Arwen777 komentáře u knih
Souhlasím s první částí komentáře Norri, líp bych to neřekla.
Jsem v žánru poměrně nováčkem, neznám klasiku a vybírám si podle hodnocení, kresby a nastínění příběhu. A po první knize se rozhoduji, jestli půjdu dál. Smrt je mi v patách ve mě navodila přesně tu zvědavost, to očekávání, tu potřebu vědět, co se z náznaků vyvine. Má skvělou temnou atmosféru a dostatečnou dávku tajemství a mrazení. Kresba se mi moc líbí.
Jak tu již mnoho čtenářů podotklo, moc se toho nedozvíme, po otočení poslední stránky zůstává víc otázek než odpovědí, ale linie příběhu je slibná.
Jediný problém jsem měla s orientací v časových rovinách a jednotlivých linkách příběhu. Musela jsem knihu po přečtení znovu prolistovat od začátku a ujistit se, že jsem vše pochopila správně.
Kniha je věnována dvěma lidem, jedním z nich je Joe Hill, můj oblíbený spisovatel, jehož Zámek a klíč mě ke komiksu přivedl.
Doporučuji všem, kteří laškují s hororem a mají rádi noir.
Ač mám ráda pozvolně se rozvíjející příběhy s krásnými popisy, tak tady jsem se s knihou ze začátku trochu potýkala, a to kvůli stylu psaní, který je tolik odlišný od současné literatury. Květnatý až poetický jazyk, neobvyklá slovní zásoba, bohužel i mnoho tiskových chyb, musela jsem si zvyknout.
Ale vyprávění, které se zpočátku vinulo jako klidná říčka Temže, mě u knihy přidrželo a od půlky jsem se stoupající vodou nedočkavě sledovala osudy lidí, které tato řeka spojovala, stejně jako dívenka nalezená v ní. Nakonec, když se jednotlivé přítoky spojily, se z toho vyklubal složitý příběh nepostrádající napětí, tajemství, lásku, zlo, magii a moudrost. A se stoupající vodou přišlo i vyvrcholení dramatu.
Doba, ve které se kniha odehrávala, byla těžká. Ale okouzlilo mě spojení lidí, ať již prostřednictvím vyprávění příběhů, jehož umění se pečlivě pilovalo, tak sounáležitostí a pomocí, když se něco přihodilo.
Pokud se nebojíte duchů řeky a poetického vyprávění podobného pohádce, vydejte se na řeku Temži a zastavte se v hostinci U Labutě, kde příběh začíná.
První díl jsem četla až jako třetí a musím říct, že v porovnání s podzimním a zimním příběhem je tento letní opravdu slabší.
Nicméně mě se autorův styl psaní líbí. Příběh je trochu tajemný, prolog (který jsem sice po dočtení knihy v podstatě nepochopila) uvede tísnivou atmosféru a poklidné rozvíjení příběhu, střídání minulosti a podivných událostí v současnosti udržují atmosféru napětí. Nakonec už máte pocit, že víte, co se vlastně stalo, je ale otázka, kolik z nás bylo na správné stopě.
Žádný krvák, žádný thriller, žádné extra vypjaté dramatické scény. Přesto slušná kniha a příznivci Anderse de la Motte si určitě přijdou na své.
Já jsem oproti některým čtenářům za další zápletky kromě pronásledování vrahem vděčná, nevím, jestli by mě pouze útěk bavil. Prostředí národního parku a vsuvky z kláštera a řeholního života se mi moc líbily, ústřední zápletka mi přišla aktuální a děsivá tím, že by mohla být reálná. A ačkoliv mi některé části zápletky došly dříve, než byl záměr autorky, přesto považuji detektivku za poměrně napínavou a dobře vymyšlenou. Jediné, co pro bylo matoucí, byly návraty do minulosti, ve kterých jsem se často ztrácela, ačkoliv mi to u jiných knih nevadí.
Jen si nejsem jistá, jestli ještě někdy budu mít odvahu absolvovat let balónem, který jsem si už dlouho přála zažít.
Pro mě si tato série drží stabilně dobrou úroveň, možná je to prostředím, které umí Dana Stabenow krásně popsat a které je pro nás exotické svým chladným, drsným způsobem, a tolik odlišné od našich krajin.
Tentokrát se vydáváme na rybářskou loď a prakticky celý příběh se odehraje na rozbouřeném nebo občas i klidném moři. Kate se snaží přijít na to, kam a proč zmizeli 2 členové předchozí posádky, a jak je jejím zvykem, zaplete se do zločinu.
Trochu mi chyběla Obluda, ale na druhé straně na mě zapůsobilo vylíčení podmínek práce rybářů, boj s mořem a stále přítomná zima. Také se mi opět moc líbilo přiblížení některých tradic původních obyvatel Aljašky, včetně kapky historie.
Tak pokud máte chuť na zimu, mokro, příchuť soli, houpající se palubu a slušnou dávku napětí, pusťte se do toho.
Čteno v originále.
Skvělá detektivka, perfektní jízda, dobře vymyšlená zápletka. Neměla jsem žádné problémy s více linkami, děj mi nepřišel roztříštěný, orientovala jsem se dobře. Nějaké nelogičnosti u knih tohoto rázu jsem vždy ochotná odpustit. Líbí se mi pozadí příběhů, rivalita mezi sousedními státy, aspekty výchovy ve švédsku, které my příliš nechápeme, komplikovanost zápletky a pěkně popsané prostředí.
Ahnhemovy příběhy se vyznačují lehkým stylem a obrovskou akčností. Hrdinové mají dobré i špatné vlastnosti a tak jediné, co mi na příběhu vadilo, byla na mě až přílišná brutalita, jsem trochu útlicitnější povahy. Proto ta hvězdička dolů. Ale další knihu ze série si určitě přečtu a tuto doporučuji. Přečetla jsem v pořadí Oběť bez tváře a potom Devátý hrob, ale nevidím důvod, proč to nečíst i obráceně.
Série Louise Pennyové je moje srdcovka, na knihy se vždy strašně těším. Tentokrát jsem se trochu bála, a to kvůli rozporuplným komentářům tady na databázi. Ale zbytečně. Příběh mě jako vždy uchvátil, užívala jsem si každou větu, každou scénu, to krásné pomalé směřování ve vyšetřování, i když se tentokrát zločin objevil vlastně až na konci. Obdivuji způsob, jakým autorka dokáže vykreslit pocity a touhy, ale i ty horší pohnutky, které každý máme, ale skrýváme, a jak dokáže ukázat, jak důležité je porozumět jim nejen při vyšetřování zločinu.
U tohoto dílu jsem se i několikrát zasmála, dialogy mi často přišly vtipné, a ten konec... ten mě zase zasáhl. Oproti minulému dílu, který byl netradičně nabitý akcí, tento díl se odvíjí pomaleji, ale neztrácí na kvalitě, já si přišla na své. Ke krásnému popisu kanadské přírody jsme jako bonus tentokrát dostali i zajímavé místo ve Skotsku a opět exkurzi do výtvarného umění.
Doporučuji.
P.S. Komentáře Hareny a Aleen mi mluví z duše...
Kniha s krásnou a slibující obálkou. Poetický příběh plný tajemství, objevování lásky, přátelství a nových zážitků a to i pro toho, kdo přichází z hvězd. Příběh, který ukrývá i zlo, neštěstí, samotu a překonávání vážných nemocí. Příběh plný přírody, ptáků a lásky ke zvířatům. Příběh o budování vztahů, o strachu se vázat a někomu se otevřít. Příběh holčičky přicházející z jiného souhvězdí.
Podle hodnocení jsem očekávala malinko víc, ale kniha je to krásná, potěšila, pohladila a zanechala milý pocit.
Příjemné překvapení od pro mě zatím neznámé české autorky.
Forma je opravdu netradiční, členění kapitol podle úhlu pohledu, přičemž názvy kapitol jsou jakýmisi přezdívkami. Přiznávám, že to pro mě bylo zpočátku matoucí, ale po pár řádcích textu jsem se vždy našla.
Znič to jméno je poměrně svižný psychologický thriller skoro z mé domoviny, což bylo osvěžující. Nenudila jsem se a ačkoliv nebyla kniha přeplněná akcí, čtení pěkně odsýpalo a příběh mě držel v napětí. Je to hustý vztahový spletenec, kde se mísí rodinná tajemství - současná i minulá, přátelské a milenecké vztahy, sousedské klepy a pozorování, majetek a s ním spojená závist a nenávist a především ukřivděnost.
Kniha se mi moc líbila a už mám doma Krutý měsíc.
Doporučuji především ženám.
Souhlasím s většinou komentářů, podle kterých je první půlka knihy zdlouhavá, poměrně nudná, obsahuje stále se opakující situace, dialogy a myšlenky. Těžko se mi prokousávalo a říkala jsem si, že další díl už číst nebudu.
Naštěstí za půlkou se děj trochu rozjel a konec už byl v duchu akce tak, jak to známe z prvního dílu. Naštěstí, protože by opravdu byla škoda potenciálu, je to svět bohatý na různorodé postavy s všelijakými schopnostmi a příběh je dobře vymyšlený. Obešla bych se sice alespoň bez půlky erotických scén, ale člověk nemůže mít všechno.
Další díl si přečtu.
Třetí díl neudržel kvalitu prvních dvou. První byl zajímavý, protože byl originální. Druhý byl napínavý a nabitý akcí a novými tvory. Tento třetí se věnuje diplomatické schůzce s vesmírnými spojenci, kteří by mohli být přínosem v boji s Korzáry. Přidaná hodnota - další účastníci bojů. Zbytek je ale návrat k prvnímu dílu, přičemž pro mě se situace stala totálně nepřehlednou, nejsem schopná rozlišovat mezi loděmi, spousta názvů, některé jsou ovládané korzáry, ačkoliv byly původně naše. Smysl to dává, ale bohužel je to strašně nepřehledné. Celý děj se odehrává na různých plavidlech, které spolu střídavě bojují nebo si pomáhají. Korzárům se podařilo infiltrovat skoro všude, tak nelze věřit nikomu.
Asi by bylo lepší knihu číst než poslouchat...
Kniha by se dala rozdělit na dvě hlavní části, kde první vypráví o idylickém dětství a dospívání hrdinky v Zagháwské vesnici. Krásné vyprávění o zvycích, jednoduchém, ale smysluplném životě plném rodinné lásky a soudržnosti, úcty k sobě navzájem, ke zvířatům a přírodě.
V druhé půlce se ale staneme svědky zvěrstev, které jsou páchány Araby za podpory súdánské vlády na původním černošském obyvatelstvu. Tato část je emočně velice náročná, o to víc, když si člověk uvědomí (po dočtení knihy a trochu googlení), že situace dodnes není stabilizovaná a ani postoj zbytku světa (nebo spíš jen jeho části) s tím nedokáže nic udělat.
I přes vážnost tématu a tragická fakt je kniha napsaná lehkou rukou a skvěle se čte.
Rozhodně doporučuji.
Výborný díl, vrátila se nám kvalita prvního příběhu.
Miluji anglický humor a tady ho máme v dostatečné míře. I zápletka je skvělá a tajemná, inu podzemí londýnského metra je samo o sobě jako dějiště vraždy slibné. Nechybějí ani vypjaté situace. Ale opravdu největší devízou této série je humor, vtipné dialogy, vtipné poznámky hlavního hrdiny i jeho vnitřní pochody. A i když tyto knihy nejsou thrillery nabité akcí, je zde vyvážené množství humoru, akce, magie, tajemna a londýnských reálií. Opravdu jsem se skvěle bavila.
Audiokniha výborně načtená.
Podařené pokračování trilogie, mně se líbilo víc, než první díl. Jan Reyna zde má menší roli, na druhou stranu jeho pátrání po minulosti matky je také zajímavé. Opět atraktivní prostředí Faerských ostrovů, jejich osamělost a izolovanost, zvyky, které vnější svět nemůže pochopit. Jsem překvapená, že si autor jako kulisu příběhu vybral tak kontroverzní zvyk jako je masové zabíjení velryb a rozhodně se mi tento popis nečetl dobře.
Takže pokud vás zajímá, zda souvisí lov na velryby s vraždou ženy a jakou úlohu v příběhu sehraje britský policista pátrající po svých faerských kořenech, směle čtěte. A já se moc těším na třetí a poslední díl.
Dlouho jsem kolem knihy jen kroužila, ale postapo jsem už dávno nečetla, tak jsem to zkusila.
A nebylo to špatné. Dobrý nápad, zajímavě vykreslený svět, dopady katastrofy se odhalují postupně a je to vcelku slibný začátek pro další rozvíjení příběhu. Rozjezd je poměrně pomalý a trochu nudný, zvažovala jsem i odložení knihy. Postupně děj graduje a stává se akčnější a zajímavější. Co mi úplně nesedlo, byl styl vyprávění. Vcelku jednoduchý, řemeslný. Možná jako audiokniha by mi to vyhovovalo víc, tam se člověk tolik nesoustředí. Přílišná četnost sprostých slov knize také nepomáhá. Ale děj si mě nakonec získal a těším se, jak bude pokračovat.
Pokud chcete něco jednoduššího, máte chuť se prozkoumat město postavené na vysokých pilířích, jeho politický systém a možná se dostat i zpátky na zapovězenou zem a zkoumat, jak je na tom po katastrofě, zkuste tuto knihu.
Spojení vesmírného dobrodružství a podmořského světa, tedy mých dvou oblíbených témat, se zdálo být ideální.
Trochu mi ale trvalo, než jsem se začetla, začátek mi přišel poněkud rozvleklý a zvyknout si na způsob komunikace a pochopit myšlenkové pochody obyvatel moře kdesi ve vesmíru, no chvilku mi to trvalo.
Ale postupně jsem začala oceňovat příběh a smysl tohoto díla. Krásně ukazuje problémy, které mohou nastat v komunikaci mezi jinými rasami a to jak v řeči, tak i ve způsobu uvažování. To vše samozřejmě vede ke konfliktu a tak nechybí ani napětí a akce. Lidské chování je zobrazeno naprosto reálně a techniky je v knize tak akorát, aby to pochopil i laik.
Líbilo se mi vykreslení tohoto chladného vodního světa, klidně mohlo být i podrobnější. Trochu mi chyběla kapka historie, jak se lidstvo na tento měsíc dostalo a jak navázalo kontakt s další rasou žijící na jiné planetě.
Ale jinak jsem velice spokojená. Po delší době sci-fi, které má co říct a které tak krásně pracuje s fantazií.
Ačkoliv hodnotím jen 3 hvězdičkami (dala bych 3,5, ale to nejde), přesto se mi kniha líbila. Jen se mi v porovnání s ostatními třemi, které jsem už od autorky přečetla, líbila méně. Asi proto, že mě svým chováním rozčilovala Sabine nebo proto, že se mi první půlka zdála rozvleklejší a konec, který by vydal na další desítky stránek, zase příliš rychlý a ukončený souhrnem.
Ale i tak je to pěkná kniha, obzvláště sympatické je, že je napsána na základě skutečné rodinné historie autorky, což jí dodává tu pravou atmosféru. Zajímavý byl pohled na život bílé smetánky v Hongkongu v padesátých letech minulého století, i propastný rozpor mezi výchovou tehdy a dnes, různost nároků na vztahy a vlastní spokojenost ob jednu generaci. Myslím, že to bylo velmi výstižné, zatímco dnes chceme být 100 % šťastní a spokojení, a jsme nešťastní, že toho nemůžeme dosáhnout, dříve lidé uměli žít i s nedokonalým partnerem, dělat kompromisy a více ocenit to dobré, co jim vztah přinesl.
Knihy Jojo Moyesové mám ráda a i tato mě pohladila po duši.
Brilantně vystavěná detektivka, chytlavá i když ne moc originální zápletka, ale věřte, že rozuzlení vás opravdu překvapí. Má sice trochu pomalejší tempo, hlavně v první půlce knihy, takže je určena spíše těm, kteří si rádi vychutnají pomalu se prolínající vodítka, pohledy do minulosti, popis charakterů, postupné rozkrývání pohnutek a i účast na osobním životě vyšetřovatelů. A zvraty.
Styl Charlotte Linkové se mi líbí, toto už je druhá kniha, kterou jsem od ní přečetla a myslím, že rozhodně ne poslední.
Doporučuji.
Nejcennější na této sérii pro nás asi je to reálné vykreslení prostředí, ať už překrásné a nespoutané přírody, nebo práce rybářů na lodi a nebo v tomto případě práce a život uzavřené komunity na ropných polích. A úplně nejlepší na tom je, že autorka ví, o čem píše a zprostředkovává nám opravdu realistický pohled na různé aspekty života na Aljašce. Navíc se mi líbí důraz dávaný na dopad na životní prostředí a volání po jeho ochraně a seznámení se životem a historií původních obyvatel, a to se všemi klady i zápory, nezastírá problémy, se kterými se tato komunita pere.
Tento díl byl více technický, což pro mě bylo náročnější. Na druhou stranu knihu z prostředí ropných polí jsem ještě nikdy nečetla, takže v mnohém směru to přineslo zajímavé informace. Život na základně byl ale podán i s humorem a ačkoliv detektivní linka stála tentokrát spíše v pozadí, závěr byl jako vždy napínavý. Knihy v této sérii jsou poměrně krátké, autorka zbytečně děj nenatahuje a tak je pro mě vždy tento malý výlet do krásné, ale kruté Aljašky, příjemným rozptýlením.
Doporučuji pro fanoušky série.
Čteno v originále.
Jak tu již bylo řečeno, je to kraťoučká kniha, ale s velkou silou. Se silou působit na vaše emoce a to i přesto, že si nelibuje v detailech a popisech hrůz války nebo koncentračních táborů.
Hlavní je proměna přátelství dvou kamarádů, z nichž jeden je Žid žijící v Americe a druhý Němec, který se vrátil i s celou rodinou do Německa třicátých let. Jsme svědky jejich korespondence a změny jejich vztahu pod vlivem nástupu Hitlera a fašismu.
Krátké, ale úderné. Mrazivé. A ten konec... autorka nehodnotí, jen předkládá. A my opět s hrůzou vidíme nelidsky zmařené životy, ale i mravní hodnoty, protože pomsta, ať už jakkoliv brilantně provedená, citlivému člověku nic dobrého nepřinese. Kdo z nás by dokázal udělat správnou věc? A co je vlastně správné? Chránit vlastní rodinu nebo pomoci bližnímu? Kéž bychom se s touto volbou nikdy nemuseli setkat...
Doporučuji