Audrina
komentáře u knih

Knihu je pro mě poměrně těžké hodnotit. Znám původní film i nový seriál z dílny HBO, děj pro mě tedy nebyl překvapením a tím pádem pro mě i napínavější části nebyly natolik napínavé.
V četbě série bych chtěla pokračovat, jsem zvědavá, jak se příběh malé Lyry bude odvíjet.


Nevím proč, ale asi jsem čekala něco víc. Příběh není spatny, ale ze bych byla z kniha nějak u vytržení se říct nedá. Celá zápletka mi přišla lehce postavena na hlavu a celkove vyšetřování ala Colombo mi moc nedavalo smysl, respektive nevěřím, ze se z důkazu dalo přijít na viníka.
Do toho mi ani příliš neprirostla k srdci postava Cormorana


Myslím si, že kniha má poměrně neprávem celkem nízké hodnocení. Já ji ale hodnotím dobře, někde na pomezí 4 až 4 a půl hvězdiček.
Žádná z postav mi vlastně nebyla sympatická, ale oceňuji autorku, že to dokázala takto vykreslit jednotlivé charaktery.


Katastrofa tisíců lidí ukázaná na životním osudu jedince. Přesně tak by se dal shrnout příběh románu.
Guzel Jachina patří k mým nejoblíbenějším autorkám, používá neskutečně nádherný jazyk a především se nebojí otvírat témata a osudy často zapomenutých skupin obyvatel.


Hodně specifická kniha, kterou hodnotím na pomezí 3 a 4 hvězdiček. Příběh je nesmírně surový a odpovídá severskému místu, ve kterém se odehrává. Každopádně musím říct, že jsem četla silnější severská rodinná dramata.
Zároveň přiznávám, že jsem trochu měla problém s formou knihy


Opravdu velice povedený příběh, ze kterého člověka až mrazí. I když už dávno nejsem na střední a podobné problémy už vlastně neřeším, dokázala jsem se vcítit do hlavní hrdinky a bylo mi opravdu smutno, čím si musela projít.
Rozhodně bych příběh doporučila dospívajícím i rodičům


Příběh jsem poslouchala jako audioknihu a strašně mě bavil. Oproti Příběhu služebnice má o něco větší spád, což je dáno především třemi vypravěčkami. Zároveň má čtenář možnost nahlédnout do pozadí Gileádu.


Kniha, která loni rozvířila české literární vody. A za mě musím říct, že právem. Jedná se příběh, ze kterého mrazí.


Přijde mi, že Frankensteina zná každý, ale málokdo zná ten skutečný příběh, který za ním stojí. I já jsem patřila k těm lidem, kteří si myslí, že se jedná o jméno oné příšery.
Ocenila jsem nadčasovost příběhu, myslím si že občasné hraní si na boha vidíme i v dnešní době


Vizuelně krásně zpracovaná knížka, která je hezkým doplněním světa Grishaverse. Povídky o životě svatých jsou opravdu kraťoučké, takže celou knihu budete mít přečtenou za chvilku. Není to něco bez čeho byste se nemohli obejít, ale jako doplnění to je milé


Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla a zvykla si na styl vyprávění. I přes to, že se jedná o útlou knížečku, čtení mi trvalo několik dní. Příběh knihy totiž není snadný a pomocí osudů jednotlivce vypráví každodennost Lotyšska minulého režimu. Skvělý počin


Zatím poslední z příběhů ze světa Griš je za mnou. Duologie Zjizvený král vůbec není špatná, ve spousta ohledech mě to bavilo, ale určitě nedosahuje takové kvality jako Šest vran. Přiznám se, že druhý díl série mě lehce zklamal, do světa Griš mi nějak nezapadají tanky a bombardéry, zároveň mi trvalo celkem dlouho, než jsem se do příběhu začetla. Dalo by se říct, že mi to začalo odsýpat až ve druhé části knihy


Knihu jsem podpořila na Hithitu, protože si myslím, že naše společnost potřebuje otvírat tyto témata. Bohužel si myslím, že se kniha stejně dostane jen k lidem, kteří jsou podobnému smýšlení otevření.
Líbilo se mi, jak se autorka nebála ukázat ženy, pro které mateřství nebylo překážkou. Taky oceňuji různorodost výběru.


Autor má nesmírný talent psát tak jako v dobových románech, o jejíž epochách píše. Zatímco v Gentlemanovi v Moskvě tak máte pocit, že čtete příběh z pera jednoho z ruských velikánů, u Pravidel zdvořilosti zase, že jste otevřeli některý z románů Fitzgeralda.
Když se nad tím zamyslím, v knize se toho zase tolik nestane, je spíše medailonkem osudů nejrůznějších postav a jejich honby za štěstím. Rozhodně doporučuju


Vždy si vzpomenu na to, že síla naší lásky neznamená nic, pokud ji neumíme dát tomu druhému správně najevo. Soukupová umí neskutečně dobře vykreslit atmosféru rodiny a její nefunkčnosti, člověku při čtení až mrazí, jak moc jsou jednotliví rodinní členové nešťastní.


Přiznám se, že po přečtení zdejších komentářů jsem se trochu bála, jaká kniha bude. Musím ale říct, že já jsem si její čtení užila celý příběh se mi líbil. Ano, má to nějaké mouchy, ale v rámci svého žánru to považuji za velice zdařilý počin.


Nesmírně nadčasová kniha se spoustou silných myšlenek. Postupný přerod rovnostářského přístupu v totalitu je neskutečně silný


Super oddechovka, která mi zpříjemnila konec roku. Pokud člověk nemá náladu na něco hlubokého a chce si při čtení odpočinout a zároveň nečíst úplný brak, je tenhle příběh rozhodně to pravé.


Haratischwili je pro mě zárukou dobře odvedené práce, když tedy vyšla její nová kniha, nemohla jsem se dočkat, až si ji přečtu. Vzhledem k jejímu rozsahu jsem si ji nechávala na volné vánoční dny.
Debatovat o tom, že autorka je skvělá vypravěčka, nemá cenu. I přes rozsah knihy se velice rychle ponoříte do příběhu, který vám odhalí ty pravá divoká 90. léta v postsovětském prostoru.
"Rád bych věděl, co je horší: Němý svědek, který nic nedělá a nakonec se sám stane obětí systému, nebo utlačovaný, který vezme právo do svých rukou, aby rozhodl, co je dobré a co špatné, a který touží po krvi?"


Je škoda, že o téhle knize není víc slyšet, rozhodně si totiž zaslouží pozornost. Co si budeme, knih o holocaustu existuje bezpočet, je ale hrozně těžké najít příběh, který by řešil, co bylo po tom.
Jak může člověk dál žít, když si prošel tak velkým utrpením? Jak má zpracovat všechny démony, když všichni okolo chtějí slavit konec války a vytěsnit to, že se masově zabíjely miliony lidí? Když nikdo nečekal, že se někdo vrátí?
Autorovi se s nemírnou bravurou podařilo popsat emoce navrátilce z války a především dospívajícího kluka. Za mě jeden z nejlepších příběhů letošního roku
