Arsi007 komentáře u knih
První díl byl pro mě docela propadák. To ale nemůžu říct o druhém, který mě velmi příjemně překvapil. Obzvlášť druhá půlka, která byla plná akce a napětí. A něco málo k ději a postavám? Bea už konečně dospěla a zjistila, že jsou v životě mnohem důležitější věci než škola, z Quinna se stal chlap, který se nebojí vzdorovat autoritám a Alina si sáhne na dno, o kterém si už dávno myslela, že ho má za sebou. Dost mě také překvapil sexuální podtext a otevřenost některých intimnějších scén, kde bych byla možná raději, kdyby je autorka vynechala. Jen prozradím, že o nic láskyplného nešlo takže červenou knihovnu nečekejte :-D Vzhledem k tomu, že ve Vzdoru narozdíl od Dechu rozhovory konečně odpovídaly věku postav (až teda na naprosto příšernou a nepříjemnou Maude, kterou kdyby autorka před vydáním vyškrtla nic by se nestalo) a celkově bylo příjemnější ho číst, nepřekvapilo mě, když jsem si přečetla, že každý díl překládal někdo jiný. Jen nechápu, že právě Dech tady má celkově lepší hodnocení. Takže pro všechny, kdo dočetli první díl, nebyli z něj zrovna dvakrát nadšení, ale zajímá je, jak to celé dopadne Vzdor určitě doporučuji přečíst .
A jestli vás taky jako mě v Dechu pěkně naštvalo, že jste se nedozvěděli, jak to vlastně bylo s Abelem tak tady se to dozvíte ;-)
Asi mě mělo už při koupi napadnout, že jsem ve svých skoro 30 letech na něco takového už stará. Bohužel nenapadlo a koupila jsem si díky několika naprosto nadšeným recenzím hned oba díly. Miluju Hunger Games, dokonce i Divergence se mi líbila, ale tohle za mě rozhodně ne. Příběh a samotný nápad, kdy dojde na Zemi kyslík je dobrý. Zpracování o dost horší. Rozhovory postav jsou mnohdy tak trapné a nemoderní, že mi přišlo, že jim je tak 12let a ne kolem 18ti. Pár příkladů: "Půjdeš si s náma začutat?" "Nesmím hrát. Tatík říká, že mám špatný známky.", "Asi jí straší v bedně.", "Nejkřiklavější nádherná holka.", "Dej si pohov" (to je tam asi 1000x a vůbec se to tam nehodí), "Uštědřím mu lehký štulec." - nevím, možná je to překladem každopádně díky těmto a podobným výrazům kniha opravdu hodně ztrácí na kvalitě. Mám doma ještě i druhý díl takže ten si ještě rychle pročtu, abych se dozvěděla, jak to všechno dopadlo. Určitě se ale k této sérii už nikdy nevrátím. Hodnocení: 2 a půl *
Thomas Thiemeyer je jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Doteď nechápu, jak se mohla jeho Nebra octnout v Levných knihách za 29,-. Co se ale týče Podzemního chrámu.. Příběh je výborný. I konec mě potěšil. Ale styl, jakým byla kniha napsaná, resp. slovní obraty a slovní spojení někdy vůbec nedávaly smysl. Nemyslím si ale, že je to přičiněním autora. Jeho dřívější kniha Kamenné oko žádný takový problém neměla. Takže podle mě je tohle prostě ukázková překladatelská katastrofa! Jméno překladatelky Jesika Schaft nezní moc česky a myslím, že v tom byl hlavní kámen úrazu. Někdy to vypadalo, že čtete slohovku žáka 7. třídy základní školy. Chudák Thomas. Tohle si vážně nezasloužil. I přesto dávám 4*, protože zápletka knihy byla opět nadmíru napínavá a hlavní postavy popsány tak, že jste si už od první chvíle na ně udělali přesně takový obrázek, který autor zamýšlel.
Vcelku zajímavý a napínavý příběh o tak trochu jiném únosu, který je psán z pohledu detektiva, matky unesené MIi a únosce Colina. Něčím mi kniha připomínala Nejdražší dceru, která se mi ale přeci jen líbila o trochu víc. Hodná holka se totiž stala v poslední třetině knihy vcelku předvídatelnou a epilog, který mnohé zaskočil se dal už poměrně dobře odvodit z předchozích MIiných činů a chování. Kniha je psána ze dvou rovin: Předtím a Potom. Přiznám se, že jsem někde v polovině přestala naplno vnímat a doslova číst kapitoly, které byly vyprávěny z pohledu matky Eve (a to hlavně ty Předtím) a raději jsem poskočila k příběhu Colina. Mělo na tom podíl nejen napětí, kterého je v knize poměrně plno, ale hlavně neustále stejné, dokola se opakující a mnohdy až protivné citové výlevy Eve o tom, jaká je špatná matka, což mě po pár desítkách stran začalo už docela nudit. Možná by se mi více líbilo, kdyby byly přidány i kapitoly z pohledu Miina otce Jamese, které by knihu ještě více oživily a dodaly jí ještě větší šmrnc. I přes to všechno jde o lehce nadprůměrný thriller, který je nejlepší číst v zimních měsících, kdy jste zabaleni pod dekou a za oknem vám zuří sněhová vánice :-)
Myslím, že kdo má už něco málo načteno tak mu musel ten konec po přečtení poloviny knihy dojít. Pro mě to byla docela průměrná kniha, ale i přesto byla moc hezky napsaná, překvapivě emotivní, plná zajímavých myšlenek, čtivá a díky velkým okrajům a kratším kapitolám jí máte přečtenou během víkendu. Je to přesně to, co si rádi vezmete sebou na dovolenou u moře. Neurazí, nenadchne, ale i tak nelituji toho, že jsem jí četla. Doporučuji ji hlavně jako dárek pro mladší dívky, které čtou sice méně, ale i tak je nějaká kniha sem tam potěší.
Výborná malá cestovní kniha s jednoduchými radami o tom, jak předcházet různým onemocněním a jak je léčit pomocí bylinek a jiných potravin. Také je zde seznam potravin, u kterých je popsáno k čemu jsou vhodné a k čemu naopak ne, plus recepty.
Jde o naprosto geniální a propracované dílo autorky, o které určitě ještě hodně uslyšíme. Víc než samotný příběh (který byl ale také naprosto strhující) mě zaujaly myšlenky samotného Harryho i ostatních Kálačakrů. Pokud totiž nebudete knihu vnímat jen jako smyšlený příběh, ale budete číst mezi řádky, najdete zde spoustu filozofických myšlenek a otázek metafyzického rázu, teologické otázky o existenci Boha a pro vědečtější typy je zde i trocha té kvantové fyziky. To vše Vás nenechá spát a vy budete nuceni číst dál a dál v naději, že dostanete odpovědi, alespoň na některé z nich. Kouzlo knihy však spočívá v tom, že Vás svými odpovědmi tak akorát donutí zamyslet se nad dalšími podněty, které z nich vyplynou. Pro mě je Harry velkým objevem a zatím nejlepší knihou roku 2015!!
Celá recenze: http://arsibooks.blogspot.cz/2015/11/nazev-prvnich-patnact-zivotu-harryho.html
Úžasná a čtivá kniha. Největším překvapením pro mě bylo, že Maise není typická mladá blbka, která by celou dobu řešila jestli jí pan učitel miluje nebo ne, ale je to naopak obyčejná holka, která to má v hlavě na svůj věk, hlavně díky svému těžkému dětství poměrně srovnané a ví co chce. K celkovému pozitivnímu dojmu přispívá také vedlejší dějová linka související s její matkou, která příjemně rozbíjí romantické klišé. A to, že má idol všech studentek i své chyby a není jen panem dokonalým je podle mě tou poslední tečkou, která tuto knihu řadí výše než klasické romány pro ženy.
VŠUDYPŘÍTOMNÁ REKLAMA + PRŮMĚRNÁ KNIHA = TY (C.KEPNES)
1) Du forma není nic, nad čím bych byla nucena se nějak dlouze pozastavovat. Kdyby se o tom tolik nemluvilo, řekla bych si prostě, že jí píše dopis nebo si vede nějaký deník, který má v úmyslu jí pak časem předat takže nechápu, jak díky tomuhle mohl někdo přestat knihu číst.
2) Paranoia se také nekonala. Nevím, jakým způsobem by to ve zdravém jedinci mohlo vyvolat takové pocity. Ano. To, co Joe dělal nebylo normální, ale přeci mě to nemůže donutit najednou od čtení vstát, stáhnout si doma všechny závěsy, schovat se do postele pod deku a už nikdy z ní nevylézt. Pokud jste podobné pocity měli, doporučuji navštívit nejbližšího Nicka.
3) Kniha postrádala prvek i sebemenšího napětí. A to je něco, co mi v knize, která je označována za thriller dost chybělo. Na druhou stranu psychopat své vraždy asi moc neprožívá a to, že se tady většinou dočtete jen něco jako "Nebylo lehké ho/jí zabít, ale prostě jsem to musel udělat." nejspíš mělo ve čtenáři vyvolat mrazení, ale mě to teda spíš nechávalo chladnou. (No.. možná jsem taky psychopat.)
4) Bylo mi vcelku jedno, co s postavami bude. Jediná emoce, kterou ve mě kniha vyvolávala bylo naší hlavní krásce jednu vrazit. Docela dlouho jsem dokonce i Joeovi fandila, ale ke konci už mi začalo být naprosto jedno, co s ním bude, jestli na to, co dělal někdo/y přijde a jak to vlastně celé dopadne. Což, pokud máte za svůj život už něco málo odčteno vám stejně muselo v průběhu čtení dojít. A to mě vlastně dostává k závěrečnému bodu.
5) Po půlce knihy se vzorec příběhu neustále opakoval a bylo jen otázkou času, kdy to vyvrcholí tak, jak to vyvrcholilo. Prostě Vás tady už ke konci nemohlo nic překvapit. Teda mohlo.. ale nepřekvapilo. A to určitě není dobrý, protože závěr by měl být podle mě na knize tou nejvíc oči valící částí, která vám nedá spát a vy nad ní budete muset pořád přemýšlet. Bohužel ani to se zde nekonalo.
Závěr: asi si teď myslíte, že se mi kniha nelíbila. No.. ne tak docela. Něco na ní přeci jen bylo. Svým jednoduchým stylem to vlastně byla jedna z mých nejrychleji přečtených knih, ale prostě mi tam chybělo to napětí, které by knize dodalo ten pravý šmrnc, vy byste hltali jednu stránku za druhou a bylo by vám líto, že už jste na konci a že to za chvíli už všechno bude minulostí.
Doporučuji těm, kteří mají rádi, resp. nevadí jim příliš zdlouhavé vyšetřování. Mě to chvílemi otravovalo a to hlavně proto, že rozhovory mezi policisty byly stále dokola o tom, co se doposud stalo, což pokud nečtete pět stránek za den zde bylo pro běžného čtenáře opakováno zbytečně mockrát. Závěr byl ale velmi dobrý. Škoda, že takový spád neměla celá knížka. I tak vůbec nelituji, že jsem si jí přečetla. Na dlouhé večery myslím ideální volba. A co se týče té záhady čísel? No musím říct, že způsob, jak to vrah dělal mě nenapadl. Přitom je to tak prosté :D
Tak k tomu by stačilo říct jediné: po menších úpravách ihned vydat a prodávat v knihkupectvích! Děj je plný napětí už od samého začátku, nenechá vás v klidu a vy musíte číst, číst a číst. Svědčí o tom i to, že jsem si knihu vzala do postele před spaním a odložila jí až po třetí hodině ranní, kdy jsem měla dočteno. Nenajdete zde totiž jedinou větu, která by tu byla navíc a zbytečně prodlužovala děj. Líbilo se mi, že každá "kapitola" byla vyprávěna z pohledu někoho jiného, což vás ponořilo do děje ještě hlouběji a vy jste si našli cestu téměř ke každému. A ano. Je to podobné Hunger games, ale vůbec mi to nevadí a přiznávám, že ač je HG na mém žebříčku mezi prvními tak Theo a některé jiné postavy mi byly více sympatické než většina soutěžících v HG. A to je co říct! Teď už jen doufám, že bude ještě druhý díl nebo alespoň nějaká menší povídka o tom, jak to vypadá v zákulisí. Takže jestli někdo váháte.. neváhejte a pusťte se do toho, protože tohle je sakra jízda! ;-)
Ne, opravdu to se Zmizelou nemá nic společného, protože tohle je mnohem LEPŠÍ! Pokud jste stejně jako já měli chuť Zmizelou po tom velkém, "překvapivém" obratu v polovině knihy (který mě přišel docela předvídatelný) odložit, protože Vás kniha začala těžce nudit a ani konec Vás nijak neuchvátil tak věřte, že tohle je něco zcela jiného a nemělo by Vás to od čtení odradit :-) Je to napínavé od začátku do konce a dost slušně Vás to dokáže překvapit. Podle mě je to brilantní prvotina autorky plná napětí bez zbytečných keců kolem. V této knize opravdu nebyla jediná stránka, která by mě nudila a kterou bych chtěla přeskočit. A když už tak jedině proto, že jsem se nemohla dočkat, jak to bude dál. Já dávám knize 98%. Ty dvě procenta strhávám za to, že milostná scéna, na kterou jsem se těšila od půlky knihy byla až děsivě odfláknutá.
Musím říct, že prvních pár desítek stran mi přišlo trochu zmatených. A to hlavně kvůli jedné skutečnosti a to jsou islandská jména, která byla pro mě často nevyslovitelná. Jsem ale moc ráda, že jsem knihu kvůli tomu neodložila, protože od půlky to začalo mít takový spád, že jsem se od toho nemohla odtrhnout. Výhodou jsou poměrně velká písmenka a mezery mezi řádky takže větší knihomol zvládne tuto knížku přečíst tak během dvou dnů. Konec byl pro mě naprosto konsternující a stejně jako hlavní hrdinka jsem ke konci nemohla popadnout dech a srdce mi bušilo tak, že jsem myslela, že se mi rozskočí. O to víc emotivní to pro vás bude, když si uvědomíte, že je kniha na motivy skutečných událostí. Za mě dostává tenhle příběh 4 a půl hvězdičky a řadí se mezi mé oblíbenější. A ještě jedna taková maličkost: zajímalo by mě, jestli jste si někdo stejně jako já během čtení pořád říkali: "Sakra, to je fakt dobrej námět na film!" :o)
V této knize je více pravdy než si jsou schopni někteří z nás vůbec přiznat. Bohužel mě ale nezaujala forma, kterou je psaná. Jde totiž o články publikované převážně v Lidových novinách, které se skoro pořád opakují. I tak jí doporučuji všem, kteří si myslí, že je prášky a lékaři chtějí v první řadě uzdravit.
Z knihy mám rozpolcené pocity. Moc se mi líbil popis života Dürera a jeho manželky. Současný příběh ovšem poněkud pokulhával. Hodně mě zklamal konec, u kterého jsem čekala nějaké vyvrcholení, které nám historicky více osvětlí, jak to tehdy s magickými čtverci bylo a ne jen pouhé konstatování, co znamenali, které jsme v knize měli možnost si už několikrát přečíst. Velmi mi zde chyběl buď nějaký epilog nebo kapitola navíc, kde bychom se dozvěděli, co se dělo po Dürerově smrti z pohledu Pirckheimera, při jehož čtení bychom padli do kolen z překvapivých událostí spojujících magické čtverce s členy řádu.
Knížka mě stála 29kč v Levných knihách, proto jsem od ní skoro nic neočekávala. O to více mě překvapila a popravdě se zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy. Je v ní spousta akce, napětí, mýtické historie a neočekávaných rozuzlení. Archeoložka Hannah je až na svojí chladnou povahu a neustálé až chvílemi absurdní odmítání nevědeckých teorií příjemnou postavou. Stejně tak i John. Nejhorší postavou pro mě byla Ida. Nesympatická policejní komisařka, která spíš než aby řešila případ tak svým arogantním chováním spoustu očividných indicií přehlédla. Celkově však knihu velmi doporučuji a těším se na Kamenné oko, které je prvním příběhem Hanny a už ho mám zarezervované v knihovně :-)
Knihu jsem přečetla před pár dny a pořád nějak nevím, co si o ní myslet. Určitě doporučuji ji číst vkuse, tzn. nečíst mezi tím jiné knížky, protože je to trochu zamotané a pokud si dáte ve čtení pauzu mohli by vám uniknout určité souvislosti. I přesto je to dílko, které je hodné hlubšího zamyšlení a v kontextu s dobou jde o velmi nadčasový příběh. Hodnotím ji 75%, ale myslím, že to bude jedna z mála knih, kterou ještě někdy přelouskám znova, abych si ucelila celkový pohled na ní.
Na začátku musím říct, že jde o knihu, kterou se hodí vzít si na dovolenou. A teď k obsahu. Pokud máte rádi seriál Zoufalé manželky a myslíte, že by se vám líbilo pozorovat hlavní zápletku z pohledu několika obyvatelek předměstí tak je to přesně kniha pro vás. Nečekejte ale dojemné scény nebo, že se u ní budete smíchy popadat za břicho. Jde spíše o zajímavě propletené příběhy, které se tím, jak se kniha blíží ke konci víc a víc propojují a vy se nemůžete dočkat, jak tohle všechno skončí. A epilog vás dostane úplně! A ještě jedna poznámka: ne. Oním tajemstvím není, že má někde manžel další rodinu nebo že je gay. Popravdě jsem se toho totiž dost bála a pokud bych to při čtení zjistila, číst bych přestala, protože by mi to přišlo až moc prvoplánové. Takže směle do toho, protože zase tak moc předvídatelná kniha to rozhodně není a překvapit určitě umí.
Celá kniha je obklopena tajemstvím o tom, co se stalo loňský rok při tradiční hře čtvrťáků na střední. No a nakonec to teda nebyla žádná bomba. Čekala jsem lepší vyvrcholení. Ale i tak je to příjemná oddechovka na dlouhé zimní večery.
Poslední díl z nějaké série bývá většinou ten nejslabší. Platilo to podle mě i tady.Tempo třetího dílu bylo poněkud pomalejší. Na druhou stranu tak vysokou laťku, jakou nasadily první dva díly je těžké přeskočit nějakým geniálním závěrem. Tady se to ale myslím zčásti povedlo. A to hlavně díky epilogu. Ten kdyby tam nebyl tak si asi koušu nehty a pátrám po tom, co bylo dál, doteď :)