Aroucaria komentáře u knih
Velké překvapení! Vhled na Island byl perfektní touto optikou tak trochu autisty. Laskavé, chytré a neotřelé. Podle google maps i velmi reálné. Ten styl mi sedl jak prdel na hrnec, ale delikatesu praženou ovčí hlavu si nechám ujit, ale smrdutého žraloka bych ochutnala!
Zřejmě to vypadá, že mám řecké předky! Jídlo je středobod vesmíru naší rodiny Knihu dostala mamka pod strom, četla ji 2x a hned poté si našla recepty na ta jídla! To byla slast!
Kniha se mi líbila, ale ty časové proluky na mě byly moc dlouhé. I bych víc ocenila vykreslit příběh. Ale chápu, že by to bylo na ságu. Každopádně Řekové byli i v našem městě a víme o nich prd, naše škoda!
Praštěný pejskař prostě neodolá! A s duší cestovatele, co v Chile byl, už vůbec ne! Líbil se mi styl vyprávění a fotky perfektní! Oceňuji i křídový papír. Jen pejsek přišel až na konci, tak doufám, že bude následovat další kniha o chilské krasavici inteligentní, abych se mohla dojimat
Zdání klame, co? Inspirující lidi s neuvěřitelnými osudy. Ráda bych s nimi šla na pivo! Pane Paláne, vezměte mě někdy s sebou, prosím!
I když jsem si dala odstup s hodnocením od přečtení, tak musím konstatovat, že to byla tryzna, to čtení. Ale asi stran mého životního rozpoložení, protože příběh se mi líbil a přišel mi zajímavý. Málo času, zahlceni hlavy společenskymi negativními událostmi a vrchol hrůzy byl, když jsem si našla na netu fotku zdeformované čínské nožky! Jak jako 7 cm!!!??? Vždyť i moje prťavá mamka má 22!!! No, tohle zvěrstvo mi leží doteď v žaludku a nechápu, jak tam mohla vzniknout čínská medicína.
Ač mi to sem tam přišlo přitažené za vlasy, tak předat kouzlo uvědomění svého jedinečného života, se podařilo! A představa, že i prkotina pohne dějinami, mi dělá dobře na duši. A laskavosti prý není nikdy dost, tak já se pokusím jí páchat víc!
Taková dvouhubka na dovolené, kdy je vedro, že se dá být jen v bazénu nebo si číst a nechat mozek odpočívat.
Je smutné, že můj pes se má líp než většina Severokorejců! A opět mi to ukázalo můj /náš zhýralý blahobyt. Prostě kniha, která donutí člověka se zamyslet a vážit si, že má toaleťák kdykoliv a že může číst knihy, jak se mu zlíbí!
Výborně podané pohledy obou stran na tutéž situaci. Ale škoda, že japonského bylo tak málo. Jednoznačně prázdninová oddechovka bez vyšších cílů literárních.
Ještě, že jsem to četla za hezkého počasí, jinak bych si to hodila. Jsem ráda, že doba je jiná, ač si rodinnou zátěž nosíme stále a zbavit se jí, chce kuráž!
Četlo se to dobře, ale vadilo mi, že některé postavy zmizely a objevily se po dlouhé době a jen na vteřinu. A jiné mizely bez ukončení.
Jsem rozčarovaná, vlastně i zklamaná, že se tam víc "nečarovalo" a zakončila bych to slovy - jsem ráda, že jsem to doplakala.
Opět mě to bavilo! Ale už to nebyla taková prča, jako první díl. Víc jsem se zamýšlela a dotýkal se mně pocit beznaděje na zlepšení života na Zemi. Zajímavé hluboké myšlenky se střídaly s destrukčními (chápej ve smyslu Havlíkova těla) situacemi ve stylu skvělého vyprávění, které skákalo v ději možná až dost, ale dějová nit se i přesto držela dobře.
Nebylo to špatné. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí, ale čekala jsem větší vodvaz Na agentku CIA to bylo zbytečně unylé a měla toho pustit víc
Už po třetí jsem svůj komentář smazala, protože se mi to těžce hodnotí. Na jednu stranu jsem se pobavila, mírně osahala Boží slovo a sdílela vášeň pro jídlo! Avšak z druhé strany mi to přišlo poněkud naivní a vůči farníkům (daňovým poplatníkům) trochu pohrdlivé, že farářka se polévá krom svěcené vody Chanelem a nosí šaty od Diora. Nechci být nespravedlivá, jen mě to tak vyvstalo... Chanel jsem si také dopřála, ale makám od nevidím do nevidím v korporátu. Místo toho teď koupím raději něco levnějšího a víc dám na charitu!
Tohle mě zas emočně rozedralo! Jakoby nestačil Auschwit, musí trpět dál!? Bravurně napsané. Nevzpomínám si na žádnou knihu obdobného stylu. Chvíli jsem na to čučela jak puk, ale po pár stránkách jsem vplula do příběhu, který mě na konci vyplivl dost zdevastavanou. Zuzanin dech se mnou bude dlouho!
Příběh holky z bažiny se nesl jako letící pírko ve větru. Jen konec zabředl do bažiny amerického patosu. Ale i tak jsem se s Kyou skamarádila a hodně od ní naučila!
Naskočila jsem do TGV a uháněla! Nebylo nad čím přemýšlet. Vlastně jsem to hnala vědomě, ať už jsem v cílové stanici. Přišlo mi to nijaké, ale není to špatné napsané! Jen jsem asi byla zfamfrněná z knihy předešlé, což byl mistr Remarque! Eso se špatně přebíjí...
Náhodné nahlédnutí do seznamu přečtených knih jednoho neznámého, který dal palec mému hodnocení knihy o hledání Eichmanna, jsem zjistila, že z prvního období četby Remarquových knih, mi jich pár vypadlo. Tato je jedna z nich! Tohle je prostě vytříbený styl, perla, která neztrácí na kráse a cennosti. Pozoruji však, že čím jsem starší, tím se mě toto téma dotýká bolestněji....
Výborný!!! Skvělá jízda! Cestování s otřískaným světoběžníkem, který není žádný nafrněnec, má přehled a ví, co je v životě důležité! A že ve středu Evropy jsme nesežrali moudrost světa a podstata života je jinde než v konzumu... Až se stydím, kolik potřebuju nesmyslů!
Naprosto obrovské překvapení! Úplný thriller!!! Hltala jsem každé slovo a chodila po lese s úplně jiným pohledem. Jen mě to velmi frustrovalo, když vidím tu zkázu v našich lesích, které jsme si, a bohužel stále způsobujeme, sami! Kdy už si přestaneme hrát na polobohy a necháme se těmi stromy, lesy a přírodou vést?!
Mě to židovstvi prostě fascinuje! Bavila mě konfrontace s realitou "normálnosti", ale to okouzlení se v poslední třetině ztrácelo... Každopádně si musím přečíst něco dalšího, protože vařit košer, je pro mě totálně nepředstavitelné... Nechci to znevažovat, ale logisticky mi to přijde úplně sci-fi. Za tipy budu ráda