Avinea
komentáře u knih
Pro koho krev
Jarmila Loukotková
Knihy Jarmily Loukotkové jsem ráda četla už jako teenager. K této knížce jsem se dostala až v dospělosti a i tak ve mně dokázala rozvibrovat směsici různých pocitů prostřednictvím popisovaných postav a dějů. Autorka se vciťuje do vidění světa povstalých otroků. Ač to bylo období, kdy tekly řeky krve a utrpení bylo nezměrné, tak situaci popisuje s určitou noblesou, nesklouzává k drastickému popisu bojů a mučení, nechává je znít jakoby na pozadí ve vzpomínkách nebo jako vizi budoucnosti, což je pro čtenáře méně děsivé. Čekala jsem, k čemu povede podoba dvou klíčových postav a překvapilo mně, že vlastně k ničemu :-) Uznávám, že nějaké krkolomné záměny by byly asi nerealistické. V knize šlo přece jen o něco jiného.
Ostrov
Sigríður Hagalín Björnsdóttir
Knihu Ostrov jsem četla několik týdnů po knize Blackout od M. Elsberga. Obě představují uvěřitelnou fikci, co by se dělo, kdyby lidé dnešní doby přišli o výdobytky civilizace. V Blackoutu jde o upadání západního světa kvůli přerušení dodávek energie, v případě Ostrova je popisován jen Island, který se z minuty na minutu ocitne bez spojení s okolním světem a musí se stát soběstačným. Zemědělství rázem získává prioritu a v mnoha ohledech se život vrací svou podobou do středověku. Na obrátkách děj dostává v okamžiku, kdy je zřejmé, že Island dokáže uživit o desetitisíce lidí méně, než jich tam v současné době jde. Kdo si vytáhne toho pomyslného Černého Petra? Je užitečné připomenout si - i čtením takových knih- jak velice křehká je podoba naší civilizace.
Když vyleze pavouk
Fred Vargas (p)
První kniha, kterou jsem od této autorky četla. Hned v úvodu mě překvapilo, že dva kriminální případy, z nichž každý by stačil na jednu knihu, spisovatelka přidává jen jakoby bokem vedle hlavní zápletky. To se tak často nestává a je vidět, že o nápady a inspiraci nemá nouzi. Kniha se mi četla výborně. Celý policejní tým byl vykreslen věrohodně a víceméně sympaticky. Do vkusu se mi kniha trefila i tím, že tam byly odporné věci popsány decentně a ne naturalisticky. Velmi dobrá krimi, doporučuji ke čtení.
Tajemství na kůži
Alka Joshi
Příběh Lakšmí a jejích blízkých se mi líbil. Člověk se díky autorce ponoří do barevného a zároveň tak svázaného (např. kastovním systémem či nízkým postavením žen) světa Indie. Hrdinka knihy měla štěstí, protože měla kolem sebe lidi, kteří jí věřili, oceňovali její schopnosti a pomáhali jí. A to většinou nezištně, i její "obchodní partner přes čajové sáčky" Samír tu byl vždy, když ho požádala o pomoc. Jsem ráda, že v knize nebyla vykreslena žádná srdcervoucí dramata (tragické osudy žen jen zmíněny ve vedlejším proudu děje) a hrůzy. Takže příjemné uklidňující čtení z pro nás exotického prostředí. Doporučuji.
Dračí náhrdelník
Vlastimil Vondruška
(SPOILER) Jsem fanoušek Vondruškových knih a nejvíc mám v oblibě sérii s Oldřichem z Chlumu, jehož příběhy čtu povětšinou v létě o dovolené, kterou mi tak zpříjemňují, ať jsem kdekoliv. Dračí náhrdelník se mi četl pěkně, nechybělo obvyklé špičkování mezi panošem Otou a Divišem, dívky letící na Otu jedna za druhou, nějaké to info o středověkém životě i nenásilné morální poučení. Jediné, co mi v tomto příběhu uniklo je - malý SPOILER - proč onen zabitý ostřihomský prelát sepsal na pergameny svou výpověď a ukryl ji se zakódováním v šifře (pstruzi na másle). Pro koho ty listiny měly být? Kdo je měl najít? A ještě jedna poznámka - chápu, že bylo míněno asi hlavně kvůli větší dramatičnosti děje - jak jde česká královna Kunhuta na pražský jarmark, i když jí hrozí nebezpečí atentátu - že prý ji více než toto děsí představa útoku, kdy ho čekat nebude.... Jenže ono se to nevylučuje. Hlavní padouch dopaden nebyl, i když mají vyšetřovatelé domněnku, že se vrátí do Uher, kde ho nechá král odstranit, tak to jisté přece není... Třeba se o atentát pokusí znovu. Byl to od královny hazard, který se její dablérce nemusel vyplatit. Ale vzhledem k předpokládané povaze královny to uvěřitelné je. Celkové moc fajn počtení a těším se na další příběhy.
Případ zlověstných kytic
Nancy Springer
Příběhy s Enolou Holmesovou si mě toto léto získaly, takže jsem v řadě na jeden zátah přečetla už tři díly jako e-knihy. Baví mě to, takže se chystám přečíst si i další případy této odvážné slečny. Jsem zvědavá, jestli se spojí se svým bratrem Sherlockem a ten ji uzná i přesto, že má vůči ženám poměrně pohrdavé smýšlení odpovídající viktoriánské době, ve které se případy odehrávají.
Případ pohřešovaného markýze
Nancy Springer
Série knih s Enolou Holmesovou se mi líbí. Popisy viktoriánské Anglie jsou velmi barvité a dávají nahlédnout, jak se tehdy žilo v různých vrstvách společnosti. Enola je velmi samostatná a na svou dobu velice emancipovaná dívka, která nejenže se v ruchu anglické metropole neztratí, ale ještě vyřeší případy, na kterých si zuby vyláme nejen Scotland Yard, ale i její slavný bratr.
Jeho banán
Penelope Bloom
Mám dojem, že autorku vedl k napsání knihy nápad pohrávat si v celém příběhu dvojsmyslně s pojmem banán. Jinak ten text o ničem moc víc není. Dějová linka kopíruje předtím již mnohokrát (a většinou lépe) zpracovaný motiv o bohatém chlápkovi a chudé nicméně ztřeštěné dívce, kteří v sobě najdou zalíbení, ač si to oba zpočátku nechtějí přiznat. Když si to přiznají, vypluje na povrch nějaké tajemství jednoho z nich, které slibně nastartovaný vztah utne a zbytek příběhu se ten či ta provinilý/á snaží obnovit ztracenou důvěru. V tomhle bodě jsem jako čtenářka autorce vděčná, že neprodlužovala usmiřování Nataši a Bruceho, když bylo stejně očividné, že k němu dojde. Celkově bylo ale chování postav nerealistické a zápletka unylá. Knihu bych doporučila těm, kdo si chtějí přečíst dvě barvitá líčení orálního sexu a jednoho vášnivého klasického. To je zřejmě gró této knihy.
Záhada run
Janina Ramirez
Příjemné čtení napsané pro čtenáře 10+, četla jsem jako podstatně starší, když se mi knížka jako dárek k nákupu jiných knih dostala do ruky. Je to dobře napsaný příběh, s dívčí hrdinkou se určitě čtenářky mohou v myšlenkách ztotožnit. Autorka je historička, takže napínavý příběh ochutila věrohodnými vikinskými reáliemi a děti si tak mohou zároveň osvojit termíny jako jarlové, karl, jména vikinských bohů i se dozvědět, jak to tehdy asi mohlo vypadat. Za příběhem je základní slovníček pojmů, které se v textu vyskytují. Evidentně podle náznaků ke konci knihy se připravuje druhý díl, kdy Alva bude pátrat po svém otci. Mladším i větším čtenářům doporučuji jako nenáročné příjemné čtení.
Věž
Tristan Hughes
Romantické dílo, které před čtenáře plasticky vystaví krásu i drsnost života v jedné velšské vsi - v přítomnosti i o generaci či dvě zpátky. Této osadě dominuje věž a kolem ní se točí osudy lidí - ať už těsně nebo vzdáleněji. Kniha se skládá ze sedmi samostatných a přitom propojených povídek. Samostatných proto, že se tam pokaždé odehrává jiný příběh, propojených proto, že tam vystupují stejné postavy i se děj odehrává ve stejných místech. Postavy si pouze mění to, zda jsou hlavními protagonisty daného příběhu, nebo mají vedlejší roli. Kniha je napsaná literárně bohatým jazykem, oceňuji i překladatelku.
Husův dům
Klára Smolíková
Knihu jsem si s chutí přečetla a kromě zábavnosti (dětem blízký jazyk, hodně obrázků, komiksy, kvízy) jsem velice ocenila správnost historických faktů, které autorka v knize předkládá. Na první začtení jsem poznala, že ty informace nemá jen letmo převzaté, ale hluboko zažité. Tak jsem se ze zájmu podívala na net a zjistila, že Klára Smolíková žila v Táboře a působila tři roky v Husitském muzeu. To mi to objasnilo :-) Perfektně vytvořená kniha!
Silicon Valley: Tísnivé údolí
Anna Wiener
Četla jsem knihu jako někdo, kdo toho o poměrech v Silicon Valley věděl velice málo. Stejně jako autorka jsem humanitně vzdělaná, takže mi některé její úvahy o přetechnizovaném světě byly blízké. Díky této knize jsem se leccos o světě v San Francisku dozvěděla a i když jsem od té doby přečetla na toto téma ještě několik dalších knih, přijde mi tato nejosobitější. Autorka má svůj neotřelý pisatelský styl a i když mi podle toho, jak se ve svých memoárech líčí, sympatická není, tak jsem ráda, že jsem si tuhle knihu přečetla, bylo pro mě zajímavé sledovat její názory a sžívání se s pro ni nezvyklou částí americké kultury.
Břetislav a Jitka - Klášterní intriky
Veronika Válková
Knihu jsem si přečetla ze zájmu, jaké příběhy o historii čte současná generace dětí. Autorka používá bohatý jazyk a postavy jsou vylíčeny věrohodně. Historické reálie jsou podány srozumitelně cílové skupině čtenářů (život v klášteře, sňatky podle urozenosti apod.), zápletka zajímavá. Líbí se mi, že společnicí Báry je tajuplná kočka. Co se mi moc nelíbilo je závěrečné Bářino shrnutí událostí v deníku - ano, tak nějak by to asi děvče jako ona napsalo, ale v jejím podání je to asi ještě zmatenější než třeba v té vlastivědě ;-) Líbilo se mi naopak (vyfabulované, ale klidně to tak být mohlo, kdo ví) přátelství Podivena a ženy svatého Václava. O historii se zajímám, nicméně jsem nevěděla, že by Oldřich měl kromě Boleslava a Jaromíra ještě bratra Václava... Zatím se mi o jeho existenci nepodařilo najít informaci někde jinde.
Pohádka o králi Karlovi
Lucie Seifertová
Jako první z této edice jsme četli knihu O Bruncvíkovi, tu několikrát za sebou, má spád a akce. Na tuto knihu pojednávající o králi a císaři Karlovi IV. jsem se těšila, ale přijde mi tak nějak nekompaktní. Chápu, že se život tohoto mimořádného člověka a panovníka musel kvůli danému formátu maximálně zestručnit a vytáhnout pár zajímavostí.... Ale proč tedy "ztrácet" několik stránek tím, že se ukazuje, jak se učil zacházet s mečem a tancovat.... A i pověst o stavbě Karlova mostu s vajíčky v maltě bych spíš viděla v knížce o Praze a ne ausgerechnet s Karlem IV., který dal Pražský most postavit, ale s vajíčky zde neměl co do činění. To spíš by bylo dobré uvést datum zahájení jeho stavby, které se čte stejně popředu i pozpátku. Klidně bych tuto dětskou knížku začala věštbou kněžny Libuše o Praze, jejíž sláva hvězd se bude dotýkat. Pak pokračovala tím, že se Karel narodil skvělému králi a pravému rytíři Janovi z rodu Lucemburků a hrdé přemyslovské královně Elišce. V sedmi letech odjel na vychování do Francie, kde se také rovnou oženil (což by stejně starou cílovou skupinu čtenář jistě zaujalo). Pak jeho dobrodružství v Itálii s tím útěkem v bárce... No a pak výběr slavných děl a činů, samozřejmě vzhledem k první straně s Libuší zdůraznit rozkvět Prahy, která byla tehdy hlavním městem Evropy. A na závěr obrázek Karla jako manžela a otce s tím, že měl postupně čtyři manželky a dvanáct dětí... Což by zřejmě děti také zaujalo.
Čarovné prstýnky
Markéta Zinnerová
Mám ráda knížky Markéty Zinnerové a ani Čarovné prstýnky nejsou výjimka. K této pohádce jsem se dostala až v dospělosti, když jsem ji četla svému dítěti. Mně i jemu se líbila :-) Příběh o napůl víle Zapomněnce a jejím Kubovi prstýnkáři, jak společně odejdou do světa prodávat na jarmarcích prstýnky a co při tom zažijí. Vždycky u autorky oceňuji, že ve svých pohádkách nesklouzává ke stereotypům, ale její příběhy i závěry jsou neotřelé a leckdy překvapivé.
O malém tygrovi
Libuše Palečková
Hezké čtení pro děti, dobré je, že se dá přečíst "na jeden zátah" - tj. celé klidně jako pohádka na spaní. Příběh ukazuje, že existují různé druhy odvahy a kdo se bojí něčeho, může být odvážný zase v jiné oblasti nebo za jiných okolností.
Pravda o hovínku
Andy Seed
Kniha pro děti o tom, jak číst v přírodě různé druhy stop zvířat - otisky, vývržky ... a i ten trus či koprolity. Takové téma se dá najít i v dalších knihách (a jsou i praktičtější a obsažnější), ale tahle kniha je výjimečná svým názvem. Je to chytrý marketingový tah. Kdyby ji autor nazval třeba "Zálesákův zápisník" nebo "Jak stopovat zvěř v lese", tak by zřejmě nezískal tolik čtenářů/kupujících jako s tímto chytlavým titulem. Celkově však je kniha pro děti asi čtivá a mohou si i v testech vyzkoušet, co se naučily. Občas se autor snaží být vtipný ve stylu edice Děsivé dějiny, možná je to zábavné, nemohu posoudit, nejsem cílová skupina, jsem rodič a kniha bude dárek. To, co hodnotím velmi negativně, je chyba při zpracování knihy - na dvoustraně 48/49 došlo k zpřeházení textů a obrázků - např. kočka není jezevec... Kdybych o tom věděla dřív, knihu bych nekoupila.
Zajatec Železné hory
Henry Lion Oldie
Knihu jsem nedočetla - ne proto, že by byla napsaná "špatně", ale domnívám se, že ji ocení hlavně zájemci o jakutskou mytologii a pro ostatní moc není (respektive že my ostatní máme dost jiných pěkných knih na čtení ;-). Oceňuji autory i překladatele za to, jakou si dali práci s uváděním adekvátních termínů. Souhlasím také s komentářem Pepy0216 - je to opravdu netradiční kniha. Své čtenáře si určitě najde, zajímavá je, jen to není mainstreamová záležitost a takové to čtení, po kterém dychtivě saháte každou volnější chvilku, abyste se dozvěděli, jak děj pokračuje.