Atlantis komentáře u knih
První Usagi, kterého jsem četl a jsem naprosto uchvácen. Sakai je mistr v zachycování pohybu. Jednotlivé panely na sebe navazují s takovou přesností a lehkostí, že vypadají, jako by plynuly jako anime film. Třešničkou na dortu je potom spojení feudálního Japonska a vesmírného sci-fi.
Přečteno jedním dechem. Už na první pohled je vidět, že jde o něco naprosto odlišného, než byl první díl. Scarpa má jednodušší kresbu, více expresivní. Používá také výrazně méně barev a panely jsou často hnědé, šedé nebo béžové. Jde ale o skvělou ukázku, jak i "obyčejné" komiksy s Kačery mohou být různorodé.
Rozhodně nejlepší český komiks se Simpsonovými. Pokud milujete literaturu (což na Databázi knih se lehce předpokládá), budete ve svém živlu. Spousta narážek, které děti rozhodně nepochopí.
Rozhodně nejslabší díl aristokratické trilogie. Krásně vidíte, kde se autor snažil o vtip. Chápete, že tady se máte smát, ale ono to prostě vtipné často není. Příjemným a vítaným osvěžením byla tetička. Velká škoda, Aristokratku mám rád, ale tady to prostě nějak drhlo.
Nehodnotím život paní Věry, vůbec ne. Ten byl příšerný, neskutečný a jen dokazuje, jak jsou lidi ve svojí podstatě odporní.
Hodnotím knihu. A ta je průměrná. Nejvíce mi vadila jedna věc - pokud má jít o Věřiny vzpomínky, jak mohla vědět, o čem se bavili lidé v zavřených kancelářích? Struktura prostě měla vypadat jinak. Po odchodu z tábora mi už navíc přišlo, že kniha (a potažmo i paní Věra) ztratily dech.
Škoda. Na knížku jsem se neskutečně těšil, ale nakonec nic světoborného.
Rozhodně slabší, než první díl, ale stále zábavné počtení. Škoda mnohdy zbytečných fotek, kdy je vidět, že autor našel několik rádoby dobových fotografií a snažil se na ně naroubovat příběh. Také kamsi zmizela syrovost prvního dílu.
Je načase si přiznat, že zdaleka ne vše, na co Gaiman sáhne, je skvost hodný vytesání do kamene.
Američtí bohové mají skvělou a nesmírně zajímavou premisu - lidé si berou svoje bohy všude s sebou a tito bohové pak žijí mezi nimi. Úžasný nápad, ze kterého Gaiman ale nedokázal moc vytěžit.
Kniha je roztržitá. Je bolestivě jasné, že autor nebyl schopný se rozhodnout, zda chce psát plnokrevné fantasy, surrealistickou metaforu nebo mrazivou (pun intended) detektivku.
Jistě, je mi jasné, že komentáře a hodnocení budou plná toho, jak jde o skvělou reakci na současnou společnost, konzum a že jde o skvostnou alegorii. Žvásty. Kniha se čte nepříjemně, rozhovory jsou absurdně kousané a mnohdy do sebe nezapadají, přechody mezi prostředími jsou občas nejasně popsané.
Slabá, velmi slabá kniha, kterou u mě osobně zachránila jen linka Mikem Ainselem.
Po letech obrovská nostalgie. Překvapilo mě, jak často se po Čtyřlístku střílelo! Pro děti skvělé a překvapivě výpravné dobrodružství.
S knihami označovanými jako klasiky je to obtížné. Od takového díla prostě očekáváte skvělou zábavu. A já si troufám tvrdit, že Deset malých černoušků je první klasikou, která dokázala tato očekávání pro mě splnit.
Děj se hned po příjezdu na ostrov rozjede a nesundá nohu z plynu až do samotného závěru. Úžasně vytvořená atmosféra, perfektní napětí, zajímavé postavy a jejich motivy, životy a charaktery. Budete se cítit rozpolceni, protože na jednu stranu chcete dočíst, chcete zjistit, kdo je vrahem, ale na druhou stranu budete chtít, aby příběh pokračoval dál a dál.
Rozuzlení se mi ne úplně líbilo, krapet přitažené za vlasy, ale rozhodně nic, za co bych ubral na hodnocení.
Pokud chcete opravdu kvalitní knihu, krátkou, svižnou, napínavou a mysteriózní, zkuste Černoušky. Neprohloupíte.
Kniha, ze které zcela zřetelně čerpali i tvůrci komedie Připoutejte se, prosím. Jde o svižné čtení, kde se místo nesmrtelnosti brouka budete spíše zaobírat konkrétními detaily. A zde leží největší problém Letu do nebezpečí. Těch technických páček a ukazatelů je tady prostě přehršel. Není výjimkou, že třeba tři strany po sobě čtete o umístění různých čudlíků a metrů a to člověka prostě a jasně po chvíli přestane bavit.
Ocelové žezlo je silně nevyvážená kniha. Autor se zjevně nedokázal rozhodnout, zda se snaží psát moderní verzi ruských bájí a pověstí nebo krvavou středověkou fantasy. V první polovině jasně vidíte črty klasické pohádky - kráska a drak, tři kmotříčci, tři úkoly apod. Do toho čtete, jak z někoho vylétávají úlomky páteře smíšené s úlomky lebky a mozkomíšním mokem (úlomky lebky jsou mimochodem Červenákovými oblíbenci, protože se to jimi v knize jen hemží).
Ilja je postava silně nesympatická, nudná a permanentně ubrečená. Už i ten jeho kůň byl zajímavější.
Konec sice navnadil na Kostěje Nesmrtelného, ale budu se muset velice přemáhat, abych se do něj pustil.
Hledáte kvalitní fantasy? Jděte dál. Hledáte kvalitní středověký román? Jděte dál. Chcete si zopakovat odhadem asi pětsettřicetšest pohanských božstev? Tak v tom případě si Ocelové žezlo přečtěte.
Temný příběh táhnoucí se jako melasa. Posmrtné blues obsahuje nejméně jednu scénu, kterou si budu pamatovat až do konce svého života (Gabe a železa). Až si z vás bude někdo zase utahovat, že máte rádi komiksy, dejte jim přečíst tohle.
Jedinou chybkou, která mě osobně trhala od čtení byl fakt, že dialogy jsou někdy zvláštně trhané a bubliny na sebe ne vždy lehce navazují. Obávám se, že jde o chybu nezkušeného překladatele.
Aristokratka je jako dobrý britský sitcom. Takové Haló, haló. Krátká stopáž a neustále se opakující vtipy. Vy víte, co přijde, protože už jste to zažili v minulých dílech, ale vždycky je tam nějaká miniaturní změna, která stačí na to, abyste se zas a znova bavili.
Oproti prvnímu dílu srážím jednu hvězdu, začátek mi přišel lehce pomalejší.
Začnu lehce netradičně kresbou. Ta je ve Strážcích naprosto skvělá. Ostrá, přehledná a v kombinaci se skvostným coloringem (jako je například fialový nádech při scénách z jednání) nemá jedinou chybičku.
Co ale chybku má, je příběh. Není vůbec špatný, právě naopak, ale zrovna, když se začne rozjíždět, tak skončí. Prostě a jednoduše střih a to be continued... Velice rád bych obětoval závěrečné krátké (a zbytečné) epizodky za další plnohodnotný sešit.
Tento komiks jsou prostě Guardians of the galaxy, tak jak je máte rádi. Plus Iron man.
Korejská manhwa. Nepřehledná, relativně nudná, sáhněte raději po nějaké plnokrevné japonské manze.
"Dobrý večer." řekl Pavlota.
"Dobrý." řekl Skruh.
Co se stalo potom, je oba překvapilo.
Konec kapitoly.
"To tedy nevím." řekla Skormová.
"Ale já ano." řekl Brun.
A to ještě nevěděli, co přijde dál.
Konec kapitoly.
"Můžete se na to podívat?" zeptal se Dron.
"Ano." odpověděla Šmondová.
A pak to přišlo.
Konec kapitoly.
Tak nějak takhle vypadá Ztracená brána. Kapitoly mnohdy na půl strany, počet postav se očividně rozhodl překonat všechny díly Game of Thrones dohromady. Jména prakticky nezní česky a jsou si neskutečně podobná, takže mnohdy budete v této ani ne dvousetstránkové knize tápat.
Zakončování kapitol je pak naprostý odpad. Takhle se prostě kniha nepíše. Možná scénář k seriálu, tady to nemá co dělat.
Příběh najednou skončí a vy čekáte na zodpovězení asi sto třiceti dvou otázek, které se ale nedostaví.
Přečteno jen a pouze kvůli čtenářské výzvě.
Tak strašně rád bych dal plný počet. Kačeří příběhy jsou pro mě srdcová záležitost a komentáře k jednotlivým příběhům nádherně dokreslují historii tohoto komiksu, ale české zpracování je prachbídné.
Všichni jsme si vědomi odfláknutého letteringu, ale jako člověk, který na těchto komiksech s kačery vyrostl, jej už moc nevnímám. Já mám na mysli nechutně odbytý překlad a korektury. Po přečtení úvodníku jsem měl sto chutí si jít někam stěžovat. Tolik chyb jsem už dlouho neviděl. Chybějící interpunkce, překlady nedávající smysl (schválně, kdo má být v úvodní části mluvčím? Rosa? Šéfredaktor? Překladatel?), příběh "Poslední sáně do Dawsonu" na jedné (JEDNÉ!!) straně přeložen dvěma různými způsoby, některá jména a místa přeložená, jiná ne a mnoho dalšího.
Do očí bijící je například úvod k jednomu z krátkých komiksů, kde se řeší, jakým způsobem bude přeložena anglická pointa. V tomto úvodníku je vtip přeložen velice vhodně jen proto, aby o dvě (DVĚ!!) strany měl překlad naprosto jiný a nevtipný.
Proboha vás prosím, pokud bude toto hodnocení číst někdo od Egmontu (haha), já vám ty korekce udělám klidně zadarmo, přestaňte takhle prznit naše milované Kačeří příběhy. Chápu, jedete na mentalitě z časopisu, kde si nejspíš říkáte: "Pro mrňata dobrý", ale tady jde o knihu za několik set korun.
Pro všechny ostatní shrnutí. Stydíte se, stejně jako já, kupovat si Kačera Donalda na stánku a zároveň vám chybí tyhle skvělé příběhy? Sáhněte tedy po Zlaté klasice. Ano, pokud jste pamětníci, budete si některé komiksy matně pamatovat, ale o to je to čtení mnohdy větší zábava.
Justice League je v troskách. Pekelně ukrutné nástrahy, které vyřadí každého jednoho člena. Jak si s nimi poradí? Ponesou někteří následky až do konce života? Jak dlouho jim bude trvat, než se s pomocí detailně promyšleného plánu vymaní z osidel zla? Půl strany. Opravdu. Stačí pouhých šest panelů, aby bylo vše zase v pořádku. A takhle to vypadá s celým příběhem.
Babylonská věž je neuvěřitelně zkratkovitá. Pořád čekáte, až se něco pořádně začne dít a... ono je to najednou pryč. Bez emocí, rychle pryč, jedeme dál.
Zrychleně vytvořená mi přišla i kresba. Na pokraji karikatur, velice jednoduchá, jen aby bylo hotovo.
Starý příběh je naprostá stupidita, čehož si jsou dobře vědomi i u DC, protože záporák Starro se dále v historii vyskytuje jen jako parodická a parodovaná postava.
JLA: Babylonská věž se tak stává obyčejným komiksem, ve kterém musím ocenit hlavně Plastic mana, postavu, o které nevím prakticky nic.
Pokud stejně jako já nekupujete každé UKK, červené UKK, DC UKK a pouze vyzobáváte to, o čem si myslíte, že bude nejzajímavější a nejzábavnější, zobejte jinde. Babylonská věž je totiž jako narychlo vyhoněné ovoce. Na první pohled zajímavé, ale uprostřed jalové.
Harry chlastá. Tak trochu. Zase.
Harry balí Ráchel. Tak trochu. Zase.
Harry má novou parťačku. Tak trochu. Zase.
Zločinec je nemocný. Tak trochu. Zase.
Schválně: který díl s Harry Holem jsem právě popsal? Červenku? Pentagram? Ani jedno, správně je Sněhulák.
Problém s Nesbem je v tom, že vydal několik skvělých detektivek a lidé moc rádi zapomněli na polovičaté první dva díly, které byly přinejlepším průměrné. Sněhulák není kvalitativně o moc výše. Drtivou většinu jsme už viděli jinde a vraha odhalíte nejpozději v první třetině knihy.
Kladem je rozhodně závěrečná čtvrtina, kde se dozvíme motivaci a myšlenkové pochody vraha a konečně i u Harryho nastane posun. Doufejme, že k lepšímu.
Na Sněhuláka jsem se poměrně těšil a o to je větší zklamání, že jde jen o velice obyčejnou detektivku.
Mohl bych prakticky okopírovat komentář Sandy_Sandy. Humor neskutečně šustí papírem a tlačí za každou cenu na pilu až do takové míry, že nudí. Nečekejte žádný dějový posun, jde opravdu pouze o zápisník a na nějaký náznak příběhu nenarazíte.
Proč postavy jednou mluví anglicky a potom zase česky? Nesmyslné. Navíc textu v cizím jazyce je tu tolik, že pomalu každá druhá strana má několika řádkové (!) vysvětlivky. Chápu, mělo jít o prvek způsobující vtipná nedorozumění, ale to se prostě neděje.
Nečekejte další Aristokratku, při čtení Zápisníku budete mít spíše pocit, že projíždíte něčí Facebook. A to myslím doslova, protože zde máte fotečky i několik vtipných a hustokrutopřísných meme.
Pousmál jsem se jednou, a to tehdy, když se poslední kapitola jmenovala "Poslední rotace (díky bohu)". Krásně tak totiž byly vystiženy veškeré moje myšlenkové pochody.