Arwen777
komentáře u knih
Marťan
Andy Weir
Čekala jsem poutavý příběh o boji o život na rudé planetě, ale pro mě se ta poutavost utopila v přemíře technických podrobností. Obdivuji autora, který asi nastudoval spoustu materiálů a musí být technicky velice zdatný, bohužel mě to míjelo, ztrácela jsem se prakticky od začátku a na to, abych se poučila, byly chemické a fyzikální popisy příliš podrobné a složité a bylo jich příliš mnoho, takže jsem v podstatě už ani nedávala pozor.
Postava Marka se mi moc líbila a jsem ráda, že do vesmíru lítají takto schopní lidé. My ostatní bychom nepřežili a nevyřešili první problém. Velice oceňuji Markův smysl pro humor a sebeironii, dobře jsem se jeho reakcemi bavila.
Chápu, že má kniha tolik kladných recenzí, já jsem bohužel technický ignorant...
Bez šance
Neal Shusterman
Znepokojivé, šokující, mrazící... ta myšlenka... neříkejte, že Vám z nápadu rozpojování nepohodlných ve prospěch ostatního lidstva neběhá mráz po zádech! Samozřejmě je nesmyslné, aby rodiče dali své nevhodně se chovající děti na orgány, ale... když si vzpomeneme na nechvalnou minulost lidstva a když se podíváme kolem sebe, tak mě napadá otázka, kam až lidé jednou ve své pohodlnosti, touze po přepychu a pohodlí, touze po dokonalosti a bezchybovosti zajdou?
Shusterman píše YA literaturu a tomu odpovídá styl, výběr hrdinů i vystavění zápletky. Ale jeho díla nutí i dospělé zamyslet se nad možným obrazem budoucnosti. A pohled, který nám nabízí, není zrovna růžový.
Mně se moc líbí, jak mnou jeho knihy vždy zatřesou a jak na ně musím ještě dlouho po přečtení myslet, jaký neurčitý strach ve mně vyvolávají. Protože mě nutí přemýšlet a hlavně cítit a soucítit. A dokud tyto emoce budeme mít, tak snad takto nedopadneme.
Doporučuji.
Blues pro bláznivou holku
Václav Hrabě
Poprvé jsem četla na střední škole a od té doby se ke sbírce čas od času vracím. Nadčasové, krásné, dojemné.
Zlomené srdce
Tim Weaver
Bohužel nečtu knihy této série ve správném pořadí, protože se mi nechce čekat, až se objeví v knihovně. A tady mi určitě nějaká návaznost uniká.
Nicméně s knihou jsem opět spokojená. Pro mě to nebyla taková bomba jako Údolí mrtvých, ale David je můj oblíbený akční vyšetřovatel, bez bázně a hany, který se zaručeně dostane do nebezpečí a vyjde z něj v nějakém napravitelném stavu. Řešení záhad mě baví, je to pro mě perfektní odpočinková kniha.
Prostředí filmového průmyslu bylo zajímavé, něco nového, o čem moc nevím.
Příběh z minulosti byl děsivý, na jedné straně je hrozné, co člověk dokáže spáchat ve zlomku vteřiny, ve vzteku. Horší je ale chladnokrevné vykalkulované bezskurpulozni jednání těch, kteří by mohli přijít o moc nebo o peníze.
Čtení jsem si užila a těším se zase někdy na shledanou s Davidem Rakerem.
Inspektor Prevít
František Niedl
Tak tohle byla zajímavá kombinace humoru a detektivního příběhu. Tak do tří čtvrtin jsem myslela, že je to hlavně o humoru, ale nakonec i ta detektivní linka byla dobře vymyšlená a logická.
Inspektor Prevít mě rozhodně pobavil, je to kniha psaná s nadhledem, nadsázkou a skvělým černým humorem. Detektiv smolař, kterému se nevyhne žádný průšvih, i doma to nemá zrovna růžové, obzvláště když u nich bydlí i tchýně. Není to žádný akční hrdina, případy řeší pečlivým a pozvolným přemýšlením, ale když je potřeba, poradí si i v nebezpečné situaci. Mezi kolegy není oblíbený, je tak trochu asociál. Kniha je plná komických situací a bizarních historek, což dohromady dává osvěžující koktejl zábavy.
Doporučuji na vylepšení nálady a těším se někdy na druhý díl.
Zpěv drozda
Walter Tevis
Pochmurné varování z konce minulého století a jak se tak kolem nás koukám, velmi trefné... vždyť zmiňovanou "smrt intelektuální zvídavosti" vidíme všude kolem nás, od lidí unavených stresujícím dnem a čučícím bezmyšlenkovitě na cokoliv, co dávají v bedně, po děti ve školách, které vyučování přežívají bez špetky zájmu, jen aby byly u svých mobilů, tabletů a počítačů, které je zabaví a u kterých nemusejí vyvíjet žádnou aktivitu. "Lidé jsou většinou hrozně líní, touží jen po rozptýlení a po zábavách."
Pro mě je děj popsaný v knize velmi reálným scénářem. Roboty sice ještě nemáme na takové úrovni, ale vzhledem k technickému rozvoji posledních pár desítek let, kdo ví, co bude za 50 nebo 100 dalších let. Každopádně tendence ke snižování nároků na znalosti a intelektuální dovednosti tu už jsou, rostoucí závislosti také. A je to přeci intelekt, zvídavost, schopnost milovat a radovat se ze světa kolem sebe, co nás odlišuje od zvířat. Vyměníme to za pohodlnou virtuální realitu?
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Moje první setkání s touto českou autorkou se povedlo. Poklidná detektivka, která je založená spíše na odhalování vztahů a pohnutek než na akci a potocích krve. K tomu krásně popsané prostředí ostrova v Severním moři. Zdařilé propojení minulosti s přítomností, zajímavé postavy a čekaná i nečekaná rozuzlení. Odpočinková kniha, neuděláte chybu.
Vražda bez soucitu
Catherine Shepherd
Jak tu kdosi napsal - nijak zvlášť nenadchne, ale na druhou stranu neurazí. Prostě oddychovka. Styl psaní mi vyhovuje, příběh hezky odsýpá, kniha se dobře čte. Obě hlavní postavy jsou sympatické a jejich spolupráce pěkně klape. Případ je trochu tajemný, a i když se rozuzlení dá vytušit poměrně brzy, události kolem Julie jsou poutavě vylíčené se stoupajícím napětím. Je pravda, že si autorka dost pomáhá Juliiným nesmyslným vrháním se do rizik, ale takových knih je...
Suma sumárum je to jednodušší detektivka pro chvíle, kdy se chcete jen odreagovat. Já si zase někdy ráda přečtu některý z dalších dílů, pokud na mě vykoukne v knihovně.
Pád do tmy
Wendy Dranfield
Tak tady půjdu proti proudu. Nechápu, proč má kniha tak vysoké hodnocení. Jediné zajímavé na ní je spojení dvou odsouzených ze zločinů, které nespáchali. A i to spojení skřípe, zatím nenašli společnou řeč, chovají se nevyrovnaně jako 2 puberťáci a chybí jim kouzlo.
Co se týká případu, zápletka mi přišla až příliš překonstruovaná, hodně náhod. Vyšetřování pokulhávalo, v knize jsou logické chyby ( již zmiňované kosti v jezeře - po 14 dnech od zmizení...) a neuvěřitelné náhody. Vyšetřovatelské postupy nahodilé, bez právních následků, vše projde...
Styl psaní je velice jednoduchý, dialogy naivní a nezajímavé.
Mám doma i druhý díl, ale nevím nevím, jestli se do něj budu pouštět.
Ztracený v pustině
Jane Harper
Knihy odehrávající se v Austrálii jsou moje slabost a knihy Jane Harperové mám opravdu ráda. Líbí se mi její styl psaní, zdánlivě pomalý, přesto ale poutavý, s neuvěřitelně sugestivním popisem prostředí. Tady je to poušť, asi krásná, ale vražedná. A tak se pomalu odvíjí příběh smrti člena rodiny a jak se dá očekávat, rozplétáme složitý propletenec vztahů, křivd, tajemství a temných stránek pod maskou spořádaných lidí. A hrob honáka dává celému příběhu nádech tajemna a šimrání strachu. Není to thriller, zvraty tu nehledejte, přesto vás kniha od sebe nepustí.
Ač souhlasím s výtkami některých čtenářů, přesto se neodkloním od hodnocení plným počtem, mně se kniha moc líbila. Doporučuji.
Dvojník
Brian Freeman
Jméno Briana Freemana je pro mě sázka na jistotu. Tentokrát se autor vydal do jiných než detektivních vod a ač se mi více líbila série s Frostem, ani toto není špatné. Většina autorů se pohybuje stále na stejném písečku, ale Freeman ukazuje, že jeho fantazie a záběr jsou obrovské.
Nápad paralelních světů samozřejmě není originální, ale příběh a zpracování ano. Líbila se mi možnost procházení mezi světy, ačkoliv je vlastně naprosto strašidelná. O to víc, že nevíte, jaké vaše já vás tam vlastně čeká.
Čtivé, zajímavé, kniha si pohrává s vaší myslí a vírou, autor zkouší, čemu uvěříte. Já jsem čekala ale trochu víc, myslím, že potenciál nebyl využit.
Hra s ohněm
Dana Stabenow
Aljaška v létě, požár a následně sbírání hub. Tak to byly zajímavé nové informace o této zemi a způsobu vydělání si peněz. A k tomu více než trochu náboženského fanatismu, to je vcelku jedovatá kombinace. Člověka u některých scén vypořádávání se s ďáblem až mrazilo, zvlášť když vím, že takové věci se opravdu staly např. v Kanadě.
Samozřejmě jsem ocenila Obludu a příhodu s pudlem, i Bobbyho s přítelkyní. Jediná věc mě zamrzela, a tady souhlasím s Trudošem, a to konec. Také bych přivítala lepší morální zadostiučinění.
Tak teď už jen pořídit si další díl, abych se opět mohla vrátit na Aljašku.
Čteno v originále.
Poslední knihkupectví
Madeline Martin
Kniha mě neoslovila tak, jak jsem čekala podle hodnocení, ale mám moc ráda příběhy obyčejných lidí v zázemí za války, protože v každém jednotlivci, který udělal správnou věc, je hrdinství. A příběh Grace, která se snaží pozdvihnout staré zaprášené knihkupectví a která v knihách najde způsob přežití dennodenních hrůz a ještě je schopná předávat naději a radost ze čtení, je krásný.
Asi ke mně tato kniha nepřišla v ten správný čas, přesto jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Dozvěděla jsem se o civilní obraně, o tom, jak lidé dokázali přežívat mezi nálety a snažili se pomáhat druhým, zachovat si zbytky normálního života a hlavně vydržet.
A v této době nezbývá než podotknout: Kéž bychom o válce mluvili jen jako o minulosti...
Mlčící fontány
Ruta Sepetys
Krásná kniha z ne příliš vzdálené španělské historie, o které se ve školách neučilo. Díky pečlivému nastudování podává autorka realistický obraz života lidí za vlády Franca, především rozpor mezi životem bohatých a chudých žijících na pokraji smrti hladem. Atmosféra strachu v totalitním režimu je vykreslena sugestivně a i dopady jakéhokoliv odporu proti režimu jsou nastíněny velice srozumitelně. Hlavní linka státem a církví podporované manipulace s dětmi je hrůzná a děsivá, stejně jako léta mlčení a utrpení celého národa. Z tohoto hlediska se jedná o skvělé dílo stejně jako předchozí knihy této autorky.
Přesto si myslím, že potenciál nebyl zcela využit a že byla až příliš velká pozornost věnována romantické lince, která dopad na emoce čtenáře poněkud zmírnila.
Kniha se četla dobře, ale kapitoly byly na můj vkus až příliš krátké, více by mi vyhovovalo méně časté přerušování jednotlivých linek.
Nicméně knihu ráda doporučím, Ruta Sepetys odvedla skvělou práci a doufám, že se budeme moci těšit na další díla.
Záhada panství Bainbridge
Laura Purcell
Konečně dobrý horor! Na rozdíl od knih Darcy Coates, kterým se tato kniha tématicky podobá, se tady setkáte s lépe, chytřeji a složitěji vymyšleným a uvěřitelným dějem a také je tu trochu více té hrůzy. Ale nebojte se, já jsem poměrně velký strašpytel a u této knihy jsem se bála jen při čtení v nočních hodinách (což mimochodem nebyl moc dobrý nápad...).
Takže máme tu tajemné sídlo, náhlý a podivný skon pána domu a záhadnou minulost vdovy. A po nálezu tajemných dřevěných soch v podkroví se naplno rozvine hororová linka. Nápad s tichými společníky je originální a atmosféra podivného panství s neutěšeným okolím, nuznými a nepřátelskými vesničany a záhadnými nehodami spojenými s domem je výtečně vykreslená a opravdu hutná. Pohybujeme se mezi 3 linkami, které se na závěr propojí, všechny jsou srovnatelně tajemné a strašidelné.
Je to opravdu mistrně napsaný soft horor. Jsem velmi spokojená a knihu milovníkům lehkého strachu doporučuji.
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
Po Tatérovi z Osvětimi se mi už do žádné literatury o holocaustu nechtělo. Ale na rozdíl od zmíněné knihy, kniha Černá a purpurová rozhodně patří mezi nejlepší, které jsem o této tématice četla.
A to i přesto, že mi styl autora nesedl úplně, jeho vyjadřování je zvláštním způsobem strohé, jakoby odosobněné. Na druhou stranu perfektně zvládl vykreslit pohled obou stran a hlavně vývoj uvažování hlavních postav na pozadí předválečných a válečných události. Skvěle popsal neochotu lidí uvěřit, že by se nějaká taková zvěrstva mohla dít a zároveň ukázal věrný vývoj vlivu demagogie, zmanipulování celého národa a vnuknutí jim myšlenky nadřazené rasy. To se podařilo autorovi vyjádřit velice působivě.
Další opravdu silná stránka tohoto díla byl popis života v Osvětimi. Nelibuje si ve zbytečných krutostech, ale věcně a věrně vykresluje chod tábora se vší tou nepředstavitelnou hrůznou mašinérií. Síla je v popisu těch věcí okolo, transportu, rozřazování, třídění věcí, hromad věcí, a to postupné uvědomování si obrovského rozsahu této tragédie.
Příběh je prezentován jako příběh lásky z protichůdných stran barikády, ale já to jako to nejdůležitější nevnímám. Přijde mi to složitější a nemyslím si, že by tato láska vznikla za jiných okolností. Ve mně zůstává spíše hrůza z toho, jaká maličkost kolikrát rozhodla o tom, kdo přežije a kdo ne a jak moc riskovali všichni, kdo se rozhodli pomoci druhému. Zároveň dobrý pocit, že se takoví lidé našli. Bohužel toto peklo přežil jen zlomek lidí. A dokážu pochopit pocity přeživších, kteří se těžko vyrovnávají s tím, že právě oni byli ti vyvolení.
Příběh je založen na skutečných postavách a co do autentičnosti je to jeden z těch dobrých, i když emocionálně velmi náročných příběhů. Doporučuji.
Půlnoční růže
Lucinda Riley
Trochu starosvětská červená knihovna, která na začátku upoutá krásným prostředím exotické Indie a přepychových paláců a později nás zavede na tradiční šlechtické panství v Anglii. Proplétají se tu osudy indických a anglických hlavních postav a my spolu s nimi rozkrýváme rodinná tajemství, která měla být zapomenuta. Obdivujeme zvláštní schopnosti Anahity a jejích potomků, jsme okouzleni barevnou a halasnou Indií a posléze ukolébáni klidem vřesovišť v Dartmooru a osamoceností velkolepého panství. V tomto příběhu hraje velkou roli lpění na tradicích a náhoda, která dokáže v jednom malém okamžiku změnit život, ať už v dobrém slova smyslu nebo ve špatném. Příběh doplňují deníkové zápisky.
Pěkné čtení s tajemstvím, pokud máte rádi atmosféru začátku dvacátého století v Anglii a koloniích, přijdete si na své.
Pouta
Delphine de Vigan
Tak tato kniha mě zasáhla. Útlá novela ale s překvapivě silným obsahem, která se vám dostane pod kůži a vezme vás za srdce. Střídání pohledů čtyř hlavních protagonistů, jejichž jednotlivé dramatické příběhy se prolínají a navzájem ovlivňují. A vy celou dobu víte, že se schyluje k tragédii... brilantně napsané.
Jako pouta jsou zde znázorněny rodinné, přátelské a i pracovní vztahy, které nás dokáží omezovat a spoutávat a to až patologickým způsobem. Nejvíce mě zasáhlo, jak se někdy dítě po rozvodu rodičů stává rukojmím mezi těmito dvěma neslučitelnými stranami a jak se "plácá" v neštěstí svých rodičů, kteří mu svět boří, místo aby mu zajistili stabilní citové prostředí. Dále mě překvapila loajalita, kterou některé děti (většinou nějakým způsobem deprivované) cítí ke svým rodičům a jak dokáží jít až za hranice, které ale samy nemají možnost rozpoznat. Théův příběh byl silný a jeho způsob vypořádávání se s problémy tak povědomě tragický.
Dále mě zaujala linka Cécile, která po letech soužití s manželem zjišťuje, že ho vlastně nezná a že to rozhodně není člověk, se kterým by chtěla žít. Je zajímavé a znepokojující si uvědomit, že nikdy své nejbližší nepoznáme dokonale a že vždy v každém zůstane část, o které nevíme a kdo ví, co by bylo, kdybychom věděli.
I příběh dalších dvou hlavních hrdinů byl poutavý - Mathis, pro kterého se přátelství stalo břemenem, které možná nebude schopný unést, a Héléne, která sama traumatizovaná vlastním dětstvím, je jako jediná schopná rozpoznat, že se s Théem něco děje, ale není schopná to správně řešit.
Tato kniha není lehké čtení, přesto ji velmi doporučuji pro všechny, kteří rádi čtou o vztazích mezi lidmi. Obdivuji styl autorky, která na malém prostoru dokáže nastínit tolik důležitých otázek a donutit vás přemýšlet.
Černé léto
M. W. Craven
Raději čtu série popořadě, ale když jsem padla na Černé léto v knihovně, nechtělo se mi čekat na první díl, protože dostat se k novinkám je těžké. Takže pro mě první setkání s autorem.
Moc se mi líbilo prostředí, do kterého je kniha zasazená - anglická Cumbrie, pro nás ponuře exotická. Oceňuji zápletku a složitost zločinu (když pominu technické provedení hlavní nejasnosti, to se mi nezdálo příliš pravděpodobné, ale nechci spoilerovat), už jsem ale detektivkám a thrillerům odpustila spoustu nedostatků, tak proč ne i tady. Dvojice, až trojice hlavních vyšetřovatelů je velice sympatická, roztomile nesourodý tým a asi jedině v bodě jejich vzájemné interakce mi vadilo, že jsem nečetla první díl. Příjemným a užitečným bonusem byly poznatky z oboru gastronomie a něco z historie obrany Anglie.
Vypadá to na dokonalý koktejl, ale musím přiznat, že se mi kniha nečetla tak dobře jako některé jiné. Jako by tomu chyběla plynulost nebo lehkost, nevím, jak to popsat. Přesto je kniha spíše nadprůměrná, vyniká složitostí zápletky, atraktivním prostředím a nesourodým týmem, který si přesto (nebo právě proto) zamilujete. M.W. Craven je nový autor a já doufám, že se bude lepšit s každou další knihou. Určitě si se zájmem přečtu i první díl.
Zlomení andělé
Gemma Liviero
Na téma druhé světové války, holocaustu a zvěrstev v koncentračních táborech existuje spousta knih a pár jsem jich už četla, lepších i horších. Některé jsou tak silné a autentické, že je skoro nedokážu číst. Tato kniha je ale jiná. Je napsaná jiným způsobem, jemnějším, a to i přes to, že pojednává hlavně o dětech. O životě v ghettu, v koncentračním táboře nebo v zařízení na převýchovu dětí pro Německou říši. Možná je to postavou mladého nacistického lékaře, který je znechucen páchanými zvěrstvy a rozhodne se tajně pomáhat. Možná je to romantickým vztahem nebo koncem, který ve čtenáři zanechává alespoň trochu dobrý pocit a naději. Nevím.
Velkou předností je, že hlavní postavy nejsou černobílé, mají dobré i špatné vlastnosti a dělají i věci, na které pak nejsou pyšné. Zároveň se ale snaží tyto skutky odčinit a vyrovnat dluh. Knihou se táhne vděk a pokora. Také se mi líbilo, že vyprávění neskončilo hned po konci války, ale dozvěděli jsme se i o dalších osudech hrdinů. Těžko se nám, kteří jsme ty hrůzy nezažili, chápe, jak těžký je i život přeživších a jak dlouho trvá, než se přestanou budit hrůzou v noci nebo lekat při zvucích, které jim připomenou dřívější život. Jak dlouho trvá lidské duši, než se zahojí.
Kniha se čte velice dobře a ačkoliv narazíte na několik nelogičností, určitě stojí za pozornost.
