Aroucaria
komentáře u knih

Zpočátku jsem nečekala, že mě dopisy tak vtáhnou do děje a že to bude skoro napínavé. Ale stalo se a to díky velkému vyprávěčskému umění všech pisatelů. Když však přihlédnu k tomu, jak se evropští církevní poslové pasovali do role předmanželské poradny, zůstává mi rozum stát. A v neposlední řadě si říkám, zda evropské mamonářství byla ta správná cesta pro Afriku. Ještě o tom budu dlouze přemýšlet.


Jsem trochu zklamaná. Nemám ráda otevřené konce a tady mě autor ochudil minimálně o dva. Ale odpouštím mu díky vytříbenému jazyku a nonšalanci hraběte, kterého potkat by bylo mým snem!


Zpočátku jsem měla strach, ale citlivost příběhu otevřeného srdce s hloubkou, kterou přináší jen život a smrt, jsem něžně a dojatě doplula ke konci. A silný zážitek a přemýšlení trvá i nadále.


Dvě třetiny díla mě unášely do indického světa barev, vůní i smradu, svobody i vězení, skryté lásky i identity na vlnách košatého jazyka, který si mě podmanil. Filozofické úvahy na pozadí mafianského byznysu byly neotřelé a naprosto originální popis erotických scén hází laťku vysoko. Avšak s válkou v poslední třetině kouzlo vyprchávalo až jsem měla chvílemi pocit, že někdo v psaní původního autora nahradil.


Začátek mě trochu děsil, že to jako bude takový ženský románek s přídechem červené knihovny. Naštěstí jsem se zmýlila a odrzlý tón, nebeské spočívání a narážky na esoteriku, mě bavili. Ač signálům shůry věřím!


Dočetla jsem ten první díl. Jak to jen napsat, abych ten křehký svět broučků nepomačkala. Nemohla jsem si pomoct, ale tolik se to podobalo lidskému, pozemskému životu, že jsem se nedokázala vcítit do toho pidisvěta. Možná, že i dokázala, ale byla smutná, že tam to taky tak krutě chodí. Ale taky možná, že mám čtenářskou krizi ...


To sedlo jak prdel na hrnec! Do mladého pana Zibury jsem se zamilovala od 15é stránky. Vzhledem k tomu, že jsem v Číně byla, tak hláška "vysmrkám se přímo před ním" mě totálně dostala!


Ucelené příběhy lidí vypovídají skvěle, jakou sílu má arteterapie!


To je prostě jak když ty hlášky sázel kulometem! Asi je toho až příliš a člověk nemá ani čas (emoční) se nadechnout. Text se čte sám a zasmějete se taky, ne že ne!


Těžce se mi hledají slova po tak silném příběhu 4 mužů, kteří prošli peklem války paradoxně v roli klaunů. Mám hlavu zavařenou spoustou otázek, na které se dá odpovědět jen "nevím" a "proč". A pastvou pro oko byla krásná čeština!


Proč mi to ti autoři dělají?! Takový krásný námět, z jehož děje bych přestávala dýchat, ronila slzy a barvitě si malovala Saigon i klobouky. Sem tam se to stalo, ale žádný velkolepý ohňostroj se nekonal. Emočně ploché a rukopis nevypsaný. Zvědavost mi však nedala, tak jsem to doplakala.


Bylo to jako se potápět s kruhem. Vůbec jsem se nemohla dostat do děje tak, abych se posadila na zadek. Na druhou stranu jsem se nenudila.


To je prostě jak ze života! :-) I když se tam něco vícekrát opakuje, vůbec mi to nenarušilo až ozdravný pocit.


Tohle je naprosto perfektní příběh! Má to švih, vtip, je to i dojemné, obdivuhodné a překvapivě si toho bručouna zamilujete, když nejste prodavač :-)


Poetické čtení o nepoetickém životě prostého člověka. Ten trudomyslný úděl měl asi čtenáři ukázat, že může být i hůř. A když je hůř, tak se nad tím nesmí přemýšlet!


Tohle jsem potřebovala. Břitký humor to sekal jak Baťa cvičky a výbuchy smíchu v MHD jsem pohoršovala spolucestující.


Nemám buňky na fantasy či sci-fi, ale tohle je bravurní skoro filozofický příběh osudů dvou lidí, kteří ač to vůbec nechtěli, tak si vzájemně své životy ovlivnili až až. A k tomu skvělý styl vyprávění.


Perfektní informace k poznání svého příběhu a dobrého terapeuta.
