Atanone komentáře u knih
"Zase tu z ničeho nic bylo to známé
zastrašující i radostné vzrušení, kdy se mu chtělo smát i plakat při
pohledu, jak se den před Vánocemi procházejí v ulicích nevinní tohoto
světa mezi unavenými muži a ženami s obličeji pošpiněnými vinou,
nesmytým hříchem, roztříštění jako okenní tabulka životem,
který udeří bez varování, z místa uteče, skrývá se, vrátí se zpátky a
udeří znova."
Pro mě toto je kniha vůní,tvarů,proměn,světla a stínů.Rozjíždí se pomalu jako poutní kolotoč a unáší nás časem dopředu,nebo dozadu a my stárneme a mládneme s ní.
Ale hlavně je to kniha o otcích hrdinech,kteří vyměňují své sny a mládí za tisíc obyčejných denních věcí,které je třeba udělat a děsí se možná pohledu do zrcadla,které na ně křičí "stařec! stařec! " a poslouchají svá srdce jak zpomalují a přitom tam někde uvnitř jsou ti mladí kluci,co přelézají ploty a lezou po střechách a běží s větrem o závod. Vzpomínala jsem u ní na mého tatínka a na svoje dětství.
A stejně jako pan Halloway nevěřím,že Smrt existuje.
Mám ráda jak knihu,tak film. Film je skvěle obsazený,kniha je ale zase kniha..
Neotřelý nápad a napínavý děj.
Jsem kapánek nekritická,protože mě historie zajímá. Na to,jak je kniha stará je úžasně čtivá a já osobně jsem ji nemohla odložit.
Teorie o tom,že v Pompejích mohli mít v době katastrofy větší šanci nevidomí,je zajímavá,ale má trhlinu v tom,že nevidomí se orientují tam,kde to znají,pokud tam nejsou překážky. Ale to jen tak,že mě to teď napadlo.
Knihu jsem četla kdysi dávno a nedávno jsem ji koupila v antikvariátu,čímž posílám vzdušný dík tomu,kdo ji tam dal.
Orten je můj nejoblíbenější básník. Ta hrozná tragédie,že zemřel tak mladý,vlastně dává určitý smysl. Kdyby člověk soudil podle jeho poezie,řekl by,že vlastně už všechno prožil-silně,hluboce,až na dno.
Pro mě jako padající hvězda -krátký záblesk,který ve vás zanechá pocit,že jste viděli něco krásného a nesete si to v sobě ještě dlouhou dobu.
jak se říká - "koho mají zastřelit, toho neoběsí" ☺☺☺
S poezií E.D. jsem se seznámila na „písňové doporučení“ pánů Simona a Garfunkela (Dangling conversation).O překlady jejích veršů je docela nouze,takže hned jak jsem tuhle krásně blankytně vyvedenou knížečku její poezie zaregistrovala na pultech,koupila jsem.
Z překladu jsem sice trochu zklamaná a nejspíš zůstanu u originálů,ale dávám 5 a doporučuji,protože ta úžasná paní si to zaslouží.
Vzpomněla jsem si,že jsem to kdysi dávno v rámci něčeho na škole přečetla. Tak jsem si dala tu práci a díky googlu jsem si přečetla znova,abych si připomněla.
Byvše dítětem vcelku odolným k tlaku autorit a věcem,do kterých mě nutili,tato "kniha" mnou prošla aniž by zanechala nějakou stopu. Teď s odstupem času mě ta knížka vyděsila. Ať už je výplodem skutečného přesvědčení,nebo nějakého pokryteckého záchvatu,děsí mě,že je určená dětem. Nejvíc mě vyděsila báseň "Komsomolská".
Mně vždy Majakovský připadal ZARPUTILÝ. Lepší slovo mě nenapadá. Četla jsem od něj kdysi i nějaké milostné básně a jen jsem se v tom utvrdila.
Díky googlu se mi podařilo spatřit fotografii,na které se ten člověk směje.Trochu z toho mrazí.
Četla jsem před hromadou let,tehdy mi to připadalo hrozně napínavé a strašidelné. Dnešníma očima zábavná netradiční krimi se zaměřením na africkou černou magii. Zájem o obojí mi zůstal,i když dnes bych se u knihy asi nebála
Krásná a moudrá kniha,která vyžaduje posun v čase..nebo ho může způsobit ☺
Nikodém,ač zástupce těch,kdo vykládali zákon a stali se tak mnohdy zaslepenými,je člověk s otevřenou myslí. Klade otázky a přemýšlí o odpovědích. To je vždy potřeba.
Tak toto ano. Četlo se to dobře,s Erlendurem a Ólim se velmi ráda zase někdy setkám. Zápletka byla taky docela fajn,i když na mě osobně celá kniha působila opět seversky "unaveně". Na téma severské deprese a stavění se k nim jsem kdysi vedla dlouhé debaty s kamarádkou z Finska,takže v knihách severských autorů se už jen zabývám tím,jak to který z nich pojal.
Knihu jsem dostala od tety jako užnáctiletá a přečetla ji několikrát po sobě. Dobrodružství řeckého chlapce mě hrozně bavila. Náhodou jsem ji našla založenou v krabici s knihami,které jsem chtěla podarovat,ale asi to rozhodnutí přehodnotím a nechám si ji,kdybych se do toho světa chtěla ještě někdy podívat
Neuvážený slib dvou dobrých přátel prakticky zničí čtyři lidské životy.
Zatím nejlidštější pohled na legendu o Golemovi, co jsem kdy četla,nebo viděla. Krásný citlivý a silný příběh,plný moudrosti v řádcích i mezi nimi. A stejně krásné postavy.
Je děsivě pravdivé,jak pan Halter vykreslil lidskou reakci tváří v tvář zázraku. Jak málo si dokážeme vážit něčeho vyjímečného,jak brzy reptáme a hnidopichujeme a jak nakonec mnohdy sami zašlapeme své zázraky do bláta.
Dojal mě příběh Davida a Evy- až na několik výjimek vyprávěný bez snahy o akčnost,vyznívá spíš melancholicky. Naopak vylíčení rudolfínské doby mě opět dovedlo k přemýšlení nad tím,jak málo se lidé ve své povaze za ta dlouhá staletí změnili.
Mimochodem-je velmi zajímavé kolik nařízení,která čteme ve Starém Zákoně,má kořeny nejen v náboženství,ale týká se zároveň hygieny a o kolik ten znevažovaný a pohrdaný židovský národ předběhl své vrstevníky. Vezměme si třeba jen příkazy očisty,nebo těch diskutovaných příkazů a zákazů jak a s čím co vařit.
Moje první audiokniha vůbec. A vybrala jsem dobře. Byl to krásně strávený večer v dobré společnosti mých oblíbených mušketýrů,Douglase Fairbankse a Gerarda Philipa. Ostatní pánové prominou mé díry ve vzdělání,ještě bych se hlásila k tomu truvérovi,bytosti skoro až mystické,neboť neznámé. Kdyby nebylo tma jako v pytli,šla bych si na balkón přivonět k levanduli,abych měla ten dojem večera v Provenci dokonalý.
Pan Horníček,to je prostě...PAN Horníček.
Těším se až budu hledat ty housle,jestli jsou opravdu tak dobře utajené...
Knihu jsem četla před spoustou let. Zapůsobila na mě v několika rovinách a ve všech opravdu silně.
Jednak je to kniha protiválečná. Představit si,že by takto skončil někdo z mých blízkých je naprosto děsivé.
V další rovině jsou tu otázky kdy ještě má lidská existence smysl a kdy život ještě pořád stojí za to a kde je hranice,kdy to vzdát..Případně jak to vzdát,když fyzicky o tom nemůžete rozhodnout. Do jaké míry má smysl zachraňovat životy,pokud je to existence za takových podmínek. Otázky staré jako samo lidstvo,že? V tomto příběhu o to palčivější,že ten jediný,kdo má právo o svém životě rozhodnout,ho nemá ve svých rukou a nemá ani jak sdělit okolí,co by vlastně chtěl.
Mrzí mě,že tuto knihu nemám doma- ale na druhé straně si nejsem jistá,jestli bych si ji dokázala přečíst znova.
Trochu jsem se pokračování bála,protože většinou dvojka laťku nepřeskočí.
Druhý díl je jiný (tož aby nebyl,že!),ale zase opět velmi dobře vystavěný příběh,moc dobře se mi to četlo