkem se zde nabízí otázka, kdo z nás je ten normální? A myslím, že dosavadní poznatky o autismu, zde jaksi dostávají na frak! Určitě přelomová kniha, která otvírá nejen oči ale hlavně srdce!

5 22.09.2016