Arsi007 komentáře u knih
Pod pojmem milostný thriller si tedy představuji naprosto něco jiného. Milostné scény jsou tam asi tři a to navíc bez sebemenšího náznaku vzrušení :D Opomenu-li tuto skutečnost tak jde ale o výborný, chvílemi až drastický thriller, který nás v jedné příběhové rovině seznámí se zločinem dávno minulým, který zvrátil osud nejedné rodiny na několik desítek let dopředu a v rovině druhé s prostředím prostituce a různých úchylek. Takže nedoporučuji pro slabší žaludky. Sice tam nebylo nic, co byste už asi někdy předtím neviděli v nějakém akčnějším filmu, ale i tak. Pokud čekáte spíše vztahové drama o lásce tak tohle to rozhodně není. Za sebe doporučuji. Děj je napínavý a rozhodně i hodně čtivý :-)
Knihu jsem si naštěstí půjčila jen v knihovně. Jaké překvapení bylo, když jsem našla uvnitř recepty, do kterých patří několik lžic kečupu, sójové omáčky, worcestru, vinného octa a chilli omáčky - a to v jednom jídle. Také je tam spousta na oleji smažených (v oleji utopených) jídel. Já vám nevím, ale recepty pro batolata si tedy představuji trochu jinak. Navíc pyré z platýze a s batáty nebo spoustu variací tresky nejsou podle mě vzhledem ke špatné dostupnosti (čerstvosti) pro české vaření vhodné. Abych ale jen knížku nehanila tak se mi moc líbí předmluva a úvod, kde jsou informace o tom, jak začít s příkrmy, která jídla jsou nevhodná atd.
Nedočteno. Kdyby nebyly příběhy tak moc přehnané a nereálné bylo by to fajn čtení a možná bych se i zasmála, ale tohle byl extrém. Za mě velké ne..
Nedočteno. Po cca 100 stranách jsem to vzdala. Ty neustálé odbočky od hlavního děje a okecávačky kolem mě děsně iritovaly a ani samotná zápletka pro mě bohužel nebyla dostatečným důvodem k dočtení..
Sbírka povídek ze soutěže Váš divergentní svět mě příjemně překvapila! Těším se, že si od autorů někdy přečtu něco obsáhlejšího. Všichni mají velký talent :-)
Moje TOP 3:
1) Komplikovaný porod (byl by to výborný prolog pro celou knihu)
2) Máš to v krvi (konec byl hodně uspěchaný, ale také by se mi líbilo přečíst si z příběhu víc,
styl psaní byl hodně čtivý)
3) Tma v tichém světě (výborný námět, zajímavě vymyšlený svět, o kterém bych ráda věděla
trochu víc)
Pokud vás stejně jako mě před čtením odrazuje prostá zápletka o výměně dvou dětí, u které vás z fleku napadne zhruba pět různých možností konce tak věřte, že jste se ani s jedním netrefili :D
Kniha ve všech směrech předčila mé očekávání. A to jak v nepředvídatelnosti děje tak v celém příběhu samotném. Vždy, když už si myslíte, že víte, jak to dopadne tak autor přidá další díl skládačky nebo novou zápletku, která vám zpřetrhá veškeré vaše domněnky o tom, jak to celé skončí. Navíc i přesto, že je zde pár negativních postav tak ani jedna vám nebude lhostejná nebo naopak až moc nesympatická.
Osobně knihu doporučuji každému, kdo má rád tajemné příběhy plné záhad a nečekaných rozuzlení a svižné čtení bez zbytečných popisů. Za mě 4 a půl *.
Pokud budete od začátku brát knihu jako pohádku pro dospělé, nebudete v ní hledat realističnost a logiku, ale zaměříte se na hlavní myšlenky tak směle do ní. Při čtení se seznámíte s názory našich hlavních hrdinů (kráva, krocan, prase) na veganství, náboženství, lásku a nenávist. Jako oddechovka pro nedělní propršené odpoledne dobrá volba :-)
Výborná detektivní oddechovka z pohledu novinářky Anniky. Jen ten konec mohl být trochu svižnější.
Skrytá těla jsou podle mě rozhodně lepší než Ty. Je zde spousta menších zvratů, které než nastanou říkáte si: "Co se ještě sakra může na těch dalších stranách dít? Vždyť je to už teď jasný." No, není. Tyto zvraty probíhají nejen v ději, ale i v Joeovo myšlení. Joe navíc oproti prvnímu dílu dospěl a emocionálně vyzrál a i přesto, že se stále chová jako psychopat tak jsou jeho pohnutky (alespoň pro mě) pochopitelnější než v Ty. Love je napsaná perfektně a zamilovala jsem si jí stejně jako Joea. Kdo mi ale už od začátku pil krev byl jednoznačně Forty! Takhle nesympatickou postavu jsem už dlouho v žádné knize neviděla :D
Sečteno, podtrženo doporučuji pro ty, co četli Ty. Kdo ne a chce se na Skrytá těla vrhnout i tak asi mu zde pár věcí nebude dávat smysl. Hodně zde totiž autorka na první díl odkazuje a to bez uvedení hlubších souvislostí.
Pokud pominu slabost hlavní hrdinky, resp. její nepochopitelnou neschopnost vše hned přiznat a začít to řešit tak byl příběh velmi zajímavý a konec velmi překvapivý. Ale to, jak se ke všemu postavila mi prostě nedává moc smysl a přijde mi to od ní na jednu stranu dost sobecký, protože to, jak se zachoval její manžel naprosto chápu, přitom ona mu to zazlívá. Přitom to, co se dělo potom (ne ten hlavní čin) je vlastně tak trochu její chyba, protože o tom mlčela. I tak mě zajímalo, jak vše nakonec dopadne. Zvolený počet stran byl dostačující a knize ku prospěchu. Být to delší asi budu přeskakovat. Nicméně doporučuji všem, kteří mají rádi tajemství a překvapivé rozuzlení. Na víkend na chatu je to akorát :-)
A velmi souhlasím s Jasmínou. Udělala bych to stejně :D
Pět skutečných příběhů z psychoanalytické praxe R.M.Lindnera. První se zabývá vrahem, druhý zaníceným komunistou s poruchou erekce, třetí ženou s problémem sebepřijetí a občasného chronického přejídání, čtvrtý samozvaným fašistickým vůdcem a pátý Kirkem. Mužem, který si vysnil svůj svět mimo naší galaxii, kterému vládne. Příběhy jsou psány velmi čtivě a po seznámení s každým případem sledujeme psychoanalytický postup, kterým dojdeme až k jádru problému každé postavy. Není těžké odhadnout, co za tím vším může být. Většinou (jak jinak) je začátkem problematické nebo traumatické dětství a vztah s rodiči, který formuje skoro celý náš budoucí život. Zajímavé je ale sledovat samotný proces léčby a měnící se osobnost hlavních protagonistů. Kniha byla vydána sice už v 50.letech minulého století (zajímavé je, že to bylo rok před autorovou smrtí), ale i tak byl Lindner pokrokovým a uznávaným psychoanalytikem, který se mnohdy do problémů svých pacientů vžíval až moc (viz poslední příběh) a snažil se jim tak porozumět. Díky tomu, že je kniha napsaná povídkově doporučuji jí jak pro laickou veřejnost tak i pro čtenáře s hlubším zájmem o psychoanalýzu.
POZNÁMKA: Kniha je v měkké vazbě a i při normálním zacházení se vazba jednoduše vytrhne a vypadají z ní stránky takže doporučuji zacházet s ní s větší opatrností a vazbu nepřehýbat. Mám jí z knihovny tak doufám, že bude mít knihovnice stejný názor a nebudu to muset platit :-/ :D
Tak tohle by šlo :-) Příběh vypráví Danielova matka, která je přesvědčená, že se stala obětí velkého spiknutí. Celou dobu si říkáte, jestli to, o čem mluví může být pravda nebo je opravdu nemocná a vše si jen představuje a přkrášluje. Posledních cca třicet stran vás překvapí takovým způsobem, že budete po dočtení zírat na poslední stranu a v hlavě nebudete mít nic jiného než šokující rozuzlení a lítost nad tím, jak to všechno vlastně bylo. Nebo nebylo? :-)
Kniha se čte velmi rychle díky krátkým odstavcům i kapitolám. A i když si na pár dní dáte od čtení pauzu tak při opětovném začtení jste rychle vtaženi zpátky do děje. Takže i pro pomalejší čtenáře je kniha vhodná.
Doporučuji jí ale hlavně těm, kteří mají už hodně načteno a jen tak je něco nepřekvapí. Poslední dobou jsem už v takovém stavu, že ať přečtu cokoliv tak v půlce je mi už většinou jasné, jak to asi celé dopadne a z těch pár variant, které se nabízí je vždy jedna ta správná. Tady jsem ale byla celou dobu ve sladké nevědomosti a jen si pak vychutnávala závěr. Pár lidí tu sice psalo, že je závěr nepřekvapil, protože už v půlce měli jasno, jak to celé dopadne. No to s Frejou mi došlo, ale neříkejte mi, že na zbytek jste přišli taky :D
Za mě určitě 5* a je mi jasné, že se díky Farmě konečně vrhnu na mnou dlouho odkládané Dítě číslo 44, protože autorův styl mi vážně sedí :-)
Čekala jsem něco víc než jen klasickou teenagerovskou romanci se špetkou napětí. Bohužel se nic takového nekonalo. Pokud by se kolem celého příběhu nevznášela hrozba asteroidu tak by to byla jen další tuctová young adult, kterých je napsáno přehršel. Možná je to mým věkem, možná tím, že už mě takové knihy nudí, ale za mě to byl až na pár filozofičtějších myšlenek těžký průměr. Navíc nevím, jak si autor představuje stylovou módu, ale navléct na holku tričko s nápisem Iron Maiden, červenou koženou sukni a černé punčocháče nebo holku tmavé pleti obléct do přiléhavých červených šatů, černých punčocháčů a kožených kozaček na podpatku a říkat tomu sexy mi přijde docela ujetý. Ale možná jen nemám tak dobrou představivost :D Každopádně knihu i přesto doporučuji a to čtenářům ve věku cca 15-18 let. Pro ty nad 20let už to podle mě bude trošku nuda ;-)
Překlad byl naprostá bída. Některé slovní obraty vás vytrhly od čtení a někdy mě i pořádně naštvaly. Obzvlášť proto, že se objevovaly především v přímé řeči a narušily tak veškeré napětí. Samotná kniha byla příjemným zpestřením. Ne, nebála jsem se. A ano, mohla jsem si dojít v noci při čtení na záchod aniž bych se ohlížela, jestli za mnou někdo nestojí. Co mě ale naprosto dostalo a kvůli čemu jsem posledních sto stran hltala byl brilantní příběh, propracovaný do takových detailů, že kdybych knihu četla podruhé určitě bych našla mnoho nových souvislostí a to je přesně to, co na podobných knihách miluju. Jak na konci do sebe všechno pěkně zapadne a vám je líto, že je konec :-)
Příběh Alice, která po pádu na zem zapomněla posledních deset let života. Do příběhu jsou vloženy dopisy pro psychiatra od Aliciny sestry Elisabeth a části z blogu jejich babičky, které byly úžasné, ale bohužel pro samotný příběh jaksi bezcenné.
Od Moriarty mám přečtené ještě Manželovo tajemství a Sedmilhářky. Alice z nich byla jednoznačně nejslabší. Četlo se to dobře. Stejně jako ostatní knížky, ale první dvě třetiny mě docela iritovaly. Nepochopila jsem jednu věc. Nevím, proč jí někdo neřekl, co se během těch posledních deseti let, na které zapomněla stalo. Proč kolem toho všichni chodili jako kolem horké kaše, když to zase nic tak příšernýho nebylo. To samé, proč se na to nezeptala sama Alice a kolikrát raději předstírala, že si na všechno pamatuje. Ano, někoilkrát to z ostatních chtěla dostat, ale když jí ten druhý řekl např. že je už pozdě, že by měla jít spát tak nad tím prostě mávla rukou a nechala to být. Kdyby jí to hned někdo řekl tak by samozřejmě mohla celá knížka skončit, ale přece se to dalo napsat nějak uvěřitelněji, reálněji. Nebo to "tajemství" mohlo být o dost více šokující. To by se pak dalo pochopit, proč by jí to nikdo nechtěl říct. Co se týče epilogu tak ten tam podle mě být vůbec nemusel. Na druhou stranu romantické duše jistě potěšil :-)
Sečteno a podtrženo byla to příjemná oddechovka, ale čekala jsem od autorky po předchozích zkušenostech s ní trošku víc.
Na závěr ještě takové malé upozornění, které jistě někteří z vás ocení. Pokud řešíte otázku neplodnosti tak se knížce raději vyhněte obloukem. Myslím, že by to mohlo být pro vás celkem zraňující. Jednu mojí známou, která knihu četla a nevěděla to Elisabethin příběh dost vyvedl z míry.
Napětí, dobrodružství, parádní jízda. Pokud máte rádi knížky nabyté akcí tak doporučuji nejen Kamenné oko, ale jakoukoliv Thiemeyerovu knížku. Postavy jsou navíc moc sympatické. Dopuručuji všema deseti. Ta jedna hvězdička je ubraná hlavně kvůli tomu, že ostatní jeho knihy mi přišly o trošililinku lepší ;-)
Začátek byl hodně rozvleklý a poměrně mě nudil. Od poloviny se děj ale rozjel a byl i docela napínavý. I přesto se nejedná o bůh ví jaký bestseller, ale o klasickou young adult spíše pro mladší čtenáře. Navíc mi to až nápadně připomínalo Dech a Vzdor od S.Crossan. A na to, že hlavní hrdince bylo 18 tak se chovala spíše jako patnáctiletá. Dávám *** z pěti a od autorky zatím nic dalšího neplánuji.
Naprosto geniální. Něco jako Zoufalé manželky, ale knižně. Doporučuji hlavně pro ženy. Myslím, že muži by se asi moc nedokázali vžít do některých popsaných situací. I přesto, že jsem hodně náročná na postavy tak musím přiznat, že tady autorka popsala všechny tak fantasticky nevtíravým způsobem, že jsem měla ráda i ty největší mrchy. Konec byl naprosto perfektní a v poslední části knihy jsem měla (asi jako všichni ostatní) 4 scénáře a bála jsem se chvíle, kdy se jeden z nich vyplní. No.. byla jsem překvapená. Hodně! Jestli mile nebo ne naznačovat raději nebudu :D Na závěr: Sedmilhářky se mi llíbily o trošku víc než Manželovo tajemství.
Takhle dlouho jsem něco už léta nečetla. Téma potopení lodi, záchraně na člunu a boje o přežití je více než lákavé a myslím, že to autorka mohla vzít trošku z jiného konce. Často byl děj dost nudný a nezáživný. Ani hlavní postava mi nebyla nijak zvlášť sympatická. V průběhu čtení vám vyvstávalo spoustu otázek, na které jste se těšili, že dostanete odpověď a většinou jste se jí nedočkali. Ať už jde o to, proč se loď potopila nebo o záhadu skříňky a vztahu "kapitánů" záchranných člunů. S tím, že byla kniha laděna hodně psychologicky problém nemám. Takové knihy mám ráda. Tohle ale bohužel nebylo nic pro mě :-/
Naprosto úžasný příběh, který se díky většímu písmu a kratším kapitolám čte úplně sám. Pokud jste četli Všechny malé zázraky a líbily se Vám tak směle do Aristotela a Danteho. Jde o podobný styl psaní, ale A a D odhalují záhady vesmíru se mi popravdě líbily ještě o trošku víc. Jde o milý (jinak se to napsat prostě nedá :D ) příběh dvou mladých teenagerů, ze kterých se stanou nejlepší kamarádi a vy po půlce knihy nečekáte na nic jiného než na to, jestli kamarády zůstanou nebo se jejich vztah posune zcela jiným směrem. Příběh je vyprávěn z pohledu mladého mexického samotáře Aristotela, jehož vnitřní monology o životě a sobě samém jsou dokonalou ozdobou celé knihy. Vedlejšími postavami jsou rodiče obou chlapců. Čtyři naprosto rozdílní lidé, kteří dávají celému příběhu duši a stmelují jednotlivé kapitoly dohromady. Vedle vztahu obou chlapců se Ari snaží rozluštit rodinné tajemství, které pomalu vyplouvá napovrch a díky němuž ve spolupráci s rodiči konečně pochopí kým vlastně je ;-)