Atlantis komentáře u knih
Válka s mloky není klasický román. Nečekejte hlavního hrdinu, ani konzistentní děj. Kniha je spíše jakousi reportáží o imaginárním konci světa. Na konci je dokonce vidět, že samotný Čapek si nebyl jistý, jak by podobnou linku zakončil.
Ve škole jste se určitě učili, že Válka s mloky je plná narážek na nacistické Německo a nebezpečí fašismu. Já jsem asi jediný člověk, který tam toto poselství neviděl.
Kniha je spíše o krátkozrakosti člověka, jeho potřebě hromadit statky a nedbat přitom na dění kolem sebe. A ano, samozřejmě, podobnou situaci tu máme i dnes. Což ale není nic nového, podobným způsobem funguje lidstvo od svého vzniku.
Musím důrazně upozornit na to, abyste si před započetím četby důkladně prohlédli vaše vydání, protože to moje byl jakýsi starý výtisk ve zmenšeném formátu a kvůli tomu se některé kapitoly (ty s poznámkami pod čarou) četly velmi nepohodlně.
Calvina a Hobbese jsem znal pouze z doslechu, a tak jsem rád, že první setkání bylo velmi příjemné. Kresba dokáže být minimalistická i skvěle vykreslující a jednotlivé pointy jsou v drtivé většině vtipné.
Hvězdu srážím proto, že zejména u celostránkových gagů můžete bez problémů přeskočit na poslední okénko, abyste si užili vtip a předchozí je pouhopouhá omáčka kolem.
Nuda, šeď, průměr. Za dva týdny nebudu vědět, že jsem tuto knihu vůbec četl.
Spoustu stran jsem už znal z internetu, ale to nijak nebránilo tomu, abych si čtení výborně užil, protože asi jako spousta dalších lidí, se v mnohých situacích prostě vidím.
Jednu hvězdu strhávám za druhou polovinu knihy, tedy tu s doprovodným příběhem. Tyto "vysvětlivky" mě rušily a mnohem hůř jsem se s komiksem ztotožňoval.
Trochu se mi zdá, že se autorka z počátku snažila za každou cenu šokovat a druhá polovina se pak už jenom zvrtla v klasickou litanii nad nespravedlností komunismu.
Moje rodina v popisované době žila v Pohořelicích a věřte mi, že to opravdu nevypadalo jako v knize. Normálně bych proti tomu nic neměl, přece jen existuje nějaká autorská licence, kdy si může spisovatel skutečnost upravit, ale možná proto, že je toto téma tak blízko mého domova, jsem knize prostě nevěřil.
Porovnejte třeba s Krvavými jahodami. Tam z každé strany čiší ta surovost a syrovost tehdejší doby (i přesto, že Jahody jsou podle posledních informací také smyšlené). Tady je to prostě... umělé.
Druhý díl Hildy je stále úžasný komiks. Baví mě ty malé vtípky (skautík a jeho beruška), dojímají mě nádherné konce (závěrečná strana) a hlavně se mi líbí hlavní postava. Hilda se chová jako malá holka, není to jen zmenšenina dospělého člověka.
Ale oproti prvnímu dílu něco chybí, ta poslední špetka do pěti hvězd. Možná je to tím, že už vím, že od tohoto světa můžu čekat cokoliv, nebo je to přesunem do města, ale první díl měl prostě něco málo navíc.
Největším plusem Blacksada je naprosto fenomenální kresba. Hra světel a stínů, úžasné detaily, vkusně použité barvy. Marně vzpomínám, kdy se mi komiks pohledově tak líbil.
Jednu hvězdu strhávám za to, že občas mi v příbězích přišlo až zbytečně moc postav a často budete mít pocit, že jste něco přeskočili, že se udála nějaká klíčová scéna, která ale nebyla ukázaná.
Naprosto zbytečný komiks, který si po týdnu ani nebudu pamatovat. Naprosto mě iritovalo, že by takhle někdo mluvil se čtyřletým dítětem.
Příjemné překvapení. Komiks si na nic nehraje, nesnaží se sjednotit národy a zachránit ekosystém, i když by svým tématem jednoduše mohl.
Příjemná kresba (a přehledná, díky bohu - poslední dobou je v komiksech jakási móda být nepřehledný) a navíc musím zdůraznit, že ani zlouni nejsou prvoplánově zlí, ale když se nad jejich filozofií zamyslíte, dává až nepříjemně smysl. Určitě zkuste, já si dám s chutí další díly.
To, že jsem nejprve viděl animovaný film, komiksu dost ubralo, protože už neměl čím překvapit.
Největším kladem celého komiksu a také důvod, proč je moje hodnocení tak vysoké, i když se mi až tak nelíbil, tak je starý Batman. Jeho myšlenkové pochody, vztah se Supermanem a hlavně fakt, že si jasně uvědomuje, že je několik let za zenitem.
I přesto, že obálka je plná výkřiků recenzentů, jak dostali pětinásobné společné orgasmy s kresby, mně se nelíbila. Nepřehledná, nedetailní, často velice zvláštně barevná. A ty neustálé televizní komentáře rozdělené na dvacet čtyři políček byly neskutečná nuda.
Žvást. Samozřejmě, můžete v Incalu hledat smysl života a důkazy o existenci pravesmíru. Cože, vy nevíte, co je pravesmír? Přeci vesmír, který tady byl před naším vesmírem a je uvnitř každého z nás. Jen musíte být zajedno s vaší niternou seberealizací, jenž se vyvinulo již v technozárodku embrya vaší robotické tety.
Zdá se vám předchozí text překombinovaný? Nesmyslný, pitomý, rádoby chytrý? V tom případě odhoďte Incal co nejdále to jde, protože vás nečeká nic jiného, než snůška podobných blábolů.
Je až bolestivě jasné, že příběh si autor vymýšlel v průběhu. Nejenom, že je stupidní a zamotaný, ale konců má více než tři Návraty krále z Pána prstenů dohromady.
Z postav se stávají nerozluční přátelé, nesmrtelní milenci a úhlavní nepřátelé na rozmezí čtyř panelů. Prezidenti se klonují do televizních kamer (ano, opravdu). Vaše děti nejsou vaše děti, ale děti támhletoho kolemjdoucího. Ale nebojte, ne doopravdy. Jen v jejich duši. A vlastně ani nejsou děti, ale prastaré artefakty. Nahoře je dole, uprostřed planety je nebe, medúzy požírají antihmotu.... ble. Hnus. Překombinované, splácané, rádoby chytré. Neskutečné utrpení číst.
Bud to znít hnusně, cynicky, nevhodně a prostě špatně, ale jestli měla Zeměplocha pokračovat takhle, tak je lepší, že už Terry nic nenapíše.
S příchodem klikačů začala Zeměplocha ztrácet svoje kouzlo, vtip a lehkost a Pastýřská koruna je vrchol (nebo spíše dno) tohoto vývoje. Vše je až moc moderní, nudné, rozplizlé a hlavně nevtipné! Tím se vždy Pratchettovo dílo odlišovalo od ostatních fantasy - skvělým humorem. Tady najdete dva vtipy.
Série s Toničkou byla vždy to nejhorší, ale já ji bral jako jakýsi spin-off Zeměplochy. O to ví mě rozzuřilo, že zde zemřela jedna z nejdůležitějších postav série. Tady. V tomhle marastu. Proč? A to, že dědictví této postavy získal člověk, který se poprvé objevil zde, je výsměch.
Při loučení s touto postavou a průletem Zeměplochou vidíte, jak na tuto skutečnost reaguje plejáda známých postav. Je krásně vidět, že jde o rozloučení Terryho Pratchetta, jeho poslední sbohem, poslední zamávání milovaným osobám.
Jde o smutný konec fantastické série. Bylo to jako sledovat starého dobrého kamaráda, se kterým jste strávili roky, pomalu stárnout, umírat a mizet před očima. Až z něj nakonec zbyla jen ta Pastýřská koruna.
Tak už jsem od Červenáka četl sci-fi, fantasy i historický román a musím říct, že poslední jmenovaný mu jde rozhodně nejlépe.
Neotřelé prostředí, zeměpisné umístění i doba dělá z této knihy velice osvěžující detektivku, která se (pokud použiji ohrané klišé) čte jedním dechem.
Hvězdu strhávám za konečné vyústění, kdy se mi jednotlivé linky začínaly zdát až příliš zašmodrchané a hlavní záporák mi přišel lehce vycucaný z prstu.
První Pupíky mě obrovsky nadchly, a tak jsem se na další díl těšil. Čekal jsem opět ten čerstvý a unikátní humor, který se určitě musel postupem času ještě více vytříbit. A ono se to nějak nestalo. Dvojka je první díl v bledě modrém a to je prostě málo. Vtipy mi přišly velmi podobné a hlavní postavy mi začínaly pomalu ale jistě lézt na nervy.
Chválu si ale určitě zaslouží bližší pohled do života mimo školu jedné z holek, čímž postava získala mnohem větší hloubku.
Nemám rád svět Ultimates a komiksy, které vyšly v UKK byly otřesné, a proto jsem k této knize přistupoval velice skepticky. Jsem rád, že se moje obavy nevyplnily a Ultimates 2 jsou zábavnou jízdou, která nestíhá nudit. Vypíchnout musím naprosto unikátní osmistránkový (!!) panel.
Jediným negativem byl jaksi uspěchaný konec, kdy jednotlivé boje byly mnohdy hotové na půl straně a značná část postav tak nedostala možnost se výrazněji projevit.
Tři a půl hvězdy, na čtyři epopej bohužel není.
Kniha sleduje několik hlavních postav a to je zároveň její největší problém. Tempo je vysloveně vražedné, takže postavy se mnohdy rodí i umírají v rozmezí jedné či dvou kapitol. Některým postavám je věnována čtvrtina knihy, jiným pět kapitolek.
Toto zběsilé tempo s sebou navíc nese ještě jednu nepříjemnost - naprosto zde chybí jakýkoliv pocit napětí. Hrdinové a jejich příbuzní umírají doslova jednou větou a to je prostě špatně. Doufám, že další díly se nesou v poklidnějším a komornějším tempu.
Jedna z mála knih, kdy se mi mnohem více líbila filmová adaptace, než původní předloha.
Příběh všichni známe, tady nic nového, ale kresba... ta je prostě a jednoduše kamenem úrazu. Zvláštně rozbředlá a nejasná, navíc ve spojení s barvami z tmavší části spektra. Určitě se najdou argumenty, že právě díky tomu dostává kniha atmosféru, ale mně to spíše přišlo, že mi komiks zbytečně přidává práci luštěním jednotlivých výjevů a uměle tak natahuje děj.
Ve zkratce - pusťte se raději film.
Komiks, který má dnes téměř již kultovní status. Mě nijak nenadchnul. O Temnotě se nedozvíte prakticky nic a celé je to takové překvapivě suchopárné.
Zážitek vám také masivně zhorší české vydání, které je jaksi nesmyslně zmenšené, takže text je občas lehce rozmazaný a například názvy kapitol ponechané v originále také bijí do očí.
Nenadchne, neurazí. Naprosto tuctové převyprávění báje o Perseovi. Zdůraznit musí hloupoučkou kresbu, kvůli které vypadají všichni králové naprosto totožně a i na tak malém prostoru z tohoto důvodu dochází ke zmatkům.
Tak takhle má vypadat Simpsonovský čarodějnický speciál. Kniha plná příběhů (které pravda ne vždy jsou vrcholem kvality) a hlavně až na výjimky žádné experimentování s kresbou, jako v jiných dílech.
Potěší i taková drobnost, že každý příběh má jiný barevný okraj.