Audrina komentáře u knih
Přiznám se, že nějak nevím, jak knihu ohodnotit. Čekala jsem extrémně silný příběh a spíš jsem dostala knihu, která mě rozčilovala. Jednání hlavních postav mi přišlo nelogické a do čtení jsem se musela nutit. Upřímně jsem čekala něco trochu lepšího.
Myslím si, že jakkoli vyzdvihovat Follettovy vypravěčské schopností, není třeba. Sám autor to prokázal už mnohokrát, takže pokud máte rádi rozsáhlé historické fresky, určitě doporučuju. Celý příběh jsem opět zhltla za pár dní a ocenila jsem, že autor už tolik netíhne k vykreslování čistě černobílých postav, ale dává jim i odstíny šedé.
Zároveň se mi velice líbilo proniknutí do dělnické třídy obyvatelstva. Z období napoleonských válek jsem vždy četla jen knihy z prostředí šlechty, takto ale člověk může snadno nahlédnout, jak na tom byl obyčejný člověk.
Druhý díl mi přišel lepší než ten předchozí, respektive určitě se lépe četl. Každopádně sérií Měsíčních kronik u mě autorka nasadila vysokou laťku a tento příběh se jim nemůže rovnat ani trochu.
Přišlo mi, že se v knize děje tolik věcí a všechny vlastně hrozně rychle. Nakonec i závěrečná bitva byla celkem nelogická a pohádkový konec tomu nasadil korunu. Jsem ráda, že jsem si příběh přečetla, ale od autorky bych doporučila primárně jiné příběhy.
Autorka psát umí, to je bezesporu. Každý její příběh zlhtnu během pár dní a výjimka nebyla ani její nová kniha. Líbilo se mi otevření tématu, které se odehráváme v Beskydech, přece jenom, ne vždy se autoři zaměřují na tyto vzdálené oblasti.
S čím mám trochu problém je, že se autorka snaží na celkem malé množství stran vměstnat velké množství postav a osudů. Kvůli tomu plyne děj hodně po povrchu a skutečné motivace jednotlivých postav jsou často hůře čitelné.
Musím říct, že mě kniha mile překvapila. I když je psaná primárně pro mladší čtenářky, tak si myslím, že nezklame ani nikoho staršího. Moc se mi líbila celá myšlenka knížky, která vlastně pracuje s otázkou, co všechno je vlastně naše volba. A je pravda, že mě vedla k zamyšlení. A ocenila jsem její konec
Od knihy jsem měla poměrně velká očekávání a musím říct, že rozhodně byla naplněná. Autorovi se povedlo neskutečně dobře vykreslit charakter 80. let v Glasgow, kdy průmysl skomíral a lidem nezbývalo nic jiného, než se ze zoufalství uchýlit k alkoholu.
Jedná se o čtení, ze kterého vám možná nebude dobře, ale vřele doporučuju!
Jaké to je žít v zemi neomezených možností, kde každý může uskutečnit svůj sen? Co když je ten sen ale určený jen pro ty správné Američany? Autorka neskutečně skvěle vystihla, jaké to je být imigrantem v zemi, kde sice můžete cokoli, akorát že vůbec. Je důležité si takováhle témata připomínat, protože myslím si, že především v našem českém prostoru si vůbec neuvědomujeme, jaké to je být součástí menšiny.
Kniha je velice čtivá a dávám plusové body za zpracování příběhu, který otevírá téma, o kterém jsem věděla, ale stále se o něm moc nemluví. A to především proto, že o něm nemluví vlády daných zemí. To mi asi na celém příběhu přišlo nejsmutnější...to, jak především Korea schválně ututlává děsivé osudy svých občanek.
Každopádně jsem asi od knihy čekala něco víc. Proto nedávám plný počet hvězd.
Přemýšlím, jak knihu hodnotit. I přes svůj nevelký rozsah asi 180 stran v sobě ukrývá velice silný příběh arménského obyvatelstva nejen v Istanbulu, ale v celé Osmanské říši na přelomu 19. a 20. století, tedy v době, kdy se mocnosti začali pomalu rozpadat, především kvůli národnostním třenicím.
Autorovi se velice dobře povedlo popsat nesmyslnost celé situace.
Je pravda, ze kniha byla lehce pritazena za vlasy, na druhou stranu jsem od ni čekala odpocinkovy příběh a přesně to jsem dostala. Moc se líbilo, jak autorka popsala hlavní hrdinku a bylo víc než smutno z te nespravedlnosti, které ženy před relativně krátkou dobou musely čelit. Příběh jsem zlhtla za dva dny
Soukupovou mám v rámci českých autorů snad nejraději. Přijde mi, že nikdo nedokáže popsat tak dokonale rodinné vztahy a problémy, které vznikají. Myslím si, že do většiny osudů se každý z nás dokáže celkem snadno vcítit a právě to dělá knihy Soukupové tak jedinečné.
Po přečtení anotace jsem předpokládala, že se mi kniha bude líbit, nenapadlo mě ale že až tak moc.
Autorce se skvěle podařilo vykreslit pulzující atmosféru Smyrny na začátku 20. století, kde spokojeně žili různé národnosti i náboženství vedle sebe...dokud si někdo neřekl, že má na území větší nárok než ten druhý.
Tragický příběh Smyrny jsem neznala, jsem proto ráda, že jsem ho mohla poznat touto cestou.
Knihy od autorky mám ráda, na dovolenou jsem si tedy přibalila zatím její poslední příběh. Musím ale otevřeně říct, že oproti jejím předchozím knihám se jedná o slabší dílo a chvíli mi trvalo, než jsem se do příběhu začetla.
Především musím říct, že postava Olivie mi nebyla ani trochu sympatická. Přišlo mi, že sama pořádně netuší, co vlastně chce a nedokázala jsem jí nic věřit.
S autorkou jsem se setkala již v knize Soběstačný, byla jsem tedy zvědavá i na tento příběh. Jednalo se o zajímavý vhled do života umělců a předvším jejich nedocenění.
Musím říct, že jsem od třetího dílu neměla žádná očekávání. Po skvělém prvním díle mě totiž druhý dost zklamal. Byla jsem tedy zvědavá, jak si se zakončením série autorka poradí.
Rin už není tak nesnesitelná jako v předchozím díle, naopak se mi její chování líbilo. Ano, není to apriori kladná hrdinka, ale její charakter je skvěle vykreslený, aby to dohromady dávalo smysl.
Také se opět navrátilo šamanství, takže celkově jsem se zakončením série spokojená.
Poslední kniha, která mi z autorova pera chyběla přečíst. A stejně jako u předchozích dvou, i tady jsem nadšená. Towles má neskutečný dar vypravěčství, okamžitě jste vtaženi do děje a musíte vědět, jak to bude pokračovat.
Do toho si přidejte velice lidsky napsané postavy, které vás chytnou za srdce
Autorku mám ráda od dob Měsíčních kronik, u tohohle příběhu jsem ale měla pocit, že mu něco chybí. Do čtení jsem se musela trochu nutit a i když je nápad zajímavý, autorka to za mě umí i lépe.
Každopádně jsem zvědavá na druhý díl.
Včera jsem závěrečný díl dočetla a přemýšlím, co napsat. Můj otec pochází z tohoto regionu, přesto jsem až do vydání knihy netušila, že dnešní Karviná je nové město a dříve stálo město s tímto názvem někde jinde. Především z tohoto důvodu chovám k paní Lednické nesmírnou úctu, že do hlav čtenářů dostala zapomenutou historii tohohle kraje.
Zatímco první dva díly mi trhaly srdce kvůli nešťastným osudům jednotlivých postav, ten třetí mi ho ničil, protože v něm docházelo ke zkáze celého města. Autorce se povedlo velice dobře vystihnout katastrofu místa, která trvá dodnes. To, jak byl kraj zneužit a následně ponechán vlastnímu osudu. To, jak se z výstavního města staly vyloučené oblasti. Z toho opravdu mrazí. Myslím si, že už na tuhle oblast nikdy nebudu koukat stejně a věřím, že to tak má většina čtenářů.
A pamatujte, že život je dobrý, jen se v něm občas dějí hrozné věci.
Knihu jsem měla na seznamu ještě před vydáním seriálu. Když ale Netflix seriál vydal, řekla jsem si, že je asi ideální čas se do čtení pustit.
Upřímně se ale přiznám, že moc netuším, jak knihu hodnotit. Celý příběh je nesmírně zajímavý a výrazně se liší od tradičního západního sci-fi, které jsem měla kdy možnost číst. Trochu ale váhám, zda to na mě nebylo až moc veděcké a technologické. Především u druhé části, která se odehrávala přímo ve hře, jsem se občas přistihla, že ztrácím pozornost. Třetí část, kde se odkrývaly okolnosti mě pak zase bavila hodně.
Ocenila jsem spoustu filozofických myšlenek autora a jsem zvědavá na další díly.
Knihu je pro mě poměrně těžké hodnotit. Znám původní film i nový seriál z dílny HBO, děj pro mě tedy nebyl překvapením a tím pádem pro mě i napínavější části nebyly natolik napínavé.
V četbě série bych chtěla pokračovat, jsem zvědavá, jak se příběh malé Lyry bude odvíjet.