asanita komentáře u knih
Nádherné završení pohádkové trilogie se spoustou akce, zajímavých situací i nečekaných zvratů. America už si udělala jasno v tom, co vlastně chce a ukázala i své další stránky sebe samé. Za mě stejně (ne-li více) podařený díl jako Selekce! :-D
Určitě překvapilo. Moc se mi líbil autorův styl psaní, zvlášť u popisu moderního umění jsem se mohla potrhat smíchy. Kniha ale samozřejmě není jen veselá a postupně se naráží i na ty temnější věci...
Kniha se mi líbila. Ze začátku mi sice chvíli trvalo, než jsem si zvykla na poněkud odlišný styl psaní, než který čtu normálně, ale potom to už stálo za to. Aljašky byla úžasná a celkově jsem si všechny postavy oblíbila. Kniha skrývá navíc spoustu filozofických myšlenek, což je skvělé. Je sice pravda, že se "Potom" kniha obrátila o 365 stupňů, ale nemyslím si, že jí tato "změna" nějak výrazně uškodila a určitě si od Johna Greena přečtu ještě něco dalšího.
Druhý díl se mi líbil opravdu hodně. Moc odpovědí se mi v něm sice nedostalo (podle mě se to všechno akorát ještě více zamotalo), ale přesto se to četlo tak lehce, že nelituji. Mou oblíbenou postavou byl rozhodně Xemerius, který dokázal svými hláškami vždy pozvednout celou situaci. :)
Skvělá kniha! Gwenn, Gideon, George, Lucy i Paul byli úžasní! Už se těším na další díl, jestli bude přinejmenším tak dobrý jako jednička, tak to bude stát za to. Nevím co víc bych řekla snad jen: všechno co Vás od téhle knihy odrazovalo hoďte za hlavu a přečtěte si ji, jinak o dost přicházíte!
Upřímně jsem nevěděla, co od téhle knihy čekat, abych pravdu řekla pověstné Hvězdy nám nepřály (ke kterým je tato kniha často přirovnávána) jsem zatím nečetla, takže nemůžu srovnávat. Byla jsem ale velmi mile překvapena kniha byla pěkná, plynula rychle a byla celkově hodně realistická. Za to z velké části může hlavně autorka díky svému velice osobitému stylu psaní (na který jsem si mimochodem musela delší dobu zvykat). Mohla bych také pochválit promyšlené charaktery postav Park mi od začátku připadal zajímavý a čím víc se kniha chýlila ke konci, tím víc se mé sympatie vůči němu prohlubovaly. Tina byla také hodně promyšlená a ke konci knihy mě docela mile překvapila, zajímavé byly také Eleanořiny kamarádky DeNice a Beebi, které mi byly od začátku sympatické. Asi se teď divíte proč jsem mezi těmi postavami nezmínila také Eleanor (o které celá ta kniha vlastně je). Sice nevím čím to je, ale k srdci mi prostě nepřirostla.
Jak už jsem psala kniha byla příjemná a čtivá, ale nějaké výtky bych k ní přeci jen měla. V knize se (jak to u romantických knih bývá) nic moc nedělo, chápu že s tím u "románku" musím počítat, ale tady se (kromě milostných pokroků ve vztahu Eleanor a Parka) opravdu nic nedělo, o to víc mě ale dostalo vyvrcholení událostí v samotném závěru knihy, kde se toho naopak dělo až moc... Zajímavé je to, že jsem v závěru knihy nebrečela, zajímalo by mě o čem to vypovídá. Román mi nepřirostl tak úplně k srdci, a proto mi bylo "jedno" jak to dopadne? Autorka ten konec nedodělala do takových podrobností, aby nějaká slza ukápla? Nevím, nevím.
Každopádně... Na "románek" to bylo povedené, autorka má rozhodně zajímavé myšlenky a styl psaní, ale nějaké výtky by se ke knize přeci jen našly (to je ale spíše věc názoru). Pokud tedy hledáte nějakou pohodovější zamilovanou knihu, měli byste sáhnout právě po téhle.
Povedená kniha! Nejvíce se mi líbily povídky Syn a Zrádce, sice to není, tak dobré jako Divergence, ale co? Tobiase jsem si při čtení Divergence oblíbila, a proto jsem ráda, že tato kniha vyšla. Bylo také dost zajímavé číst, co si Tobias myslí o Tris.
Toto byla snad první kniha, kterou jsem kdy četla. Mám k ní odmala jisté pouto a proto je to moje srdcovka. Pokud jste mladší, máte rádi delfíny a nevadí vám tenčí knihy, tak je tohle kniha přesně pro Vás!
Drama mě bavilo, protože mi přišlo zajímavé pozorovat odhalování charakteru Nory, která nejdříve vypadala jako spořádaná manželka starající se o domácnost a děti, poté se ale dozvídáme, že se necítí svobodná a je vlastně pouze panenkou. Dále vidíme, kam až mohou člověka dohnat dluhy, což platí i pro dnešní dobu.
Čtení této knihy jsem si užila, protože její děj je velmi napínavý a je těžké se od Zkoušky odtrhnout, jelikož napjatě čekáte, co se stane dál. Ano, je pravda, že kniha připomíná Hunger Games, konkrétně například v poslední části Testování. Přesto si však nemyslím, že by Zkouška nepřinášela nic nového, poněvadž zbylé části knihy se s Hunger Games rozhodně neshodují. Hlavní hrdinka Cia mi připadala příliš dokonalá, ale doufám, že se tato skutečnost v dalších dílech změní.
Americká sprcha je velmi krátkou knihou a myslím, že právě to je její problém. Své zážitky coby au pair spolu se zvládáním čtyř dětí vylíčil autor poměrně stroze a nezáživně a z toho důvodu jsem si z knihy neodnesla to, v co jsem na základě anotace doufala.
Vnitřní svět vítězů byl pro mě velkým zklamáním. Na jednu stranu se v něm nachází odkazy na psychology a různé filozofy, na druhou stranu jsem toho názoru, že více než polovina knihy byla pouhý "úvod", takže jsem čím dál tím více netrpělivě čekala, kdy autor konečně představí nějaké konkrétní techniky. Když na tyto techniky skutečně došlo, tak se nejednalo o nic překvapivého a jejich popis byl navíc (oproti jiným kapitolám) poněkud odbytý. Zároveň musím ale připustit, že kniha byla čtivá, některé výzkumy, které autor popisoval, také vypadaly velmi zajímavě a příběhy ze sportovního prostředí také přičítám této knize k dobru.
Po přečtení Příběhu služebnice jsem nepřestávala přemýšlet nad tím, co se stalo dál, a proto jsem Svědectví, coby volné pokračování, uvítala. Děj je vyprávěn z pohledu tří postav: Ágnes, tety Lydie a Daisy. Výpovědi všech postav byly srovnatelné, co se týče napětí a dějových zvratů, díky čemuž si nejsem jistá, která linie mě zaujala nejvíce.
Atmosféra knihy už mi nepřipadala tolik pochmurná jako v Příběhu služebnice, ale to může být zapříčiněno tím, že jsem si na ni po přečtení prvního dílu zvykla. Za negativum románu považuji fakt, že je zápletka (spolu se závěrem) velmi předvídatelná, v důsledku čehož jsem už zhruba ve třetině knihy správně odhadla, co se stane dál a jak celé Svědectví skončí.
Na druhou stranu ale musím přiznat, že kniha byla napsána čtivě a všechny tři postavy měly své vlastní kouzlo. Proto jsem toho názoru, že většina čtenářů, kterým se líbil první díl, dá volnému pokračování šanci, poněvadž se díky němu dozví nové informace o Gileádu.
Sama od sebe bych si tuto knihu nepřečetla, jelikož mě ani povídka, kterou jsme jednou četli na němčině, o pozitivech Kafkova vyprávěcího stylu příliš nepřesvědčila. Atmosféra knihy, postavy i situace v ní byly naprosto absurdní až bizarní a bylo těžké se do románu začíst. Dle mého názoru, se v díle v zásadě nic nedělo a román by se bez větších problémů dal zpracovat jako povídka, přičemž by poselství zůstalo stejné.
Knihu Můžeš (po)dělat cokoliv jsem dostala k Vánocům a přečetla jsem ji během několika dnů. Mnohé zážitky Mikyho Škody byly velmi poutavé, přičemž mě bavily hlavně ty spojené s cestováním, poznáváním nových kultur a ochotou místních. Dále mě zaujaly názory na školství a vzdělávání spolu s popisem začátků podnikání a perla v podobě týdne stráveného ve tmě. Po přečtení knihy jsem si ze zvědavosti pustila rozhovor s autorem na DVTV, kde se moje sympatie vůči němu potvrdily.
Myslím, že bych si tuto knihu sama od sebe v knihkupectví nevybrala, přesto se ke mně ale zajímavou souhrou náhod dostala. Díky Markovi Dzirasovi jsem se dozvěděla, že takovéto náhody jsou velmi časté a že vesmír sám ve správný čas zařídí vše, co budete chtít. 21 dnů se ke mně tak rozhodně dostalo ve správnou dobu a čtení jsem si doopravdy užila. V každém dni se dal najít nespočet zajímavých myšlenek, ke kterým se pravděpodobně do budoucna vrátím, a typů, jak nastartovat svůj osobní rozvoj. V knize nechybí ani odkazy na další knihy, filmy nebo speakery, a proto i po dočtení 21 dnů máte náměty na další pomůcky v osobním rozvoji. Jsem opravdu ráda, že jsem na tuto knihu narazila a rozhodně k ní nasměruji ještě někoho dalšího.
Knihu pro multipotenciály jsem si pořídila na knižním veletrhu a nemohla jsem se dočkat, až si ji přečtu. Autorka téma velmi pěkně, jednoduše a čtivě popsala, přičemž se snažila věnovat všemu, co by mohlo multipotenciály během kariéry zajímat. Nechyběla samozřejmě ani praktická cvičení doplněná příběhy jiných multipotenciálů, seznam slavných multipotenciálů či seznam interdisciplinárních oborů. Kniha obsahuje také rady, jak odpovídat na otázky typu: „Jaké je vaše zaměstnání?“ a zvlášť užitečné typy, jak hlídat svou výkonnost a jak získat, či si udržet, zdravé sebevědomí.
Krátká kniha plná postřehů pražského studenta, kterou jsem přečetla za jeden večer a moc mě bavila. Zasmála jsem se nad osudy vypravěče a trefné citáty mě také pobavily. Studium jako takové v knize tedy příliš vykreslené není, ale popis kolejí a studentského života jako takového to myslím bohatě vynahradil.
Hned jak jsem tuto knihu v knihkupectví poprvé uviděla, jsem měla jasno - tohle si coby introvert prostě musím přečíst. Autorka jednoduše a jemně popisuje problémy nás "tichých lidí" a radí nám, jak se s nimi vypořádat. S politováním ale tvrdím, že ne všechny metody jsou zcela funkční, ale některé z nich rozhodně stojí za vyzkoušení. Líbilo se mi, že na konci každé kapitoly byly otázky k zamyšlení se nad problematikou, která se v knize do té doby řešila a také úvodní test na začátku knihy, jenž odhaloval, zda je čtenář vůbec introvert. Zvlášť oceňuji kapitoly o navazování kontaktů a o veřejných projevech, protože právě tyto oblasti jsou pro mě problém.
Drobná kniha s názornými ilustracemi, která předkládá metody v boji proti prokrastinaci. Je to první kniha o tomto tématu, na niž jsem kdy narazila, a tak jsem jednoduchost a přehlednost knihy jen uvítala. Nemohu říct, že bych využívala všechny metody popsané v knize - to snad ani nejde, ale todo-today a flow-lístek aktivně využívám doteď. Zvlášť se mi líbilo připodobnění se slonem a křečkem, na které asi jen tak nezapomenu. :-)