Atisa komentáře u knih
Kniha se četla skoro sama, bavila mě. Koho zajímá genealogie, přijde si při čtení této knížky na své. Možná se mi i líbila více než Šikmý kostel. Akorát určité jednání postav se mi příliš nezamlouvalo, zvláště to, co nechal udělat Tomáš Brázdilovi. Ale to bude dáno odlišným hodnotovým zakotvením autora vůči mému.
Toto bylo něco úžasného. Sci-fi není běžný žánr, který bych četla. Tuto knihu jsem však na seznamu chystám se číst měla už hodně dlouho. Přečetla jsem si ji ale až teď díky čtenářské výzvě a rozhodně nelituji. Prvních asi třicet stran bylo takových méně pochopitelných a možná trochu odrazujících od dalšího čtení pro ne-odborníka na přírodní vědy, ale doporučuji určitě knihu neodkládat a pokračovat. Děj se postupně začne více rozbíhat, až v závěru úplně graduje. Bylo to tak napínavé, že jsem knihu ani nemohla odložit. To se mi nestává tak často. Knize dodávají šmrnc také občasné Markovy vtípky a jeho obrovská houževnatost. Vždy mě překvapilo, co zase vymyslel, ačkoli jsem tomu tedy po technické stránce vůbec nerozuměla. Zaujalo mě i, jak funguje NASA. A dokonce jsem si i nějaké informace a obrázky, jak něco vesmírného vypadá, dohledávala. Určitě doporučuji.
Série Šikmý kostel je mistrovské dílo. Oceňuji, kolik úsilí autorka musela vynaložit, než knihu napsala. Člověk se z románu dozví spoustu informací z tehdejšího života. Obzvláště čtení z války se nečetlo dobře, ale jsem ráda, že si nyní mnohem více dokážu takový život představit. Je ale nepochopitelné, že se něco takového dělo a vlastně stále děje.
Kniha se mi velmi líbila. Dotýkaly se mě osudy hlavních postav, občas mě něco i dojalo. Něco mě také překvapilo, především asi tehdejší přístup k výchově dětí, který je vzhledem k dnešní době jiný. Závěr se více věnoval politice, což mě bavilo trochu méně, raději mám osudy obyčejných lidí. Další díly Šikmého kostela si ráda přečtu, snad tam té politiky zase tolik nebude.
Tato kniha se čte skoro sama. Rozhovory se severokorejskými uprchlíky jsou nesmírně zajímavé. Toto je moje druhá kniha od Niny Špitálníkové, takže trošičku povědomí jsem už měla, ale přesto jsem se dozvěděla spoustu nových zajímavých i šokujících informací.
Detektivky jsem četla jako malá a tato mi to připomněla. Obzvláště jsem si vybavila Správnou pětku na tajemných blatech :) Příjemné počtení, taková oddychovka. Líbil se mi hezký přátelský vztah Sherlocka Holmese se svým asistentem Watsonem. Překvapilo mě, že Sherlock nechal Watsona řešit případ samostatně. Pak se vše vysvětlilo. Samozřejmě překvapivé odhalení psa baskervillského na závěr, trochu mě mrzelo, že v tom nakonec žádné nadpřirozeno nebylo. Knihu jsem si přečetla v ten správný čas, kdy jsem v ní dokázala najít paralelu ke svému životu, a tedy i hlubší význam.
Nejprve jsem si myslela, že kniha ve mně příliš emocí nezanechala, protože jsem se se žádnou postavou nijak výrazně neztotožnila. Ale pak jsem si uvědomila, že Leni byla podobný ročník jako moje babičky. Klidně se něco takového mohlo stát i jim. A v tu chvíli jsem se na toto dílo začala dívat úplně. Nicméně stejně nejsem úplně cílová skupina. Nejvíce jsem si při čtení knížky uvědomovala, že když nějaký režim oficiálně skončí, vůbec to neznamená, že by se myšlení všech lidí lusknutím prstu změnilo. Lidé se tak rychle nemění.
Nejprve jsem viděla seriál, pak jsem se pustila i do knížky. Čtení mě hodně bavilo, nemohla jsem se odtrhnout. Odborných částí v této knize zase tolik není, takže to podle mě v pohodě zvládne přelouskat i netechnický čtenář jako já. Mě tam tedy nejvíce bavily části odehrávající se v minulosti.
Kniha mě bavila. Líbily se mi hrátky se slovy, obzvláště zajímavé byly ty týkající pohlavního života. Působilo to tam dost překvapivě, což asi byl záměr. Také mě zaujalo, že autorka vždy nakousla něco z budoucnosti. To přidávalo na napínavosti. Po nějaké chvíli čtení už člověk čekal, kdo zase umře. Věřím však, že to tak mohlo být. Bavily mě přibývající děti. Díky nim byl život pestřejší. Bombardování Brna děsivé. Obzvláště když jsem si o tom jeden den přečetla a druhý den se na těch místech pohybovala. Jediné, co mě hodně iritovalo, bylo to, že autorka nenapsala, na jaké vesnici v blízkosti Brna se polovina děje odehrává. Člověk přemýšlí, hádá a v knížce se to nedozví.
Po této knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě, protože její hlavní postava je alkoholik. Četla se velmi rychle a bylo to zajímavé počtení. Často jsem byla napjatá, jak děj bude pokračovat, ačkoli je to takový relativně obyčejný příběh ze života. Chvíli jsem si musela zvykat na upřímnost a občas i vulgárnost hlavního hrdiny. Klobouk dolů, že se Petra Dvořáková pustila do psaní knihy z pohledu muže. Jestli se s mužským myšlením trefila, to musí posoudit muži. Mně to přišlo dobré. Tento román pro mě však ani tak nebyl o alkoholu, jako spíše o problémech manželství a rodiny. Také oceňuji krásné nahlédnutí do fungování nemocnice na maloměstě. Jednu hvězdičku strháván za závěr, který mě zklamal. Byl vlastně takový nijaký, nepochopila jsem smysl zápletky s angínou a Hynkův zásadní problém se najednou vyřešil jak mávnutím kouzelného proutku, což mi přijde těžko uvěřitelné.
Skvělá kniha. Člověk si na ni tedy musí vyhradit určitý čas, já jsem ji četla měsíc, ale stojí za to. Viděla jsem v ní paralelu s dnešním světem. A zároveň jsem se dozvěděla spoustu informací o životě ve starověkém Římě i o životě prvních křesťanů. Ze začátku mě dost rušilo množství cizích slov, kdy jsem musela stále přetáčet strany dozadu do vysvětlivek, ale později se to zlepšilo, stejně tak jako děj, který se začal rozjíždět stále více. Mile mě v příběhu překvapila přítomnost sv. Petra a Pavla. Doporučuji všem, které zajímá tématika starověkého Říma a prvních křesťanů.
Byla to moje první kniha o Severní Koreji, rozhodně ne poslední. Popis života v pracovním táboře byl opravdu děsivý. Až si člověk říká, jak je to vlastně v dnešním světě možné, pokud to tak opravdu je. Knihu jsem četla jedním dechem. Je to určitě příběh k zamyšlení. Rezonovala se mnou témata jako svoboda či indoktrinace. Svět není černobílý, a to ani svět severokorejských uprchlíků. Určitě si přečtu i další knihy od Niny Špitálníkové, abych se o této zemi dozvěděla více.
Opravdu skvělá kniha. Už v knihkupectví mě zaujalo její nádherné grafické zpracování. Ačkoli jsem už měla přečtenou knihu Sestavte si rodokmen od Blanky Lednické, stejně mě tato kniha nesmírně obohatila. Dozvěděla jsem se mnoho nových informací především o životě našich předků, o jejich povoláních, povinnostech, majetkovém vlastnictví, vojenské službě apod.
Thrillery moc nečtu. Tento jsem si zvolila, protože se mi hodil do čtenářské výzvy. Odehrává se totiž na Malé Fatře, kde jsme trávili dovolenou. Ze začátku se mi kniha hodně líbila. V prostředí, kde se děj odehrává, jsme se pohybovali i my, takže jsem si o to více dokázala vše představit. Líbilo se mi, že jsem se dozvěděla pro mě nové informace o tom, co může způsobit panika a další zajímavosti, které jsou v knize zmíněné jen tak mimochodem. Od druhé poloviny je kniha čím dál více nechutnější. Vše vygraduje v předposlední kapitole, kterou jsem málem přeskočila. Díky poslední kapitole, kde je celý příběh hezky a zajímavě vysvětlen, dávám plný počet hvězdiček.
Moje první kniha od pana Vondrušky. Začátek se rozjížděl dost pomalu. Nebo spíše první případ mě moc nebavil. Zato druhý z klášterního prostředí mě bavil o dost více. Dokonce mě to nalákalo přečíst si i jiné historické romány z podobného prostředí od jiných autorů. Na této knize mě zaujalo, že jsem alespoň trošku nahlédla pod pokličku tehdejšího života rytířů a překvapily mě hlubší věty úplně na závěr knihy. Ještě nevím, jestli ve čtení této série budu pokračovat. Pokud by další části měly být podobné detektivní příběhy z podobného prostředí, přijde mi, že už by mi to nemělo co dát. Ale myslím, že ze zvědavosti ještě alespoň jednu knihu dám.
Tato kniha se mi moc líbila. Vyvolala ve mně silné emoce, jelikož mám také malého syna. Je to kniha o lásce, o lásce milenecké, ale také o nedostatku lásky v rodině. Při čtení jsem si uvědomila, jak moc je láska v rodině důležitá a co se stane, pokud je jí málo. Příběh je krásně promyšlený s překvapivým závěrem. Na konci knihy nám dochází, proč se kniha vlastně jmenuje Advent - příchod spasitele. V poslední kapitole totiž přichází jakési vysvobození od zla. Kniha je psaná ve valašském nářečí, což pro mě na začátku bylo trochu složitější pro porozumění, ale rychle jsem si zvykla. Příběh začíná pozvolna, nejprve radostněji, ale postupně přicházejí pochmurnější okamžiky. Všimla jsem si však, že jsou střídány kapitolami oddychovějšími, což hodnotím velmi kladně. Také se mi velmi líbily autentické popisy přírody Beskyd, popisované prožívání průběhu ročních období, ať už v hospodářství, tak také v církvi. Je až překvapující, že příběh se odehrává ve třicátých letech minulého století, neuplynulo tedy ani sto let. A přitom je to tak velmi odlišná doba od té naší. Ráda bych si přečetla i pokračování životních osudů hlavních postav, škoda, že Jarmila Glazarová nic takového pravděpodobně nevydala.
Tato kniha se mi do rukou dostala úplně "náhodně". Nestačila jsem se divit, jak autor s lehkostí naprosto logicky odpověděl na prakticky všechny moje otázky týkající se Ježíše, které mi ležely někde na pozadí, aniž by mě nějak výrazněji trápily. Myslím si, že tato kniha je skvělá pro lidi, kteří uvěřili, ale sem tam je přepadne nějaká pochybnost či nemají ve všech otázkách ohledně Ježíše úplně jasno. Nejvíce mě na této knize dostávalo, že mě při čtení napadla nějaká nová otázka a autor na ni vzápětí odpovídá. Je to hodně přínosná knížka.
Podařilo se mi tuto knihu přečíst za půl dne. Je to jednoduchá myšlenka, ale přitom tak úžasná. Určitě se s pojmem primární jazyk lásky pokusím seznámit lidi z mého okolí.
Moje první vyposlouchaná audiokniha. Hodně se mi líbila. Líbilo se mi, že Ladislav jde občas i do hloubky. Je to zajímavý svět, který mi doteď byl neznámý. Akorát ke konci už mi přišlo, že se cesta popisovaná v knize dost táhne. Dávám však plný počet hvězdiček, protože autor i v knize zmiňuje, že po určité době se také poutníkům začne cesta táhnout a stane se z ní taková rutina.
Toto byla super kniha, což jsem vůbec nečekala. Líbila se mi více než příběhy se sestrou Fidelmou. Na rozdíl od Fidelmy se v této knize vyskytuje i duchovní složka, což si myslím, že je důležité, aby byl děj komplexní, pokud se odehrává v církevním prostředí. Zároveň se mi také hodně líbilo, že se celou dobu jen nevyšetřuje případ, nepřišlo mi to jako čistá detektivka. Posledních několik stránek jsem si musela přečíst znovu, abych rozuzlení opravdu správně pochopila. Zjistila jsem ale, že to, co se tam odehrálo, vlastně není v knize úplně podrobně napsáno, to si musí čtenář na základě indicií v poslední kapitole domyslet. Za mě tato kniha velké wow a těším se na další díly, snad budou také tak dobré!