Audrina komentáře u knih

Přiznám se, že knížky Lenky Lanczové patří k mým guilty pleasures. Ano, je to hloupě romantické a předvídatelné, ale právě to se mi na tom líbí. A i když mi už není náct, ráda po nějaké její oddechovce sáhnu.
Blíženci jsou opravdu moje srdcovka, přečetla jsem je mockrát a ráda se k nim po čase vracím. První díl je nesmírně naivní, ale líbí se mi. Jelikož jsem nikdy na táboře nebyla, mohla jsem si tu atmosféru prožít aspoň díky knize.

2 27.05.2017

Erskinová je vychvalovaná všude možně, ale já po další knize od ní rozhodně nesáhnu. Vlastně ani nevím čím to je, ale knihu jsem četla neskutečně dlouho, zkrátka jsem se do příběhu nedokázala ponořit.
Práce s hypnózou mi přišla opravdu zajímavá a historickou linku jsem si vyloženě užívala, ale ta současnost....ta mě zkrátka vůbec nebrala.
Celkově se jedný spíš o oddechový romantický příběh pro ženy, nic k čemu bych se vracela.

5 08.05.2017

Překvapivě se mi třetí díl zatím líbil nejvíc. Možná to bylo tím, že hrdinové i prostředí bylo úplně jiné. I když bylo dost předvídatelné, jak to skončí, nevadilo mi to. Jediné nad čím jsem na konci příběhu přemýšlela byl důvod napsání tohoto dílu. Další díly si totiž moc nepamatuji a moc nevím, jestli nám tedy třetí důvod pomohl něco odhalit či ne.

2 20.03.2017

Zase velice povedený díl! Bylo tam až trochu moc smutných událostí, ale to si myslím, že k tomu patří. Bylo mi opravdu líto Rosamund, její osud je dost tragický, tak jsem zvědavá, jak se její život bude nadále vyvíjet. Snad ještě víc jsem natěšená na osudy Nickyho a Bendyho, to podle mě skýtá hodně potenciálu do budoucna

2 16.03.2017

Chvilku mi trvalo než jsem se do knihy pořádně začetla, ale potom to stálo za to! Autorka skvěle popsala totalitní režim aniž by sklouzávala k otřepaným klišé, tím pádem z příběhu udělala spíše dystopii pro dospělé a vyspělejší čtenáře. V knize je výborně popsána touha postavy žít klasický život, její myšlenky mě nutily se zamyslet na spoustou věcí. Zakončení celého příběhu vás navíc opravdu donutí přemýšlet, což je věc, kterou by dobrá kniha měla zvládnout.

4 10.03.2017

Srovnání s předešlou knihou je nevyhnutelné. Bohužel v tomto případě, vycházejí Slepí ptáci jako poražení. Ve svém žánru se jedná o výborně napsanou a čtivou knihu, ale chybí tam to něco, abych ji označila za výbornou. Stejně jako u knihy Pět autorka pracuje se zajímavým vzorcem obětí, ale tentokrát to jaksi nestačí. Celou dobu knihy vlastně policisté nemají vůbec nic a vše najednou zacvakne až na posledních šedesáti stranách, což mi trochu kazí dojem z celého příběhu.
Nejsem psycholog, ale navíc mi připadalo chování hlavního viníka nemožné. Nemyslím si, že by takovýto člověk mohl žít léta v klidu, ale to je spíš moje domněnka.
Určitě stojí za přečtení a nepřinese zklamání, bohužel ani velké ovace.

27.02.2017

Když jsem se asi před deseti lety poprvé dostala k příběhům o Narnii, nijak extra mě nezaujaly. Ani teď se nestanou mými nejoblíbenějšími, ale nahlížím na ně už trochu jinak. Obecně mi přijde, že styl jazyka je vhodný spíš pro starší čtenáře než pro úplné děti, možná i proto jsem knihu více ocenila nyní.
I když je tento díl napsán, aby osvětlil některé věci, přijde mi, že stále zůstává spoustu otázek.

1 23.02.2017

Na knížku mě nalákalo seriálové zpracování, které připravilo HBO. A rozhodně musím říct, že mě knižní příběh natěšil na seriál ještě mnohem víc. Kniha mě chytla od samého začátku, je nesmírně čtivá, což je zejména díky krátkým kapitolám a jakési retrospektivě. Kniha začíná kvízovým večerem, na kterém se stane vražda. Ta se pak celou knihu postupně odkrývá a čtenář se vrací o půl roku dopředu, kde poznává několik matek a jejich životních osudů. Autorka skvěle dokázala popsat pocity žen a jejich každodenních starostí. Autorka se nebojí otevřít vážná témata jak domácí násilí či šikana, ale i přesto to vyvažuje nadhledem, který si drží celou knihu.
Moriarty rozhodně doporučuju a v budoucnu si od této autorky ráda přečtu další knihy :)

6 20.02.2017

Nic extra jsem od knihy nečekala a možná i proto jsem byla příjemně překvapená. Na rozdíl od jiných sloupkových knížek českých autorů je tato napsaná opravdu skvělým stylem humoru, který mi je velice blízký. A i když nemám ani děti, a a ni manžela, u některých pasáží jsem se opravdu nasmála a nechtělo se mi věřit, jak moc se s nimi ztotožňuji.
Pokud chcete sáhnout po nějaké krátké oddechovce, Šťastná kniha je určitě skvělou volbou

1 16.02.2017

Přiznám se, že jsem možná čekala maličko víc. Konec a vyvrcholení je parádní, i když musím říct, že jsem vraha dokázala odhalit asi v polovině knížky. Kniha však byla taková pomalejší, utahaná, čekala bych trochu víc děje a akce, ale chápu, že tehdejší detektivky se psaly jiným stylem než ty dnešní.

1 15.02.2017

Ze začátku jsem se trochu bála, jak se mi bude číst román v dopisech, ale překvapivě se to četlo velice dobře. Je sice pravda, že občas jsem se trochu ztrácela v postavách a musela si překontrolovat, kdo komu píše, ale celkově se mi formát líbil.
Oceňuji to, že autor skvěle vylíčil zkaženost tehdejší společnosti, která se vlastně za tu dobu příliš nezměnila. Jediné, co mě trochu zklamalo byl celkem rychlý konec. Dalo by se říct, že se vše vyřeší na posledních dvaceti stranách. Autor ale používá opravdu nádherný jazyk a skvěle vykreslil jednotlivé charaktery.

2 13.02.2017

Nechci se nijak dotknout Slováků, ale jestli tohle byl na Slovensku bestseller....tak už mě snad nepřekvapí vůbec nic.
Kniha je špatná od začátku do konce. Příběh je nesmírně plytký a jednoduchý. Dvě rádoby emancipované a strašně silné ženy se nechají zničit muži a láskou. Navíc je to celé naprosto nelogické. Majitelka antikvariátu a kolorterapistka (co to je sakra za povolání???) si žijí celkem na vysoké noze a jsou nesmírně populární ve svém oboru. Postavy jsou totálně povrchně zpracované, třeba o Jakubovi se za celou dobu nedozví čtenář v podstatě nic. Dialogy jsou blbě napsané a naprosto mimo realitu. Devadesát procent toho, co Linda vypustí z pusy, zní, jako by byla na drogách. Navíc ve většině případů chybí uvozovací věty, takže ani nevíte, kdo zrovna mluví. Občas se navíc úplně nelogicky skáče v ději a trvá vám déle než se zorientujete.
Urbaníková má být jednou z nejlepších současných slovenských autorek, mě ovšem nepřesvědčila.

5 09.02.2017

Vondruška je často označován za velkého fabulátora. Částečně to bude určitě pravda, jelikož o osobním životě tehdejších lidí nevíme vlastně vůbec nic. I přesto však Vondruška dokázal stvořit skvělý a čtivý příběh. Některé věci zřejmě budou domyšlené, nic to ale nemění na faktu, že kniha čtenáři pomůže odkrýt historické události spojené s prvními Přemyslovci. Nevím totiž jak ostatní, ale já jsem o téhle době a panovnících věděla jen opravdové základy.
Na knížce silně oceňuji vykreslení charakteru Přemysla Otakara I. I když se ne vždy zachoval čestně, pro mě byla jeho osobnost fascinují a velice sympatická. Co mi na druhou stranu vadilo byly někdy až příliš časté boje a jejich popis. Chápu ale, že to je zkrátka součást oné doby.

7 07.02.2017

Nejsem znalec erotických románů nebo románů pro ženy, takže se mi díla Jennifer Probst hodnotí hůře, nemám totiž žádné srovnání. Přesto musím říct, že její knížky mě opravdu baví, příběh je samozřejmě vždy celkem banální a hodně předvídatelný, ale právě ty milostné scény, kvůli kterým knihy čteme, umí Jennifer popsat perfektně. Gen mi jako postava úplně nesedla, já osobně upřednostňuju jiný typ ženských hrdinek, ale s Wolfem k sobě skvěle pasovali a erotické napětí bylo skvěle budované. Nesouhlasím s tím, že to bylo rozvleklé, naopak bych řekla, že Probst umí skvěle dávkovat erotiku :)
Hodně se mi taky líbí neustálé potkávání postav z předchozích dílů a už se moc těším na příběh Arilyn :)

2 28.01.2017

Dynastie Morlandů si udržuje stále stejnou kvalitu každým dílem. Může se sice stát, že vás děj nemusí úplně nadchnout popřípadě si nezamilujete postavy, ale kvalita díla coby historického románu je opravdu vysoká.
V tomto díle mi bylo strašně líto Rosamund. Jako postavu jsem si ji oblíbila už v předchozích dílech a její osud se mi zdá hodně tragický. Na druhou stranu to je právě to, co Morlandy dělá tak kvalitními....všechny příběhy jsou jako ze života a nikoliv z červené knihovny

1 21.01.2017

Otevřeně přiznám, že po dost velkém mediálním boomu jsem čekala něco lepšího. Bez jablka je celkem přijemná oddechovka, ale rozhodně nic světoborného, k čemu bych se v budoucnu vrátila. Některé věci byly k pousmání, ale výbuchy smíchu jsem rozhodně netrpěla. Možná je to ale tím, že ještě nejsem třicátnice :)

5 13.01.2017

Volné pokračování Pilířů země je lehce slabší než první díl, přesto se pořád jedná o jeden z nejlepších historických románů na našem trhu.
Problémem knihy je, že spousta událostí je jako přes kopírák k prvnímu dílu. Proradný šlechtic, šikovný stavitel, neohrožená ženská hlavní hrdina....přesto jsem si postavy oblíbila a ráda jsem s nimi trávila čas. Ve druhém díle je úžasně vykreslená moc církve a její vliv na lidské myšlení. Pro dnešního člověka jde o něco nepředstavitelného, ale takhle to zkrátka bylo.
Follett znovu předvedl, že psát rozhodně umí. Příběh na pozadí morové epidemie rychle ubíhá, hrdinové prožívají svoje úspěchy i pády a čtenář si knihu rozhodně vychutná.

2 09.01.2017

Pokud si chcete přečíst výborně napsaný historický román, knihy Kena Folletta jsou tou správnou volbou. Pilíře země představují úžasný příběh z 12. století, který nabízí vše, co by dobrý příběh nabízet měl. Nějak zvlášť není třeba rozebírat děj, řekla bych, že v tomto případě funguje skvěle anotace, která knihu vystihuje naprosto perfektně.
Knize bych však vytkla dvě věci. Tou první je absence nějakého nákresu katedrály. Někteří mi dají za pravdu, že pro neznalce architektury je občas těžké si tu stavbu představit a aspoň malý nákresek by mi pomohl. Druhou věcí je pak až možná přílišná černobílost postav. Spousta postav je pouze zlých nebo pouze dobrých. Snad pouze Phillip je vykreslen více lidštěji s dobrými, ale i špatnými vlastnostmi.
Celkově se ale jedná o vynikající dílo. Nemusíte být milovníci nebo dokonce znalci historie, román vás okamžitě vtáhne do děje a nepustí. I přes svou úctyhodnou délku je nesmírně čtivý a vy ho prostě nemůžete pustit z ruky. Navíc se jako čtenář dozvíte spoustu věcí z anglické historie a také některé tehdejší zvyklosti.

6 01.01.2017

Další klasická Austenovka. Obecně nejsem zas takový fanda Austenové, ale čas od času si nějaký ten její příběh ráda přečtu. V Mansfieldském panství mi trochu lezla na nervy samotná Fanny. Nemastná, neslaná, občas bych ji nejradši profackovala aby se probrala z té své hloupé naivity. Vlastnosti typické pro hrdinky podobných románů, pro Austenovou však dost nezvyklá.

2 27.12.2016

Právě jsem dočetla další z klasických knížek americké povinné četby a upřímně pořádně nevím, co na ni říct. Na jednu stranu chápu, proč se zařadila mezi klasiku na druhou stranu však ničím extra výjimečná není.
Salinger vykreslil postavu Hauldena naprosto dokonale. Spratek, který se neustále nechává vyhazovat z internátních škol a už v brzkém věku je šíleně znuděný životem. Hauldena jsem měla ráda, sice mu máte občas chuť jednu střihnout, ale zároveň vás jeho příběh strašně fascinuje a prostě musíte pokračovat ve čtení. V knize je spousta postav, tím, že ji však vypráví Haulden se jejich příběhy dozvídá hodně povrchně, v centru dění je prostě Haulden.
Kniha je určitě vhodná pro náctileté čtenáře, protože podle mého názoru, pocity, které měl Haulden, si projde každý z nás :)

3 16.12.2016