Audrina komentáře u knih
Líbilo se mi to více než první díl, pořád je to ale totální oddechovka, kterou čtete v tramvaji, protože se nemusíte moc soustředit na děj. Přesně víte, jak vše dopadne. Čas od času ale ráda po podobném žánru sáhnu.
V rámci svého žánru se jedná o takové průměrné čtení. Jednoduchý děj, hezká holka a hokejista. Pro odreagování ideální.
Follett psát umí a historické romány jsou jeho doménou. Bohužel jsem při čtení knížky měla pocit, že v ní něco chybí...nebo možná naopak přebývá?
Na Follettových knížkách oceňuji především popis jakési každodennosti v daném historickém období. Čtenář se tak dozví spoustu historických faktů, ale přitom je prožívá s hlavními hrdiny. Tady mi těch faktů přišlo až moc. Myslím si, že některé události byly v knize popisovány zbytečně zdlouhavě a kdyby tam nebyly nic by se nestalo. Raději bych si totiž přečetla něco ze života postav. Tahle se totiž najednou postavy ženily, rodily děti apod., ale bez nějakého uvedení.
Občas mi také přišlo, že se Follett snaží ukončovat životní osudy postav tak, jak chce on a ne tak, jak logicky vyplývá z charakteru postavy.
Určitě se jedná o nadprůměrné historické čtení, Follett to podle mě ale umí i líp.
Dlouhou dobu jsem nedokázala pochopit genialitu celé ságy. Celou dobu, kterou jsem s ní strávila, mě ovšem přesvědčovala o své výjimečnosti. Úplně docenit ji dokážu až nyní, po přečtení poslední části.
Jedná se o příběh, který je vyprávěný se syrovou upřímností, realita, kterou nalezneme na stránkách je děsivá a žije svým vlastním životem. Celý příběh je tak živý, že věřím, že se stal, a že se podobné malé tragédie stále dějí.
Nejsem fanoušek ani Liny ani Eleny, obě dvě udělaly velké množství rozhodnutí, za které je nenávidím...neděláme je ale občas všichni? Protože ať se nám to líbí nebo ne, život není černobílý.
Na konci je Vám líto obou dvou, protože tragédie jejich příběhu je stejná, i když u každé odlišným způsobem. Obě si zaslouží náš soucit. Stejně tak jako si kniha zaslouží náš čas.
Druhý díl je napsaný lépe než díl první, na autorce už je vidět zkušenost. Co na Harrym miluju jsou scény jakési každodennosti. Myslím, že to je jeden z důvodů, proč má tolik lidí knihy rádo, člověk si při čtení totiž opravdu připadá jakoby večeřel v Doupěti, byl na hodině Přeměňování nebo se snažil chytit zlatonku při famfrpálovém utkání. Připadala jsem si tak při prvním čtení v deseti letech a připadám si tak neustále, i když mi už je přes dvacet.
Překrásně napsaná kniha, překvapivé pro mě bylo, že vyšla celkem nedávno, stylem se totiž podobá anglickým klasikám. Jedná se o nenáročné čtení, které ale umí pohladit po duši, nejlépe pokud příběh čtete v podzimní plískanici s hrnkem horké čokolády.
Co napsat víc ke knížce, o které už toho bylo tolik napsáno. Harry Potter je moje absolutní srdcovka a vždy bude. Na prvním díle je vidět, že je napsán nevypsanou autorkou. Příběh je občas celkem plochý a povrchní, postavy se dělí jen na špatné a dobré a občas se vše vyřeší až příliš rychle. Přesto se jedná o příběh, který přivedl miliony dětí ke čtení a dodnes zůstává v srdcích nás všech. A to se o každé knížce říct nedá.
Strašně dlouho jsem se vůbec nemohla začíst a jen čekala, co se z příběhu vyklube. Nakonec mě mile překvapil, zakončení dopadlo nejlíp, jak mohlo.
Příběh Palestiny mě vždy dokáže rozesmutnit. Je neskutečně tragické vidět, jak Židé, kteří si protrpěli hrůzy války a holocaustu, přišli do Palestiny a stejná zvěrstva páchali na Arabech.
Abulhawa umí skvěle vykreslit arabskou mentalitu, jejich touhu po domově a kořenech a obrovskou soudržnost.
Dostala jsem to, co jsem očekávala. Lehkou oddechovou četbu na léto. Je pravda, že první díl by se bez druhého obešel, ale proč ne.
Odpočinková četba na léto, nic zvlášť jsem od knihy nečekala, ale příjemně překvapila. Příběh je samozřejmě totálně předvídatelný a celkem plytký, ale garantuju, že po přečtení máte rozhodně pocit začít žít více "hygge"
Začátek knihy mě navnadil na to, že by se mohlo jednat o nejlepší díl série. Bohužel druhá půlka byla výrazně slabší. Vše je ale dané především povahou hlavních hrdinek, které mi přijdou čím dál protivnější. Elena, která se neustále snaží dokázat, že je lepší než Lila, i když už to mnohokrát dokázala. Na druhé straně Lila, která zabředla do životní prázdnoty, která ji ubíjí, ale není dostatečně odvážná to projevit a změnit.
Genialitu série stále úplně nechápu. Ano, je to dobře napsané, jazyk je krásný a pár myšlenek pěkných. Jako celek to na mě ale působí jako přátelství dvou hloupých puberťaček, které si navzájem jen ubližují, ale přesto nedokáží žít jedna bez druhé.
Zřejmě nejslabší kniha od Flynnové, děj byl lehce předvídatelný. Vlastně celou dobu čekáte až se vám vaše teorie potvrdí. Hlavní hrdinka byla protivná a silně nesympatická. Upřímně nechápu důvod labilních hrdinů v krimi románech.
Přijde mi, že je u nás anglická literatura 19. století dost opomíjená. Ve škole se učí převážně o Jane Austenové, případně sestrách Bronteových, Hardyho jsem tak objevila až v dospělém věku. Daleko od hlučícího davu je skvělou sondou do osobnosti mladé ženy, která je zasažena velkou zodpovědností a především různým typem citů ke třem různým mužům. Hardy postavu Bathesby skvěle vykreslil a potvrdil, že ženy a jejich rozhodnutí týkající se mužů se za posledních 150 let moc nezměnilo.
Detektivky moc často nečtu, ty od Roberta Bryndzy se mi ale moc líbí. Noční lov mě zaujal ještě víc než Dívka v ledu. Líbila se mi postava vraha a jeho důvody pro jeho činy. Z psychologického hlediska mi to přišlo velmi zajímavé, je to úžasné pozorovat, jak moc nás ovlivňují lidé okolo nás a jejich činy. Stačí pak málo a může se z nás stát monstrum.
Erika navíc byla snesitelnější než v prvním díle, takže za mě velké doporučení
Musím říct, že kniha mě naprosto nadchla. Výborný příběh, který nemá hluchá místa, takže vás nutí číst dál a dál.
Oceňuju, že se jedná o uzavřenou sérii a taky, že potěší teenagera, ale i dospělého
Zatím zřejmě nejlepší díl celé ságy. Přemysl mi byl nesmírně sympatický, líbilo se mi, že si šel tvrdě za svým. A ať už Vondruška fabuluje nebo ne, základ je pravdivý a tím pádem se s každou jeho knihou dozvídám něco nového, co jsem si z hodin dějepisu nezapamatovala.
Ze začátku mi trvalo déle než jsem se do knihy začetla, ale pak už se příběh četl jedním dechem. Novelka krásně vysvětlí původ některých postav a připraví čtenáře na závěrečný díl. A hlavně přiblíží Levanu, kterou jsem si skoro oblíbila a hlavně díky tomuto příběhu spíše dokážu pochopit její jednání
Mornštajnová psát umí a přesvědčila mě o tom i ve Slepé mapě. Velice se mi líbí styl, kdy postavu už nějaký čas znáte a najednou se autorka vrátí do minulosti a osvětlí Vám některé rysy v chování postavy, Morštajnová je v tomto mistr.
Většina děje je směřována do období komunismu a musím říct, že tehdejší období dokázala autorka krásně vystihnout. Tu letargii většiny, která si raději nalepila do okna vlaječky a každoročně stála fronty na banány, aby se náhodou nedostala do problémů, protože změnit režim nepůjde...
Určitě stojí za přečtení!
Na příběh Morlandů odehrávající se v Americe jsem se těšila a vůbec mě nezklamal. Bylo to oživení oproti příběhům z Anglie, které mi už přišly trochu na jedno brdo. V knize je ukázán nádherný přerod mezi nadšenými mladíky toužícími bojovat za svou zemi a muži, kteří po hrůzách války rychle vystřízlíví.
Konec byl možná až moc romantický, ale čas od času to neuškodí.